Jeremjáš
4 „Pokud se vrátíš, Izraeli,“ prohlašuje Jehova,
„pokud se ke mně vrátíš
a odstraníš své odporné modly, abych je neměl na očích,
pak nebudeš uprchlíkem.+
2 A pokud budeš přísahat
‚Jakože Jehova žije!‘ a jednat pravdivě, spravedlivě a správně,
potom jeho prostřednictvím získají národy požehnání
3 Vždyť toto říká Jehova judským mužům a Jeruzalému:
„Zorejte si ornou půdu
a nezasévejte mezi trní.+
5 Oznamte to v Judsku a rozhlaste to v Jeruzalémě.
Křičte a trubte na roh po celé zemi.+
Hlasitě volejte: „Shromážděte se!
Utečme do opevněných měst!+
6 Vztyčte znamení* směrem k Sionu.
Utečte do bezpečí, nezastavujte se!“
Přivádím totiž ze severu neštěstí,+ velkou zkázu.
Vytáhl ze svého místa, aby z tvé země udělal něco děsivého.
Z tvých měst zůstanou jen neobydlené trosky.+
8 Proto se oblečte do pytloviny,+
truchlete* a naříkejte,
protože Jehovův planoucí hněv se od nás neodvrátil.
Kněze zachvátí hrůza a proroci budou ohromeni.“+
10 Pak jsem řekl: „Běda, Svrchovaný pane Jehovo! Opravdu jsi úplně oklamal tento lid+ a Jeruzalém tím, že jsi řekl ‚Budete mít pokoj‘,+ a přitom máme k hrdlu přiložený meč.“*
11 V té době bude tomuto lidu a Jeruzalému řečeno:
„Spalující vítr z holých kopců pustiny
se přižene na moji dceru,* na můj lid,
ne aby převíval nebo čistil zrní.
12 Prudký vítr se odtud žene na můj příkaz.
Teď nad nimi vynesu rozsudek.
13 Podívej se! Přivalí se jako dešťové mraky,
jeho vozy jsou jako vichřice.+
Jeho koně jsou rychlejší než orli.+
Běda nám, jsme ztraceni!
14 Umyj si srdce od špatnosti, Jeruzaléme, abys byl zachráněn.+
Jak dlouho budeš chovat hříšné myšlenky?
15 Vždyť hlas oznamuje zprávu z Danu,+
z efrajimských hor ohlašuje neštěstí.
16 Povězte to národům,
ohlaste to Jeruzalému.“
„Z daleké země přichází hlídky*
a vydávají válečný pokřik proti judským městům.
17 Obkličují Jeruzalém jako ti, kdo střeží pole,+
protože se proti mně vzbouřil,“+ prohlašuje Jehova.
18 „Zaplatíš za své chování a skutky.+
Tvé neštěstí je trpké,
vždyť tvá vzpoura ti pronikla až do srdce.“
19 Muka,* ach, jaká muka!
Srdce* se mi svírá bolestí,
divoce mi buší.
20 Oznamují zkázu za zkázou,
celá země je zpustošená.
Náhle zničili mé stany,
v okamžiku strhli mé stanové látky.+
22 „Vždyť můj lid je bláznivý,+
nevšímá si mě.
Jsou to hloupí synové, nemají porozumění.
Jsou dost chytří* na to, aby dělali špatné věci,
ale jak konat dobro, to nevědí.“
23 Podíval jsem se na zemi a ta byla pustá a prázdná.+
Podíval jsem se do nebes a jejich světlo zmizelo.+
24 Podíval jsem se na hory a ty se chvěly,
kopce se otřásaly.+
25 Rozhlédl jsem se, ale nikde nikdo,
i všichni nebeští ptáci uletěli.+
26 Viděl jsem, že ze země sadů je pustina
a všechna její města jsou zbořená.+
Bylo to od Jehovy,
kvůli jeho planoucímu hněvu.
27 Vždyť toto říká Jehova: „Celá země bude zpustošená,+
ale nezničím ji úplně.
Stane se to, protože jsem promluvil a rozhodl.
Svůj názor nezměním* ani od toho neupustím.+
29 Při zvuku jezdců a lukostřelců
celé město prchá.+
Schovávají se v houštinách
a šplhají na skály.+
Všechna města jsou opuštěná
a nikdo v nich nebydlí.“
30 Co budeš dělat teď, když jsi zpustošená?
Ale krášlila ses marně,+
protože ti, kdo po tobě vášnivě toužili, tě zavrhli
a teď ti usilují o život.+
31 Slyšel jsem totiž křik, jako když je žena v bolestech,
sténání, jako když žena rodí své první dítě,
hlas sionské dcery, která lapá po dechu.
Vztahuje dlaně a volá:+
„Běda mi, jsem vyčerpaná kvůli vrahům!“