JOSIJÁŠ
[pokud souvisí s arabským kořenem, pak znamená „kéž Jehova uzdraví; Jehova uzdravil“].
1. Syn judského krále Amona a Jedidy, dcery Adajáše. (2Kr 22:1) Josijáš měl nejméně dvě manželky — Chamutal a Zebidu. (2Kr 23:31, 34, 36) Bible říká, že měl také čtyři syny, z nichž pouze ten prvorozený, Jochanan, nevládl jako král nad Judou. (1Pa 3:14, 15)
Když byl Josijášův otec zavražděn a nad spiklenci byl vykonán rozsudek, stal se osmiletý Josijáš králem Judy. (2Kr 21:23, 24, 26; 2Pa 33:25) Asi o šest let později se Zebidě narodil Josijášův druhý syn, Jehojakim. (2Kr 22:1; 23:36) V osmém roce svého panování začal Josijáš hledat Jehovu, aby se o něm učil a plnil jeho vůli. (2Pa 34:3) A také asi v té době se Josijášově manželce Chamutal narodil Jehoachaz (Šallum). (2Kr 22:1; 23:31; Jer 22:11)
Ve 12. roce svého kralování začal Josijáš kampaň proti modlářství, jež trvala, jak se zdá, až do 18. roku jeho vlády. Strhl oltáře používané k falešnému uctívání a znesvětil je tak, že je posypal spálenými lidskými kostmi. Zničil také posvátné kůly, ryté sochy a lité sochy. Josijáš dokonce zasáhl až do sev. části území, jež kdysi bylo desetikmenným královstvím, ale jež bylo zničeno při dobytí země Asyřany a opuštěno po následném vyhnanství. (2Pa 34:3–8) Sefanjášovo a Jeremjášovo otevřené odsouzení modlářství zjevně přineslo dobré výsledky. (Jer 1:1, 2; 3:6–10; Sef 1:1–6)
Potom, co Josijáš dokončil očišťování Judy, a zatímco opravoval Jehovův chrám, našel velekněz Chilkijáš „knihu Jehovova zákona předanou Mojžíšovou rukou“, nepochybně originální rukopis. Chilkijáš pak svěřil tento úžasný objev tajemníku Šafanovi a pověřil ho, aby krále informoval o tom, jak pokračují opravy chrámu, a aby potom knihu přečetl králi. Když slyšel Boží slovo, roztrhl tento věrný král své oděvy a pak poslal pět mužů, aby se dotazovali Jehovy v jeho prospěch a ve prospěch lidu. Pověření muži šli k prorokyni Chuldě, která tehdy bydlela v Jeruzalémě, a přinesli tuto zprávu: ‚Přijde neštěstí kvůli neposlušnosti Jehovova Zákona. Ale protože jsi se, králi Josijáši, pokořil, budeš v pokoji sebrán na svůj hřbitov a neuvidíš to neštěstí.‘ (2Kr 22:3–20; 2Pa 34:8–28; viz heslo CHULDA.)
Potom Josijáš shromáždil všechen lid z Judy a z Jeruzaléma, včetně starších mužů, kněží a proroků, a četl jim Boží Zákon. Pak před Jehovou uzavřeli smlouvu o věrnosti. Následovala druhá a zřejmě intenzívnější kampaň proti modlářství. Kněží cizozemských bohů byli vyřazeni a Levité, kteří se podíleli na nesprávném uctívání na výšinách, byli zbaveni výsady sloužit u Jehovova oltáře. Výšiny, jež před stoletími postavil Šalomoun během své vlády, Josijáš zničil tak, že byly pro uctívání naprosto nepřijatelné. Josijáš strhl oltáře postavené v Betelu izraelským králem Jeroboamem, čímž se splnilo proroctví, které asi před 300 lety pronesl jistý nejmenovaný Boží muž. Výšiny byly odstraněny nejen v Betelu, ale i v jiných městech Samaří, a modlářští kněží byli obětováni na oltářích, u nichž sloužili. (1Kr 13:1, 2; 2Kr 23:1–20; 2Pa 34:29–33)
V osmnáctém roce své vlády, 14. nisanu, uspořádal Josijáš slavnost Pasach. Překonala jakoukoli jinou slavnost Pasach, jež byla vykonána ode dnů proroka Samuela. Josijáš na slavnost přispěl 30 000 oběťmi Pasach a 3 000 kusy skotu. (2Kr 23:21–23; 2Pa 35:1–19)
Asi o čtyři roky později se Josijáš stal otcem Mattanjáše (Sedekjáše), jehož matka byla Chamutal. (2Kr 22:1; 23:31, 34, 36; 24:8, 17, 18)
Když se blížil 31. rok Josijášovy vlády (659–629 př. n. l.), vytáhl faraón Neko se svou armádou na sever, aby pomohl Asyřanům. Z nějakého důvodu, o němž Bible nemluví, král Josijáš nevěnoval pozornost „Nekovým slovům z Božích úst“ a snažil se egyptská vojska u Megidda zatlačit zpět. Avšak při útoku byl smrtelně zraněn. Byl odvezen ve válečném voze zpátky do Jeruzaléma a zemřel buď po cestě, nebo po příjezdu do města. Josijášova smrt způsobila velký smutek. „Celý Juda a Jeruzalém nad Josijášem truchlili. A Jeremjáš začal nad Josijášem zpívat; a všichni zpěváci a zpěvačky hovoří o Josijášovi ve svých žalozpěvech až podnes.“ (2Pa 35:20–25; 2Kr 23:29, 30; viz heslo ASÝRIE, Pád říše.)
Nad Judou pak vládli jako králové tři Josijášovi synové a jeden vnuk, ale žádný z nich nenásledoval dobrý příklad Josijáše, který se obrátil k Jehovovi s celým svým srdcem a s celou svou duší a životní silou. (2Kr 23:24, 25, 31, 32, 36, 37; 24:8, 9, 18, 19) Tato skutečnost dokládá, že přestože se Josijášovi podařilo odstranit viditelnou stránku modlářství, lid jako celek se k Jehovovi nevrátil s celým srdcem. A tak byla budoucí pohroma jistá. (Srovnej 2Kr 23:26, 27; Jer 35:1, 13–17; 44:15–18.)
2. ‚Syn Sefanjášův‘, který se usadil v Jeruzalémě po návratu z vyhnanství; je pravděpodobně totožný s Chenem. (Ze 6:10, 14)