Job
37 Srdce mi z toho buší,
jako by chtělo vyskočit ze svého místa.
2 Pozorně naslouchejte burácení jeho hlasu,
hřmění, které vychází z jeho úst.
3 Nechává ho dunět pod celými nebesy
a vysílá blesky+ do konců země.
4 Potom je slyšet rachot.
Hřmí majestátním hlasem,+
a dokud jeho hlas zní, své blesky nezadržuje.
7 Přerušuje všechnu lidskou činnost,*
aby každý smrtelný člověk poznal jeho dílo.
8 Divoká zvířata zalézají do svých skrýší
a zůstávají ve svých doupatech.
14 Naslouchej, Jobe,
zastav se a přemýšlej o úžasných Božích dílech.+
15 Víš, jak Bůh řídí* oblaka
a jak z nich nechává šlehat blesky?
16 Víš, díky čemu se oblaka vznáší?+
Jsou to úžasná díla toho, kdo má dokonalé poznání.+
17 Proč je tvůj oděv horký,
když se země ztiší kvůli jižnímu větru?+
19 Pověz nám, co mu máme říct.
Nedokážeme odpovědět, protože jsme ve tmě.
20 Má se mu oznámit, že s ním chci mluvit?
Řekl snad někdo něco, co by se měl dozvědět?+
21 Vždyť lidé ani nevidí světlo,*
i když jasně svítí na obloze,
dokud nezafouká vítr a nerozežene mraky.
22 Ze severu přichází zlatá záře,
Boží majestát+ vzbuzuje bázeň.
23 Porozumět Všemohoucímu je nad naše síly.+
24 Proto se ho lidé mají bát.+
Nikdo, kdo si o sobě myslí, že je moudrý,* nezíská jeho přízeň.“+