38 Když přišli k domu představeného synagogy, Ježíš viděl, že je tam rozruch a že lidé pláčou a hlasitě naříkají.+ 39 Vkročil dovnitř a řekl jim: „Proč pláčete a děláte takový rozruch? Dítě nezemřelo, ale spí.“+ 40 Nato se mu začali vysmívat. On je ale všechny poslal ven, vzal otce a matku dítěte a ty, kteří byli s ním, a vešel tam, kde bylo dítě. 41 Vzal ho za ruku a řekl mu: „Talitha kumi“, což v překladu znamená: „Dívenko, říkám ti, vstaň!“+ 42 A dívenka okamžitě vstala a začala chodit. (Bylo jí 12 let.) Když to uviděli, byli nadšením bez sebe. 43 Ale důrazně jim nařídil,* aby se o tom nikdo nedozvěděl,+ a řekl, ať jí dají něco k jídlu.

52 Všichni lidé plakali a bili se do prsou. Řekl tedy: „Neplačte.+ Vždyť nezemřela, ale spí.“+ 53 Začali se mu vysmívat, protože věděli, že zemřela. 54 Ale on ji vzal za ruku a zvolal: „Dítě, vstaň!“+ 55 A vrátila se do ní životní síla*+ a okamžitě vstala.+ Nařídil, aby jí dali něco k jídlu. 56 Její rodiče byli štěstím bez sebe, ale přikázal jim, aby nikomu neříkali, co se stalo.+