Jeremjáš
6 Utečte do bezpečí, synové Benjamína, pryč z Jeruzaléma!
Ze severu se totiž blíží neštěstí, velká zkáza.+
2 Sionská dcera je jako krásná a zhýčkaná žena.+
3 Přijdou k ní pastýři se svými stády.
4 „Připravte se na válku* proti ní!
Vstaňte a zaútočme v poledne!“
„Běda nám, vždyť den se chýlí ke konci,
večerní stíny se prodlužují!“
5 „Vstaňte a zaútočme v noci
a zničme její opevněné věže!“+
6 Vždyť toto říká Jehova, Bůh vojsk:
„Pokácejte stromy a navršte proti Jeruzalému obléhací násep.+
Je to město, které musí být voláno k odpovědnosti,
je plné útlaku.+
Ozývá se v něm násilí a ničení,+
stále mám před sebou nemoci a rány.
8 Nech se napravit, Jeruzaléme, jinak se od tebe s odporem odvrátím,+
udělám z tebe zpustošenou, neobydlenou zemi.“+
9 Toto říká Jehova, Bůh vojsk:
„Důkladně vysbírají ty, kdo zůstanou z Izraele, jako poslední hrozny z révy.
Znovu vztáhni ruku jako česač hroznů.“
10 „Ke komu mám mluvit, koho mám varovat?
Kdo bude poslouchat?
Mají zacpané uši,* takže nejsou schopni dávat pozor.+
Jehovovo slovo je jim k smíchu,+
nelíbí se jim.
11 Jsem plný Jehovova hněvu
a unavený z toho, jak ho potlačuji.“+
„Vylij ho na dítě na ulici,+
na skupinky mladých mužů.
12 Jejich domy připadnou jiným,
i jejich pole a manželky.+
Vztáhnu totiž ruku na obyvatele země,“ prohlašuje Jehova.
13 „Vždyť všichni, od nejmenšího po největšího, usilují o nepoctivý zisk,+
od proroka po kněze všichni podvádí.+
14 A snaží se lehkovážně* uzdravit zhroucení* mého lidu. Říkají:
‚Je mír! Je mír!‘,
i když žádný mír není.+
15 Stydí se za odporné věci, které dělají?
Vůbec ne!
Ani se stydět neumí.+
Proto padnou mezi ty, kdo padli.
Až je budu trestat, klopýtnou,“ říká Jehova.
16 Toto říká Jehova:
„Zastavte se na rozcestích a rozhlédněte se.
Ale oni říkají: „Nepůjdeme.“+
17 „A ustanovil jsem vám strážné,+ kteří říkali:
‚Dávejte pozor na zvuk rohu!‘“+
Ale oni řekli: „Nebudeme dávat pozor.“+
18 „Proto slyšte, národy!
Shromáždění, poznej,
co se jim stane.
19 Naslouchej, země!
Přivádím na tento lid neštěstí,+
je to ovoce jejich zlých úmyslů.
Nevěnovali pozornost mým slovům
a zavrhli můj zákon.“*
20 „K čemu mi to je, že přinášíte kadidlovou pryskyřici ze Sáby*
a vonný puškvorec z daleké země?
Vaše zápalné oběti nepřijímám,
vaše oběti mi nedělají radost.“+
21 A tak Jehova říká toto:
„Kladu tomuto lidu překážky
a klopýtnou o ně,
otcové i synové,
soused i jeho přítel,
a všichni zahynou.“+
22 Toto říká Jehova:
„Ze severní země přichází lid,
z nejodlehlejších končin země povstane velký národ.+
23 Popadnou luk a oštěp.
Jsou krutí a nebudou mít slitování.
Jejich hlas bude burácet jako moře,
jedou na koních.+
Táhnou proti tobě v bojovém šiku jako jeden muž, sionská dcero.“
24 Slyšeli jsme o něm zprávu.
Ruce nám ochably.+
Zmocnila se nás úzkost,
bolesti, jaké má rodící žena.+
25 Nevycházej na pole
a nechoď po cestě.
Vždyť nepřítel má meč,
všude kolem je hrůza.
26 Moje dcero, můj lide,
obleč se do pytloviny+ a válej se v popelu.
27 „Udělal jsem tě* ve svém lidu zkoušečem kovů,
tím, kdo důkladně zkoumá,
abys pozoroval a prozkoumal jejich jednání.
Všichni jsou zkažení.
29 Už i měchy ohořely,
ale z ohně vychází jen olovo.
30 Nazvou je zavrženým stříbrem,
protože Jehova je zavrhl.“+