7D Slovo „smlouva“ ve starém hebrejském významu

Heb 9:16 — řec. διαθήκη (di·a·theʹke)

Slovo di·a·theʹke se v řeckém textu vyskytuje 33krát, a to v Mt 26:28; Mr 14:24; Lk 1:72; 22:20; Sk 3:25; 7:8; Ří 9:4; 11:27; 1Ko 11:25; 2Ko 3:6, 14; Ga 3:15, 17; 4:24; Ef 2:12; Heb 7:22; 8:6, 8, 9, 9, 10; 9:4, 4, 15, 15, 16, 17, 20; 10:16, 29; 12:24; 13:20; Zj 11:19. Překlad nového světa na těchto 33 místech překládá řecké slovo di·a·theʹke slovem „smlouva“.

V citacích z Hebrejských písem se slovo di·a·theʹke vyskytuje sedmkrát, a to v Ří 11:27 (z Iz 59:21); Heb 8:8 (z Jer 31:31), 9 (dvakrát, z Jer 31:32), 10 (z Jer 31:33); 9:20 (z 2Mo 24:8); 10:16 (z Jer 31:33). V M je v těchto citovaných textech použito hebrejské slovo ברית (berithʹ, „smlouva“) a v LXX je použito řecké slovo διαθήκη (di·a·theʹke).

Ačkoli je zřejmé, že slovo di·a·theʹke má v Křesťanských řeckých písmech stejný význam jako ve staré hebrejštině, totiž „smlouva“, řada překladatelů uvádí pro toto slovo v Heb 9:16, 17 výraz „závěť “ nebo „smlouva závěti“. Naznačují tím, že pisatel knihy Hebrejcům měl v úmyslu význam tohoto řeckého slova změnit.

John McClintock a James Strong však ve svém díle Cyclopedia of Biblical, Theological, and Ecclesiastical Literature (Grand Rapids, Michigan, reprint 1981, sv. II) na s. 544 uvádějí: „Vzhledem k tomu, že Sept. soustavně v celém S. Z. překládá slovo בְּרִית (jehož význam nikdy není závěť či testament, ale vždy smlouva nebo úmluva) slovem διαθήκη, přirozeně by se dalo předpokládat, že pisatelé N. Z., kteří toto slovo převzali, chtěli svým čtenářům, z nichž většina S. Z. v řečtině znala, sdělit tutéž představu. . . . Slovo διαθήκη použité v pasáži Heb. ix, 16, 17, která je bezesporu obtížná, si podle názoru mnoha komentátorů nutně žádá význam závěť neboli testament. Naproti tomu však je třeba uvést, že kromě toho, co již bylo řečeno o obvyklém významu toho slova v N. Z., toto slovo se dvakrát vyskytuje v kontextu, v němž nutně musí mít stejný význam jako překlad slova בְּרִית, a nesporně znamená smlouva (srov. διαθήκη καινή [di·a·theʹke kai·neʹ, „nová smlouva“], Heb. ix, 15, se stejným výrazem v viii, 8; a διαθήκη, ix, 16, 17, s v. 20, a Exod. xxiv, 8).“

Podobně B. F. Westcott, spolueditor Westcottova a Hortova řeckého textu, ve svém díle Epistle to the Hebrews (Londýn, 1892) na s. 300 napsal:

„Biblické důkazy — nakolik jsou jasné — plně podporují význam ‚smlouva‘, přičemž význam tohoto slova je nutně omezen, jestliže se vztahuje na Božskou smlouvu. Budeme-li se nyní zabývat významem slova διαθήκη v kap. ix. 15 a násl., je vhodné úvodem si povšimnout jedné okolnosti. Verše 15 až 18 jsou totiž velice těsně spjaty: v. 16 ὅπου γάρ [hoʹpou gar, „Vždyť kde“] . . . : v. 18 ὅθεν οὐδέ [hoʹthen ou·deʹ, „Proto ani“] . . .

Vzhledem k tomuto spojení se dá velice těžko předpokládat, že klíčové slovo (διαθήκη) se v této řadě textů používá v odlišných významech, a zejména že by se ve v. 16 pojednávalo o zcela odlišném druhu διαθήκη, než je πρώτη διαθήκη [proʹte di·a·theʹke, „dřívější smlouva“], o které se pojednává ve v. 15 a 18. Nelze totiž tvrdit, že oběti, jimiž byla slavnostně uvedena v platnost Stará smlouva, mohou být vysvětleny za předpokladu, že to byla ‚závěť ‘ neboli ‚testament‘. Ani se nezdá, že by vůbec mohla být v nějakém smyslu označena jako ‚závěť ‘.

Je tedy logické vyvozovat, že διαθήκη má na všech místech stejný význam a že při tom jde o všeobecně uplatňovaný význam ‚smlouva‘ — pokud ovšem proti tomuto názoru nebudou svědčit nezvratné důkazy.“

Řecké slovo di·a·theʹke, které je použito v Heb 9:16, 17, má tedy stejný význam jako v okolních verších, tedy „smlouva“, což odpovídá hebrejskému slovu berithʹ. Tyto verše jsou součástí apoštolova výkladu o smlouvě mojžíšského Zákona a jejím protiobrazu, o smlouvě nové. Pavel mluví o tom, že prostředník (‚účastník smlouvy‘) umírá, aby smlouva vstoupila v platnost a byla závazná. V případě smlouvy Zákona byla použita obětní zvířata, která zaujala místo Mojžíše, prostředníka smlouvy Zákona. Jejich krev byla náhradou za jeho krev, aby tato smlouva vstoupila v platnost a aby nabyla účinnosti. Když šlo o novou smlouvu, její prostředník, Ježíš Kristus, obětoval svůj dokonalý lidský život. Díky tomu, že byla vylita jeho krev, vstoupila nová smlouva v platnost. (Heb 9:17)