18 Začal jsem nenávidět všechno, na čem jsem pod sluncem tak tvrdě pracoval,+ protože to budu muset zanechat člověku, který přijde po mně.+ 19 A kdo ví, jestli bude moudrý, nebo hloupý?+ Přesto bude rozhodovat o všem, co jsem pod sluncem získal velkým úsilím a moudrostí. I to je marnost.

8 Někdo je úplně sám, nikoho nemá. Nemá syna ani bratra, ale nepřestává tvrdě pracovat. Jeho oči se nikdy nenasytí bohatstvím.+ Zeptá se ale někdy sám sebe: „Pro koho vlastně tvrdě pracuji a proč si odpírám dobré věci?“+ I to je marnost a úmorné pachtění.+

19 a řeknu si: „Udělal sis zásoby dobrých věcí na mnoho let. Odpočívej, jez, pij, užívej si.“‘ 20 Ale Bůh mu řekl: ‚Ty nerozumný, ještě dnes v noci si vyžádají tvůj život.* Kdo potom bude mít věci, které sis nahromadil?‘+