Proč se potřebujeme účastnit křesťanských shromáždění

V JIŽNÍ AMERICE žije Rosario. Několik měsíců se těšila z biblického studia, které s ní vedla Elizabeth. Rosario byla nadšená, když se dovídala o Božím Království a o tom, jak jeho prostřednictvím bude země uvedena do rajských poměrů. Kdykoli ji však Elizabeth zvala do sálu Království na shromáždění, Rosario odmítala. Zdálo se jí, že si může Bibli studovat doma a uplatňovat, co Bible říká, ale že se přitom nemusí sborových shromáždění účastnit. Položili jste si i vy někdy otázku, zda jsou křesťanská shromáždění pro vás skutečně prospěšná? Proč Bůh zařídil, aby se jeho lid společně shromažďoval?

Křesťané, kteří žili v prvním století, se od okolních lidí velmi lišili, a pro své přežití tedy nutně potřebovali mít vhodnou společnost.

Jednomu sboru prvních křesťanů apoštol Pavel napsal, že ‚se stali bezúhonnými a nevinnými mezi pokřivenou a převrácenou generací, v níž září jako ti, kteří poskytují světlo ve světě‘. (Filipanům 2:15) Obzvlášť těžké to měli křesťané v Judeji, a proto právě jim Pavel napsal: „Dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a znamenitým skutkům, a neopouštějme své shromažďování, jak někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme jeden druhého, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.“ (Hebrejcům 10:24, 25) Jak se můžeme na shromážděních vzájemně podněcovat k lásce a znamenitým skutkům?

Jak se křesťané vzájemně „zostřují“

Řecké slovo, které Pavel použil a které se překládá jako „podněcovat“, doslova označuje „zostřování“. Jedno biblické přísloví vysvětluje, jakým způsobem se křesťané navzájem „zostřují“: „Železo se ostří železem. Tak zostřuje jeden muž obličej druhého.“ (Přísloví 27:17; Kazatel 10:10) Podobáme se nástrojům, které potřebují, aby je někdo pravidelně ostřil. Chceme-li projevovat lásku k Jehovovi a přijímat na základě své víry rozhodnutí, znamená to lišit se od světa, a proto si neustále musíme, tak říkajíc, klestit cestu, která je odlišná od té, po níž jde většina lidí.

Při ustavičné snaze po odlišnosti by se naše horlivost pro znamenité skutky mohla otupit. Avšak ve společnosti lidí, kteří milují Jehovu, se vzájemně zostřujeme — podněcujeme se k lásce a znamenitým skutkům. Jsme-li naproti tomu osamoceni, máme sklon věnovat větší pozornost sami sobě. Na mysl nám mohou přijít nemravné, sobecké a pošetilé myšlenky. „Ten, kdo se odlučuje, bude hledat svou vlastní sobeckou touhu; vybuchne proti vší praktické moudrosti.“ (Přísloví 18:1) Proto psal Pavel sboru v Tesalonice: „Utěšujte. . . jeden druhého a jeden druhého budujte, právě jak to ostatně děláte.“ — 1. Tesaloničanům 5:11.

Rosario dostudovala základní biblické nauky, ale nechtěla se scházet se sborem na shromážděních. Více pomoci už jí Elizabeth poskytnout nemohla, a proto za ní přestala chodit. Po několika měsících navštívil Rosarii krajský dozorce a zeptal se jí: „Řekněme, že by si všichni členové rodiny mohli obstarat dobré jídlo mimo dům. Oč by však přicházeli, kdyby nejedli společně doma?“ Rosario odpověděla: „Přicházeli by o rodinné společenství.“ Pochopila, v čem je smysl shromáždění, a začala na ně pravidelně chodit. Shledala, že je to pro ni velmi prospěšné, a od té doby skoro žádné shromáždění nevynechala.

Je povzbudivé, když vidíme, jak jiní lidé vyjadřují víru v tytéž věci, ve které věříme i my, a když pozorujeme, jak tato víra změnila jejich život. Apoštol Pavel to znal z vlastní zkušenosti a sboru v Římě napsal: „Toužím vás. . . vidět, abych vám předal nějaký duchovní dar, abyste byli upevněni; nebo spíše aby byla mezi vámi vzájemná výměna povzbuzení, aby každý byl povzbuzen vírou druhého, jak vaší, tak i mou.“ (Římanům 1:11, 12) Pavel psal tato slova o mnoho let dříve, než mohl Řím navštívit, a když jej konečně navštívil, byl vězněm v rukou Římanů. Když však viděl bratry z Říma, kteří šli pěšky více než šedesát kilometrů za město, aby se s ním setkali, „poděkoval Bohu a vzchopil se“. — Skutky 28:15.

Kde v kritických časech najít duchovní pokrm

Když byl Pavel v Římě v domácím vězení, napsal Hebrejcům, že nemají opouštět své shromažďování. Pro nás je významné, že dodal: „A to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.“ (Hebrejcům 10:25) Svědkové Jehovovi důsledně poukazují z Písem na to, že rok 1914 byl počátkem času konce tohoto světa a že se přiblížil ‚den soudu a zničení bezbožných lidí‘. (2. Petra 3:7) Biblická kniha Zjevení uvádí, že když byl Ďábel na počátku času konce svržen z nebe, měl veliký hněv, „a odešel vést válku se zbývajícími. . ., kteří zachovávají Boží přikázání a mají dílo vydávání svědectví pro Ježíše“. (Zjevení 12:7–17) Zachovávat Boží přikázání je proto dnes obzvlášť obtížné; o to více se potřebujeme scházet se spoluvěřícími. Shromáždění přispívají k posílení naší víry a naší lásky k Bohu, abychom mohli odolávat Ďáblovým útokům.

Láska k Bohu a víra se nepodobají domu, který je postaven a pak stojí beze změny. Podobají se spíše živé bytosti, která díky neustálému přijímání potravy pomalu roste, ale která chřadne a umírá, pokud trpí hladem. Proto Jehova pro posílení svého lidu poskytuje pravidelný duchovní pokrm. Tento pokrm všichni potřebujeme. Avšak kde jinde jej můžeme získat než v organizaci Božích ctitelů a na jejich shromážděních? Nikde. — 5. Mojžíšova 32:2; Matouš 4:4; 5:3.

Ježíš vznesl otázku, která nám pomůže pochopit, jakým způsobem on sám vyživuje křesťanský sbor. Otázal se: „Kdo je skutečně ten věrný a rozvážný otrok, kterého jeho pán ustanovil nad svou čeledí, aby jim dával jejich pokrm v pravý čas? Šťastný je tento otrok, jestliže ho jeho pán při svém příchodu najde, že tak činí.“ (Matouš 24:45, 46) Koho Ježíš v prvním století ustanovil k opatřování výživy svým následovníkům a koho nalezl, jak to věrně činí, když se vrátil v královské moci? Žádný člověk samozřejmě nežil po celá ta staletí. Doklady svědčí o tom, že tímto otrokem je sbor duchem pomazaných křesťanů, podobně jako byl izraelský národ Božím služebníkem v předkřesťanských dobách. (Izajáš 43:10) Ano, Ježíš nám poskytuje duchovní pokrm prostřednictvím onoho celosvětového sboru duchem pomazaných křesťanů, který dnes zprostředkovává duchovní pokrm prostřednictvím místních sborů svědků Jehovových.

Opatření, které Ježíš učinil pro zásobování lidí duchovním pokrmem, popsal dále apoštol Pavel: „Když vystoupil do výše, odvedl zajatce; dal dary v podobě lidí.“ „Dal některé jako apoštoly, některé jako proroky, některé jako evangelisty, některé jako pastýře a učitele, s ohledem na usměrňování svatých, pro služební dílo, pro budování Kristova těla, dokud všichni nedosáhneme jednoty ve víře a v přesném poznání Božího Syna, k dospělému muži, k míře vzrůstu, který patří ke Kristově plnosti.“ — Efezanům 4:8, 11–13.

Těmito „dary v podobě lidí“ byli bratři hlavně v rámci místních sborů — a sice při shromážděních. Bylo to tak například v Antiochii. „Protože Jidáš a Silas byli sami také proroky, povzbudili bratry mnoha proslovy a posílili je.“ (Skutky 15:32) Podobně je i dnes naše víra živena proslovy duchovně způsobilých mužů, takže nebude chřadnout ani nebude nečinná.

Možná jsme díky osobní pomoci některého člena sboru udělali jistý pokrok, ačkoli jsme snad ještě nezačali chodit na shromáždění. Bible říká, že je čas, kdy ‚potřebujeme, aby nás někdo vyučoval od počátku základním věcem Božích posvátných prohlášení; a . . . potřebujeme mléko, a ne hutný pokrm‘. (Hebrejcům 5:12) Člověk však nemůže zůstat navždy jen o mléku. Křesťanská shromáždění poskytují nepřetržitý program biblického poučování, který je určený k tomu, aby udržel naši lásku k Bohu a naši víru v něho při životě a při dobrém zdraví a abychom také dostali praktickou pomoc v uplatňování ‚celé Boží rady‘. (Skutky 20:27) To je víc než „mléko“. Bible dále říká: „Hutný pokrm patří zralým lidem, těm, kteří používáním cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným.“ (Hebrejcům 5:14) Na shromážděních se uvažuje o mnoha námětech, které nemusí být součástí domácího kursu základního biblického poučování. Probíhá zde například studium důležitých biblických proroctví verš po verši a hluboké rozbory toho, jak můžeme ve svém životě napodobovat Boha.

Jehovovy připomínky jsou jako hlas za námi

Takovým sborovým studiem nám Jehova pravidelně připomíná, jakými lidmi bychom měli být. Tyto připomínky jsou pro nás životně důležité. Bez nich jsme snadno náchylní k sobectví, pýše a chamtivosti. Připomínky z Písem nám pomohou, abychom se těšili z úspěšných vztahů k ostatním lidem a k Bohu samotnému. „Uvažoval jsem o svých cestách, abych obrátil své nohy zpět k tvým připomínkám,“ přiznává pisatel Žalmu 119:59.

Když se pravidelně účastníme křesťanských shromáždění, zažíváme splňování proroctví, které Jehova dal prostřednictvím Izajáše: „Tvůj Vznešený učitel se již nebude schovávat a tvé oči se stanou očima, které uvidí tvého Vznešeného učitele. A tvé vlastní uši uslyší za tebou slovo, jež říká: ‚To je ta cesta. Choďte po ní.‘ “ Jehova bdí nad naším pokrokem a láskyplně nás napravuje, když uděláme nějaký chybný krok. (Izajáš 30:20, 21; Galaťanům 6:1) A Bůh kromě toho poskytuje ještě další pomoc.

Prostřednictvím sboru získáváme Božího ducha

Když se pravidelně účastníme křesťanských shromáždění se svědky Jehovovými, jsme posilováni Božím svatým duchem, který spočívá na jeho lidu. (1. Petra 4:14) Svatým duchem byli kromě toho ustanoveni sboroví dozorci. (Skutky 20:28) Tato činná síla od Boha má na křesťana mocný vliv. Bible říká: „Ovoce ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrota, víra, mírnost, sebeovládání.“ (Galaťanům 5:22, 23) Svatý duch, který působí prostřednictvím Boží organizace, nám také pomůže získat podivuhodně jasné porozumění tomu, co Bůh připravuje pro lidi, kteří jej milují. Pavel nejdříve vysvětlil, že význační lidé tohoto systému věcí nemohou chápat Boží předsevzetí, a potom napsal: „Nám je totiž Bůh zjevil prostřednictvím svého ducha.“ — 1. Korinťanům 2:8–10.

Kromě duchovního pokrmu, jenž posiluje víru, poskytuje sbor školení určené pro lidi, kteří se chtějí podílet na hlavní sborové činnosti. Co je touto činností?

Jaké školení poskytuje sbor

Křesťanský sbor není jakýsi zájmový klub, kam se lidé chodí pouze pobavit a snad se vzájemně povzbudit k lepšímu životu. Ježíš dal sboru pověření nosit dobrou zprávu o Království lidem žijícím v duchovní temnotě. (Skutky 1:8; 1. Petra 2:9) Křesťanský sbor byl ode dne svého založení — od letnic roku 33 n. l. — organizací kazatelů. (Skutky 2:4) Stalo se vám někdy, že jste se snažili někomu povědět o Božích předsevzetích, a nepodařilo se vám ho přesvědčit? Sborová shromáždění nám poskytují osobní školení v umění vyučovat. Když studujeme biblické vzory, učíme se, jak vytvořit společný základ pro rozmluvu, jak používat Písma jako základ pro logické dokazování a jak prostřednictvím otázek a znázornění pomoci lidem logicky uvažovat. Takové schopnosti mohou přispět k tomu, abyste zažili nepopsatelné potěšení, když pomůžete někomu jinému porozumět biblické pravdě.

Křesťanský sbor je v tomto rozbouřeném nemravném světě opravdovým duchovním útočištěm. Tvoří jej sice nedokonalí lidé, ale přesto je bezpečným přístavem pokoje a lásky. Choďte proto pravidelně na všechna sborová shromáždění, a zažijte sami na sobě, jak pravdivá jsou žalmistova slova: „Pohleď, jak je dobré a jak příjemné, když spolu bratři bydlí v jednotě!“ „Jehova přikázal, aby bylo požehnání, dokonce život na neurčitý čas.“ — Žalm 133:1, 3.