Římanům

7 Copak nevíte, bratři (vždyť mluvím k těm, kdo znají zákon), že Zákon panuje nad člověkem, jen dokud žije? 2 Například vdaná žena je vázaná zákonem ke svému manželovi, dokud její manžel žije. Pokud ale její manžel zemře, je od zákona svého manžela osvobozená.+ 3 Kdyby se za života svého manžela vdala za jiného muže, byla by označena za cizoložnici.+ Pokud ale její manžel zemře, je od jeho zákona osvobozená, takže když se vdá za jiného muže, necizoloží.+

4 Tak jste i vy, moji bratři, prostřednictvím Kristova těla zemřeli vzhledem k Zákonu, abyste patřili někomu jinému+ – tomu, kdo byl vzkříšen z mrtvých.+ Můžeme tak nést ovoce k Boží slávě.+ 5 Když jsme totiž žili v souladu s tělem, v našem těle působily hříšné vášně, které probudil Zákon a které nesly ovoce vedoucí ke smrti.+ 6 Ale teď jsme byli od Zákona osvobozeni,+ protože jsme zemřeli vzhledem k tomu, čím jsme byli spoutáni, abychom byli otroky v novém smyslu, prostřednictvím ducha,+ a ne ve starém smyslu, prostřednictvím psaného zákoníku.+

7 Co tedy řekneme? Je Zákon hříchem? Rozhodně ne! Vždyť kdyby nebyl Zákon, neznal bych hřích.+ Například bych nevěděl, co je to chtivost, kdyby Zákon neříkal: „Nebudeš chtivý.“+ 8 Hřích ale využil příležitost, kterou mu toto přikázání poskytlo, a vyvolal ve mně kdejakou chtivost. Bez Zákona byl totiž hřích mrtvý.+ 9 Kdysi, když ještě nebyl Zákon, jsem byl živý. Ale když přišlo přikázání, hřích ožil a já jsem zemřel.+ 10 Uvědomil jsem si, že přikázání, které mělo vést k životu,+ vede ke smrti. 11 Hřích totiž využil příležitost, kterou mu přikázání poskytlo, svedl mě a jeho prostřednictvím mě zabil. 12 Zákon sám o sobě je tedy svatý a přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.+

13 Znamená to, že k mé smrti vedlo to, co je dobré? Rozhodně ne! Vedl k ní hřích, který mi prostřednictvím toho, co je dobré, způsobil smrt,+ aby se projevil jako hřích. Tak se prostřednictvím přikázání ukázalo, jak hříšný hřích je.+ 14 Víme, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu.+ 15 Vždyť ani nerozumím tomu, co dělám. Nedělám totiž to, co chci, ale to, co nenávidím. 16 A pokud dělám to, co nechci, uznávám, že Zákon je dobrý. 17 Ale pak už to nedělám já, ale hřích, který je ve mně.+ 18 Vždyť vím, že ve mně, tedy v mém těle, není nic dobrého. Chci totiž dělat to, co je dobré, ale nedokážu to.+ 19 To dobré, co chci, nedělám a dělám to špatné, co nechci. 20 Pokud tedy dělám to, co nechci, už to nedělám já, ale hřích, který je ve mně.

21 Uvědomuji si, že v mém případě platí tento zákon: Když chci dělat to, co je správné, je ve mně to, co je špatné.+ 22 Člověk, kterým jsem uvnitř,+ má potěšení v Božím zákoně, 23 ale ve svém těle vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli+ a vede mě do zajetí zákona hříchu,+ který je v mém těle. 24 Já ubohý člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla, které podléhá smrti? 25 Děkuji Bohu! To on mě vysvobodí prostřednictvím Ježíše Krista, našeho Pána. Svou myslí jsem tedy otrokem Božího zákona, ale svým tělem zákona hříchu.+