6 Každý člověk je ve skutečnosti jako stín.

Honí se* zbytečně.

Hromadí majetek a ani neví, kdo si ho užije.+

18 Začal jsem nenávidět všechno, na čem jsem pod sluncem tak tvrdě pracoval,+ protože to budu muset zanechat člověku, který přijde po mně.+

19 a řeknu si: „Udělal sis zásoby dobrých věcí na mnoho let. Odpočívej, jez, pij, užívej si.“‘ 20 Ale Bůh mu řekl: ‚Ty nerozumný, ještě dnes v noci si vyžádají tvůj život.* Kdo potom bude mít věci, které sis nahromadil?‘+