Job
19 Job na to řekl:
3 Už desetkrát jste mě pokárali.*
Nestydíte se, že se ke mně chováte tak krutě?+
4 Pokud jsem opravdu udělal chybu,
je to jenom moje věc.
5 Ale pokud se nade mě chcete dál povyšovat
a tvrdit, že si tuhle pohanu zasloužím,
6 pak vězte, že to byl Bůh, kdo mě svedl z cesty
a chytil do své lovecké sítě.
8 Zatarasil mi cestu kamennou zdí, takže nemůžu projít,
moje stezky zahalil tmou.+
9 Svlékl ze mě mou slávu
a z hlavy mi sundal korunu.
10 Ze všech stran mě boří a já hynu,
mou naději vyvrací jako strom.
11 Plane proti mně hněvem
a považuje mě za nepřítele.+
12 Jeho oddíly společně přichází a obléhají mě,
táboří kolem mého stanu.
13 Vlastní bratry ode mě odehnal
a moji známí se ke mně otočili zády.+
15 Hosté v mém domě+ i moje otrokyně mě považují za cizího,
v jejich očích jsem cizinec.
16 Volám na svého sluhu, ale nereaguje,
ani když ho prosím, aby se slitoval.
18 I děti mnou pohrdají,
jen co vstanu, už se mi smějí.
21 Slitujte se, přátelé, slitujte se,
vždyť mě zasáhla ruka samotného Boha.+
22 Proč mě pronásledujete tak jako Bůh?+
23 Kéž by byla má slova sepsána!
Kéž by byla zapsána do knihy!
24 Železným rydlem a olovem
kéž by byla navždy vytesána do skály!
25 Ale já vím, že můj výplatce*+ žije.
Nakonec přijde a postaví se nad prachem.
26 I když je moje kůže takhle sedřená,
dokud ještě žiji,* uvidím Boha.
27 Sám ho uvidím,
uvidím ho na vlastní oči, ne očima někoho jiného.+
Ale hluboko uvnitř se cítím přemožený.*
28 Vždyť říkáte: ‚My že ho pronásledujeme?‘,+
jako kdyby kořen problému byl ve mně.
29 Vy sami se bojte meče,+
protože meč trestá ty, kdo hřeší.
Pamatujte, že je tu soudce.“+