Jeremjáš
15 Potom mi Jehova řekl: „I kdyby přede mnou stáli Mojžíš a Samuel,+ neprojevil bych tomuto lidu přízeň. Odežeň je ode mě, ať jdou. 2 A když se tě zeptají: ‚Kam máme jít?‘, odpověz jim: ‚Toto říká Jehova:
„Kdo je určený pro smrtelnou nemoc, ke smrtelné nemoci!
Kdo pro meč, k meči!+
Kdo pro hlad, k hladu!
A kdo pro zajetí, do zajetí!“‘+
3 ‚Ustanovím nad nimi čtyři pohromy,‘*+ prohlašuje Jehova, ‚meč, aby zabíjel, psy, aby odvlékali, a nebeské ptáky a pozemská zvířata, aby žrali a ničili.+ 4 Za to, co dělal v Jeruzalémě judský král Manasse,+ syn Ezekjáše, z nich udělám něco děsivého pro všechna království na zemi.+
5 Kdo s tebou bude mít soucit, Jeruzaléme,
kdo tě bude litovat
a kdo se zastaví, aby se zeptal, jak se ti daří?‘
Proto na tebe vztáhnu ruku a zničím tě.+
Už mě unavilo pořád se nad tebou slitovávat.
7 Ve městech* země je převěji jako obilí.
Připravím je o děti.+
Zničím svůj lid,
protože odmítají opustit své cesty.+
8 Jejich vdov bude víc než mořského písku.
V poledne na ně přivedu ničitele, na matky i mladé muže.
Náhle je zachvátím úzkostí a hrůzou.
9 Žena, která porodila sedm dětí, je vysílená,
lapá po dechu.
Její slunce zapadlo, zatímco je ještě den,
a to ji zahanbilo a pokořilo.‘*
‚A těch pár, co jich zbude,
vydám meči jejich nepřátel,‘ prohlašuje Jehova.“+
10 Běda mi, má matko, že jsi mě porodila,+
muže vystaveného hádkám a sporům s celou zemí.
Nic jsem nepůjčil a nic mi nepůjčili,
a přesto mě všichni proklínají.
11 Jehova řekl: „Určitě tě budu podporovat.
V době neštěstí, v době tísně
se tě před nepřítelem určitě zastanu.
12 Dokáže někdo rozlámat železo,
železo ze severu, a měď?
13 Tvůj majetek a tvé poklady vydám jako kořist,+
bezplatně, za všechny tvé hříchy spáchané na celém tvém území.
14 Vydám je tvým nepřátelům
a ti je odnesou do země, kterou neznáš.+
Můj hněv zažehl oheň,
který plane proti vám.“+
15 Jehovo, ty víš, jak na tom jsem,
pamatuj na mě a všimni si mě.
Pomsti se za mě mým pronásledovatelům.+
Nedovol, abych přišel o život* proto, že s nimi máš trpělivost.*
Víš, že kvůli tobě snáším hanbu.+
16 Dostala se ke mně tvá slova a já jsem je snědl.+
Tvé slovo mě naplnilo jásotem, mé srdce radostí,
vždyť se nade mnou vzývá tvé jméno, Jehovo, Bože vojsk.
17 Nevysedávám s těmi, kdo žijí jen pro zábavu, a nejásám.+
18 Proč je má bolest trvalá a mé zranění nevyléčitelné?
Nechce se zahojit.
Budeš pro mě jako klamný pramen,
na který se nedá spolehnout?
19 A tak Jehova říká toto:
„Pokud se ke mně vrátíš, znovu ti projevím přízeň
a budeš mi dál sloužit.*
Pokud oddělíš cenné od bezcenného,
staneš se mými ústy.*
Oni se budou muset obrátit k tobě,
ale ty se neobrátíš k nim.“
20 „Udělám tě pro tento lid pevnou měděnou hradbou.+
Budou proti tobě bojovat,
ale nezvítězí nad tebou,+
protože jsem s tebou a zachráním tě a osvobodím,“ prohlašuje Jehova.
21 „Osvobodím tě z rukou ničemů,
z rukou krutých lidí tě vyplatím.“