KAZATEL

1 Slova shromažďovatele,*+ Davidova syna, krále v Jeruzalémě.+

 2 „Největší marnost!“ říká shromažďovatel.

„Největší marnost! Všechno je marnost!“+

 5 Slunce vychází a slunce zapadá.

Potom spěchá zpátky* tam, odkud znovu vyjde.+

 6 Vítr vane k jihu a stáčí se k severu.

Krouží a krouží, neustále se vrací.

 7 Všechny řeky* tečou do moře, a přesto moře není plné.+

Vracejí se na místo, kde pramení, a znovu odtamtud vytékají.+

Není nic nového pod sluncem.+

10 Dá se o něčem říct „Podívej se, to je něco nového“?

11 Nikdo nevzpomíná na lidi z dřívějších dob.

12 Já, shromažďovatel, jsem izraelským králem v Jeruzalémě.+ 13 Rozhodl jsem se* s moudrostí+ pozorovat a zkoumat všechno, co se dělá pod nebesy+ – úmornou práci, kterou dal Bůh lidským synům a které se věnují.

16 Řekl jsem si: „Získal jsem větší moudrost než kdokoli, kdo byl v Jeruzalémě přede mnou.+ Mé srdce získalo mnoho moudrosti a poznání.“+ 17 Snažil jsem se poznat moudrost, šílenství* a bláznovství+ – a i to je honba za větrem.

2 Potom jsem si řekl: „Zkusím se bavit* a uvidím, co dobrého to přinese.“ Ale i to byla marnost.

 2 O smíchu jsem řekl: „Je to šílenství!“

A o zábavě:* „K čemu je dobrá?“

3 Zkoumal jsem, co to přinese, když si budu dopřávat víno,+ a přitom jsem si zachovával svou moudrost. Oddal jsem se i hlouposti, abych viděl, co je pro lidi nejlepší, aby dělali během těch několika dnů, kdy žijí pod nebesy. 4 Pracoval jsem na velkých dílech:+ Postavil jsem si domy,+ vysadil jsem si vinice,+ 5 založil jsem si zahrady a parky a vysadil v nich nejrůznější ovocné stromy. 6 Udělal jsem si vodní nádrže, abych jimi zavlažoval háj* mladých stromů. 7 Získal jsem sluhy a služky+ a měl jsem i sluhy narozené v mé domácnosti.* Také jsem získal mnoho hospodářských zvířat – měl jsem víc hovězího dobytka, ovcí a koz+ než kterýkoli z mých předchůdců v Jeruzalémě. 8 Nahromadil jsem stříbro a zlato,+ poklady* králů a provincií.+ Obstaral jsem si zpěváky a zpěvačky a také to, co lidským synům přináší velké potěšení – ženu, ano, mnoho žen.* 9 A tak jsem vzrostl a předčil jsem všechny, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou.+ Kromě toho mi zůstala má moudrost.

10 Neodepřel jsem si nic, po čem jsem toužil.*+ Nepřipravil jsem své srdce o žádné potěšení.* Mé srdce se radovalo z veškeré mé tvrdé práce a to byla má odměna* za veškerou tvrdou práci.+ 11 Když jsem ale přemýšlel o všech dílech svých rukou a o veškeré tvrdé práci, kterou jsem s námahou vykonal,+ viděl jsem, že všechno je marnost a honba za větrem.+ Pod sluncem nebylo nic, co by mělo skutečnou hodnotu.*+

12 Pak jsem se zaměřil na moudrost, šílenství a bláznovství.+ (Vždyť co může udělat člověk, který přijde po králi? Jenom to, co už se udělalo.) 13 A viděl jsem, že moudrost je užitečnější než bláznovství,+ tak jako je světlo užitečnější než tma.

14 Moudrý má oči otevřené,*+ zatímco hlupák chodí ve tmě.+ Uvědomil jsem si ale, že oba čeká stejný konec.+ 15 Tehdy jsem si řekl: „Pokud se mi stane totéž co hlupákovi,+ co z toho mám, že jsem tak zmoudřel?“ A tak jsem si řekl: „I to je marnost.“ 16 Ani na moudrého, ani na hlupáka se totiž trvale nevzpomíná.+ V budoucích dnech se na všechny zapomene. A jak zemře moudrý? Stejně jako hlupák.+

17 A tak jsem začal nenávidět život,+ protože všechno, co se dělá pod sluncem, mi připadalo skličující. Všechno to byla marnost+ a honba za větrem.+ 18 Začal jsem nenávidět všechno, na čem jsem pod sluncem tak tvrdě pracoval,+ protože to budu muset zanechat člověku, který přijde po mně.+ 19 A kdo ví, jestli bude moudrý, nebo hloupý?+ Přesto bude rozhodovat o všem, co jsem pod sluncem získal velkým úsilím a moudrostí. I to je marnost. 20 Začal jsem si tedy v srdci zoufat nad veškerou tvrdou prací, kterou jsem pod sluncem s námahou vykonal. 21 Člověk totiž může tvrdě pracovat s moudrostí, poznáním a zručností, ale to, co získal,* musí předat člověku, který na tom nepracoval.+ I to je marnost a velké neštěstí.

22 Co vlastně člověk má z veškeré své tvrdé práce a z toho, že ho jeho srdce pohání, aby pod sluncem tvrdě pracoval?+ 23 To, čím se zaměstnává, mu totiž po všechny jeho dny přináší bolest a trápení+ a jeho srdce ani v noci nemá klid.+ I to je marnost.

24 Pro člověka není nic lepšího, než aby jedl a pil a měl radost* ze své tvrdé práce.+ Uvědomil jsem si, že i to je z ruky pravého Boha.+ 25 Vždyť kdo jí a pije lépe než já?+

26 Člověku, ve kterém má zalíbení, dává moudrost, poznání a radost,+ ale hříšníka nechává shromažďovat a sbírat jen proto, aby dal tomu, v kom má pravý Bůh zalíbení.+ I to je marnost a honba za větrem.

9 Co má ten, kdo pracuje, z veškeré své námahy?+ 10 Viděl jsem práci, kterou dal Bůh lidským synům, aby se jí věnovali. 11 Všechno udělal krásné* a v pravý čas.+ Dokonce vložil do jejich srdce věčnost, a přesto lidstvo nikdy plně* nepochopí dílo, které pravý Bůh koná.

12 Došel jsem k závěru, že pro ně není nic lepšího, než aby se radovali a konali v životě dobro,+ 13 a také že by každý měl jíst a pít a mít radost z veškeré své tvrdé práce. Je to dar od Boha.+

14 Poznal jsem, že všechno, co dělá pravý Bůh, přetrvá navždy. Není k tomu možné nic přidat ani z toho nic ubrat. Pravý Bůh to tak udělal, aby se ho lidé báli.+

15 Cokoli se děje, to už se stalo, a co má přijít, to už bylo.+ Ale pravý Bůh vyhledává to, o co lidé usilují.*

16 Také jsem pod sluncem viděl toto: Tam, kde mělo být právo, byla ničemnost. Kde měla být spravedlnost, byla ničemnost.+ 17 A tak jsem si řekl: „Pravý Bůh bude soudit jak toho, kdo jedná správně,* tak ničemu.+ Vždyť každá činnost a každý skutek mají svůj čas.“

18 O lidských synech jsem si řekl, že pravý Bůh je vyzkouší a ukáže jim, že se neliší od zvířat. 19 Lidi i zvířata totiž čeká stejný konec.+ Jako umírají jedni, tak umírají druzí a všichni mají stejného ducha.+ Člověk tedy není nijak nadřazený zvířeti. Všechno je marnost. 20 Všichni jdou na stejné místo.+ Všichni pochází z prachu+ a všichni se do prachu vrací.+ 21 Kdo ví, jestli duch lidí vystupuje vzhůru a jestli duch zvířat sestupuje dolů k zemi?+ 22 A viděl jsem, že pro člověka není nic lepšího, než aby měl radost ze své práce,+ protože to je jeho odměna.* Vždyť kdo mu umožní vidět, co bude po něm?+

4 Znovu jsem se zaměřil na všechen útlak, ke kterému pod sluncem dochází. Viděl jsem slzy utlačovaných a nebyl nikdo, kdo by je utěšil.+ A jejich utlačovatelé měli moc. Nebyl nikdo, kdo by je utěšil. 2 Proto jsem blahopřál spíš těm, kdo už zemřeli, než těm, kdo jsou dosud naživu.+ 3 A ještě lépe je na tom ten, kdo se zatím nenarodil+ – kdo neviděl ty hrozné věci, které se pod sluncem dějí.+

4 Také jsem viděl, že za mnohým úsilím* a zručnou prací je vzájemné soupeření.+ I to je marnost a honba za větrem.

5 Hlupák sedí se založenýma rukama a jeho tělo chřadne.*+

6 Lepší je hrst odpočinku než dvě hrsti tvrdé práce a honba za větrem.+

7 Zaměřil jsem se na další marnost pod sluncem: 8 Někdo je úplně sám, nikoho nemá. Nemá syna ani bratra, ale nepřestává tvrdě pracovat. Jeho oči se nikdy nenasytí bohatstvím.+ Zeptá se ale někdy sám sebe: „Pro koho vlastně tvrdě pracuji a proč si odpírám dobré věci?“+ I to je marnost a úmorné pachtění.+

9 Dvěma je lépe než jednomu,+ protože za svou tvrdou práci dostávají dobrou odměnu.* 10 Když jeden z nich upadne, druhý ho může zvednout. Ale co bude s tím, kdo upadne a nemá nikoho, kdo by ho zvedl?

11 Navíc pokud si dva lehnou spolu, bude jim teplo, ale jak si může teplo udržet ten, kdo je sám? 12 Jednoho člověka může někdo přemoct, ale dva se proti němu můžou společně postavit. A trojitou šňůru nejde snadno* přetrhnout.

13 Lepší je chudý, ale moudrý chlapec než starý, ale hloupý král,+ který už nemá dost rozumu, aby se nechal varovat.+ 14 Vyšel* totiž z vězení a stal se králem,+ i když za kralování onoho se narodil v chudobě.+ 15 Uvažoval jsem o všech živých, kteří chodí pod sluncem, a také o tom, jak se vede tomu mladému králi, který nastoupil po svém předchůdci. 16 I když má bezpočet příznivců, ti, kdo přijdou později, už se z něj radovat nebudou.+ I to je marnost a honba za větrem.

5 Dávej pozor na své kroky, když jdeš do domu pravého Boha.+ Měl bys přicházet proto, abys naslouchal,+ spíš než abys přinášel oběť, jako to dělají hlupáci,+ kteří si neuvědomují, že dělají špatné věci.

2 Neotvírej rychle svá ústa a ať tvé srdce nemluví před pravým Bohem ukvapeně.+ Pravý Bůh je totiž v nebesích, ale ty jsi na zemi. Proto by tvých slov mělo být málo.+ 3 Vždyť s přemírou práce* přichází sen+ a s přemírou slov přichází hloupé řeči.+ 4 Když dáš Bohu slavnostní slib, bez otálení ho splň,+ protože hlupáci mu radost nedělají.+ Co slíbíš, splň.+ 5 Je lepší, abys nesliboval, než abys slíbil a nesplnil.+ 6 Nedovol, aby tě* tvá ústa přivedla k hříchu,+ a neříkej před andělem,* že to byl omyl.+ Proč by se měl pravý Bůh rozhořčit kvůli tomu, co říkáš, a zničit dílo tvých rukou?+ 7 Vždyť jako s množstvím práce přichází sny,+ tak s množstvím slov přichází marnost. Ty se ale boj pravého Boha.+

8 Pokud vidíš, že jsou ve tvé oblasti utlačováni chudí a pošlapává se tam právo a spravedlnost, nebuď překvapený.+ Na vysokého úředníka totiž dohlíží někdo vyšší než on a jsou další, kteří jsou ještě vyšší než oni.

9 Ti všichni si také rozdělují výnos země. Pole slouží i králi.+

10 Kdo miluje peníze, nikdy se jimi nenasytí, a kdo miluje bohatství, nebude mít nikdy dost.+ I to je marnost.+

11 Když přibývají dobré věci, přibývá i těch, kdo je jedí.+ A co z toho má jejich majitel, než že se na ně dívá?+

12 Sladký je spánek sloužícího, ať už jí málo, nebo hodně, ale boháčovi jeho nadbytek nedává spát.

13 Viděl jsem pod sluncem toto velké neštěstí: bohatství, které jeho majitel hromadil k vlastní škodě. 14 Při neúspěšném podnikání o své bohatství přišel, a když se stane otcem syna, už nic nemá.+

15 Jak člověk vyšel z matčina lůna, tak i odejde – nahý, stejně jak přišel.+ A za všechnu svou tvrdou práci si nemůže nic odnést.+

16 I toto je velké neštěstí: Přesně jak člověk přišel, tak i odejde. Co tedy získá ten, kdo tvrdě pracuje a honí se za větrem?+ 17 Navíc každý den jí ve tmě, ve velkém trápení, v nemoci a v hněvu.+

18 Viděl jsem, že dobré a správné je toto: Člověk by měl jíst a pít a mít radost z veškeré své tvrdé práce,+ kterou pod sluncem s námahou vykonává během těch několika dnů života, které mu pravý Bůh dal. To je totiž jeho odměna.*+ 19 A když člověk dostane od pravého Boha bohatství a majetek+ i schopnost se z toho těšit, měl by přijmout svou odměnu* a radovat se ze své tvrdé práce. Je to dar od Boha.+ 20 Skoro si pak ani nevšimne,* jak plynou dny jeho života, protože pravý Bůh zaměstnává jeho srdce radováním.+

6 Viděl jsem pod sluncem ještě další neštěstí a je mezi lidmi časté: 2 Od pravého Boha někdo dostává bohatství, majetek a slávu, takže mu nechybí nic, po čem touží.* Pravý Bůh mu ale neumožňuje, aby se z toho těšil – těší se z toho někdo cizí. To je marnost a velké trápení. 3 I kdyby měl nějaký muž sto dětí, žil mnoho let a dosáhl vysokého věku, ale neužil by si své dobré věci před tím, než zemře,* musím říct, že i dítě, které se narodilo mrtvé, je na tom lépe než on.+ 4 To se narodilo nadarmo, odešlo do tmy a tma přikryla jeho jméno. 5 Přestože nikdy neuvidělo slunce a nic nepoznalo, je na tom lépe* než onen muž.+ 6 K čemu by to bylo, kdyby někdo prožil dvakrát tisíc let, ale neužil by si žádnou radost? Nejdou snad všichni na stejné místo?+

7 Veškerá tvrdá práce slouží k tomu, aby si člověk naplnil ústa,+ ale své touhy nikdy neuspokojí. 8 Jakou výhodu má moudrý proti hlupákovi?+ A co má chudý člověk z toho, že ví, jak přežít?* 9 Lepší je těšit se z toho, co vidí oči, než toužit po něčem, co člověk nemůže mít.* I to je marnost a honba za větrem.

10 Všechno, co existuje, už bylo pojmenováno a je známé, kdo člověk je. Nemůže se přít* s tím, kdo je mocnější než on. 11 Čím víc slov,* tím větší marnost. A co dobrého člověku přinášejí? 12 Kdo ví, co je pro člověka nejlepší, aby dělal během těch několika dnů svého marného života, které minou jako stín?+ Kdo může člověku říct, co se pod sluncem stane, až on tu nebude?

7 Dobré jméno* je lepší než dobrý olej+ a den smrti je lepší než den narození. 2 Je lepší jít do domu truchlení než do domu hostiny.+ Tak totiž končí všichni lidé a ti, kdo žijí, by na to měli pamatovat. 3 Lepší je smutek než smích,+ protože zarmoucený obličej prospívá srdci.+ 4 Srdce moudrých je v domě truchlení, ale srdce hlupáků v domě radování.*+

5 Je lepší naslouchat kárání od někoho moudrého+ než naslouchat písni hlupáků. 6 Jako praskání trní hořícího pod hrncem, takový je smích hlupáka.+ I to je marnost. 7 Útlak může moudrého dohnat k šílenství a úplatek kazí srdce.+

8 Lepší je konec nějaké záležitosti než její začátek. Lepší je být trpělivý než pyšný.+ 9 Nebuď urážlivý,*+ protože urážlivost spočívá v náruči* hlupáků.+

10 Neříkej: „Proč to bylo dřív lepší než teď?“ Není moudré, že se na to ptáš.+

11 Moudrost společně s dědictvím je dobrá a je přínosem pro ty, kdo žijí.* 12 Vždyť moudrost chrání,+ stejně jako peníze chrání,+ ale výhoda poznání a moudrosti je, že toho, kdo je má, zachovávají naživu.+

13 Zamysli se nad dílem pravého Boha – kdo dokáže narovnat to, co on zkřivil?+ 14 V dobrý den buď i ty dobrý+ a v den neštěstí pamatuj, že jeden i druhý den Bůh učinil+ proto, aby si lidé nemohli být jistí,* co se jim v budoucnu stane.+

15 Za svého marného života+ jsem viděl všechno – dobrého* člověka, který navzdory svému správnému jednání* umírá,+ i ničemu, který navzdory své špatnosti žije dlouho.+

16 Nebuď příliš spravedlivý+ ani příliš moudrý.+ Proč by sis měl ublížit?+ 17 Nebuď příliš ničemný ani nebuď hloupý.+ Proč bys měl předčasně zemřít?+ 18 Je dobré poslechnout to první varování a neodvrátit se ani od toho druhého.+ Ten, kdo se bojí Boha, se bude řídit oběma.

19 Moudrý je díky své moudrosti silnější než deset mocných mužů města.+ 20 Na zemi není žádný bezúhonný* člověk, který by dělal jen to, co je správné, a nikdy nezhřešil.+

21 Nestarej se příliš o to, co všechno lidé říkají,+ abys nezaslechl, jak tě tvůj sluha proklíná.* 22 Vždyť dobře víš, že ty sám jsi mnohokrát proklínal druhé.+

23 To všechno jsem s moudrostí vyzkoušel. Řekl jsem si: „Chci zmoudřet.“ Ale moudrosti jsem nedosáhl. 24 To, co se stalo, je daleko a velmi hluboko. Kdo to může pochopit?+ 25 Rozhodl jsem se poznat, zkoumat a hledat moudrost a příčinu věcí a pochopit ničemnost hlouposti a bláznivost šílenství.+ 26 Zjistil jsem toto: Trpčí než smrt je žena, která je jako past* a která má srdce jako vlečné sítě a ruce jako pouta. Ten, s kým je pravý Bůh spokojený, před ní unikne,+ ale hříšníka chytí.+

27 „Podívej, toto jsem zjistil,“ říká shromažďovatel.+ „Prozkoumal jsem jednu věc za druhou, abych došel k určitému závěru, 28 ale to, co jsem stále hledal, jsem nenašel. Mezi tisícem jsem našel jednoho muže,* ale ženu jsem mezi nimi nenašel. 29 Zjistil jsem pouze to, že pravý Bůh vytvořil lidstvo nezkažené,*+ ale oni si vymysleli vlastní plány.“+

8 Kdo se vyrovná někomu moudrému? Kdo ví, jak řešit problémy?* Moudrost rozjasňuje obličej člověka a zjemňuje jeho přísný výraz.

2 Říkám: „Dodržuj královy příkazy,+ protože jsi přísahal Bohu.+ 3 Od krále ukvapeně neodcházej+ a nezaplétej se do ničeho špatného.+ Může totiž udělat všechno, co chce, 4 protože královo slovo má konečnou platnost.+ Kdo mu může říct: ‚Co to děláš?‘“

5 Tomu, kdo dodržuje přikázání, se nestane nic zlého+ a moudré srdce rozezná, kdy a jak jednat.*+ 6 Vzhledem k tomu, kolik má lidstvo těžkostí, by se každá záležitost měla řešit v pravý čas a správným způsobem.*+ 7 Nikdo neví, co se stane. Kdo tedy může člověku říct, jak se to stane?

8 Nikdo nemá moc nad duchem* a nedokáže ho zadržet, nikdo nemá moc nade dnem smrti.+ Stejně jako za války není žádnému vojákovi dovoleno odejít, ničemnost nedovolí uniknout těm, kdo se jí dopouští.*

9 To všechno jsem viděl a v srdci jsem uvažoval o všem, co se dělá pod sluncem po celou tu dobu, kdy člověk panuje nad člověkem k jeho škodě.+ 10 A viděl jsem, jak byli pohřbíváni ničemové – ti, kdo vcházeli do svatého místa a vycházeli z něj. Ale ve městě, kde jednali ničemně, se na ně brzy zapomnělo.+ I to je marnost.

11 Když není špatný skutek potrestán rychle,+ lidem to dodá odvahu páchat zlo.+ 12 Přestože snad hříšník stokrát spáchá zlo a navzdory tomu žije dlouho, uvědomuji si, že dobře to dopadne s těmi, kdo se bojí pravého Boha, protože před ním mají bázeň.+ 13 S ničemou to ale dobře nedopadne+ ani si neprodlouží život, který je jako stín.+ Nemá totiž bázeň před Bohem.

14 Na zemi existuje tato marnost:* Jsou dobří* lidé, se kterými se zachází tak, jako by jednali ničemně,+ a jsou ničemové, se kterými se zachází tak, jako by jednali správně.*+ Říkám, že i to je marnost.

15 A tak doporučuji se radovat,+ protože pro člověka není pod sluncem nic lepšího než jíst a pít a radovat se. To by ho mělo doprovázet při jeho tvrdé práci za dnů jeho života,+ které mu pravý Bůh dává pod sluncem.

16 Rozhodl jsem se získat moudrost a pozorovat všechnu tu činnost,* která se na zemi vykonává,+ a ve dne ani v noci jsem nechodil spát.* 17 Tehdy jsem uvažoval o celém díle pravého Boha a uvědomil jsem si, že lidstvo nemůže porozumět tomu, co se děje pod sluncem.+ Ať se lidé snaží sebevíc, nemůžou tomu porozumět. I když budou tvrdit, že jsou dost moudří, aby to poznali, porozumět tomu nemůžou.+

9 O tom všem jsem vážně přemýšlel a došel jsem k závěru, že bezúhonní* a moudří lidé i jejich díla jsou v rukou pravého Boha.+ Lidé nevědí o lásce a nenávisti, které existovaly před nimi. 2 Všechny čeká stejný konec+ – bezúhonné* i ničemy,+ dobré a čisté i nečisté, ty, kdo obětují, i ty, kdo neobětují. Dobrý je na tom stejně jako hříšník, ten, kdo přísahá, je na tom stejně jako ten, kdo se zdráhá přísahat. 3 Toto je pod sluncem skličující: Protože všechny čeká stejný konec,+ srdce lidí je plné špatnosti. Celý život mají v srdci šílenství a potom umírají.*

4 Každý, kdo je mezi živými, má naději. Vždyť živý pes je na tom lépe než mrtvý lev.+ 5 Živí totiž vědí, že zemřou,+ ale mrtví nevědí vůbec nic+ ani už nedostávají žádnou odměnu,* protože vzpomínky na ně zanikly.*+ 6 Zanikla i jejich láska, jejich nenávist a jejich žárlivost a nemají už podíl na ničem, co se dělá pod sluncem.+

7 Jdi, jez svůj chléb s radostí a pij své víno s veselým srdcem,+ protože pravý Bůh našel zalíbení v tom, co děláš.+ 8 Tvůj oděv ať je vždycky bílý* a na tvé hlavě ať nechybí olej.+ 9 Užívej si život se svou milovanou manželkou+ po všechny dny svého marného života, které ti Bůh dal pod sluncem, po všechny své marné dny. Vždyť to je tvá odměna* v životě a ve tvé tvrdé práci, kterou pod sluncem s námahou vykonáváš.+ 10 Cokoli můžeš dělat, dělej ze všech sil, protože v hrobě,* kam odcházíš, není ani práce, ani plánování, ani poznání, ani moudrost.+

11 Také jsem pod sluncem viděl, že rychlí vždycky nevyhrají závod a silní bitvu,+ že moudří nemají vždycky jídlo, že inteligentní nejsou vždycky bohatí+ a že ti, kdo mají znalosti, nejsou vždycky úspěšní.+ Všechny je totiž postihuje čas a nečekané* události. 12 Vždyť člověk neví, kdy přijde jeho čas.+ Stejně jako jsou ryby chytány do smrtonosné sítě a ptáci do pasti, tak jsou lidští synové chyceni, když je náhle postihne neštěstí.

13 Také jsem o moudrosti pod sluncem vypozoroval něco, co na mě velmi zapůsobilo: 14 Bylo jedno malé město, ve kterém bylo málo mužů. Přitáhl proti němu mocný král, obklíčil ho a navršil proti němu mohutné obléhací náspy. 15 Našel se v něm jeden chudý, ale moudrý muž a ten svou moudrostí město zachránil. Potom už si ale na toho chudého muže nikdo nevzpomněl.+ 16 Řekl jsem si: „Moudrost je lepší než moc.+ Přesto se moudrostí chudého opovrhuje a na jeho slova se nedbá.“+

17 Lepší je dbát na klidná slova moudrých než na křik toho, kdo vládne bláznům.

18 Moudrost je lepší než válečné zbraně, ale jediný hříšník může zničit mnoho dobrého.+

10 Jako mrtvé mouchy způsobí, že se vonný olej zkazí a začne páchnout, tak i něčí malá hloupost převáží nad jeho moudrostí a slávou.+

2 Moudrého vede jeho srdce správnou cestou,* ale hloupého vede jeho srdce špatnou cestou.*+ 3 Ať jde hlupák jakoukoli cestou, chybí mu rozum*+ a všem dává najevo, že je hlupák.+

4 Kdyby proti tobě vzplanul hněv* vládce, neopouštěj své místo.+ Klid totiž zmírní velké hříchy.+

5 Viděl jsem pod sluncem něco skličujícího – chybu, kterou dělají ti, kdo jsou u moci:+ 6 Do vysokého postavení jsou často dosazovaní hlupáci, ale schopní* lidé zůstávají dole.

7 Viděl jsem sluhy na koních a knížata, která chodila pěšky jako sluhové.+

8 Kdo kope jámu, může do ní spadnout+ a toho, kdo boří kamennou zeď, může uštknout had.

9 Kdo láme kámen, může se zranit, a kdo štípe polena, může si ublížit.*

10 Když se ztupí sekera a člověk ji nenabrousí, bude se muset hodně namáhat. Ale moudrost pomáhá dosáhnout úspěchu.

11 Pokud had uštkne dřív, než dojde k zaklínání, zaklínači* je jeho umění k ničemu.

12 Slova z úst moudrého přináší přízeň,+ ale rty hlupáka jsou jeho zkázou.+ 13 První slova z jeho úst jsou hloupost+ a jeho poslední slova jsou hrozné šílenství. 14 Hlupák přesto mluví a mluví.+

Člověk neví, co se stane. Kdo mu může říct, co přijde po něm?+

15 Hlupáka jeho tvrdá práce unavuje, vždyť ani neví, kudy jít do města.

16 Pro zemi je strašné, když je králem chlapec+ a když knížata už ráno začínají hodovat! 17 Šťastná je země, když je král urozeného původu a když knížata jedí a pijí v patřičný čas, aby získala sílu, a ne aby se opila.+

18 Kvůli velké lenosti se propadá krov a kvůli zahálejícím rukám zatéká do domu.+

19 Jídlo* se připravuje k obveselení a víno zpříjemňuje život.+ Ale peníze uspokojí každou potřebu.+

20 Neproklínej krále ani v myšlenkách*+ a neproklínej* bohaté ve své ložnici. Nějaký pták* by to mohl rozhlásit, nějaký opeřenec by tvá slova mohl vyzradit.

11 Posílej svůj chléb po vodě,+ a po mnoha dnech ho znovu najdeš.+ 2 Rozděl se se sedmi, nebo dokonce s osmi,+ protože nevíš, k jakému neštěstí na zemi dojde.

3 Pokud se mraky naplní vodou, spustí se z nich na zem déšť. A ať strom padne k jihu, nebo k severu, zůstane ležet tam, kam padl.

4 Kdo dává pozor na vítr, nebude zasévat, a kdo se dívá na mraky, nebude sklízet.+

5 Stejně jako nevíš, jak duch působí v kostech dítěte, které je v lůně* těhotné ženy,+ tak neznáš dílo pravého Boha, který dělá všechno.+

6 Zasévej své semeno už ráno a nenech ruce odpočinout až do večera.+ Vždyť nevíš, co bude mít úspěch – jestli to, nebo ono, anebo jestli bude dobré obojí.

7 Světlo je sladké a pro oči je dobré, aby viděly slunce. 8 I kdyby člověk žil mnoho let, ať se ze všech raduje.+ Měl by ale pamatovat, že může přijít mnoho temných dnů. Všechno, co přijde, je marnost.+

9 Raduj se, mladý muži, ve svém mládí a ať se tvé srdce ve dnech tvého mládí cítí dobře. Následuj své srdce a jdi tam, kam tě vedou tvé oči. Měj ale na paměti, že tě pravý Bůh bude za to všechno volat k odpovědnosti.*+ 10 Odstraň proto ze svého srdce všechno, co vede k problémům, a odrážej od svého těla všechno škodlivé. Vždyť mládí a rozkvět života jsou marnost.+

12 Pamatuj na svého Vznešeného stvořitele, dokud jsi mladý,+ dřív než přijdou těžké dny+ a nastanou roky, kdy řekneš: „Nemám z nich radost“, 2 dřív než pohasne světlo slunce, měsíce i hvězd+ a po lijáku* se vrátí mraky. 3 V ten den se strážci domu začnou třást, silní muži se shrbí, ženy přestanou mlít, protože jich ubylo, a dámy, které se dívají z oken, zjistí, že je tma.+ 4 Dveře do ulice se zavřou, zvuk meloucího mlýna zeslábne, člověk bude vstávat při hlasu ptáka a všechny dcery zpěvu se ztiší.+ 5 Bude se bát výšek a na ulici bude mít strach. Mandloň rozkvete,+ kobylka se povleče a bobule kapary pukne. Člověk totiž půjde ke svému trvalému domu+ a po ulici budou chodit truchlící.+ 6 Pamatuj na svého Stvořitele dřív, než se přetrhne stříbrná šňůra, zlatá miska bude rozdrcena, rozbije se džbán u pramene a rozláme se kolo u studny.* 7 Potom se prach vrátí do země,+ kde předtím byl, a duch* se vrátí k pravému Bohu, který ho dal.+

8 „Největší marnost!“ říká shromažďovatel.+ „Všechno je marnost.“+

9 Shromažďovatel nejen zmoudřel, ale také učil lid to, co poznal,+ a hloubal a důkladně zkoumal, aby uspořádal* mnoho přísloví.+ 10 Shromažďovatel se snažil najít příjemná slova+ a zapsat přesná slova pravdy.

11 Slova moudrých jsou jako volské bodce+ a jejich sebrané výroky jsou jako pevně zatlučené hřebíky. Ta slova pochází od jednoho pastýře. 12 Pokud jde o cokoli kromě nich, můj synu, dej si pozor: Psaní mnoha knih nebere konce a příliš se jim věnovat je únavné pro tělo.+

13 Všechno bylo řečeno a závěr je tento: Boj se pravého Boha+ a dodržuj jeho přikázání.+ To je totiž celý závazek člověka.+ 14 Vždyť pravý Bůh bude soudit každý skutek, včetně všeho, co je skryté, a rozhodne, jestli je to dobré, nebo špatné.+