Žít déle a kvalitněji

PŘEDSTAVTE si, že lidský život je dlouhý překážkový běh — běh, při němž běžci přeskakují překážky. Všichni běžci začínají závod najednou; ale jak skáčou přes překážky, občas do nich narazí, zpomalují a čím dál více jich závod končí.

Podobně i lidský život má start a na dráze jsou překážky. Během života se člověk setkává s jednou překážkou za druhou. Každým skokem mu ubývá síly a časem běh vzdává. Čím vyšší překážky jsou a čím častěji na ně narazí, tím dříve ze závodu odstupuje neboli umírá. Jestliže člověk žije v rozvinuté zemi, dochází k tomu přibližně v sedmdesáti pěti letech. Toto časové období se nazývá průměrná délka života a odpovídá vzdálenosti, kterou uběhne nejvíce běžců.a (Srovnej Žalm 90:10.) Někteří lidé však běží déle, a několik jich dokonce dosáhne maximální délky lidského života. Předpokládá se, že to je asi 115 až 120 let — o lidech takového věku se na celém světě píše na titulních stránkách novin, protože je to velmi vzácné.

Co představuje ‚překážky‘

Dnes mohou lidé běžet tento závod téměř dvakrát déle než na začátku tohoto století. Proč? V zásadě proto, že člověk dokázal změnit výšku překážek v tomto závodě. Ale co jsou tyto překážky? A lze je ještě víc snížit?

Jeden zdravotnický odborník Světové zdravotnické organizace (WHO) uvedl, že k ‚překážkám‘ neboli faktorům, které ovlivňují pravděpodobnou délku lidského života, hlavně patří návyky, životní prostředí a lékařská péče.b Čím správnější návyky máte, čím zdravější je životní prostředí a čím lepší je lékařská péče, tím jsou tyto překážky nižší a tím déle můžete žít. Životní okolnosti lidí se sice mohou velmi lišit, ale prakticky každý — od ředitele banky v Sydney po pouličního prodavače v São Paulu — může udělat něco pro to, aby laťku těchto ‚překážek‘ ve svém životě posunul níž. Jak?

Návyky, které mají vliv na to, jak se vám bude dařit

„Lidé s dobrými zdravotními návyky žijí nejen déle, ale také období, kdy nejsou soběstační, se zkrátí a posune blíž ke konci života,“ uvádí časopis The New England Journal of Medicine. Ano, první překážku můžete snížit tím, že změníte své návyky, pokud jde o jídlo, pití, spánek, kouření a cvičení. Vezměme si například návyky, které souvisejí s cvičením.

Tělesné cvičení. Hodně pomáhá umírněné tělesné cvičení. (Viz rámeček „Druh a míra tělesného pohybu“.) Studie ukazují, že přirozený pohyb kolem domu pomáhá starším i ‚velmi starým‘ lidem opět získat sílu a vitalitu. Například starší lidé ve věku od 72 do 98 let, kteří jen deset týdnů prováděli určité posilovací cvičení, zjistili, že mohou rychleji chodit i stoupat do schodů. A není divu. Testy provedené po tomto pohybovém programu ukázaly, že svalová síla těch, kdo takto cvičili, se více než zdvojnásobila. V jiné skupině, kterou tvořily převážně ženy ve věku do sedmdesáti let a měly sedavý způsob života, se cvičilo dvakrát týdně. Během roku se u nich zvýšila svalová hmota, síla, zlepšila se také rovnováha a hustota kostí. „Když jsme začínaly, obávaly jsme se natržených vazů, šlach a svalů,“ řekla fyzioložka Miriam Nelsonová, která prováděla studie. „Výsledkem však jsou silnější, zdravější lidé.“

Jedna učebnice, která shrnula výsledky řady vědeckých studií o vztahu mezi stárnutím a cvičením, uvedla: „Cvičení zpomaluje proces stárnutí, prodlužuje život a zkracuje období nesoběstačnosti, které velmi často předchází smrti.“

Duševní cvičení. Zdá se, že průpovídka „bez používání chátrá“ platí nejen na svaly, ale také na mysl. Stárnutí je sice spojeno s určitou mírou zapomnětlivosti, ale studie provedené v americkém Národním ústavu pro výzkum stárnutí ukazují, že starší mozek je dostatečně pružný na to, aby se s vlivem stárnutí vyrovnal. Profesor neurologie dr. Antonio R. Damasio proto dochází k závěru, že „starší lidé mohou mít stále mimořádně bohatý a zdravý duševní život“. Co mozku staršího člověka zajišťuje pružnost?

V mozku je sto miliard buněk neboli neuronů a mezi nimi jsou biliony spojení. Tato spojení funguji jako telefonní linky, které neuronům umožňují „mluvit“ jeden s druhým, čímž se mimo jiné vytváří paměť. Jak mozek stárne, neurony zanikají. (Viz rámeček „Nový pohled na mozkové buňky“.) Starší mozek však dokáže ztrátu neuronů vyrovnávat. Kdekoli nějaký neuron odumře, sousední neurony reagují tím, že vytvoří nová spojení k dalším neuronům a tak převezmou práci zaniklého neuronu. Tímto způsobem mozek přenáší odpovědnost za určitý úkol z jedné oblasti na druhou. Mnozí starší lidé tudíž dosahují stejných duševních výkonů jako mladší lidé, ale používají k tomu jiných oblastí mozku. V některých ohledech funguje starší mozek tak trochu jako starší tenista, který úbytek rychlosti vyrovnává tím, že využívá zkušeností, které mohou mladému hráči chybět. A ačkoli používá jinou techniku hry než jeho mladší soupeř, starší hráč přesto vyhrává.

Co mohou starší lidé dělat pro to, aby udrželi krok? Výzkumná pracovnice v gerontologii dr. Marilyn Albertová, která studovala tisíc lidí ve věku od sedmdesáti do osmdesáti let, zjistila, že jedním z rozhodujících faktorů pro to, kteří lidé si intelektuální schopnosti zachovají, je duševní cvičení. (Viz rámeček „Jak si zachovat pružnou mysl“.) Duševní cvičení udržuje mozkové ‚telefonní linky‘ v činnosti. Naproti tomu podle odborníků začíná duševní úpadek tehdy, „když lidé odejdou do důchodu, rozhodnou se, že si pohoví, a řeknou, že již nebudou sledovat dění ve světě“. (Inside the Brain, Uvnitř mozku)

Podle gerontologa dr. Jacka Roweho je pozitivní to, „že naši schopnost kvalitně prožít vyšší věk by měly zlepšovat faktory, které můžeme kontrolovat nebo ovlivnit“. Navíc nikdy není příliš pozdě začít si vytvářet dobré návyky. „I v případě, že jste po celý život měli špatné návyky, ale v pozdějších letech je změníte,“ říká jeden výzkumný pracovník, „měl by se vám zdravý způsob života alespoň trochu vyplatit.“

Důležité je prostředí

Kdybychom holčičku, která se narodila v dnešním Londýně, přenesli do středověkého Londýna, byla by pravděpodobná délka jejího života o polovinu kratší než dnes. Tento rozdíl by však nevznikl proto, že by se náhle změnil její tělesný stav, ale proto, že by se prudce změnila výška dvou dalších ‚překážek‘ — prostředí a lékařské péče. Podívejme se nejdříve na prostředí.

Fyzické prostředí. V minulosti představovalo pro člověka fyzické prostředí— například jeho domov — obrovské ohrožení zdraví. Nebezpečí související s fyzickým prostředím se však během posledních desetiletí zmenšilo. Lidské zdraví se zlepšilo a prodloužila se délka života, protože v domácnostech je lepší kanalizace, čistší voda a méně obtížného hmyzu. Proto lidé v mnoha částech světa nyní žijí déle.c Avšak snížit tuto ‚překážku‘ znamená více než jen zavést kanalizaci. K tomu je také zapotřebí zdravé společenské a náboženské prostředí.

Společenské prostředí. Společenské prostředí tvoří lidé — lidé, s nimiž žijete, pracujete, jíte, uctíváte a hrajete si. Stejně jako se vaše fyzické prostředí zlepší, když budete mít čistou vodu, tak se zlepší i vaše společenské prostředí, když budete mít hodnotné přátele — uvedeme-li jen jeden z významných faktorů. Pokud má člověk možnost sdílet s jinými lidmi svou radost a smutek, své sny a zklamání, potom tato ‚překážka‘ není tak vysoká a to vám umožní doběhnout dále.

Také ale platí opak. Nedostatek přátelských vztahů může vést k osamělosti a ke společenské izolovanosti. Když o člověka nikdo neprojevuje zájem, bude postupně chřadnout. Jedna žena, která žije v domově pro přestárlé, napsala své známé: „Je mi osmdesát dva let a jsem zde již šestnáct dlouhých let. Zacházejí s námi dobře, ale tu osamělost je někdy těžké snášet.“ Žel, situace této ženy je typická pro mnoho starších lidí, a to zvláště v západním světě. Často žijí ve společenském prostředí, které je sice snáší, ale vůbec si jich neváží. V důsledku toho „je osamělost jedním z hlavních faktorů, které u starších lidí v rozvinutých zemích trvale narušují pocit pohody,“ říká James Calleja z Mezinárodního institutu pro výzkum stárnutí.

Je pravda, že možná nebudete moci změnit všechny okolnosti, kvůli nimž se cítíte osamělí — jako například nucený odchod do důchodu, zhoršení pohyblivosti, ztráta dlouholetého přítele nebo smrt manželského partnera — přesto však můžete podniknout určité kroky, abyste tuto ‚překážku‘ snížili na přijatelnou míru. Ti, kdo se do takové situace dostali, by měli mít na paměti, že pocit osamělosti není způsoben vysokým věkem, protože pocit osamělosti mají i někteří mladí lidé. Příčinou tohoto problému není stáří — ale společenská izolovanost. Co můžete udělat pro to, abyste se do izolace nedostali?

„Snažte se být na lidi příjemní,“ doporučuje jedna starší vdova. „Nikdo netouží po společnosti mrzutého člověka. K tomu, abyste byli příjemní, musíte vyvinout úsilí. Stojí to sice určitou energii, ale vyplatí se to. Laskavost plodí laskavost.“ Tato žena dodává: „K tomu, abych měla nějaké společné náměty hovoru jak s mladými, tak s letitými lidmi, si udržuji přehled čtením poučných časopisů a sledováním zpráv.“

Další návrhy: Naučte se projevovat zájem o to, co se líbí jiným lidem. Vyptávejte se. Buďte podle svých možností štědří. Když nemáte hmotné prostředky, můžete ‚dávat sebe‘. V dávání je štěstí. Pište dopisy. Věnujte se koníčkům. Přijměte pozvání k návštěvě jiných lidí nebo si s nimi někam vyjděte. Udržujte svou domácnost příjemnou a zvěte si hosty. Zajímejte se o lidi, kteří potřebují pomoc, a poskytněte jim ji.

Náboženské prostředí. Stále více dokladů ukazuje, že náboženská činnost pomáhá starším lidem najít „smysl života“ a prožívat „štěstí“, „pocit užitečnosti“, „větší uspokojení ze života“ i „určitý pocit sounáležitosti a pohody“. Proč? Kniha Later Life — The Realities of Aging (Pozdní léta — Realita stárnutí) vysvětluje: „Náboženská víra poskytuje lidem životní filozofii a rovněž řadu postojů, hodnot a názorů, díky kterým dovedou vysvětlit a chápat svět kolem nich.“ Náboženská činnost navíc starším lidem umožňuje kontakt s dalšími lidmi, a tím „se snižuje možnost vzniku společenské izolace a osamělosti“.

Louise a Evelyn jsou osmdesátileté vdovy a patří ke sboru svědků Jehovových. Tyto studie jim jen potvrdily to, co obě znají již desetiletí. „Ráda si povídám v našem sále Královstvíd s jinými lidmi, ať jsou starší nebo mladší,“ říká Louise. „Shromáždění jsou poučná. A po shromáždění se rádi od srdce zasmějeme. Je to příjemné.“ I pro Evelyn je náboženská činnost užitečná. „Díky tomu, že chodím za lidmi ve svém okolí a mluvím s nimi o Bibli,“ říká Evelyn, „nemohu být osamocená. Ale nejen to, mě to i těší. Pomáhat lidem, aby poznali skutečný smysl života, je uspokojující práce.“

Je zřejmé, že jak Louise, tak Evelyn mají smysl života. Dobrý pocit, který z toho vyplývá, jim pomáhá omezit druhou ‚překážku‘ — prostředí — a umožňuje jim dobře pokračovat v závodě. (Srovnej Žalm 92:13, 14.)

Levná lékařská péče s vysokým procentem úspěšnosti je dostupná

Pokroky v lékařské vědě, k nimž došlo v tomto století, snížily výrazně třetí ‚překážku‘ — zlepšením lékařské péče —, avšak ne na celém světě. V několika chudých zemích podle zprávy The World Health Report 1998 „v letech 1975 až 1995 pravděpodobná délka života klesla“. Generální ředitel WHO k tomu řekl, že „v nejméně rozvinutých zemích dnes umírají tři čtvrtiny lidí před padesátým rokem svého života — což byla globální pravděpodobná délka života před půl stoletím“.

Nicméně rostoucí počet starších i mladších lidí v chudých zemích tuto ‚překážku‘ zmenšuje tím, že využívají dostupnou zdravotnickou péči, kterou si mohou dovolit. Vezměme si například nový přístup k léčbě tuberkulózy (TBC).

Tuberkulóza zabíjí na celém světě více lidí než AIDS, malárie a tropické choroby dohromady — každý den osm tisíc lidí. Devadesát pět procent pacientů s TBC žije v rozvojových zemích. Aktivní tuberkulózou nyní trpí asi dvacet milionů lidí a asi třicet milionů by mohlo v příštích deseti letech na TBC zemřít — to je počet obyvatel Bolívie, Kambodže a Malawi dohromady.

Není divu, že v roce 1997 WHO s radostí oznámilo, že byl vypracován postup, jak bez hospitalizace a bez vyspělé techniky během šesti měsíců vyléčit TBC. „Poprvé má svět ověřené prostředky a postupy, jak zvrátit epidemii TBC nejen v bohatých, ale i v nejchudších zemích světa,“ uvádí The TB Treatment Observer, publikace, kterou vydává WHO. Tento postup někteří lidé popsali jako „největší zdravotnický výdobytek tohoto desetiletí“, a nazývá se DOTS.e

Náklady na tento postup jsou sice mnohem nižší než u obvyklého způsobu léčby TBC, ale výsledky jsou slibné, a to zvláště v rozvojových zemích. „Žádná jiná léčba nevykazuje tak vysoké procento úspěšnosti,“ říká dr. Arata Kochi, který je ředitelem Globálního programu TBC při WHO. „V programu DOTS je vyléčeno devadesát pět procent pacientů, a to dokonce i v těch nejchudších zemích.“ Do konce roku 1997 přijalo tento program osmdesát devět zemí. Doposud tento počet vzrostl na devadesát šest. Světová zdravotnická organizace doufá, že tento program bude dostupný dalším milionům chudých lidí v těch nejchudších zemích a že jim umožní posunout níž tuto třetí ‚překážku‘ v překážkovém běhu života.

Tím, že lidé změnili své návyky, zkvalitnili prostředí a zlepšili lékařskou péči, podařilo se jim prodloužit průměrnou i pravděpodobnou délku jejich života. Otázkou však je, zda jednou bude možné prodloužit také maximální délku lidského života — dokonce tak, že nebude žádná cílová čára.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 6]

DRUH A MÍRA TĚLESNÉHO POHYBU

„Rozumný cíl je třicet minut mírné aktivity denně,“ uvádí Národní ústav pro výzkum stárnutí (NIA). Nemusíte však cvičit třicet minut v jednom kuse. Stejně prospěšné jako cvičit najednou třicet minut údajně je, když budete stejné cviky provádět třikrát po deseti minutách. K tomu, jaké cvičení lze provádět, brožura Don’t Take It Easy (Neberte to na lehkou váhu), kterou vydala NIA, doporučuje: „Krátkodobá intenzivní činnost, například vyběhnout schody místo vyjet výtahem nebo jít pěšky místo jet autem, může představovat třicet minut pohybu denně. Hrabání listí, aktivní hra s dětmi, práce na zahradě, nebo dokonce i práce v domácnosti — to vše lze dělat tak, aby to bylo součástí denní pohybové aktivity.“ Předtím, než začnete s nějakým cvičebním programem, je samozřejmě rozumné promluvit si s lékařem.

[Obrázek]

Mírná tělesná aktivita může starším lidem pomoci obnovit sílu a vitalitu

[Rámeček a obrázek na straně 7]

JAK SI ZACHOVAT PRUŽNOU MYSL

Z vědeckých studií, do nichž byly zapojeny tisíce starších lidí, vyplynulo několik faktorů, které pomohou starším lidem zachovat si pružnou mysl. Znamená to „aktivně se podílet na čtení, cestování, kulturních akcích, vzdělávání, zapojit se do klubů a odborných sdružení“. „Dělejte co nejvíc odlišných věcí.“ „Věnujte se svým zájmům. Nikdy nepřestaňte být aktivní.“ „Vypněte televizi.“ „Přihlaste se do nějakého kursu.“ „Staňte se odborníkem — v jakékoli oblasti.“ Panuje přesvědčení, že taková činorodost nejen povznáší ducha, ale také zlepšuje činnost mozku.

[Obrázek]

Duševní cvičení pomáhá udržovat mysl pružnou

[Rámeček a obrázek na straně 8]

JAK SI VE STÁŘÍ UDRŽET ZDRAVÍ

Podle Národního ústavu pro výzkum stárnutí, který patří pod americké ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí, člověk „může zlepšit vyhlídku na to, že bude zdravý a žít déle“, když bude jednat podle následujících rad:

● Jezte vyváženou stravu včetně ovoce a zeleniny.

● Pokud pijete alkoholické nápoje, požívejte je střídmě.

● Nekuřte. Nikdy není pozdě přestat kouřit.

● Pravidelně cvičte. Než začnete s nějakým cvičebním programem, projděte lékařským vyšetřením.

● Udržujte styk s rodinnými příslušníky a s přáteli.

● Buďte aktivní v práci, zábavě i ve společnosti.

● Zachovejte si pozitivní postoj k životu.

● Dělejte věci, které vás těší.

● Pravidelně choďte na zdravotní prohlídky.

[Rámeček na straně 9]

NOVÝ POHLED NA MOZKOVÉ BUŇKY

„Dříve jsme si mysleli, že mozkové buňky denně zanikají v každé oblasti mozku,“ říká dr. Marilyn Albertová, profesorka psychiatrie a neurologie. „Není to úplně tak — při normálním stárnutí sice dochází k určitým ztrátám, ale nejsou nijak výrazné a dochází k nim jen v určitých oblastech mozku.“ Časopis Scientific American z listopadu 1998 navíc uvádí, že dlouholetý názor, že lidem nepřibývají nové mozkové buňky, se podle nejnovějších zjištění zdá být přinejmenším „příliš radikální“. Odborníci zabývající se výzkumem mozku tvrdí, že nyní získali doklady o tom, že dokonce i u starších lidí se „vytvářejí stovky neuronů“.

[Rámeček na straně 11]

STARŠÍ A MOUDŘEJŠÍ?

„Není mezi letitými moudrost a porozumění v délce dnů?“ ptá se Bible. (Job 12:12) Jaká je odpověď? Výzkumní pracovníci studovali starší lidi, aby posoudili rozsah takových vlastností, jako je „hlubší pochopení, zdravý úsudek, rozhled a schopnost zvážit protichůdné hodnoty a vytvořit kvalitní postup při řešení problému“. Podle časopisu U.S.News & World Report studie ukázaly, že „starší lidé téměř vždy převyšují mladší lidi ve všech projevech moudrosti tím, že poskytují hlubší, promyšlenější rady“. Studie také ukazují, že „starším lidem sice ve srovnání s mladšími často trvá déle, než dospějí k rozhodnutí, ale jejich rozhodnutí je obvykle lepší“. A tak, jak uvádí biblická kniha Job, s věkem skutečně přichází moudrost.

[Obrázek na straně 5]

Lidský život je jako běh plný překážek

[Obrázek na straně 9]

„Snažte se být na lidi příjemní,“ radí jedna vdova

[Obrázky na straně 10]

„Pomáhat lidem, aby poznali skutečný smysl života, je uspokojující práce.“ (Evelyn)

[Obrázky na straně 10]

„Ráda si povídám v našem sále Království s jinými lidmi, ať jsou starší nebo mladší.“ (Louise)