Job
4 Hloubí šachtu daleko od lidských obydlí,
na zapomenutých místech, kam ani noha nevkročí.
Někteří se spouští dolů a visí na provazech.
5 Země na povrchu vydává potravu,
ale dole je spoušť jako po ohni.*
6 V kamenech jsou tam safíry
a v prachu zrnka zlata.
7 Žádný dravý pták nezná cestu, která tam vede,
ani oko luňáka* ji nevidělo.
8 Majestátní šelmy po ní nešlapaly,
mladý lev se tam nepotuloval.
9 Člověk svou rukou rozbíjí skálu z křemene,
převrací hory od základů.
10 Do skal vytesává vodní kanály,+
jeho oko zahlédne všechno, co je drahocenné.
11 Přehrazuje prameny řek
a to, co je skryté, vynáší na světlo.
12 Ale kde se dá najít moudrost?+
Kde je zdroj porozumění?+
13 Člověk nezná její hodnotu+
a v zemi živých se nedá najít.
14 Hluboké vody říkají:
‚V nás není!‘
A moře říká: ‚Ani u mě není!‘+
15 Nedá se koupit za ryzí zlato
ani se nedá vyvážit stříbrem.+
16 Nedá se koupit za zlato z Ofiru,+
za vzácný onyx nebo safír.
17 Nevyrovná se jí zlato ani sklo,
nedá se vyměnit za nádobu z ryzího* zlata,+
18 korál a křišťál ani nestojí za zmínku.+
Moudrost je totiž cennější než vak plný perel.
19 Nevyrovná se jí topas+ z Kuše,
nedá se zaplatit ani ryzím zlatem.
20 Odkud ale moudrost pochází?
Kde je zdroj porozumění?+
21 Je skrytá očím všeho živého,+
je utajená i před nebeskými ptáky.
22 Zkáza i smrt říkají:
‚My jsme o ní slyšely jen zprávu.‘
23 Bůh k ní zná cestu,
jen on ví, kde přebývá,+
24 vždyť on dohlédne do všech končin země,
vidí všechno pod nebesy.+
a odměřil vody,+
26 když stanovil zákon dešti+
a cestu hromům a bouřkovým mrakům,+
27 tehdy viděl moudrost a vyprávěl o ní,
pevně ji založil a vyzkoušel.
28 A řekl člověku: