IZAJÁŠ
1 Vidění o Judsku a Jeruzalémě, které měl Izajáš,*+ syn Amoce, za dnů judských králů Uzzijáše,+ Jotama,+ Achaze+ a Ezekjáše:+
2 Slyšte, nebesa, naslouchej, země,+
vždyť Jehova říká:
3 Býk zná svého vlastníka
a osel zná jesle svého majitele.
5 Kam dostanete další ránu, vy, kdo se stále bouříte?+
Celá hlava je bolavá
a celé srdce nemocné.+
6 Od chodidla po hlavu na vás není zdravé místo –
jen samé šrámy, modřiny a otevřené rány,
7 Vaše země je zpustošená,
vaše města jsou vypálená.
9 Kdyby nám Jehova, Bůh vojsk,* nenechal hrstku těch, kdo přežili,
byli bychom jako Sodoma
a podobali bychom se Gomoře.+
10 Slyšte Jehovovo slovo, sodomští diktátoři!*+
Naslouchej zákonu* našeho Boha, gomorský lide!+
11 „K čemu je mi množství vašich obětí?“+ říká Jehova.
12 Přicházíte a předstupujete přede mě.+
Kdo ale po vás chce,
abyste šlapali po mých nádvořích?+
13 Nepřinášejte už další bezcenné obilné oběti,
vaše kadidlo je mi odporné.+
Zachováváte novoluní+ a sabaty+ a svoláváte shromáždění,+
ale já nemůžu vystát, že pořádáte slavnostní shromáždění a zároveň používáte magii.+
14 Vaše novoluní a svátky nenávidím.
Jsou pro mě břemenem,
unavuje mě je snášet.
15 A když pozvedáte ruce,
zakrývám si před vámi oči.+
Vaše ruce jsou plné krve.+
16 Umyjte se, očistěte se,+
odstraňte z mého dohledu své špatné skutky.
Přestaňte páchat zlo.+
17 Učte se konat dobro, usilujte o spravedlnost,+
napravujte utlačovatele,
zastávejte se práv sirotka*
a ujměte se sporu vdovy.“+
18 „Pojďte a urovnejme to mezi sebou,“ říká Jehova.+
„I když jsou vaše hříchy jako šarlat,
zbělají jako sníh,+
i když jsou rudé jako krev,
budou bílé jako vlna.
19 Pokud budete ochotní poslouchat,
budete jíst dobré dary této země.+
21 Jak se jen to věrné město+ mohlo stát prostitutkou?+
23 Tvá knížata jsou zatvrzelá a jsou společníky zlodějů.+
Všichni milují úplatky a honí se za dary.+
Nezjednávají spravedlnost sirotkům
a žádný spor vdovy se k nim nedostane.+
24 Pravý Pán, Jehova, Bůh vojsk,
Izraelův Mocný, proto prohlašuje:
„Už dost! Zbavím se svých protivníků,
pomstím se svým nepřátelům.+
25 Obrátím svou ruku proti tobě,
oddělím tvou strusku jako louhem
a odstraním všechnu tvou nečistotu.+
26 Znovu ti dám soudce jako kdysi
a rádce jako na začátku.+
Potom se ti bude říkat Město spravedlnosti,* Věrné město.+
27 Sion bude vyplacen právem+
a jeho lid, který se vrátí, bude vyplacen spravedlností.
29 Budete se stydět za mohutné stromy, po kterých jste toužili,+
30 Budete jako velký strom, jehož listí usychá,+
a jako zahrada bez vody.
31 Silný muž se stane koudelí*
a jeho skutky jiskrou.
Obojí společně vzplane
a nikdo to neuhasí.“
2 Izajáš, syn Amoce, měl o Judsku a Jeruzalémě toto vidění:+
A budou k ní proudit všechny národy.+
3 Mnoho národů půjde a řekne:
„Pojďte, vystupme na Jehovovu horu,
k domu Jákobova Boha.+
Bude nás učit o svých cestách
a my budeme chodit po jeho stezkách.“+
4 Bude soudcem mezi národy,
urovná spory* mnoha národů.
Překovají své meče v radlice
a svá kopí ve vinařské nože.+
Národ nepozvedne meč proti národu
ani se už nebudou učit bojovat.+
5 Pojďte, Jákobův dome,
choďme v Jehovově světle.+
6 Bože, opustil jsi svůj lid, Jákobův dům,+
protože převzali mnoho zvyků z Východu,
zabývají se magií+ jako Filištíni
a je mezi nimi mnoho dětí cizinců.
7 Jejich země je plná stříbra a zlata
a jejich pokladů je nepřeberné množství.
Jejich země je plná koní
a jejich válečných vozů je bezpočet.+
8 Jejich země je plná bezcenných bohů.+
Klaní se dílu svých rukou,
tomu, co udělaly jejich prsty.
9 Člověk se sklání, sám sebe ponižuje.
Rozhodně jim nemůžeš odpustit.
10 Vejděte do skal a schovejte se v prachu
před Jehovovým děsivým hněvem
a před jeho nádherným majestátem.+
11 Pyšné oči člověka budou poníženy
a povýšenost lidí bude pokořena.*
Jedině Jehova bude v ten den vyvýšen.
12 Vždyť je to den Jehovy, Boha vojsk.+
Přijde na každého, kdo je pyšný a povýšený,
na každého člověka, ať je významný, nebo obyčejný,+
13 na všechny vysoké a vznešené libanonské cedry
a na všechny bašanské duby,
14 na všechny majestátní hory
a na všechny vysoké kopce,
15 na každou vysokou věž a na všechny pevné hradby,
16 na všechny taršišské lodě+
a na všechny vzácné čluny.
17 Pýcha člověka bude pokořena
a povýšenost lidí bude ponížena.
Jedině Jehova bude v ten den vyvýšen.
18 Bezcenní bohové úplně zmizí.+
19 Až Jehova povstane a způsobí, že se země bude třást hrůzou,
lidé vejdou do jeskyní ve skalách
a do děr v zemi+
kvůli jeho děsivosti
a kvůli jeho nádhernému majestátu.+
20 V ten den lidé vezmou své bezcenné bohy ze stříbra a zlata,
které si udělali, aby se jim klaněli,
21 Až Jehova povstane a způsobí, že se země bude třást hrůzou,
vejdou do děr ve skalách
a do puklin skalních útesů
kvůli jeho děsivosti
a kvůli jeho nádhernému majestátu.
22 Ve vlastním zájmu se přestaňte spoléhat na člověka,
který je tak slabý jako jeho dech.*
Proč ho brát v úvahu?
3 Podívejte! Pravý Pán, Jehova, Bůh vojsk,
odnímá Jeruzalému a Judsku veškerou podporu a zásoby –
veškeré zásoby chleba a vody,+
2 silného muže i válečníka,
soudce i proroka,+ věštce i staršího,
3 vůdce padesáti,+ hodnostáře i rádce,
zkušeného kouzelníka i schopného zaklínače.+
4 Za knížata jim dám chlapce,
vládnout jim budou nevypočitatelní* lidé.
5 Lidé budou jeden druhého utlačovat,
každý svého bližního.+
Chlapec napadne starce
a nevýznamný člověk se vzepře váženému.+
6 Každý popadne svého bratra v domě svého otce a řekne:
„Máš přehoz – buď naším velitelem!
Vládni nad touto hromadou trosek.“
7 On se ale bude ten den bránit:
„Nebudu léčit* vaše rány.
Nemám doma jídlo ani oblečení.
Nedělejte mě vládcem nad lidem.“
8 Jeruzalém klopýtl
a Judsko padlo,
protože se slovy i skutky postavily proti Jehovovi.
V jeho slavné přítomnosti* se chovají vzpurně.+
9 Výraz v jejich tváři svědčí proti nim.
Otevřeně mluví o svém hříchu jako obyvatelé Sodomy,+
vůbec ho netají.
Běda jim! Přivolávají na sebe neštěstí.
10 Těm, kdo jednají správně, řekněte, že se jim bude dobře dařit.
Za své skutky budou odměněni.*+
11 Běda ničemovi!
Postihne ho neštěstí.
Stane se mu to, co sám dělal druhým!
12 Předáci mého lidu jsou suroví
a vládnou mu ženy.
Můj lide, tvoji vůdci tě zavádí na scestí,
vedou tě nesprávným směrem.+
13 Jehova se chystá vznést obvinění,
povstává, aby vynesl rozsudek nad národy.
14 Jehova se bude soudit se staršími a knížaty svého lidu.
„Vypálili jste vinici
a ve svých domech máte to, co jste ukradli chudým.+
15 Jak se opovažujete utlačovat můj lid
a drtit chudé na prach?“+ prohlašuje Svrchovaný pán, Jehova, Bůh vojsk.
16 „Sionské dcery jsou pyšné,“ říká Jehova,
„vykračují si se zdviženou hlavou,*
hází svůdné pohledy, cupitají
a cinkají řetízky na nohou.
17 Jehova proto pokryje hlavu sionských dcer strupy,
Jehova je postihne lysinou.+
18 Ten den jim Jehova vezme to, čím se zdobí –
kotníkové náramky, čelenky, ozdoby ve tvaru půlměsíce,+
19 náušnice,* náramky, závoje,
20 pokrývky hlavy, řetízky na nohách, šerpy,*
nádobky s voňavkami,* amulety,*
21 prsteny, nosní kroužky,
22 slavnostní roucha, tuniky, přehozy, měšce,
turbany a závoje.
24 Místo vůně balzámového oleje+ bude hnilobný zápach,
místo opasku provaz,
místo krásného účesu lysina,+
místo drahého oděvu pytlovina+
a vypálené znamení místo krásy.
25 Tvoji muži budou pobiti mečem
a tvoji válečníci padnou v boji.+
4 Ten den sedm žen popadne jednoho muže+ a řekne:
„Budeme jíst vlastní chléb
a oblékat se do vlastních oděvů,
jen ať můžeme nést tvé jméno
2 To, co Jehova nechá vyrašit, bude ten den nádherné a slavné. Plody země budou pýchou a radostí pro ty z Izraele, kdo přežili.+ 3 Všichni, kdo zůstanou na Sionu, kdo zbudou v Jeruzalémě, všichni v Jeruzalémě zapsaní k životu, budou nazváni svatými.+
4 Až Jehova duchem soudu a duchem ohně* smyje špínu* sionských dcer+ a vypláchne z Jeruzaléma krveprolévání,+ 5 potom nad celou horou Sion a nad místem shromáždění Jehova stvoří oblak dýmu ve dne a jas planoucího ohně v noci.+ A nad celým tím slavným místem bude přístřešek. 6 A bude tam chýše, která poskytne stín za denního žáru+ a bude útočištěm a úkrytem před bouřkami a deštěm.+
5 Zazpívám svému milovanému
píseň o něm a jeho vinici.+
Můj milovaný měl vinici na úrodném svahu.
2 Okopal ji a zbavil ji kamení,
vysadil na ní ušlechtilou révu,
postavil uprostřed ní věž
a vytesal v ní vinný lis.+
Potom očekával, že urodí dobré hrozny,
ale urodila jen plané.+
3 „A teď prosím, obyvatelé Jeruzaléma a judští muži,
rozsuďte mě a mou vinici.+
4 Co jsem měl pro svou vinici ještě udělat
a neudělal jsem to?+
Očekával jsem, že urodí dobré hrozny,
tak proč urodila jen plané?
5 A teď vám řeknu,
co se svou vinicí udělám:
Odstraním její živý plot
a bude vypálena.+
Zbořím její kamennou zeď
a bude pošlapána.
6 Udělám z ní pustinu.+
Nikdo ji nebude prořezávat ani okopávat.
7 Vinice Jehovy, Boha vojsk, je izraelský dům+
a judští muži jsou sadba, kterou měl rád.
8 Běda těm, kdo získávají dům za domem+
a zabírají pole za polem,+
takže celá země patří jim
a pro druhé už tam není místo!
9 Slyšel jsem, jak Jehova, Bůh vojsk, přísahal,
že mnoho domů, přestože jsou velké a krásné,
potká děsivá zkáza
a zůstanou bez obyvatele.+
11 Běda těm, kdo vstávají brzy ráno, aby mohli pít alkohol,+
kdo vysedávají do setmění, až je víno rozpálí!
12 Na svých hostinách mají harfu, lyru,
tamburínu, flétnu a víno,
ale Jehovových skutků si nevšímají
a dílo jeho rukou nevidí.
13 Můj lid půjde do vyhnanství,
protože mě nezná.+
Jeho urození budou hladovět+
a všichni lidé budou vyprahlí žízní.
A vznešení* Jeruzaléma, jeho hlučné davy i ti, kdo milují bujarou zábavu,
do něj sestoupí.
15 Člověk se skloní,
bude pokořen
a pokořeny budou i oči pyšných.
16 Jehova, Bůh vojsk, bude vyvýšen, až vykoná rozsudek,*
17 Beránci se budou volně pást jako na své pastvině,
cizinci budou jíst na opuštěných místech, kde dřív byla vykrmená zvířata.
18 Běda těm, kdo provazy lži táhnou své provinění,
kdo táhnou svůj hřích jako zvíře vůz,
19 těm, kdo říkají: „Ať si se svým dílem pospíší,
ať jeho dílo přijde rychle, abychom ho viděli!
20 Běda těm, kdo říkají, že dobré je špatné a špatné je dobré,+
těm, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu,
těm, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké!
21 Běda těm, kdo sami sebe považují za moudré
a myslí si o sobě, že jsou rozumní!+
22 Běda těm, kdo jsou zdatní v pití vína
a kdo jsou mistry v míchání alkoholických nápojů,+
23 těm, kdo za úplatek osvobozují ničemu+
24 Proto jako ohnivé jazyky stravují strniště
a suchá tráva mizí v plamenech,
tak shnijí jejich kořeny
a jejich květy se rozptýlí jako prach.
25 Proto Jehovův hněv plane proti jeho lidu,
napřáhne ruku a udeří je.+
Hory se budou třást
a jejich mrtvoly budou jako smetí na ulicích.+
Kvůli tomu všemu se jeho hněv neodvrátil
a jeho ruka je stále připravená udeřit.
26 Vztyčil znamení* směrem k dalekému národu,+
hvízdl na ně, aby přišli z nejvzdálenějších končin země.+
A už se řítí!+
27 Nikdo z nich není unavený ani neklopýtá,
nikdo není ospalý ani nespí.
Opasek kolem jejich boků není uvolněný
a řemínky u sandálů nemají přetržené.
28 Šípy mají ostré
a všechny luky napnuté.
Kopyta jejich koní jsou jako pazourek
a kola jejich vozů jako vichřice.+
Zavrčí, popadnou kořist,
odvlečou ji a nikdo ji nezachrání.
30 Ten den budou nad svou kořistí vrčet,
jako když burácí moře.+
Každý, kdo se na tu zemi podívá, uvidí tísnivou tmu.
Světlo kvůli oblakům potemní.+
6 V roce, kdy zemřel král Uzzijáš,+ jsem uviděl Jehovu, jak sedí na vysokém a vznešeném trůnu,+ a dolní část jeho oděvu naplňovala chrám. 2 Nad ním stáli serafíni. Každý měl šest křídel. Dvěma si zakrýval obličej, dvěma si zakrýval nohy a dvěma létal.
3 A jeden na druhého volal:
„Svatý, svatý, svatý je Jehova, Bůh vojsk.+
Jeho sláva naplňuje celou zemi.“
4 Při tom volání* se třásly čepy v prazích a dům se naplnil dýmem.+
5 „Běda mi!“ zvolal jsem.
Vždyť jsem na vlastní oči viděl Krále, Jehovu, Boha vojsk!“
6 Vtom ke mně přiletěl jeden ze serafínů a v ruce měl žhavý uhel,+ který vzal kleštěmi z oltáře.+ 7 Dotkl se mých úst a řekl:
„Podívej, tohle se dotklo tvých rtů.
Tvá vina je odstraněna
a tvůj hřích je odpuštěn.“*
8 Potom jsem uslyšel, jak Jehova říká: „Koho mám vyslat? Kdo bude naším poslem?“+ Odpověděl jsem: „Tady jsem! Pošli mě!“+
9 Řekl mi: „Jdi a pověz tomuto lidu:
‚Uslyšíte to znovu a znovu,
ale nebudete tomu rozumět.
Uvidíte to znovu a znovu,
ale nic nepochopíte.‘+
10 Udělej srdce tohoto lidu nevnímavým,+
zacpi jim uši+
a zalep jim oči,
aby očima neviděli
a ušima neslyšeli,
aby jejich srdce nerozumělo
a aby se neobrátili a nebyli uzdraveni.“+
11 Nato jsem řekl: „Dokdy, Jehovo?“ A on odpověděl:
„Dokud se z měst nestanou neobydlené trosky,
domy nezůstanou prázdné
a země nebude zničená a zpustošená,+
12 dokud Jehova lidi nevyžene+
a země nezůstane opuštěná.
13 Ale zbude v ní desetina a ta bude znovu spálena. Bude jako pařez, který zůstane po pokácení velkého stromu nebo dubu. Tím pařezem bude svaté semeno.“*
7 Za dnů judského krále Achaze,+ syna Jotama, syna Uzzijáše, přitáhl proti Jeruzalému syrský král Recin a izraelský král Pekach,+ syn Remaljáše, ale nedokázal* ho dobýt.+ 2 Davidův dům dostal zprávu: „Sýrie se spojila s Efrajimem.“
A srdce Achaze a jeho lidu se rozechvělo, jako když se lesní stromy třesou ve větru.
3 Tehdy Jehova řekl Izajášovi: „Jdi prosím se svým synem Šear-jašubem*+ naproti Achazovi na konec vodovodu* z horního rybníka,+ na silnici k pradlářovu poli. 4 Řekni mu: ‚Zachovej klid, neboj se. Neztrácej odvahu kvůli těm dvěma doutnajícím zbytkům polen, kvůli prudkému hněvu syrského krále Recina a Remaljášova syna.+ 5 Sýrie s Efrajimem a Remaljášovým synem proti tobě zosnovali plán. Řekli: 6 „Vytáhněme proti Judsku, rozvraťme ho,* podmaňme si ho* a dosaďme v něm za krále Tabeelova syna.“+
7 Toto říká Svrchovaný pán Jehova:
„Nepodaří se to
a nedojde k tomu.
8 Hlavou Sýrie je Damašek
a hlavou Damašku je Recin.
Do 65 let bude Efrajim rozdrcen
a už nebude národem.+
Pokud nebudete mít pevnou víru,
neobstojíte.“‘“
10 Potom Jehova Achazovi řekl: 11 „Požádej Jehovu, svého Boha, o znamení.+ Může být hluboké jako hrob* nebo vysoké jako nebe.“ 12 Achaz ale odpověděl: „Nepožádám, nebudu Jehovu zkoušet.“
13 Izajáš na to řekl: „Naslouchej prosím, Davidův dome. To vám nestačí, že pokoušíte trpělivost lidí? Musíte pokoušet i Boží trpělivost?+ 14 Proto vám Jehova dá znamení sám: Mladá žena* otěhotní, porodí syna+ a dá mu jméno Immanuel.*+ 15 V době, kdy bude umět zavrhnout špatné a zvolit si dobré, už bude jíst máslo a med. 16 Vždyť než bude chlapec umět zavrhnout špatné a zvolit si dobré, bude země těch dvou králů, kterých se děsíš, úplně opuštěna.+ 17 Jehova způsobí, že ty, tvůj lid a dům tvého otce zažijete takové časy, jaké nenastaly ode dne, kdy se Efrajim odtrhl od Judska.+ Přivede totiž asyrského krále.+
18 Ten den Jehova hvízdne, aby přivolal mouchy od vzdálených toků egyptského Nilu a včely z Asýrie. 19 Všechny přiletí a usadí se ve strmých údolích,* ve skalních rozsedlinách, na všech trnitých keřích a u všech napajedel.
20 Ten den vám Jehova pomocí břitvy najaté za Řekou* – pomocí asyrského krále+ – oholí hlavu a chlupy na nohou a odstraní i vousy.
21 Ten den člověk zachová naživu jednu mladou krávu ze stáda a dvě ovce. 22 Bude tolik mléka, že bude jíst máslo. Vždyť každý, kdo zůstane v zemi, bude jíst jen máslo a med.
23 Ten den bude všude tam, kde bývalo 1 000 révových keřů v ceně 1 000 kousků stříbra, růst jen trní a plevel. 24 Lidé se tam vydají s lukem a šípy, protože celá země bude porostlá trním a plevelem. 25 Neodvážíš se přijít ani k jediné z hor, které bývaly okopávány motykou, protože budou zarostlé trním a plevelem. Budou se na nich pást býci a šlapat po nich ovce.“
8 Jehova mi řekl: „Vezmi si velkou tabulku+ a obyčejným rydlem* na ni napiš: ‚Maher-šalal-chaš-baz.‘* 2 A ať to písemně potvrdí* spolehliví svědkové – kněz Urijáš+ a Jeberekjášův syn Zecharjáš.“
3 Potom jsem měl styk s* prorokyní* a ona otěhotněla a porodila syna.+ Jehova mi řekl: „Dej mu jméno Maher-šalal-chaš-baz, 4 protože než se chlapec naučí říkat ‚táta‘ a ‚máma‘, bohatství Damašku a kořist ze Samaří budou odneseny před asyrského krále.“+
5 Jehova mi pak řekl:
6 „Protože tento lid zavrhl poklidně tekoucí vody Šiloachu*+
a jásá nad Recinem a Remaljášovým synem,+
7 Jehova proti nim přivede
mohutné a hojné vody Řeky,*
asyrského krále+ a všechnu jeho slávu.
Rozvodní se,
vylije se ze svých břehů
8 a prožene se Judskem.
Zaplaví ho, proteče jím a dosáhne až po krk.+
9 Jen škoďte, národy, a budete rozdrceny,
slyšte, všichni z dalekých končin země!
Připravte se k bitvě,* a budete rozdrceni!+
Připravte se k bitvě, a budete rozdrceni!
10 Vymyslete plán, a bude zmařen!
11 Jehova mě uchopil svou mocnou rukou a varoval mě, abych nešel cestou tohoto lidu. Řekl mi:
12 „Nenazývejte spiknutím to, čemu tento lid říká spiknutí!
Nebojte se toho, čeho se bojí oni,
nemějte z toho strach.
13 Jehovu, Boha vojsk, byste měli považovat za svatého,+
jeho byste se měli bát
a z něj byste měli mít strach.“+
14 On bude svatyní,
ale pro oba izraelské domy
bude kamenem, o který se udeří,+
a skálou, o kterou klopýtnou.
Pro obyvatele Jeruzaléma
bude pastí a léčkou.
15 Mnozí z nich klopýtnou, padnou a zraní se,
chytí se do pasti a budou zajati.
17 Budu čekat na* Jehovu,+ který skrývá svou tvář před Jákobovým domem,+ a budu v něj doufat.
18 Já a děti, které mi Jehova dal,+ jsme v Izraeli jako znamení+ a zázraky od Jehovy, Boha vojsk, který přebývá na hoře Sion.
19 Pokud vám řeknou: „Dotazujte se spiritistických médií a věštců, kteří šeptají a mumlají“ – copak by se lid neměl dotazovat svého Boha? Měli by se ptát mrtvých kvůli živým?+ 20 Obracet by se měli k zákonu a k písemnému potvrzení.*
Když nemluví v souladu s tímto slovem, nemají žádné světlo.*+ 21 Každý bude procházet zemí ztrápený a hladový.+ A protože bude hladový a rozhořčený, podívá se vzhůru a bude proklínat svého krále i svého Boha. 22 Pak se rozhlédne po zemi a uvidí jen tíseň a tmu, soumrak a těžkosti, šero bez jasu.
9 To šero ale nebude jako tehdy, kdy na zemi doléhala tíseň, jako v dřívějších dobách, kdy se pohrdalo zemí Zebulona a zemí Naftaliho.+ Později ale Bůh způsobí, že se jí dostane cti, té cestě k moři v jordánském kraji, Galileji národů.
2 Lid, který chodil ve tmě,
uviděl velké světlo.
Na ty, kdo žili v zemi hlubokého stínu,
zazářilo světlo.+
3 Rozmnožil jsi národ,
způsobil jsi mu velkou radost.
Radují se před tebou,
jako se lidé radují o žních,
jako se radují ti, kdo si rozdělují kořist.
4 Jho, které je tížilo,
prut dopadající na jejich ramena, hůl jejich předáka,
jsi zlámal jako za dnů Midiana.+
5 Každá bota, jejíž dupot otřásá zemí,
a každý oděv nasáklý krví
budou pohlceny ohněm.
6 Vždyť se nám narodilo dítě,+
byl nám dán syn.
Na jeho ramenou* bude spočívat vláda*+
a dostane jméno Podivuhodný rádce,+ Mocný bůh,+ Věčný otec, Kníže pokoje.
Horlivost Jehovy, Boha vojsk, to uskuteční.
8 Jehova poslal prohlášení proti Jákobovi,
přišlo proti Izraeli.+
9 Dozví se to všechen lid –
Efrajim i obyvatelé Samaří –
ti, kdo ve své pýše a troufalosti říkají:
10 „Cihly spadly,
ale budeme stavět z tesaných kamenů.+
Sykomory byly pokáceny,
ale nahradíme je cedry.“
11 Jehova proti němu povolá Recinovy protivníky
a jeho nepřátele podnítí k činu,
Otevřou ústa a pohltí Izrael.+
Kvůli tomu všemu se jeho hněv neodvrátil
a jeho ruka je stále připravená udeřit.+
13 Lid se totiž nevrátil k tomu, kdo ho bije,
nehledal Jehovu, Boha vojsk.+
15 Starší a vysoce vážený je tou hlavou
a prorok, který vyučuje lži, je tím ocasem.+
16 Vůdci zavádí tento lid na scestí
a ti, které vedou, jsou zmatení.
17 Jehova proto nebude mít radost z jejich mladých mužů
a neslituje se nad jejich sirotky* a vdovami.
Vždyť jsou to všichni odpadlíci a zločinci+
a z jejich úst vychází hlouposti.
Kvůli tomu všemu se jeho hněv neodvrátil
a jeho ruka je stále připravená udeřit.+
18 Ničemnost totiž hoří jako oheň,
pohlcuje trní a plevel.
Podpálí lesní houštiny
a ty se vznesou v oblacích dýmu.
19 Hněvem Jehovy, Boha vojsk,
hoří země
a lid bude pohlcen ohněm.
Nikdo nebude mít slitování ani se svým bratrem.
20 Ukrojí něco napravo,
ale stejně bude mít hlad.
Sní něco nalevo,
ale nenasytí se.
Každý bude požírat maso vlastní paže –
21 Manasse bude požírat Efrajima
a Efrajim Manasseho.
Společně se postaví proti Judovi.+
Kvůli tomu všemu se jeho hněv neodvrátil
a jeho ruka je stále připravená udeřit.+
10 Běda těm, kdo vydávají škodlivá ustanovení,+
kdo sepisují utlačující výnosy,
2 aby zamítli právní nárok chudých,
aby upřeli právo bezvýznamným v mém lidu,+
aby se vdovy staly jejich kořistí,
Ke komu poběžíte žádat o pomoc?+
Kde necháte své bohatství?*
4 Nezbude vám nic jiného než se krčit mezi vězni
nebo padnout mezi pobitými.
Kvůli tomu všemu se jeho hněv neodvrátil
a jeho ruka je stále připravená udeřit.+
Holí v jejich ruce projevím své rozhořčení!
6 Pošlu ho proti odpadlému národu,+
proti lidu, který vzbudil můj vztek.
Přikážu mu, aby drancoval a loupil
a aby ho pošlapal jako bláto na ulicích.+
7 Ale on si to bude představovat jinak,
v srdci bude mít jiné plány.
V srdci touží ničit
a vyhladit mnoho národů, ne jen několik.
8 Říká totiž:
‚Nejsou má knížata zároveň králové?+
10 Má ruka se zmocnila království bezcenných bohů,
kde bylo víc vytesaných model než v Jeruzalémě a Samaří.+
11 Neudělám Jeruzalému a jeho modlám to samé,
co jsem udělal Samaří a jeho bezcenným bohům?‘+
12 Až Jehova dokončí všechno své dílo na hoře Sion a v Jeruzalémě, potrestá* asyrského krále za jeho troufalé srdce a za jeho pyšný, namyšlený pohled.+ 13 Říká totiž:
‚Dokážu to svou mocnou rukou
a svou moudrostí, vždyť jsem moudrý.
14 Má ruka se zmocní bohatství národů,
jako se vybírá hnízdo.
Seberu všechno na zemi,
jako se sbírají opuštěná vejce.
Nikdo nezatřepetá křídly, neotevře zobák ani nepípne.‘“
15 Bude se sekera povyšovat nad toho, kdo s ní seká?
Bude se pila povyšovat nad toho, kdo s ní řeže?
Mohla by snad hůl+ mávat tím, kdo ji zvedá?
Mohl by prut zdvihnout toho, kdo ho drží?*
16 Pravý Pán, Jehova, Bůh vojsk,
proto postihne jeho tučné vychrtlostí+
a pod jeho slávou založí spalující oheň.+
Vzplane a za jediný den pohltí jeho plevel a trní.
18 Úplně* skoncuje se slávou jeho lesa a jeho sadu.
Bude to, jako když nemocný člověk chřadne.+
19 V jeho lese zůstane jen tolik stromů,
že je spočítá i chlapec.
20 Ti, kdo zůstanou z Izraele,
a ti, kdo přežijí z Jákobova domu,
se ten den už nebudou opírat o toho, kdo je bil.+
Budou se věrně opírat o Jehovu,
Svatého Izraele.
21 Jen ti zbývající, ti zbývající z Jákoba,
se vrátí k mocnému Bohu.+
23 Zkáza, o které rozhodl Svrchovaný pán, Jehova, Bůh vojsk,
postihne celou zemi.+
24 Svrchovaný pán, Jehova, Bůh vojsk, proto říká: „Můj lide, který bydlíš na Sionu, neboj se Asyřana, který tě bil prutem+ a pozvedal proti tobě svou hůl, jako to dělal Egypt.+ 25 Vždyť za malou chvíli moje rozhořčení skončí. Můj hněv se obrátí proti nim a budou zničeni.+ 26 Jehova, Bůh vojsk, proti němu máchne bičem,+ jako když porazil Midiana u skály Oreb.+ Jeho hůl bude nad mořem a pozvedne ji, jako když porazil Egypt.+
29 Přešli brod,
přenocovali v Gebě.+
Rama se třese, Saulova Gibea+ uprchla.+
30 Pronikavě křič, gallimská dcero!
Dávej pozor, Laišo!
Ubohý Anatote!+
31 Madmena utekla.
Obyvatelé Gebimu se ukryli.
32 Ještě ten den se zastaví v Nobu.+
Hrozí pěstí hoře sionské dcery,
jeruzalémskému pahorku.
33 Pravý Pán, Jehova, Bůh vojsk,
se strašným rachotem odsekává větve.+
Nejvyšší stromy jsou káceny
a vysoké jsou poráženy.
34 Sekerou seká lesní houštiny
a Libanon padne rukou mocného.
2 Bude na něm Jehovův duch,+
duch moudrosti+ a porozumění,
duch rady a moci,+
duch poznání a bázně před Jehovou.
3 A bude mít potěšení z bázně před Jehovou.+
Nebude soudit jen podle toho, co vidí,
ani kárat jen podle toho, co slyší.+
4 Nevýznamné bude soudit nestranně
a bude spravedlivě kárat ve prospěch mírných* lidí na zemi.
5 Kolem pasu bude mít spravedlnost
a opaskem kolem jeho boků bude věrnost.+
6 Vlk bude pobývat s beránkem+
a levhart ulehne vedle kůzlete.
7 Kráva a medvědice se spolu budou pást
a jejich mláďata spolu budou uléhat.
Lev bude žrát slámu jako býk.+
8 Kojenec si bude hrát nad kobří dírou
a malé* dítě dá ruku nad doupě jedovatého hada.
Vždyť země se naplní poznáním o Jehovovi,
tak jako je moře naplněné vodou.+
10 Ten den bude Jišaiův kořen+ stát jako znamení* pro národy.+
11 Ten den Jehova vztáhne ruku znovu, podruhé, aby si z Asýrie,+ Egypta,+ Patru,+ Kuše,+ Elamu,+ Šinaru,* Chamatu a mořských ostrovů vyžádal zbývající ze svého lidu.+ 12 Vztyčí znamení* pro národy, shromáždí rozehnané z Izraele+ a sesbírá rozptýlené z Judska ze čtyř rohů země.+
13 Efrajimova žárlivost pomine+
a ti, kdo projevují Judovi nepřátelství, budou vyhlazeni.
Efrajim nebude žárlit na Judu
a Juda se nebude k Efrajimovi chovat nepřátelsky.+
16 Pro zbývající z jeho lidu+ vznikne cesta+ z Asýrie,
jako vznikla pro Izrael v den, kdy vycházel z Egypta.
12 Ten den řekneš:
„Děkuji ti, Jehovo!
I když ses na mě zlobil,
tvůj hněv se odvrátil a utěšil jsi mě.+
2 Bůh je má záchrana.+
3 S radostí budete čerpat vodu
z pramenů záchrany.+
4 Ten den řeknete:
„Vzdávejte díky Jehovovi, vzývejte jeho jméno,
oznamujte jeho skutky mezi národy!+
Rozhlašujte, že jeho jméno je vyvýšené.+
5 Chvalte Jehovu zpěvem,*+ vždyť vykonal velkolepé činy.+
Ať je to známo po celé zemi!
6 Jásejte a radostně volejte, obyvatelé* Sionu,
vždyť Svatý Izraele, který je uprostřed vás, je velký.“
13 Prohlášení proti Babylonu,+ které dostal ve vidění Izajáš,+ syn Amoce:
2 „Na holé hoře vztyčte znamení.*+
Zavolejte na ně, mávněte rukou,
ať vejdou branami urozených.
3 Vydal jsem rozkaz těm, které jsem určil.*+
Povolal jsem své válečníky, rozjásané a pyšné,
abych dal jejich prostřednictvím průchod svému hněvu.
4 Poslouchejte! Zástup na horách!
Hlučí jako početný lid.
Poslouchejte! Vřava království,
shromážděných národů!+
Jehova, Bůh vojsk, svolává vojsko do boje.+
6 Naříkejte, protože Jehovův den je blízko!
Přijde a přinese zničení od Všemohoucího.+
Vyděšeně se dívají jeden na druhého
a obličej mají rozpálený úzkostí.
9 Přichází Jehovův den,
krutý, se zuřivostí a s planoucím hněvem,
aby se z té země stala děsivá podívaná+
a aby z ní byli vyhlazeni hříšníci.
Slunce bude vycházet temné
a měsíc nebude svítit.
11 Budu volat zemi k odpovědnosti za její špatnost+
a ničemy za jejich provinění.
Skoncuji s pýchou troufalých
a pokořím domýšlivost tyranů.+
12 Způsobím, že člověk bude vzácnější než přečištěné zlato,+
lidé budou vzácnější než zlato z Ofiru.+
13 Zatřesu nebesy
a země se zachvěje a pohne se ze svého místa+
vztekem Jehovy, Boha vojsk, v den jeho planoucího hněvu.
14 Jako pronásledovaná gazela a jako stádo, které nikdo neshromažďuje,
tak se každý vrátí ke svému lidu,
každý uteče do své země.+
15 Koho najdou, toho probodnou,
a koho chytí, ten padne mečem.+
19 Babylon, nejslavnější z království,*+
ozdoba a pýcha Chaldejců,+
dopadne jako Sodoma a Gomora, které Bůh zničil.+
20 Už nikdy nebude obýván,
po všechny generace zůstane neosídlený.+
Arab si tam nepostaví stan
a pastýři tam nenechají odpočívat svá stáda.
21 Budou tam uléhat pouštní zvířata
a domy zaplní výři.
22 V jeho věžích budou výt zvířata
a v jeho přepychových palácích šakali.
Jeho čas se blíží, jeho dny jsou sečteny.“+
14 Vždyť Jehova se slituje nad Jákobem+ a znovu vyvolí Izrael.+ Vrátí je do jejich země,*+ přidají se k nim cizinci a přimknou se k Jákobovu domu.+ 2 Národy je přivedou zpátky na jejich místo a izraelský dům si z nich v Jehovově zemi udělá sluhy a služky.+ Zajmou ty, kdo je drželi v zajetí, a podrobí si ty, kdo je nutili do práce.*
3 V den, kdy tě Jehova zbaví bolesti a neklidu a vysvobodí tě z tvrdého otroctví, do kterého ses dostal,+ 4 proneseš o babylonském králi toto přísloví:*
„Jak skončil ten, kdo druhé nutil do práce!*
Jak skončil útlak!+
5 Jehova zlomil prut ničemů,
hůl vládců,+
6 toho, kdo bez přestání zuřivě bil národy,+
kdo je v hněvu podmaňoval a nelítostně je pronásledoval.+
7 Celá země odpočívá, dočkala se klidu.
Lidé radostně volají.+
8 I jalovce a libanonské cedry
mají radost z toho, co se ti stalo.
Říkají: ‚Od doby, kdy jsi padl,
nás nikdo nepřichází kácet.‘
9 I hrob* tam dole se třese,
nemůže se dočkat, až přijdeš.
Kvůli tobě budí mrtvé,
všechny tyranské vůdce* země.
Všechny krále národů nutí vstát z trůnu.
10 Všichni začínají mluvit a říkají ti:
‚I ty jsi zeslábl jako my?
Dopadl jsi jako my?
Tvým lůžkem jsou larvy
a tvou přikrývkou červi.‘
12 Jak jsi spadl z nebe,
ty zářící, synu úsvitu!
Jak jsi byl sražen k zemi,
ty, který jsi vítězil nad národy!+
13 Řekl sis v srdci: ‚Vystoupím do nebes.+
Svůj trůn vyvýším nad Boží hvězdy+
a posadím se na horu setkávání
v nejodlehlejších severních končinách.+
14 Vystoupím nad vrcholky oblaků,
budu se podobat Nejvyššímu.‘
15 Budeš ale svržen do hrobu,*
do nejhlubších míst jámy.
16 Ti, kdo tě uvidí, na tebe budou zírat,
budou si tě pozorně prohlížet a ptát se:
‚Je to ten muž, který třásl zemí,
před kterým se chvěla království,+
17 který měnil obydlenou zemi v pustinu
a ničil její města,+
který nepropouštěl své zajatce?‘+
Za oděv máš těla těch, kdo byli probodnuti mečem,
těch, které hází do jámy s kamením.
20 Nebudeš pohřben s králi,
protože jsi zničil vlastní zemi,
zabíjel jsi vlastní lid.
O potomstvu zločinců se už nikdo nezmíní.
21 Připravte popravu jeho synů
kvůli provinění jejich předků,
aby nepovstali, nepodmanili si zemi
a nezaplnili ji svými městy.“
22 „Povstanu proti nim,“+ prohlašuje Jehova, Bůh vojsk.
„Vymažu jméno Babylonu a vyhladím z něj ty zbývající, potomstvo i budoucí generace,“+ prohlašuje Jehova.
23 „Udělám z něj bydliště dikobrazů a kraj močálů. Vymetu ho koštětem zkázy,“+ prohlašuje Jehova, Bůh vojsk.
24 Jehova, Bůh vojsk, přísahal:
„Co jsem měl v úmyslu, to se stane,
a jak jsem rozhodl, tak to bude.
25 Rozdrtím Asyřana ve své zemi,
pošlapu ho na svých horách.+
Zbavím je jeho jha
a z jejich ramene shodím jeho břemeno.“+
27 Vždyť tak rozhodl Jehova, Bůh vojsk.
Kdo to překazí?+
Jeho ruka je vztažená.
Kdo ji odvrátí?+
28 V roce, kdy zemřel král Achaz,+ zaznělo toto prohlášení:
29 „Neraduj se, Filisteo, nikdo z tvých obyvatel,
neraduj se jen proto, že byla zlomena hůl toho, kdo tě bil.
30 Prvorození nevýznamných budou jíst
a chudí ulehnou v bezpečí.
31 Naříkej, bráno! Křič, město!
Všichni tvoji obyvatelé ztratí odvahu, Filisteo!
Vždyť od severu přichází dým
a řady nepřátel nikdo neopouští.“
32 Co se má odpovědět poslům národa?
Že Jehova položil základy Sionu+
a že v něm nevýznamní z jeho lidu najdou útočiště.
15 Prohlášení proti Moabu:+
Moabský Ar+ utichl,
protože byl v noci zpustošen.
Moabský Kir+ utichl,
protože byl v noci zpustošen.
2 Vystupují k chrámu a k Dibonu,+
jdou plakat na výšiny.
Moab naříká nad Nebem+ a nad Medebou.+
Všichni mají oholenou hlavu+ a ostříhané vousy.+
3 Lidé na jeho ulicích se oblékli do pytloviny.
Na střechách a náměstích všichni bědují,
jdou dolů s pláčem.+
Proto moabští vojáci křičí,
lidé se třesou strachy.
5 Mé srdce naříká nad Moabem.
Jeho uprchlíci utekli až do Coaru+ a Eglat-šelišije.+
Do Luchitu stoupají s pláčem,
cestou do Choronajimu naříkají nad tou zkázou.+
6 Nimrimské vody vyschly.
Uschla i tráva,
s pastvinami je konec, všechno zelené je pryč.
7 Proto všechno, co jim zůstalo z jejich zásob a bohatství,
odnáší přes údolí* topolů.
8 Po moabském území se rozléhá křik.+
Bědování je slyšet až do Eglajimu,
bědování je slyšet až do Beer-elimu.
9 Dimonské vody jsou plné krve
a pro Dimon chystám ještě něco –
lva na ty z Moabu, kdo budou utíkat,
i na ty, kdo v zemi zůstanou.+
16 Pošlete berana panovníkovi země,
pošlete ho ze Sely pustinou
k hoře sionské dcery.
3 „Poraďte, udělejte rozhodnutí.
V pravé poledne ať je tvůj stín jako noc.
Ukryj rozehnané a nezrazuj ty, kdo utíkají.
4 Ať moji rozehnaní bydlí u tebe, Moabe,
buď pro ně skrýší před ničitelem.+
Utlačovatel skončí
a skončí i ničení.
Ti, kdo pošlapávají druhé, zmizí ze země.
5 Potom bude trůn upevněn věrnou láskou
a ten, kdo se na něj v Davidově stanu posadí, bude věrný.+
Bude soudit nestranně a bez odkladu prosazovat spravedlnost.“+
Ale jeho řeči vyjdou naprázdno.
7 Proto bude Moab naříkat nad Moabem,
všichni budou naříkat.+
Poražení budou truchlit po kir-charesetských+ rozinkových koláčích,
8 protože vyschly chešbonské+ vinice,
uschla réva ze Sibmy.+
Vládci národů pošlapali její větve obsypané hrozny,
které dosahovaly až k Jazeru,+
které pronikly až do pustiny.
Její výhonky se rozrostly až k moři.
9 Proto budu révu ze Sibmy oplakávat, jako oplakávám Jazer.
Zmáčím tě svými slzami, Chešbone a Eleale,+
protože utichl jásot nad tvým letním ovocem a nad tvou úrodou.*
10 Ze sadu se vytratil jásot a radování,
z vinic se už neozývají radostné písně a výkřiky.+
Nikdo už nešlape víno v lisech,
způsobil jsem, že jásot ustal.+
11 Proto je mé nitro rozechvělé nad Moabem+
jako struny harfy
a všechno ve mně se chvěje nad Kir-charesetem.+
12 I když se Moab vyčerpává na výšině a chodí se modlit do své svatyně, ničeho nedosáhne.+
13 To jsou slova, která Jehova o Moabu pronesl už dřív. 14 A teď Jehova říká: „Za tři roky, jako jsou roky najatého dělníka,* bude sláva Moabu s velkým rozruchem pokořena a těch, kdo zůstanou, bude velmi málo a budou slabí.“+
17 Prohlášení proti Damašku:+
„Damašek přestane být městem,
stane se z něj hromada trosek.+
Sláva těch, kdo zbyli ze Sýrie,
se rozplyne jako sláva Izraelitů,“* prohlašuje Jehova, Bůh vojsk.
4 „Ten den Jákobova sláva vybledne
a jeho zdravé tělo* zhubne.
5 Bude to, jako když žnec sklízí obilí
a svou paží kosí klasy,
6 Zůstanou jen paběrky
jako po otlučení olivovníku –
dvě tři zralé olivy na nejvyšší větvi,
čtyři pět na jeho plodných větvích,“+ prohlašuje Jehova, Bůh Izraele.
7 Ten den člověk vzhlédne ke svému Tvůrci, upře oči na Svatého Izraele. 8 Nebude se dívat na oltáře,+ dílo svých rukou,+ a nebude upírat oči na to, co udělaly jeho prsty – na posvátné kůly* a stojany s kadidlem.
9 Ten den budou jeho opevněná města jako opuštěné osady v lese,+
jako větev, která byla opuštěna kvůli Izraelitům.
Bude tam pustina.
11 Přes den svůj sad pečlivě oplotíš
a ráno vyraší to, co jsi zasel,
ale v den nemoci a nevyléčitelné bolesti bude po úrodě.+
12 Poslouchejte! Rozruch mnoha národů,
které jsou jako rozbouřené moře.
Mezi národy je vřava,
burácí jako mohutné vody!
13 Národy budou burácet jako mnoho vod.
Bůh je pokárá a ony utečou daleko,
budou jako plevy hnané větrem po horách,
jako bodlák unášený vichřicí.
14 Večer zavládne zděšení.
Než přijde ráno, už nebudou.
To je podíl těch, kdo nás plení,
úděl těch, kdo nás drancují.
18 Běda zemi, kde bzučí okřídlený hmyz,
zemi etiopských řek!+
2 Vysílá posly po moři,
vysílá je po vodě v papyrových člunech a říká:
„Jeďte, rychlí poslové,
k vysokému národu s hladkou kůží,*
k národu, kterého se všude bojí,+
k národu silnému a dobyvačnému,*
jehož zemi odplavují řeky.“
3 Všichni obyvatelé světa, vy, kdo bydlíte na zemi,
uvidíte něco jako znamení* vztyčené na horách
a uslyšíte zvuk podobný troubení na roh.
4 Jehova mi totiž řekl:
„Zůstanu v klidu a budu se dívat na své trvalé místo*
jako sálavé horko za slunečního svitu,
jako oblak rosy v žáru sklizně.
5 Vždyť ještě před sklizní,
po odkvětu, až se květy změní v dozrávající hrozen,
budou vinařskými noži odřezány výhonky
a úponky budou odsekány a odstraněny.
6 Všechny budou ponechány dravým ptákům z hor
a divokým zvířatům.
Draví ptáci se jimi budou živit celé léto
a pro všechna divoká zvířata budou potravou během sklizně.
7 V té době přinese dar Jehovovi, Bohu vojsk,
vysoký národ s hladkou kůží,*
národ, kterého se všude bojí,
národ silný a dobyvačný,*
jehož zemi odplavují řeky.
Přinese ho na horu Sion, na místo, které nese jméno Jehovy, Boha vojsk.“+
19 Prohlášení proti Egyptu:+
Jehova jede na rychlém oblaku, přijíždí do Egypta.
2 „Poštvu Egypťany proti Egypťanům
a budou bojovat proti sobě –
bratr proti bratrovi, přítel proti příteli,
město proti městu, království proti království.
3 Egypt znejistí
a já zmařím jeho plány.+
Obrátí se na bezcenné bohy,
zaklínače, spiritistická média a věštce.+
4 Vydám Egypt do rukou krutého pána
a bude nad nimi vládnout nelítostný král,“+ prohlašuje pravý Pán, Jehova, Bůh vojsk.
5 Voda z moře se ztratí
a řeka úplně vyschne.+
6 Řeky budou zapáchat,
voda v nilských kanálech v Egyptě poklesne a vyschne.
Rákosí a sítina shnijí.+
Odnese to vítr a nic nezůstane.
8 Rybáři budou truchlit,
ti, kdo do Nilu nahazují udici, budou naříkat,
a těch, kdo po vodě roztahují sítě, ubude.
9 Ti, kdo pracují s česaným lnem,+
i ti, kdo tkají bílé plátno, budou zahanbeni.
10 Jeho tkalci budou zdrcení,
všichni najatí dělníci budou truchlit.
Jak můžete říct faraonovi
„Jsem potomkem moudrých,
potomkem dávných králů“?
12 Kde jsou tvoji moudří muži?+
Pokud vědí, co se Jehova, Bůh vojsk, rozhodl udělat s Egyptem, ať ti to řeknou.
13 Coanská knížata jednala hloupě,
nofská*+ knížata byla podvedena,
Egypt zavedli vůdci jeho kmenů na scestí.
14 Jehova do něj vlil ducha zmatku.+
Zavádějí Egypt na scestí ve všem, co dělá,
takže je jako opilec, který se potácí ve svých zvratcích.
15 Egypt nedokáže nic udělat –
hlava ani ocas, letorost ani sítina.*
16 Ten den budou Egypťané jako ženy. Budou se třást strachy, protože Jehova, Bůh vojsk, proti nim výhružně pozvedne ruku.+ 17 Judská země bude postrachem Egypťanů. Zmínka o ní je bude děsit kvůli rozhodnutí, které proti nim vydal Jehova, Bůh vojsk.+
18 Ten den bude v Egyptě pět měst, ve kterých se bude mluvit kananejským jazykem+ a která budou přísahat věrnost Jehovovi, Bohu vojsk. Jedno z nich se bude jmenovat Město strhávání.
19 Ten den bude uprostřed Egypta oltář pro Jehovu a na hranicích bude sloup pro Jehovu. 20 Bude to v Egyptě znamením a svědectvím o Jehovovi, Bohu vojsk. Kvůli svým utlačovatelům totiž budou volat k Jehovovi a on jim pošle zachránce, velkého zachránce, který je osvobodí. 21 Jehova se dá Egypťanům poznat a Egypťané ten den Jehovu poznají a předloží mu oběti a dary. Dají Jehovovi slavnostní slib a splní ho. 22 Jehova udeří Egypt,+ udeří ho a uzdraví. Egypťané se k Jehovovi vrátí a on vyslyší jejich naléhavé prosby a uzdraví je.
23 Ten den povede cesta+ z Egypta do Asýrie. Asyřané budou přicházet do Egypta a Egypťané do Asýrie. Egypt s Asýrií budou společně sloužit Bohu. 24 Ten den se Izrael přidá k Egyptu a Asýrii+ a bude pro zemi požehnáním, 25 protože Jehova, Bůh vojsk, jim požehná slovy: „Ať je požehnaný můj lid, Egypt, a dílo mých rukou, Asýrie, a mé dědictví, Izrael.“+
20 V roce, kdy asyrský král Sargon poslal tartana* do Ašdodu+ a ten proti Ašdodu bojoval a dobyl ho,+ 2 Jehova promluvil prostřednictvím Izajáše,+ syna Amoce. Řekl mu: „Jdi, sundej si z boků pytlovinu a zuj si sandály.“ On to udělal a chodil nahý* a bosý.
3 Potom Jehova řekl: „Stejně jako chodil můj služebník Izajáš tři roky nahý a bosý jako znamení+ a předzvěst proti Egyptu+ a Etiopii,+ 4 tak povede asyrský král egyptské zajatce+ a etiopské vyhnance nahé, bosé a s holými zadky, chlapce i starce, k hanbě* Egypta. 5 Ti, kdo vkládali naději do Etiopie a jejichž pýchou byl Egypt,* budou zděšeni a budou se za ně stydět. 6 Ten den obyvatelé této pobřežní země řeknou: ‚Podívejte se, co se stalo s naší nadějí, ke které jsme utíkali pro pomoc, aby nás zachránila před asyrským králem! Jak teď unikneme?‘“
21 Prohlášení proti mořské pustině:*+
Přichází to jako vichřice, která se žene z jihu,
z pustiny, z děsivé země.+
2 Dostal jsem drsné vidění:
Zrádce zrazuje
a ničitel ničí.
Povstaň, Elame! Obléhej, Médie!+
Skoncuji s veškerým utrpením, které působila.+
Jsem tak sklíčený, že neslyším,
jsem tak znepokojený, že nevidím.
4 Srdce mi buší, třesu se hrůzou.
Soumrak, po kterém jsem toužil, ve mně vyvolává chvění.
5 Prostřete stůl a rozmístěte sedadla!
Jezte a pijte!+
Vstaňte, knížata, pomažte štít!*
6 Jehova mi totiž řekl:
„Jdi, postav hlídku a ať hlásí, co vidí.“
7 A strážný viděl válečný vůz tažený koňským spřežením,
válečný vůz tažený osly
a válečný vůz tažený velbloudy.
Všechno pozorně sledoval, s velkou ostražitostí.
8 Zvolal jako lev:
„Jehovo, na strážní věži stojím celý den
a každou noc hlídkuji na své pozorovatelně.+
9 Podívejte!
Blíží se muži ve válečném voze s koňským spřežením.“+
Potom ohlásil:
„Padl! Babylon padl!+
Všechny vytesané modly jeho bohů leží roztříštěné na zemi.“+
10 Můj lide, který jsi byl mlácen jako obilí,
synu mého mlatu,+
oznámil jsem ti, co jsem slyšel od Jehovy, Boha vojsk, Boha Izraele.
11 Prohlášení proti Dumě:*
Někdo na mě volá ze Seiru:+
„Strážný, jak dlouho ještě bude trvat noc?
Strážný, jak dlouho ještě bude trvat noc?“
12 Strážný odpověděl:
„Přichází ráno, ale také noc.
Pokud se chcete ptát, ptejte se.
Přijďte znovu!“
13 Prohlášení proti pustině:
Mezi stromy v pustině strávíte noc,
dedanské+ karavany.
15 Vždyť utíkají před mečem, před taseným mečem,
před napnutým lukem a před krutostí války.
16 Jehova mi totiž řekl: „Za rok, jako je rok najatého dělníka,* zanikne všechna sláva Kedaru.+ 17 Lukostřelců z kedarských válečníků zůstane málo, protože to řekl Jehova, Bůh Izraele.“
22 Prohlášení o údolí Vidění:*+
Co je to s tebou, že všechen tvůj lid vystoupil na střechy?
2 Bylo jsi plné hluku,
bouřlivé, rozjařené město.
Tvoji zabití nepadli mečem,
nezemřeli v boji.+
3 Všichni tvoji diktátoři společně utekli,+
padli do zajetí bez výstřelu z luku.
Každý, kdo byl nalezen, byl zajat,+
i když utekl daleko.
4 Proto jsem řekl: „Odvraťte ode mě oči,
budu hořce plakat.+
Bourají se hradby+
a volá se o pomoc k hoře.
7 Tvá nejlepší údolí*
budou plná válečných vozů.
Jezdci na koních se rozestaví před branou
8 a Judsko přijde o svou ochranu.*
Ten den se budete dívat směrem ke zbrojnici domu Lesa+ 9 a uvidíte mnoho trhlin v hradbách Města Davidova.+ V dolním rybníku+ budete shromažďovat vodu. 10 Spočítáte jeruzalémské domy a některé z nich strhnete, abyste zpevnili hradby. 11 Mezi hradbami uděláte nádrž na vodu ze starého rybníka, ale nebudete vzhlížet ke Vznešenému tvůrci a neuvidíte toho, kdo to už odedávna připravoval.
12 Svrchovaný pán, Jehova, Bůh vojsk, vás ten den vyzve,
abyste plakali a truchlili,+
abyste si oholili hlavu a oblékli se do pytloviny.
Řeknete: ‚Jezme a pijme, protože zítra zemřeme.‘“+
14 Potom mi Jehova, Bůh vojsk, odhalil: „‚Toto provinění vám nebude odpuštěno, dokud nezemřete,‘+ říká Svrchovaný pán, Jehova, Bůh vojsk.“
15 Toto říká Svrchovaný pán, Jehova, Bůh vojsk: „Jdi k Šebnovi,+ správci domu,* a řekni: 16 ‚Co ti tu patří a koho tu máš, že sis tu vytesal hrobku?‘ Vysoko si vytesává hrobku, ve skále si vysekává místo odpočinku.* 17 ‚Jehova tě svrhne dolů, člověče, a pevně tě popadne. 18 Důkladně tě svine a odhodí tě jako míč do rozlehlé země. Tam zemřeš a tam skončí tvé slavné vozy, hanba domu tvého pána. 19 Sesadím tě z tvého místa, vyhodím tě z tvého úřadu.
20 Ten den povolám svého služebníka Eljakima,+ syna Chilkijáše. 21 Obléknu mu tvé roucho, opásám ho tvou šerpou+ a svěřím mu tvou pravomoc.* Bude otcem obyvatelům Jeruzaléma a judskému domu. 22 Na rameno mu dám klíč Davidova domu.+ Když otevře, nikdo nezavře, a když zavře, nikdo neotevře. 23 Zatluču ho jako kolík na pevné místo a stane se slavným trůnem pro dům svého otce. 24 Zavěsí na něj všechnu slávu* domu jeho otce, potomky a děti* – všechny malé nádoby, misky a velké džbány.‘
25 ‚Ten den,‘ prohlašuje Jehova, Bůh vojsk, ‚bude kolík, který je zatlučený na pevném místě, odstraněn.+ Bude odseknut, spadne a to, co na něm viselo, se rozbije, protože to řekl sám Jehova.‘“
23 Prohlášení o Tyru:+
Naříkejte, taršišské lodě!+
Vždyť přístav byl zničen, nedá se do něj vplout.
Ta zpráva přišla ze země Kittim.+
2 Mlčte, obyvatelé pobřežní země.
Sidonští+ kupci, kteří se plaví po moři, tě naplňovali bohatstvím.
3 Po mnohých vodách se přiváželo obilí* ze Šichoru,*+
úroda Nilu, ze které Tyros bohatl
a která přinášela zisk národům.+
4 Styď se, Sidone, ty mořská pevnosti,
protože moře řeklo:
6 Přeplujte do Taršiše!
Naříkejte, obyvatelé pobřežní země!
7 Tohle je to vaše město, které bylo rozjařené odedávna, od svých raných dob?
Jeho nohy ho nosily do dalekých zemí, aby je osídlil.
8 Kdo vydal toto rozhodnutí proti Tyru,
který korunoval vládce,
jehož kupci byli knížaty,
jehož obchodníci se těšili úctě na celé zemi?+
9 To rozhodnutí vydal sám Jehova, Bůh vojsk,
aby skoncoval s jeho pýchou a veškerou jeho krásou,
aby pokořil všechny, kteří se na celé zemi těšili úctě.+
10 Projdi svou zemí jako Nil, taršišská dcero.
11 Vztáhl ruku nad moře
a otřásl královstvími.
Jehova nařídil, aby byly zničeny fénické pevnosti.+
12 A říká: „Už nebudeš jásat,+
utlačovaná panenská dcero Sidonu.
Vstaň, přepluj do Kittim.+
Ani tam ale nenajdeš klid.“
13 Podívej se na zemi Chaldejců.+
To oni, ne Asyřané,+
z něj udělali místo pro pouštní zvířata.
14 Naříkejte, taršišské lodě,
vždyť vaše pevnost byla zničena.+
15 Ten den bude Tyros zapomenut na 70 let,+ na dobu odpovídající délce života* jednoho krále. Na konci 70 let to s Tyrem bude jako v té písni o prostitutce:
16 „Vezmi harfu a obcházej město, zapomenutá prostitutko.
Hraj, jak nejlépe umíš,
zpívej píseň za písní,
ať si na tebe vzpomenou.“
17 Po 70 letech Jehova obrátí k Tyru svou pozornost. Město se vrátí ke svému platu prostitutky a bude se dopouštět nemravnosti se všemi královstvími světa, která jsou na povrchu země. 18 Ale jeho zisk a plat se pro Jehovu stanou něčím svatým. Jeho zisk se nebude hromadit ani ukládat, protože bude patřit Jehovovu lidu,* aby mohl jíst do sytosti a dobře se oblékat.+
2 Všem se stane to samé –
lidu i knězi,
sluhovi i jeho pánovi,
služce i její paní,
kupujícímu i prodavači,
tomu, kdo půjčuje, i tomu, kdo si půjčuje,
věřiteli i dlužníkovi.+
Významní lidé země chřadnou.
5 Obyvatelé poskvrnili svou zemi.+
6 Proto zemi pohlcuje kletba+
a její obyvatelé nesou vinu.
Obyvatel země ubylo,
zůstala jich jen hrstka.+
9 Při pití vína nezpívají,
alkohol jim hořkne v ústech.
10 Opuštěné město je rozbořené,+
všechny domy jsou zavřené, nedá se do nich vejít.
11 Na ulicích je slyšet nářek, že není víno.
Všechno radování je pryč,
ze země se vytratil jásot.+
12 Město leží v troskách,
z brány zbyly jen sutiny.+
13 V zemi mezi národy to bude vypadat,
jako když se otlouká olivovník,+
jako když se paběrkuje na konci vinobraní.+
14 Lidé pozvednou hlas
a budou radostně volat.
Od moře* budou oznamovat Jehovovu vznešenost.+
15 V kraji světla*+ budou oslavovat Jehovu,
na mořských ostrovech budou oslavovat jméno Jehovy, Boha Izraele.+
16 Z nejvzdálenějších končin země slyšíme písně:
Já ale říkám: „Chřadnu, chřadnu!
Běda mi! Zrádci jednají zrádně,
zrádci se zrádně dopouští zrady.“+
17 Čeká tě hrůza, jámy a pasti, obyvateli země.+
18 Kdo bude utíkat před hrozivým zvukem, spadne do jámy,
a kdo vyleze z jámy, chytí se do pasti.+
Vždyť se otevřou nebeská stavidla
a základy země se budou třást.
20 Země se potácí jako opilec,
kymácí se jako chatrč ve větru.
Její provinění na ni těžce doléhá,+
padne a už nevstane.
21 Ten den Jehova obrátí svou pozornost k vojsku výšin tam nahoře
a ke králům země tam dole.
22 Shromáždí je
jako vězně do jámy
a zavře je do vězení.
Po mnoha dnech jim bude věnovat pozornost.
23 Úplněk bude na rozpacích
a zářící slunce se bude stydět.+
25 Jehovo, ty jsi můj Bůh,
oslavuji tě a chválím tvé jméno,
protože jsi udělal úžasné věci,+
věci, pro které ses rozhodl v dávných dobách,*+
a jednal jsi v tom věrně+ a spolehlivě.
2 Z města jsi udělal kupu kamení,
z opevněného města hromadu trosek.
Pevnost cizinců už není městem
a už nikdy nebude postavena.
3 Proto tě bude oslavovat mocný lid,
město tyranských národů se tě bude bát.+
4 Vždyť ses stal pevností pro bezvýznamného,
pevností pro chudého v tísni,+
úkrytem před bouří,
stínem ve slunečním žáru.+
Když je běsnění tyranů jako bouře bičující zeď,
5 jako žár ve vyprahlé krajině,
ty umlčíš povyk cizinců.
Jako oblak svým stínem přemůže žár,
tak bude umlčen zpěv tyranů.
6 Jehova, Bůh vojsk, na této hoře+ připraví pro všechny národy
hostinu s těmi nejlepšími jídly,+
hostinu s lahodným vínem,*
s nejlepšími jídly plnými morku,
s lahodným, přecezeným vínem.
7 Na této hoře odstraní* závoj, který zahaluje všechny lidi,
a tkaninu, která přikrývá všechny národy.
Na celé zemi zbaví svůj lid pohany,
protože to řekl sám Jehova.
9 Ten den řeknou:
„To je náš Bůh!+
To je Jehova!
Doufali jsme v něj.
Radujme se a jásejme, protože nás zachránil.“+
10 Jehovova ruka totiž bude chránit tuto horu*+
a Moab bude pošlapán na svém místě,+
jako se zašlapává sláma do hromady hnoje.
11 Rozpřáhne se a udeří Moab,
jako když se plavec rozpřahuje při plavání.
Obratnými údery svých rukou
pokoří jeho pýchu.+
12 Opevněné město s jeho vysokými, nedobytnými hradbami
zboří a srazí ho k zemi,
až do prachu.
26 Ten den se bude v judské zemi+ zpívat tato píseň:+
3 Budeš chránit ty, kdo na tebe plně spoléhají.*
5 Pokořil totiž ty, kdo obývají výšinu, povýšené město.
Sráží ho,
sráží ho k zemi,
hází ho do prachu.
6 Pošlape ho noha,
nohy ztrápených, kroky bezvýznamných.“
7 Stezka dobrého* člověka je přímá.*
Jsi přímý,
a proto cestu dobrého* člověka urovnáš.
8 Jehovo, jdeme po stezce tvých soudů
a doufáme v tebe.
Vážíme si tvého jména a toužíme, aby se na něj pamatovalo.
11 Jehovo, pozvedl jsi ruku, ale oni ji nevidí.+
Uvidí, jak horlíš pro svůj lid, a budou zahanbeni,
stráví je oheň určený tvým nepřátelům.
12 Jehovo, zajistíš nám pokoj.+
Vždyť všechno, co jsme udělali,
je ve skutečnosti tvým dílem.
14 Jsou mrtví, už neožijí.
Jsou bezmocní, už nevstanou.+
Vždyť jsi k nim obrátil svou pozornost,
vyhladil jsi je a zničil každou vzpomínku na ně.
Daleko jsi posunul všechny hranice země.+
16 Jehovo, v tísni se na tebe obraceli,
šeptem se modlili, když jsi je ukázňoval.+
17 Kvůli tobě, Jehovo, nám bylo
jako těhotné ženě před porodem,
která se svíjí a křičí v bolestech.
18 Otěhotněli jsme a měli jsme porodní bolesti,
ale jako bychom porodili vítr.
Zemi jsme nepřinesli záchranu
a nenarodil se nikdo, kdo by v ní žil.
Probuďte se a radostně volejte,
vy, kdo bydlíte v prachu!+
20 Můj lide, vejdi do svých vnitřních místností
a zavři za sebou dveře.+
21 Jehova totiž vychází ze svého příbytku,
aby obyvatele země volal k odpovědnosti za jejich provinění.
Země odhalí krev, která na ní byla prolita,
a nebude už skrývat své zabité.“
27 Ten den Jehova svým nelítostným, velkým a mocným mečem+
potrestá leviatana,* mrštného hada,
leviatana, toho kroutícího se hada,
a zabije tu mořskou obludu.
2 Ten den jí* zpívejte:
„Vinice, která rodí pěnivé víno!+
Střežím ji dnem i nocí,
aby jí nikdo neuškodil.+
4 Už se na ni nezlobím.+
Když do ní někdo zaseje trní a plevel, všechno to pošlapu a zapálím
a budu s ním bojovat.
5 Ať se radši ukryje v mé pevnosti
a uzavře se mnou mír.
Ať se mnou uzavře mír.“
7 Opravdu musí dostat takové rány?
Proč by měl být takto zabit?
8 S hrozivým křikem s ní povedeš spor a vyženeš ji.
V den, kdy bude vát východní vítr, ji odvaneš prudkým poryvem.+
9 Tak bude smířeno Jákobovo provinění.+
Až bude odstraněn jeho hřích, přinese to tyto plody:
Všechny kameny oltáře
rozdrtí jako křídu
a žádné posvátné kůly ani stojany s kadidlem nezůstanou stát.+
10 Opevněné město bude opuštěné,
pastviny zpustnou, budou jako pustina.+
Bude se tam pást tele, bude tam lehat
a okusovat větve.+
11 Až větvičky uschnou,
přijdou ženy, olámou je
a rozdělají s nimi oheň.
Vždyť tomuto lidu chybí porozumění.+
Proto se nad ním jeho Tvůrce nesmiluje
a ten, kdo ho vytvořil, mu neprojeví přízeň.+
12 Ten den Jehova setřese ovoce od proudící Řeky* až po říční údolí* Egypt+ a jednoho po druhém vás sesbírá, izraelský lide.+ 13 Ten den se zatroubí na velký roh+ a ti, kdo umírají v Asýrii,+ i ti, kdo jsou rozehnáni po Egyptě,+ přijdou a pokloní se Jehovovi na svaté hoře v Jeruzalémě.+
28 Běda okázalé* koruně* efrajimských opilců,+
vadnoucímu květu té skvostné nádhery,
který je na vrcholu úrodného údolí lidí přemožených vínem!
2 Jehova pošle někoho silného a mocného.
Jako strašné krupobití, jako ničivá vichřice,
jako příval mohutných vod
ji prudce smete na zem.
4 Vadnoucí květ té skvostné nádhery,
který je na vrcholu úrodného údolí,
bude jako raný fík před létem –
kdo ho uvidí, utrhne ho a zhltne.
5 Ten den bude Jehova, Bůh vojsk, nádhernou korunou a krásným věncem pro ty, kdo zůstanou z jeho lidu.+ 6 Bude duchem spravedlnosti pro soudce a zdrojem síly pro ty, kdo odráží útok u městské brány.+
7 Ale i tihle bloudí kvůli vínu,
potácí se pod vlivem alkoholu:
Kněz i prorok v opilosti bloudí,
víno jim zamotalo hlavu
a kvůli alkoholu se potácí.
Jejich vidění je zavádí na scestí,
klopýtají v úsudku.+
8 Jejich stoly jsou plné nechutných zvratků –
není místo, kde by nebyly.
9 Říkají: „Koho bude poučovat
a komu chce vysvětlovat to poselství?
Copak jsme děti, které byly právě odstaveny od mléka,
které byly právě vzaty od prsou?
10 Vždyť je to ‚příkaz za příkazem, příkaz za příkazem,
pravidlo za pravidlem, pravidlo za pravidlem,*+
tady trochu, tamhle trochu‘.“
11 Proto bude k tomuto lidu mluvit prostřednictvím těch, kdo koktají a mluví cizím jazykem.+ 12 Kdysi jim řekl: „Toto je místo odpočinku. Dopřejte odpočinek unavenému. Tady je možné se osvěžit.“ Ale oni nechtěli naslouchat.+ 13 Proto se na nich splní Jehovova slova:
„Příkaz za příkazem, příkaz za příkazem,
pravidlo za pravidlem, pravidlo za pravidlem,*+
tady trochu, tamhle trochu“,
takže až půjdou,
klopýtnou a spadnou na záda,
zraní se, chytí se do pasti a uvíznou v ní.+
14 Proto slyšte Jehovovo slovo, vychloubači,
vy, kdo vládnete tomuto lidu v Jeruzalémě.
15 Říkáte:
Až se přivalí prudká záplava,
nezasáhne nás,
protože naším útočištěm je lež
a skryli jsme se v klamu.“+
16 Proto Svrchovaný pán Jehova říká:
Kdo v něj věří, nepodlehne panice.+
Krupobití smete lživé útočiště
a vody zaplaví úkryt.
Až se přivalí prudká záplava,
rozdrtí vás.
19 Kdykoli se přivalí,
smete vás.+
Bude vás zaplavovat ráno co ráno,
ve dne i v noci.
Jen hrůza jim pomůže porozumět tomu, co slyšeli.“*
20 Lůžko je příliš krátké na to, aby se člověk natáhl,
a přikrývka je příliš úzká na to, aby se do ní člověk zabalil.
21 Jehova totiž povstane jako u hory Peracim,
rozohní se jako v údolí* u Gibeonu,+
aby vykonal svůj skutek, svůj zvláštní skutek,
a aby uskutečnil své dílo, své neobvyklé dílo.+
22 A tak se neposmívejte,+
aby vám nemusela být utažena pouta.
Od Svrchovaného pána, Jehovy, Boha vojsk, jsem totiž slyšel,
že se rozhodl zničit celou zemi.+
23 Naslouchejte, slyšte můj hlas,
dávejte pozor a poslouchejte, co říkám!
24 Copak oráč celý den oře, a nezaseje?
Copak stále jen kypří a vláčí svou půdu?+
A copak na určené místo neseje pšenici, proso a ječmen
a po okrajích špaldu?+
Černucha se vytlouká prutem
a šabrej holí.
28 Když člověk mlátí, rozdrtí snad zrní na mouku?
Ne, nebude ho mlátit stále.+
A když přes něj přejíždí koly svého vozu taženého koňmi,
nerozdrtí ho.+
29 I tato slova jsou od Jehovy, Boha vojsk,
jehož záměr* je podivuhodný
29 „Běda Arielu,* Arielu, městu, kde tábořil David!+
Pokračujte rok za rokem,
ať se koloběh svátků+ nezastaví.
Bude pro mě Božím oltářním ohništěm.+
4 Budeš ponížen,
budeš mluvit ze země
a tvá slova budou tlumena prachem.
Tvůj hlas bude vycházet ze země+
jako hlas spiritistického média
a tvá slova budou jako šepot z prachu.
Stane se to náhle, v okamžiku.+
6 Jehova, Bůh vojsk, ti bude věnovat pozornost
s hřměním, zemětřesením a velkým hlukem,
s vichřicí, bouří a plameny stravujícího ohně.“+
7 Zástup všech národů, které bojují proti Arielu+ –
všichni, kdo proti němu bojují,
obléhací věže postavené proti němu
i ti, kdo mu působí tíseň –
bude v té době jako sen, jako noční vidění.
8 Bude to, jako když se hladovému zdá, že jí,
ale probudí se hladový*
a jako když se žíznivému zdá, že pije,
ale probudí se unavený a žíznivý.*
Tak to bude se zástupem všech národů,
které bojují proti hoře Sion.+
Opili se, ale ne vínem,
potácí se, ale ne kvůli alkoholu.
10 Vždyť Jehova na vás vylil ducha hlubokého spánku.+
Zavřel vaše oči – proroky.+
Zahalil vaše hlavy – vizionáře.+
11 Každé vidění pro vás bude jako slova zapečetěné knihy.+ Když ji dají někomu, kdo umí číst, a řeknou: „Přečti to prosím“, on odpoví: „Nemůžu, je zapečetěná.“ 12 A když ji dají někomu, kdo číst neumí, a řeknou: „Přečti to prosím“, on odpoví: „Neumím číst.“
13 Jehova říká: „Tento lid se ke mně přibližuje svými ústy
a prokazuje mi úctu svými rty,+
ale svým srdcem je ode mě velmi daleko.
Jejich bázeň přede mnou vychází jen z lidských příkazů, které se učí.+
14 Proto s tímto lidem znovu udělám něco ohromujícího,+
jednu ohromující věc za druhou.
Moudrost jejich moudrých zanikne
a porozumění jejich rozumných vymizí.“+
15 Běda těm, kdo se za každou cenu snaží před Jehovou utajit své plány!*+
Své skutky konají pod rouškou tmy
a říkají: „Kdo nás vidí?
Kdo o nás ví?“+
16 Jak jen všechno překrucujete!*
Copak je hrnčíř totéž co hlína?+
Může výrobek říct o svém výrobci
„Neudělal mě“?+
Řekne snad výtvor o svém tvůrci
„Ničemu nerozumí“?+
18 Ten den hluší uslyší slova knihy
a oči slepých, osvobozené od šera a temnoty, uvidí.+
20 Tyran už totiž nebude,
s vychloubačem bude konec
a všichni, kdo jsou stále připraveni škodit, budou zničeni+ –
21 ti, kdo křivě obviňují druhé,
kdo kladou pasti před člověka, který se hájí* v městské bráně,+
a kdo nepodloženými obviněními upírají spravedlnost nevinnému.*+
22 Jehova, který vyplatil Abrahama,+ proto Jákobovu domu říká:
Budou posvěcovat Jákobova Svatého,
k Bohu Izraele budou mít posvátnou úctu.+
24 Ti, kdo svým duchem bloudí, získají porozumění
a ti, kdo si stěžují, přijmou poučení.“
30 „Běda zatvrzelým synům!“+ prohlašuje Jehova.
a tak přidávají hřích k hříchu.
2 Aniž by se se mnou poradili,*+ jdou do Egypta,+
aby hledali ochranu u faraona*
a ve stínu Egypta našli útočiště.
3 Ale faraonova ochrana povede k vaší hanbě
a útočiště ve stínu Egypta k vašemu pokoření.+
4 Jeho knížata jsou v Coanu+
a jeho vyslanci se dostali do Chanesu.
5 Všichni se budou stydět za lid,
který jim nijak nepomůže,
který je nepodpoří a nebude jim k užitku,
jen jim přinese hanbu a potupu.“+
6 Prohlášení proti zvířatům jihu:
Zemí tísně a těžkostí,
zemí lva, řvoucího lva,
zemí zmije a létajícího ohnivého hada*
vezou na hřbetech oslů své bohatství
a na hrbech velbloudů své poklady.
Lidu to ale nebude k ničemu.
7 Pomoc Egypta je naprosto bezcenná.+
Proto jsem ho nazval: „Raab,+ který nehybně sedí.“
8 „Teď jdi, napiš to před nimi na tabulku
a zapiš to do knihy,+
aby to pro budoucí dny
bylo trvalým svědectvím.+
10 Jasnovidcům říkají: ‚Nemějte vidění‘
a vizionářům: ‚Neprorokujte nám pravdu.+
Říkejte nám příjemné* věci, prorokujte lež.+
11 Odbočte z cesty, sejděte ze stezky.
Už nám neříkejte o Svatém Izraele.‘“+
12 Svatý Izraele proto říká:
„Protože zavrhujete mé slovo,+
důvěřujete podvodu a klamu
a spoléháte se na ně,+
13 vaše provinění pro vás bude jako prasklá zeď,
jako vyboulená vysoká zeď, která hrozí pádem.
Zřítí se náhle, v okamžiku.
14 Rozbije se jako velký hrnčířův džbán.
Bude jako džbán roztříštěný tak, že z něj nezůstal ani jeden střep,
kterým by se daly shrabat žhavé uhly z ohniště
nebo nabrat voda z kaluže.“*
15 Toto říká Svrchovaný pán Jehova, Svatý Izraele:
„Když se ke mně vrátíte a budete klidní, zachráníte se.
Vaše síla bude v tom, že zůstanete v klidu a budete mi důvěřovat.“+
Ale vy jste nechtěli.+
16 Řekli jste: „Ne, utečeme na koních!“
Proto budete utíkat.
„A pojedeme na rychlých koních!“+
Proto vaši pronásledovatelé budou rychlí.+
17 Tisíc se bude třást před výhrůžkou jednoho+
a před výhrůžkou pěti utečete.
Vždyť Jehova je spravedlivý Bůh.+
Šťastní jsou všichni, kdo na něj čekají.*+
19 Až bude lid bydlet na Sionu, v Jeruzalémě,+ už nebudeš plakat.+ Až budeš volat o pomoc, projeví ti přízeň. Jakmile tě uslyší, odpoví ti.+ 20 I když vám Jehova dá k jídlu tíseň a k pití útlak,+ tvůj Vznešený učitel se už nebude skrývat. Svého Vznešeného učitele+ uvidíš na vlastní oči. 21 Pokud byste odbočili doprava nebo doleva, na vlastní uši za sebou uslyšíte hlas, jak říká: „To je ta cesta,+ jděte po ní!“+
22 Poskvrníte své postříbřené vytesané modly a pozlacené kovové* sochy.+ Odhodíte je jako špinavý hadr* a řeknete jim: „Pryč s vámi!“*+ 23 A on sešle déšť na semeno, kterým osejete půdu,+ a ta vydá dostatek výživného chleba.*+ Ten den se budou vaše stáda pást na rozlehlých pastvinách.+ 24 Dobytek a osli, kteří obdělávají půdu, budou žrát píci se šťovíkem, která byla převívána lopatou a vidlemi. 25 V den velkého zabíjení, až padnou věže, potečou na každé vysoké hoře a na každém vysokém kopci proudy a vodní toky.+ 26 V den, kdy Jehova ováže ránu* svého lidu+ a vyléčí zranění způsobené svým úderem,+ bude měsíc v úplňku zářit jako slunce a slunce bude sedmkrát jasnější+ – jako světlo sedmi dnů.
27 Jehovovo jméno přichází zdaleka,
s planoucím hněvem a těžkými oblaky.
Jeho rty jsou plné rozhořčení
a jeho jazyk je jako stravující oheň.+
28 Jeho duch* je jako rozvodněný tok sahající až po krk.
29 Ale vy budete zpívat píseň jako v noci,
když se připravujete* na svátek,+
a v srdci se budete radovat jako ten,
kdo s flétnou* kráčí
na Jehovovu horu, ke Skále Izraele.+
30 Jehova dá zaznít svému majestátnímu hlasu+
a ukáže svou paži+ dopadající v žáru hněvu,+
s plamenem stravujícího ohně,+
32 Každou ránu jeho trestajícího prutu,
kterou Jehova zasadí Asýrii,
bude provázet zvuk tamburín a harf,+
až se proti nim bude rukou ohánět v boji.+
Udělal hluboké a široké ohniště s hromadou dřeva,
ohně i dříví je dost.
Jehovův dech ho zapálí
jako proud síry.
31 Běda těm, kdo jdou pro pomoc do Egypta,+
kdo se spoléhají na koně,+
kdo důvěřují válečným vozům, protože jich je mnoho,
a válečným koním,* protože jsou silní,
ale kdo nevzhlížejí ke Svatému Izraele,
kdo nehledají Jehovu.
2 Ale i on je moudrý a způsobí neštěstí,
svá slova neodvolá.
Povstane proti domu zločinců
a proti těm, kdo pomáhají špatným lidem.+
3 Egypťané jsou jen lidé, a ne Bůh,
jejich koně jsou tělo, a ne duch.+
Když Jehova napřáhne ruku,
ten, kdo pomáhá, klopýtne
a ten, komu se pomáhá, padne.
Všichni společně zahynou.
4 Jehova mi totiž řekl:
„Jako lev, silný mladý lev,* vrčí nad svou kořistí,
když proti němu svolají mnoho pastýřů,
a neděsí ho jejich hlas,
jejich povyk ho neleká,
tak sestoupí Jehova, Bůh vojsk,
aby bojoval o horu Sion a její pahorek.
5 Jako se ptáci vrhají střemhlav dolů, tak bude Jehova, Bůh vojsk, bránit Jeruzalém.+
Bude ho bránit a zachrání ho.
Ušetří ho a osvobodí.“
6 „Izraelský lide, vrať se k tomu, proti kterému ses bezostyšně bouřil.+ 7 Ten den každý z vás zavrhne své bezcenné bohy ze stříbra a ze zlata, které jste si hříšně udělali vlastníma rukama.
8 Asyřan padne mečem, ale ne lidským,
pohltí ho meč, ale ne meč člověka.+
Bude utíkat před mečem
a jeho mladí muži budou podrobeni nuceným pracím.
9 Jeho skála hrůzou pomine
a jeho knížata se vyděsí kvůli znamení,“* prohlašuje Jehova,
jehož světlo* je na Sionu a jehož pec je v Jeruzalémě.
2 Každý z nich bude jako úkryt před větrem,
jako skrýš* před lijákem,
jako proudy vody v bezvodé krajině,+
jako stín mohutné skály ve vyprahlé zemi.
3 Oči těch, kdo vidí, už pak nebudou zavřené
a uši těch, kdo slyší, budou pozorně naslouchat.
4 Srdce ukvapených bude rozjímat nad poznáním
a jazyk koktavých bude mluvit plynně a jasně.+
5 Hlupáka už nebudou nazývat velkorysým*
a bezcharakterního člověka šlechetným.
6 Hlupák totiž bude říkat nesmysly
a jeho srdce bude vymýšlet zlo,+
aby šířil odpadlictví* a říkal o Jehovovi lži,
aby hladového nechal hladovět
a žíznivému odepřel pití.
7 Bezcharakterní člověk jedná ničemně.+
8 Ale šlechetný člověk má šlechetné úmysly
a vytrvává ve šlechetných* skutcích.
9 „Vstaňte, samolibé ženy, a slyšte můj hlas!
Bezstarostné dcery,+ poslouchejte, co říkám!
10 Za rok a několik dnů se budete třást, vy bezstarostné,
protože vinobraní skončí, ale nic se neposbírá.+
11 Chvějte se, vy samolibé ženy!
Třeste se, vy bezstarostné!
Svlékněte se donaha
a ovažte si boky pytlovinou.+
12 Bijte se do prsou
a naříkejte nad překrásnými poli a úrodnou révou.
13 Půdu mého lidu pokryje trní a bodláčí,
zarostou jimi všechny domy, ve kterých dřív vládla radost,
pokryjí město plné jásotu.+
14 Opevněná věž bude totiž opuštěna,
rušné město zpustne.+
Z Ofelu+ i strážní věže bude trvalá pustina,
potěšení divokých oslů,
pastvina pro stáda,+
15 dokud na nás nebude shora vylit duch,+
dokud se z pustiny nestane sad
a ten sad nebude považován za les.+
16 Potom bude v pustině přebývat právo
a v sadu se usídlí spravedlnost.+
18 Můj lid bude bydlet na pokojném místě,
v bezpečných příbytcích a na klidných místech odpočinku.+
19 Les ale bude zničen krupobitím
a město bude srovnáno se zemí.
33 Běda ti, ničiteli, který jsi nebyl ničen,+
zrádce, který jsi nebyl zrazen!
Až přestaneš ničit, budeš zničen,+
až přestaneš zrazovat, i tebe zradí.
2 Jehovo, projev nám přízeň,+
v tebe doufáme.
3 Před burácením tvého hlasu utíkají národy,
když povstaneš, prchají.+
4 Lidé seberou vaši kořist jako nenasytná sarančata,
jako roje sarančat se na ni vrhnou.
5 Jehova bude oslaven,
vždyť přebývá ve výšinách.
Naplní Sion právem a spravedlností.
6 On je jistotou tvého života.*
7 Jejich hrdinové křičí na ulici,
poslové míru hořce pláčou.
8 Cesty jsou prázdné,
nikdo po nich nechodí.
9 Země truchlí,* vadne.
Libanon je zahanbený,+ hnije.
Šaron se proměnil v poušť,
Bašan a Karmel shazují listy.+
11 Počínáte seno, rodíte slámu.
Váš duch vás stráví jako oheň.+
12 Národy budou vypáleny jako vápno,
vzplanou jako osekané trní.+
13 Vy, kdo jste daleko, poslouchejte, co udělám!
A vy, kdo jste blízko, poznejte mou moc!
14 Hříšníci na Sionu se děsí,+
odpadlíci se roztřásli:
‚Kdo z nás může žít tam, kde je stravující oheň?+
Kdo z nás může žít s neuhasitelnými plameny?‘
15 Člověk, který jedná správně,+
který říká pravdu,+
který zavrhuje nepoctivý zisk z podvodů,
který svým rukám nedovoluje vzít úplatek,+
který si zacpává uši před plány na prolévání krve
a který zavírá oči, aby nepřihlížel zlu,
16 bude bydlet na výšinách,
v nepřístupných skalách najde bezpečné útočiště,*
bude dostávat chléb
a nedojde mu voda.“+
17 Tvé oči uvidí krále v jeho nádheře,
uvidí dalekou zemi.
18 V srdci budeš na tu hrůzu vzpomínat:*
„Kde je tajemník?
Kde je ten, kdo odvažoval poplatky?+
Kde je ten, kdo počítal věže?“
19 Už neuvidíš nestoudný lid,
lid, jehož řeč je těžko srozumitelná,
jehož koktavému jazyku nerozumíš.+
20 Podívej se na Sion, město našich svátků!+
Tvé oči uvidí Jeruzalém, pokojné sídlo,
stan, který nikdo nepřesune.+
Jeho kolíky nikdy nikdo nevytáhne
a žádný jeho provaz se nepřetrhne.
21 Jehova, vznešený Bůh,
tam pro nás bude místem řek a širokých kanálů.
Nepopluje tamtudy žádná flotila galér
ani žádné majestátní lodě.
To on nás zachrání.+
23 Lana budou volně viset,
neudrží stěžeň vztyčený ani nenapnou plachtu.
V té době se bude dělit bohatá kořist,
i chromý si z ní vezme velký díl.+
24 Nikdo z obyvatel neřekne: „Jsem nemocný.“+
Lidu, který v té zemi žije, bude odpuštěno provinění.+
34 Přistupte, národy, a poslouchejte,
dávejte pozor, lidé.
Ať naslouchá země a to, co je na ní,
úrodná země a všechno, co na ní žije.
3 Jejich pobití budou pohozeni venku,
z jejich mrtvol bude stoupat zápach,+
v jejich krvi se rozmočí hory.+
4 Celé nebeské vojsko shnije
a nebesa budou svinuta jako svitek.
Celé jejich vojsko uschne a padne
jako uschlý list z révy
a jako scvrklý fík z fíkovníku.
5 „Vždyť můj meč se v nebesích zmáčí krví.+
Sestoupí na Edom, aby vykonal rozsudek,+
na lid, který jsem se rozhodl zničit.
Jehova totiž připravuje oběť v Bocře,
velké pobíjení v edomské zemi.+
7 Padnou s nimi i divocí býci,
mladí býci spolu se silnými.
Jejich země se promáčí krví
a jejich prach nasákne tukem.“
10 V noci ani ve dne nebude uhašena,
navždy z ní bude stoupat dým.
Po všechny generace zůstane zničená,
po celou věčnost jí nikdo nebude procházet.+
11 Obsadí ji pelikán a dikobraz,
budou v ní bydlet kalousi a krkavci.
Bůh ji změří měřicí šňůrou prázdnoty
a olovnicí* zpustošení.
12 Nikoho z jejích urozených nedosadí za krále,
se všemi jejími knížaty bude konec.
13 Její opevněné věže zarostou trním,
její pevnosti kopřivami a bodláčím.
Stane se doupětem šakalů+
a obydlím pštrosů.
14 Setkají se tam pouštní zvířata a vyjící šelmy
a kozorožci* budou volat jeden na druhého.
Usadí se tam i lelek a najde si tam místo odpočinku.
15 Uhnízdí se tam šípový had, naklade vejce,
a když se mláďata vylíhnou, shromáždí je do svého stínu.
Sletí se tam luňáci, každý se svou družkou.
16 Pátrejte v Jehovově knize a čtěte ji nahlas.
Žádné z těch zvířat nebude chybět,
každé bude mít svého druha,
protože to přikázala Jehovova ústa
a shromáždil je jeho duch.
17 On sám jim losem určil podíl,
jeho ruka jim vyměřila místo.*
Navždy ji obsadí,
budou v ní bydlet po všechny generace.
2 Bohatě rozkvete,+
bude jásat a radostně volat.
Lidé uvidí Jehovovu slávu, nádheru našeho Boha.
3 Posilněte slabé ruce
a upevněte roztřesená kolena.+
4 Těm, kdo mají v srdci úzkost, řekněte:
„Buďte silní, nebojte se!
Váš Bůh přijde s pomstou,
Bůh přijde s odplatou.+
Přijde a zachrání vás.“+
V pustině vytrysknou vody
a na poušti potoky.
7 Žárem vyprahlá zem se změní v rákosnatou tůň
a žíznivá půda v prameny vod.+
V doupatech, kde odpočívali šakali,+
poroste tráva, rákosí a papyrus.
8 Bude tam cesta+
a ta se bude nazývat Cesta svatosti.
Nepůjde po ní nikdo nečistý.+
Je určená jen pro ty, kdo po ní smí jít,
žádný hlupák se na ni nedostane.
Půjdou po ní jen ti vykoupení.+
10 Ti, které Jehova vyplatí, se vrátí+ a přijdou na Sion s radostným voláním+
a s korunou věčné radosti na hlavě.+
Budou se radovat a jásat,
zármutek a vzdychání budou pryč.+
36 Ve 14. roce vlády krále Ezekjáše přitáhl asyrský+ král Senacherib proti všem judským opevněným městům a dobyl je.+ 2 Asyrský král potom z Lakiše+ do Jeruzaléma poslal za králem Ezekjášem rabšakeho*+ spolu s obrovským vojskem. Zastavili se u vodovodu z horního rybníka,+ u silnice k pradlářovu poli.+ 3 Přišel k němu správce paláce Eljakim,+ syn Chilkijáše, tajemník Šebna+ a zapisovatel Joach, syn Asafa.
4 Rabšake jim řekl: „Vyřiďte Ezekjášovi: ‚Toto říká velký král, král Asýrie: „Na co se spoléháš?+ 5 Prohlašuješ: ‚Mám strategii a dost sil, abych vedl válku.‘ Jsou to ale jen prázdná slova. Komu důvěřuješ, že ses opovážil proti mně vzbouřit?+ 6 Spoléháš se na pomoc Egypta, toho nalomeného rákosu? Když se o něj člověk opře, probodne mu dlaň. Tak se faraon, egyptský král, chová k těm, kdo mu důvěřují.+ 7 A kdybyste mi řekli: ‚Spoléháme se na Jehovu, našeho Boha‘, neodstranil snad Ezekjáš jeho výšiny a oltáře+ a neřekl všem v Judsku a Jeruzalémě ‚Budete se klanět před tímto oltářem‘?“‘+ 8 Uzavři s mým pánem, asyrským králem,+ tuto sázku: Dám ti 2 000 koní, pokud pro ně najdeš dost jezdců. 9 Jak bys mohl donutit k ústupu třeba jen toho nejméně významného místodržitele ze sluhů mého pána, když se spoléháš na vozy a jezdce z Egypta? 10 Přitáhl jsem snad zničit tuto zemi bez Jehovova souhlasu? Sám Jehova mi řekl: ‚Vytáhni proti té zemi a znič ji.‘“
11 Eljakim, Šebna+ a Joach na to rabšakemu+ řekli: „Mluv prosím se svými sluhy aramejským* jazykem,+ rozumíme mu. Nemluv s námi jazykem Židů, když nás poslouchá lid na hradbách.“+ 12 Ale rabšake odpověděl: „Poslal mě snad můj pán jen za tvým pánem a za tebou? Nejsou ta slova určená i mužům na hradbách, kteří s vámi budou jíst své výkaly a pít svou moč?“
13 Potom rabšake jazykem Židů+ hlasitě zvolal: „Slyšte slova velkého krále, krále Asýrie!+ 14 Toto říká král: ‚Nenechte se Ezekjášem klamat. Nedokáže vás osvobodit.+ 15 Nedejte se Ezekjášem přesvědčit, abyste důvěřovali Jehovovi.+ Nevěřte mu, když říká: „Jehova nás určitě zachrání a toto město nepadne do rukou asyrského krále.“ 16 Nenaslouchejte Ezekjášovi. Asyrský král říká: „Uzavřete se mnou mír a vzdejte se. Každý pak budete jíst plody ze své révy a ze svého fíkovníku a budete pít vodu ze své nádrže,* 17 dokud nepřijdu a nevezmu vás do země podobné té vaší,+ do země obilí a mladého vína, do země chleba a vinic. 18 Nenechte se oklamat Ezekjášovými slovy: ‚Jehova nás zachrání.‘ Vysvobodil některý z bohů národů svou zemi z rukou asyrského krále?+ 19 Kde jsou bohové Chamatu a Arpadu?+ Kde jsou bohové Sefarvajimu?+ Vysvobodili z mých rukou Samaří?+ 20 Kdo ze všech těch bohů vysvobodil svou zemi z mých rukou? Jak by tedy mohl Jehova vysvobodit z mých rukou Jeruzalém?“‘“+
21 Oni ale mlčeli a neřekli mu na to ani slovo, protože král přikázal: „Neodpovíte mu.“+ 22 Správce paláce Eljakim, syn Chilkijáše, tajemník Šebna+ a zapisovatel Joach, syn Asafa, potom přišli k Ezekjášovi s roztrženými oděvy a pověděli mu, co řekl rabšake.
37 Když to král Ezekjáš uslyšel, roztrhl si oděv, oblékl se do pytloviny a šel do Jehovova domu.+ 2 Pak poslal správce paláce Eljakima, tajemníka Šebnu a starší kněze, oblečené do pytloviny, za prorokem Izajášem,+ synem Amoce. 3 Vyřídili mu: „Toto říká Ezekjáš: ‚Tento den je dnem tísně, pokárání* a hanby. Jsme jako žena, která má porodit dítě, ale nemá na to sílu.*+ 4 Snad Jehova, tvůj Bůh, uslyší slova rabšakeho, kterého poslal jeho pán, asyrský král, aby se vysmíval živému Bohu.+ Snad s ním Jehova, tvůj Bůh, zúčtuje za slova, která slyšel. Modli se+ tedy za ty, kdo přežili.‘“+
5 Když sluhové krále Ezekjáše přišli za Izajášem,+ 6 Izajáš jim řekl: „Vyřiďte svému pánovi: ‚Toto říká Jehova: „Neboj se+ kvůli slovům, která jsi slyšel a kterými mě sloužící asyrského krále+ uráželi. 7 Vnuknu mu myšlenku.* Dostane zprávu, vrátí se do své země+ a já způsobím, že tam padne mečem.“‘“+
8 Když se rabšake dozvěděl, že asyrský král od Lakiše odtáhl, vrátil se k němu. Asyrský král právě bojoval proti Libně.+ 9 Potom se doslechl, že proti němu vytáhl etiopský král Tirhak. Když se to dozvěděl, znovu vyslal k Ezekjášovi posly+ se slovy: 10 „Vyřiďte judskému králi Ezekjášovi: ‚Nenech se klamat svým Bohem, kterému důvěřuješ. Nevěř mu, když říká: „Jeruzalém nepadne do rukou asyrského krále.“+ 11 Sám jsi slyšel, co asyrští králové udělali všem těm zemím – všechny je zničili.*+ A ty si myslíš, že se zachráníš? 12 Dokázali bohové národů, které zničili moji předkové, zachránit své národy?+ Kde jsou Gozan, Charan,+ Recef a lid Edenu, který žil v Tel-assaru? 13 Kde je král Chamatu, král Arpadu a král měst Sefarvajim,+ Hena a Ivva?‘“
14 Ezekjáš vzal dopisy, které poslové přinesli, a přečetl je. Potom šel do Jehovova domu, rozprostřel je* před Jehovou+ 15 a začal se k Jehovovi modlit:+ 16 „Jehovo, Bože vojsk,+ Bože Izraele, který sedíš na trůnu nad* cherubíny, jen ty jsi pravý Bůh všech království na zemi. Ty jsi udělal nebesa i zemi. 17 Nakloň své ucho, Jehovo, a naslouchej!+ Otevři své oči, Jehovo, a podívej se!+ Naslouchej všemu, co Senacherib vzkázal – tomu, jak se vysmívá živému Bohu.+ 18 Jehovo, je pravda, že asyrští králové zpustošili všechny země+ i svou vlastní. 19 Jejich bohy hodili do ohně,+ protože to nebyli žádní bohové, ale dílo lidských rukou,+ dřevo a kámen. To proto je mohli zničit. 20 Ale ty Jehovo, náš Bože, nás vysvoboď z jeho rukou, aby všechna království na zemi poznala, že jen ty, Jehovo, jsi Bůh.“+
21 Izajáš, syn Amoce, pak Ezekjášovi vzkázal: „Toto říká Jehova, Bůh Izraele: ‚Protože ses ke mně modlil kvůli asyrskému králi Senacheribovi,+ 22 Jehova proti němu prohlašuje:
„Panenská sionská dcera tebou pohrdá, směje se ti.
Jeruzalémská dcera nad tebou potřásá hlavou.
23 Komu ses vysmíval+ a koho jsi urážel?
Proti komu jsi pozvedl hlas+
a na koho jsi pyšně upřel oči?
Byl to Svatý Izraele!+
24 Prostřednictvím svých sluhů ses vysmíval Jehovovi.+ Řekl jsi:
Pokácím jeho majestátní cedry, jeho nejlepší jalovce.
Vejdu na jeho nejvyšší místa, do jeho nejhlubších lesů.
25 Vykopu studny a budu pít vodu.
Svými chodidly vysuším řeky* Egypta.‘
Teď to uskutečním.+
Z opevněných měst uděláš hromady trosek.+
27 Jejich obyvatelé budou bezmocní,
budou zděšení a zahanbení.
Budou jako rostliny na poli a zelená tráva,
jako tráva na střechách vysušená východním větrem.
28 Já ale dobře vím, kdy usedáš, kdy odcházíš a kdy se vracíš,+
a vím také, kdy jsi na mě rozzuřený,+
Nasadím ti do nosu hák, do úst ti dám uzdu+
a odvedu tě zpátky cestou, kterou jsi přišel.“
30 A to pro tebe* bude znamení: Letos budete jíst to, co vyroste samo,* druhý rok budete jíst to, co z toho vzejde, ale třetí rok budete sít a sklízet a budete sázet vinice a jíst jejich úrodu.+ 31 Ti z judského domu, kdo zůstanou naživu,+ zakoření a ponesou plody. 32 Vždyť z Jeruzaléma vyjdou ti, kdo zbyli, z hory Sion ti, kdo přežili.+ Horlivost Jehovy, Boha vojsk, to uskuteční.+
33 Jehova o asyrském králi říká:+
„Nevejde do tohoto města,+
nevystřelí na něj šíp,
neobrátí proti němu štít
ani proti němu nenavrší obléhací násep.“‘+
34 ‚Vrátí se cestou, kterou přišel,
a do tohoto města nevejde,‘ říká Jehova.
36 A Jehovův anděl vyšel a pobil v asyrském táboře 185 000 mužů. Když lidé brzy ráno vstali, viděli všude samé mrtvoly.+ 37 Asyrský král Senacherib tedy odtáhl. Vrátil se do Ninive+ a zůstal tam.+ 38 A když se klaněl v domě* svého boha Nisroka, jeho synové Adrammelek a Šarecer ho zabili mečem+ a utekli do země Ararat.+ Po něm se stal králem jeho syn Esar-chaddon.+
38 V té době Ezekjáš smrtelně onemocněl.+ Přišel k němu prorok Izajáš,+ syn Amoce, a oznámil mu: „Toto říká Jehova: ‚Dej pokyny své domácnosti, protože zemřeš. Neuzdravíš se.‘“+ 2 Nato se Ezekjáš otočil tváří ke zdi a začal se k Jehovovi modlit: 3 „Ach Jehovo, vzpomeň si+ prosím, jak jsem ti věrně a celým* srdcem sloužil+ a dělal to, co je dobré ve tvých očích.“ A Ezekjáš se usedavě rozplakal.
4 Tehdy Jehova řekl Izajášovi: 5 „Vrať se a pověz Ezekjášovi:+ ‚Toto říká Jehova, Bůh tvého předka Davida: „Slyšel jsem tvou modlitbu+ a viděl jsem tvé slzy.+ Přidávám k tvému životu* 15 let.+ 6 Vysvobodím tebe i toto město z rukou asyrského krále a budu město bránit.+ 7 To je znamení od Jehovy, že Jehova splní, co řekl:+ 8 Způsobím, aby se stín vržený sluncem, který sestupuje po Achazových schodech,* o deset stupňů vrátil.“‘“+ A slunce se na schodech, po kterých už sestoupilo, vrátilo o deset stupňů.
9 Toto napsal* judský král Ezekjáš, když onemocněl a pak se ze své nemoci uzdravil:
10 Řekl jsem si: „Uprostřed života
mám projít branami hrobu.*
Přijdu o roky, které mi zbývají.“
11 Řekl jsem si: „Už nespatřím Jah,* nespatřím Jah v zemi živých.+
Neuvidím nikoho z lidí,
budu s obyvateli místa, kde všechno končí.
12 Můj příbytek byl stržen a odnesen+
jako stan pastýře.
Svůj život jsem svinul jako tkadlec látku.
Odřezává mě jako nitě osnovy.
Od svítání do soumraku mě ničí.+
13 Celou noc hledám klid.
Jako lev mi drtí všechny kosti.
Od svítání do soumraku mě ničí.+
Mé oči vyčerpaně hledí vzhůru.+
15 Co mám říct?
To, co mi slíbil, také udělal.
Kvůli svému hořkému trápení
budu po všechny své roky žít s pokorou.*
16 ‚Jehovo, ty dáváš* všem lidem život
a od tebe pochází má životní síla.
Uzdravíš mě a zachováš mě naživu.+
Všechny mé hříchy jsi hodil za záda.*+
Ti, kdo sestupují do jámy, už nedoufají v tvou věrnost.+
19 Živý, jen živý tě může chválit,
stejně jako já dnes.
Otec může o tvé věrnosti vyprávět svým synům.+
20 Jehovo, zachraň mě!
21 Izajáš řekl: „Přineste koláč lisovaných fíků a položte ho na bolák, aby se král uzdravil.“+ 22 Ezekjáš se zeptal: „Co bude znamením, že vejdu do Jehovova domu?“+
39 Babylonský král Merodak-baladan, syn Baladana, tehdy poslal Ezekjášovi dopisy a dar.+ Slyšel totiž, že byl Ezekjáš nemocný a že se uzdravil.+ 2 Ezekjáš posly s radostí přijal* a ukázal jim své poklady+ – stříbro, zlato, balzámový olej a další vzácné oleje, celou svou zbrojnici a všechno ve svých pokladnicích. Nebylo nic, co by jim ve svém domě* a v celém svém panství neukázal.
3 Pak přišel ke králi Ezekjášovi prorok Izajáš a zeptal se ho: „Co říkali ti muži a odkud byli?“ Ezekjáš odpověděl: „Přišli ze vzdálené země, z Babylonu.“+ 4 Potom se ho zeptal: „Co viděli ve tvém domě?“ Ezekjáš řekl: „Viděli v mém domě všechno. Nebylo nic, co bych jim ve svých pokladnicích neukázal.“
5 Izajáš na to Ezekjášovi řekl: „Naslouchej slovům Jehovy, Boha vojsk: 6 ‚Přichází dny, kdy všechno, co je ve tvém domě a co tvoji předkové až dodnes nahromadili, bude odneseno do Babylonu. Nezůstane nic,‘+ říká Jehova.+ 7 ‚A někteří z tvých potomků budou odvedeni a stanou se dvorními úředníky v paláci babylonského krále.‘“+
8 Ezekjáš Izajášovi odpověděl: „Jehovova slova, která jsi mi předal, jsou dobrá.“ A dodal: „Protože za mého života* potrvá mír a bezpečí.“*+
40 „Utěšujte, utěšujte můj lid,“ říká váš Bůh.+
2 „Mluvte k srdci* Jeruzaléma
a oznamte mu, že jeho nucená práce skončila,
že jeho provinění je splaceno.+
Jehova ho svou rukou v plné míře* potrestal za všechny jeho hříchy.“+
3 Hlas v pustině volá:
Udělejte v poušti rovnou cestu+ pro našeho Boha.+
4 Ať je každé údolí zasypáno
a každá hora a pahorek ať jsou sníženy.
Ať se zvlněná krajina vyrovná
a rozeklaná krajina ať se stane plání.+
6 Poslouchej! Někdo říká: „Volej!“
A druhý se ptá: „Co mám volat?“
„Všichni lidé jsou jako tráva.
Všechna jejich věrná láska je jako polní květ.+
Ano, lidé jsou jen tráva.
9 Vystup na vysokou horu,
ženo přinášející dobrou zprávu Sionu.+
Mocně pozvedni hlas,
ženo přinášející dobrou zprávu Jeruzalému.
Pozvedni hlas, neboj se.
Oznam judským městům: „Tady je váš Bůh.“+
10 Svrchovaný pán Jehova přijde s mocí
a jeho paže bude vládnout.+
S ním je odměna, kterou dává,
a před ním je mzda, kterou platí.+
11 Bude se starat o* své stádo jako pastýř.+
Svou paží shromáždí jehňata
a ponese je v náručí.
Ty, které kojí své mladé, něžně povede.+
14 S kým se radil, aby něčemu porozuměl,
a kdo ho učí, co je stezka práva?
Kdo mu předává vědomosti
a kdo mu ukazuje cestu porozumění?+
15 Vždyť národy jsou jako kapka ve vědru,
považuje je za povlak prachu na vahách.+
Ostrovy zvedá jako jemný prach.
16 Ani všechny stromy Libanonu nestačí k udržení ohně
a jeho divoká zvířata nestačí na zápalnou oběť.
18 Ke komu můžete přirovnat Boha?+
Čemu se podle vás podobá?+
20 Jiný si pro svůj dar vybírá strom,+
strom, jehož dřevo netrouchniví.
Hledá zručného řemeslníka,
aby vytesal modlu, která nespadne.+
21 Nevíte to?
Neslyšeli jste o tom?
Neříká se vám to už od začátku?
Nerozumíte tomu, co je zjevné od položení základů země?+
22 Je ten, který sídlí nad kruhem* země.+
Její obyvatelé jsou pro něj jako kobylky.
Roztahuje nebesa jako jemnou látku
a rozprostírá je jako stan k bydlení.+
23 Sesazuje vysoké úředníky
a soudce* země přivádí vniveč.
24 Sotva byli zasazeni,
sotva byli zaseti,
sotva stihli zakořenit,
už se na ně foukne a oni usychají,
vítr je odnáší jako slámu.+
25 „Ke komu mě chcete přirovnat? Kdo se mi vyrovná?“ říká Svatý.
26 „Vzhlédněte k nebi a dívejte se.
Kdo stvořil všechny ty hvězdy?+
Ten, kdo je vyvádí jako vojsko, počítá jednu po druhé
a každou nazývá jménem.+
27 Jákobe, proč říkáš, a ty, Izraeli, proč tvrdíš
‚Jehova nevidí, co prožívám,
a Bůh mi nezjednává spravedlnost‘?+
28 Nevíš to? Neslyšel jsi o tom?
Jehova, Stvořitel všech končin země, je Bohem po celou věčnost.+
30 Chlapci se unaví a vyčerpají
a mladí muži klopýtnou a spadnou,
31 ale ti, kdo doufají v Jehovu, znovu získají sílu.
Vznesou se na křídlech jako orli.+
Poběží a nevyčerpají se,
půjdou a neunaví se.“+
41 „Tiše mi naslouchejte,* ostrovy.
Ať národy znovu získají sílu,
ať přistoupí a promluví.+
Sejděme se u soudu.
2 Kdo povolal někoho od východu slunce?+
Kdo ho povolal ke svým nohám,* aby vykonal spravedlnost?
Kdo mu vydává do rukou národy
a působí, že si podmaňuje krále?+
Kdo je před jeho mečem mění v prach
a před jeho lukem je rozmetává jako slámu odvátou větrem?
3 Pronásleduje je, bez zábran prochází
po stezkách, po kterých ještě nikdy nešel.
4 Čí je to dílo? Kdo to udělal?
Kdo od začátku povolává jednu generaci za druhou?
5 Ostrovy to viděly a dostaly strach,
končiny země se začaly třást.
Národy se blíží, přichází.
6 Navzájem si pomáhají
a každý říká svému bratrovi: „Buď silný.“
7 Řemeslník povzbuzuje kovotepce,+
ten, kdo vyklepává kov kladivem,
povzbuzuje toho, kdo buší do kovadliny.
O tom, jak je kov spojený, řekne: „Je to dobré.“
Nakonec se ta modla upevní hřeby, aby nespadla.
8 „Ale ty, Izraeli, jsi můj služebník,+
tebe, Jákobe, potomstvo* mého přítele Abrahama,+
jsem si vyvolil.+
9 Přivedl jsem tě z končin země,+
povolal jsem tě z jejích nejodlehlejších částí.
10 Neboj se, vždyť jsem s tebou.+
Neměj strach, vždyť jsem tvůj Bůh.+
Posílím tě, pomůžu ti.+
Budu tě pevně držet svou spravedlivou pravicí.‘
11 Všichni, kdo jsou na tebe rozzuření, budou zahanbeni a pokořeni.+
Ti, kdo s tebou bojují, budou zničeni a zahynou.+
12 Budeš hledat ty, kdo s tebou zápasí, ale nenajdeš je.
Ti, kdo s tebou válčí, přestanou existovat, nezbude z nich vůbec nic.+
14 Neboj se, červíčku* Jákobe,+
pomůžu ti, izraelský lide,“ prohlašuje Jehova, tvůj Výkupce,+ Svatý Izraele.
15 „Udělal jsem z tebe mláticí saně,+
nový nástroj k mlácení s ostrými hroty.
Pošlapeš hory a rozdrtíš je,
kopce proměníš v plevy.
16 Převěješ je
a vítr je odnese,
vichřice je rozežene.
17 „Trpící a chudí hledají vodu, ale žádná není,
jazyk jim vyschl žízní.+
Já, Jehova, jim odpovím.+
Já, Bůh Izraele, je neopustím.+
Pustinu změním v rákosnatou tůň
a bezvodou zemi v prameny vod.+
19 V poušti zasadím cedry,
akácie, myrty a borovice.+
Na pouštní pláni zasadím jalovce,
jasany a cypřiše,+
20 aby všichni lidé viděli a poznali,
všimli si a pochopili,
že to udělala Jehovova ruka,
že to stvořil Svatý Izraele.“+
21 „Předložte svůj spor,“ říká Jehova.
„Předneste své argumenty,“ říká Jákobův Král.
22 „Předložte důkazy a povězte nám, co se stane.
Anebo nám oznamte, co bude dál.+
23 Řekněte nám, co se stane v budoucnu,
ať poznáme, že jste bohové.+
Udělejte něco dobrého nebo špatného,
ať nad tím můžeme žasnout, až to uvidíme.+
24 Nejste nic
a nic jste nedokázali.+
Kdo se pro vás rozhodne, je odporný.+
25 Povolal jsem někoho ze severu, a on přijde+ –
někoho od východu slunce,+ kdo bude vzývat mé jméno.
26 Kdo o tom mluvil od začátku, abychom o tom věděli,
nebo odedávna, abychom řekli ‚Má pravdu‘?+
Nikdo to neoznámil!
Nikdo o tom nemluvil!
Nikdo od vás neslyšel ani slovo!“+
27 Já jsem byl první, kdo řekl Sionu: „Podívej se, co se stane!“+
A do Jeruzaléma pošlu nositele dobrých zpráv.+
28 Díval jsem se, ale nikdo tam nebyl,
nebyl mezi nimi žádný rádce.
Žádal jsem je, aby odpověděli.
29 Všichni jsou jen klam.*
42 To je můj služebník,+ kterého podporuji!
Můj vyvolený,+ který má moje schválení!*+
Vložil jsem do něj svého ducha.+
Přinese právo národům.+
2 Nebude křičet ani zvyšovat hlas,
nenechá svůj hlas znít na ulici.+
3 Nalomený rákos nedolomí
a doutnající knot neuhasí.+
S věrností přinese právo.+
4 Nezeslábne ani se nezlomí, dokud na zemi nenastolí právo.+
Ostrovy čekají na jeho zákon.*
5 Toto říká pravý Bůh, Jehova,
který stvořil nebesa a roztáhl je,+
který rozprostírá zemi se vším, co je na ní,+
který lidem na ní dává dech+
a dává ducha těm, kdo po ní chodí:+
6 „Já, Jehova, jsem tě povolal, abych vykonal spravedlnost,
vzal jsem tě za ruku.
Budu tě chránit a ty budeš smlouvou mezi mnou a lidmi+
a světlem pro národy,+
7 abys slepým otevřel oči,+
vyvedl vězně z kobky
a vysvobodil z vězení ty, kdo sedí ve tmě.+
8 Já jsem Jehova, to je mé jméno.
9 Dřívější předpovědi se splnily.
Teď oznamuji nové věci –
ještě než se objeví, řeknu vám o nich.“+
10 Zpívejte Jehovovi novou píseň,+
zpívejte mu chvály z nejvzdálenějších končin země,+
vy, kdo se vydáváte na moře, i všechno, co je v něm,
ostrovy i jejich obyvatelé.+
Ať jásají obyvatelé skalnatých oblastí,
ať volají z vrcholků hor.
12 Ať vzdávají Jehovovi slávu
a chválí ho na ostrovech.+
Zvolá, vydá válečný pokřik,
dokáže, že je silnější než jeho nepřátelé.+
14 „Dlouho jsem byl zticha.
Mlčel jsem a ovládal jsem se.
Teď budu sténat, těžce dýchat a lapat po dechu
jako žena, která rodí.
15 Zpustoším hory a kopce
a vysuším všechnu jejich zeleň.
To všechno pro ně udělám, neopustím je.“
17 Ti, kdo důvěřují vytesaným modlám,
ti, kdo říkají kovovým* sochám: „Vy jste naši bohové“,
se stáhnou a budou velmi zahanbeni.+
18 Poslouchejte, hluší!
Podívejte se, slepí!+
19 Kdo je slepý, když ne můj služebník,
kdo je tak hluchý jako posel, kterého vysílám?
Kdo je tak slepý jako ten, kdo byl odměněn,
tak slepý jako Jehovův služebník?+
20 Vidíš mnoho věcí, ale nevšímáš si jich.
Uši máš otevřené, ale neposloucháš.+
21 Kvůli své spravedlnosti
Jehova s radostí vyvýšil a oslavil zákon.*
22 Tento lid je ale oloupený a vydrancovaný,+
všichni jsou chycení v jeskyních a zavření ve vězeních.+
Byli olupováni a nikdo je nezachránil,+
byli drancováni a nikdo neřekl: „Vrať je!“
23 Kdo z vás bude naslouchat?
Kdo tomu bude věnovat pozornost a poučí se do budoucna?
24 Kdo vydal Jákoba jako kořist?
Kdo vydal Izrael těm, kdo drancují?
Není to Jehova – ten, proti kterému hřešili?
25 Proto na ně vyléval svůj vztek,
svůj hněv a krutost války.+
Plameny války stravovaly všechno kolem nich, ale oni si toho nevšímali,+
rozhořely se proti nim, ale oni si to nevzali k srdci.+
43 Toto říká Jehova,
tvůj Stvořitel, Jákobe, ten, kdo tě vytvořil, Izraeli:+
„Neboj se, vždyť jsem tě vykoupil.+
Zavolal jsem tě tvým jménem.
Patříš mi.
Když půjdeš ohněm, nepopálíš se
a plamen tě neožehne.
3 Já jsem totiž Jehova, tvůj Bůh,
Svatý Izraele, tvůj zachránce.
Jako výkupné za tebe jsem dal Egypt,
místo tebe jsem dal Etiopii a Sebu.
Proto dám za tebe lidi,
za tvůj život národy.
5 Neboj se, vždyť jsem s tebou.+
6 Řeknu severu: ‚Vydej je!‘+
a jihu: ‚Nezadržuj je!
Přiveď mé syny zdaleka a mé dcery z končin země,+
7 každého, kdo nosí mé jméno+
a koho jsem stvořil ke své slávě,
koho jsem vytvořil a udělal.‘+
8 Vyveď lid, který je slepý, i když má oči,
a který je hluchý, i když má uši.+
9 Ať se všechny národy sejdou na jednom místě,
ať se shromáždí.+
Kdo z nich* to může říct?
Ať přivedou své svědky a dokážou, že mají pravdu.
Ať to lidé slyší a řeknou: ‚To je pravda!‘“+
10 „Jste moji svědkové,“+ prohlašuje Jehova,
„můj služebník, kterého jsem vyvolil,+
abyste mě znali a věřili ve mě*
a abyste chápali, že jsem stále stejný.+
Přede mnou nebyl vytvořen žádný Bůh
a ani po mně žádný nebude.+
11 Já, já jsem Jehova+ a kromě mě není žádný zachránce.“+
12 „Já jsem oznamoval, zachraňoval a rozhlašoval,
když mezi vámi nebyl žádný cizí bůh.+
Jste tedy moji svědkové,“ prohlašuje Jehova, „a já jsem Bůh.+
Když začnu jednat, kdo mě zastaví?“+
14 Toto říká Jehova, váš Výkupce,+ Svatý Izraele:+
„Kvůli vám pošlu do Babylonu vojsko, strhnu všechny závory na branách+
a Chaldejci na lodích budou vyděšeně křičet.+
15 Já jsem Jehova, váš Svatý,+ Stvořitel Izraele,+ váš Král.“+
16 Toto říká Jehova,
ten, kdo vytváří cestu mořem
a stezku rozbouřenými vodami,+
17 ten, kdo vyvádí válečné vozy a koně,+
vojsko se silnými válečníky:
„Ulehnou a už nevstanou.+
Budou uhašeni, zhasnou jako hořící knot.“
18 „Nevzpomínejte na dávné věci,
nezabývejte se tím, co bylo.
19 Podívejte! Dělám něco nového,+
už to vzniká.
Nevidíte to?
20 Budou mě mít v úctě divoká zvířata,
šakali a pštrosi.
Přivedu totiž vodu do pustiny,
řeky do pouště,+
abych dal pít svému lidu, svému vyvolenému,+
21 lidu, který jsem si vytvořil,
23 Nepřinášel jsi mi ovce na zápalné oběti,
svými oběťmi jsi mě neoslavoval.
Nenutil jsem tě, abys mi nosil dary,
ani jsem tě neunavoval tím, že jsem po tobě požadoval kadidlo.+
24 Nekupoval jsi mi vonný puškvorec
a nesytil jsi mě tukem svých obětí.+
Naopak jsi mě zatěžoval svými hříchy,
unavoval jsi mě svými proviněními.+
25 Já, já jsem ten, kdo vymazává tvá provinění*+ kvůli sobě samému,+
a na tvé hříchy nebudu vzpomínat.+
26 Osvěž mi paměť, suďme se spolu.
Řekni, jak to vidíš ty, a dokaž, že jsi v právu.
44 A teď naslouchej, můj služebníku Jákobe,
ty, Izraeli, kterého jsem vyvolil.+
4 Vyraší jako mezi zelenou trávou,+
jako topoly u vodních toků.
5 Jeden řekne: „Patřím Jehovovi“,+
druhý se nazve Jákobovým jménem
a další si napíše na ruku: „Jehovův“
a přijme Izraelovo jméno.‘
‚Jsem první a jsem poslední.+
Kromě mě není žádný Bůh.+
7 Kdo je jako já?+
Ať se ozve, řekne to a dokáže mi to!+
Ať oznámí, co se má stát
i co přijde ještě později,
jak to dělám já od doby, kdy jsem ustanovil dávný lid.
8 Neděste se,
nebuďte ochromeni strachem.+
Copak jsem to každému z vás dopředu neřekl a neoznámil to?
Jste moji svědkové.+
Je nějaký Bůh kromě mě?
Ne, jiná Skála není.+ O žádné nevím.‘“
9 Všichni, kdo vytesávají modly, jsou ničím
a jejich milovaná díla jsou k ničemu.+
Jsou* svědky, kteří nic nevidí ani nevědí.+
Proto budou jejich tvůrci zahanbeni.+
10 Kdo by vytvářel boha nebo odléval modlu,
když jsou k ničemu?+
11 Všichni jeho společníci budou zahanbeni!+
Ti řemeslníci jsou jen lidé.
Ať se všichni shromáždí a zaujmou své místo.
Zděsí se a budou zahanbeni.
12 Kovář svým nástrojem* tvaruje železo nad žhavými uhly,
kladivy mu dává tvar,
pracuje na něm svou silnou paží.+
Pak dostane hlad a dojdou mu síly,
nic nepije a unaví se.
13 Řezbář natáhne měřicí šňůru a červenou křídou vyznačí obrysy.
Opracovává to dlátem a rozměřuje kružidlem.
14 Dřevorubec, který kácí cedry,
si vyhlédne určitý strom, dub.
Nechá ho v lese růst, dokud nezesílí.+
Zasadí vavřín a ten díky dešti roste.
15 Potom člověku poslouží k udržování ohně.
Část z něj vezme, aby se ohřál,
rozdělá oheň a upeče chleba.
Ale také udělá boha a uctívá ho,
vytesá modlu a klaní se jí.+
16 Polovinu dřeva spálí v ohni,
upeče si na ní maso a dosyta se nají.
Zároveň se ohřeje a řekne si:
„Ohřál jsem se a ještě se dívám do ohně!“
17 Ale ze zbytku udělá boha, vytesanou modlu.
Klaní se jí a uctívá ji.
Modlí se k ní a říká:
„Zachraň mě, vždyť jsi můj bůh!“+
19 Nikdo v srdci nepřemýšlí
ani nemá poznání a porozumění. Neřekne si:
„Polovinu z toho jsem spálil v ohni,
na uhlech jsem upekl chleba a maso a najedl jsem se.
Mám teď ze zbytku udělat odpornou věc?+
Mám uctívat dřevěný špalek?“*
20 Živí se popelem.
Jeho bláhové srdce ho oklamalo.
Nedokáže se zachránit a neřekne si:
„Není to, co držím v ruce, jenom klam?“
21 „Pamatuj na tyto věci, Jákobe, pamatuj na to, Izraeli,
vždyť jsi můj služebník.
Vytvořil jsem tě, jsi můj služebník.+
Nezapomenu na tebe, Izraeli.+
22 Zakryji tvá provinění jako mrakem,+
tvé hříchy jako hustým oblakem.
Vrať se ke mně, a já tě vykoupím.+
23 Radostně volejte, nebesa,
vždyť Jehova zasáhl!
Vítězoslavně křičte, hlubiny země!
Jásejte, hory,+
i ty, lese, a všechny tvoje stromy!
Vždyť Jehova vykoupil Jákoba
a na Izraeli ukazuje svou krásu.“+
24 Toto říká Jehova, tvůj Výkupce,+
ten, kdo tě utvářel už od matčina lůna:
Kdo byl se mnou?
26 Působím, že se slovo mého služebníka plní,
a uskutečňuji předpovědi svých poslů.+
O Jeruzalémě říkám: ‚Bude obýván‘+
a o judských městech: ‚Budou znovu postavena,+
obnovím Jeruzalém z trosek.‘+
27 Hlubokým vodám říkám: ‚Vyschněte!
Vysuším všechny vaše proudy.‘+
O Jeruzalémě říkám: ‚Bude znovu postaven‘
a o chrámu: ‚Budou položeny jeho základy.‘“+
45 Toto říká Jehova svému pomazanému, Kýrovi,+
kterého jsem vzal za pravici,+
abych mu podmanil národy,+
abych odzbrojil* krále
a abych před ním otevřel dvoukřídlé dveře,
takže brány nebudou zavřené:
2 „Půjdu před tebou+
a z kopců udělám rovinu.
Rozbiji měděné dveře
a přeseknu železné závory.+
3 Dám ti poklady uložené ve tmě,
poklady schované na tajných místech,+
abys poznal, že já jsem Jehova,
Bůh Izraele, který tě volá tvým jménem.+
4 Kvůli svému služebníku Jákobovi, kvůli Izraeli, svému vyvolenému,
tě volám tvým jménem.
Dávám ti čestné jméno, i když jsi mě neznal.
5 Já jsem Jehova a není nikdo jiný.
Kromě mě není žádný Bůh.+
Posílím* tě, i když jsi mě neznal,
6 aby od východu slunce po jeho západ
lidé poznali,
že kromě mě žádný není.+
Já jsem Jehova a není nikdo jiný.+
Ať se otevře země a urodí záchranu
a spolu s ní ať dá vyrůst spravedlnosti.
Já, Jehova, jsem to vytvořil.“
9 Běda tomu, kdo se hádá se svým Tvůrcem!*
Vždyť je jen hliněný střep,
který leží mezi jinými hliněnými střepy na zemi.
Řekne snad hlína Hrnčíři:* „Co to děláš?“+
Nebo snad tvůj výrobek řekne „On nemá ruce“?*
10 Běda tomu, kdo říká otci: „Cos to zplodil?“
a ženě: „Co to rodíš?“*
11 Toto říká Jehova, Svatý Izraele,+ ten, kdo ho vytvořil:
„Chcete se se mnou dohadovat kvůli tomu, co přijde?
Chcete mi přikazovat, co mám dělat se svými syny+ a dílem svých rukou?
12 Já jsem udělal zemi+ a stvořil na ní člověka.+
13 „Povolal jsem toho muže ve své spravedlnosti+
a urovnám všechny jeho cesty.
To on postaví mé město+
a propustí mé vyhnance,+ ale ne za peníze ani za úplatek,“+ říká Jehova, Bůh vojsk.
14 Toto říká Jehova:
Není nikdo jiný, není jiný Bůh.‘“
15 Ano, ty jsi Bůh, který se skrývá,
Bůh Izraele, zachránce.+
16 Všichni budou zahanbeni a pokořeni,
výrobci model odejdou s hanbou.+
17 Ale Jehova zachrání Izrael věčnou záchranou.+
Nikdy nebudete zahanbeni ani pokořeni.+
18 Vždyť toto říká Jehova,
Stvořitel nebes,+ pravý Bůh,
ten, kdo vytvořil zemi, její Tvůrce, který ji upevnil,+
ten, kdo ji nestvořil zbytečně,* ale proto, aby byla obydlená:+
„Já jsem Jehova a není nikdo jiný.
‚Hledejte mě, ale bude to zbytečné.‘
Já jsem Jehova, říkám, co je správné, a mluvím pravdu.+
20 Shromážděte se a přijďte.
Přistupte blíž, vy, kdo jste unikli z národů.+
Ti, kdo nosí své vytesané modly
a modlí se k bohu, který je nemůže zachránit, nic nevědí.+
21 Promluvte, předložte svůj případ.
Poraďte se spolu.
Kdo to už dávno předpověděl
a odedávna to oznamoval?
Nebyl jsem to já, Jehova?
Kromě mě není žádný Bůh.+
Kromě mě není žádný spravedlivý Bůh a zachránce.+
22 Obraťte se ke mně a zachraňte se,+ všechny končiny země.
Vždyť já jsem Bůh a není nikdo jiný.+
Každé koleno přede mnou poklekne
a každý jazyk mi bude přísahat věrnost.+
24 Řekne: ‚Jehova vždycky jedná správně* a je silný.
Všichni, kdo jsou na něj rozzuření, před něj přijdou s hanbou.
46 Bel se sklání,+ Nebo se hrbí.
Jejich modly naložili na zvířata, na soumary,+
jako náklad, pod kterým unavená zvířata klesají.
3 „Naslouchej mi, Jákobův dome, všichni zbývající z izraelského domu,+
které jsem podporoval už od narození a nosil je už od matčina lůna.+
4 Až do vašeho stáří budu stále stejný,+
až do šedin vám budu oporou.
Budu vás nosit, podpírat a zachraňovat, jak jsem to dělal doteď.+
5 Ke komu mě přirovnáte? Kdo se mi podle vás vyrovná?+
S kým mě budete srovnávat? Komu se podobám?+
6 Někteří sypou zlato z měšce
a odvažují stříbro na vahách.
Najímají kovotepce a ten z toho dělá boha.+
Potom padají tváří k zemi a uctívají ho.*+
Volají k němu, ale on neodpovídá,
nemůže nikoho zachránit z tísně.+
8 Pamatujte na to a buďte odvážní.
Vezměte si to k srdci, provinilci.
Jsem Bůh a nikdo není jako já.+
10 Od začátku předpovídám, jaký bude konec,
a odedávna to, co se ještě nestalo.+
Co jsem řekl, to také udělám,
k čemu jsem se rozhodl, to také uskutečním.+
12 Naslouchejte mi, vy, kdo máte zatvrzelé* srdce,
vy, kdo jste vzdálení od toho, co je správné.
Sionu dám záchranu a Izraeli svou krásu.“+
47 Sestup a sedni si do prachu,
panenská babylonská dcero.+
Posaď se na zem, tam, kde není žádný trůn,+
dcero Chaldejců.
Už nikdy tě nebudou nazývat jemnou a rozmazlovanou.
2 Vezmi mlýnek a namel mouku.
Odlož závoj.
Svlékni si oděv, odhal nohy,
přebroď řeky.
3 Ukáže se tvá nahota,
bude odhalena tvá hanba.
Vykonám pomstu+ a nikdo mi v tom nezabrání.*
4 „Ten, kdo nás vykupuje,
je Svatý Izraele.
Jehova, Bůh vojsk, je jeho jméno.“+
5 Seď mlčky, ponoř se do tmy,
dcero Chaldejců.+
Už tě nebudou nazývat vládkyní* nad královstvími.+
I na starce jsi vložila těžké jho.+
7 Řekla jsi: „Vládkyní* budu stále, navždy.“+
Nevzala sis to k srdci,
nemyslela jsi na to, jak to dopadne.
8 Teď poslouchej, ty požitkářko,+
která sedíš v bezpečí a říkáš si:
„Jsem jen já a nikdo jiný.+
Neovdovím
a nezažiji ztrátu dětí.“+
9 Náhle, v jednom dni,+ tě postihnou obě tyto věci –
ztráta dětí i vdovství.
10 Spoléhala ses na svou ničemnost.
Řekla jsi: „Nikdo mě nevidí.“
Tvá moudrost a poznání tě zavedly na scestí
a říkáš si: „Jsem jen já a nikdo jiný.“
11 Ale přijde na tebe neštěstí
a žádným kouzlem ho nezastavíš.*
Postihne tě pohroma, kterou nedokážeš odvrátit.
Náhle na tebe přijde zkáza, jakou jsi ještě nezažila.+
12 Jen pokračuj se svými zaklínadly a množstvím kouzel,+
kterými ses zaměstnávala od mládí.
Možná ti to k něčemu bude,
možná tím někomu naženeš strach.
13 Unavila ses množstvím svých rádců.
Ať teď povstanou a zachrání tě –
ti, kdo uctívají nebesa,* kdo pozorují hvězdy+
a o novoluních oznamují,
co tě čeká.
14 Jsou jako sláma,
spálí je oheň.
Nedokážou se vysvobodit z moci plamene.
Ty uhlíky nebudou na zahřátí,
nebude to oheň, u kterého se dá posedět.
15 Takovými pro tebe budou tvoji zaklínači,
se kterými jsi od mládí spolupracovala.
Budou bloudit, každý se vydá jiným směrem.*
Nikdo tě nezachrání.+
48 Slyš, Jákobův dome,
vy, kdo se nazýváte Izraelovým jménem+
a pocházíte z Judy,*
vy, kdo přísaháte při Jehovově jménu+
a vzýváte Boha Izraele,
3 „Dřívější* věci jsem vám oznámil už dávno.
Vyšly z mých úst,
ohlásil jsem je.+
Náhle jsem začal jednat a ty věci nastaly.+
4 Protože jsem věděl, jak jsi tvrdohlavý,
že tvá šíje je ze železa a tvé čelo z mědi,+
5 řekl jsem ti to už dávno.
Než se to stalo, dal jsem ti to vědět,
abys nemohl říct: ‚Udělala to má modla,
přikázala to má vytesaná modla a kovová* socha.‘
6 Všechno jsi to slyšel a viděl.
Nebudeš to rozhlašovat?+
Odteď ti budu oznamovat nové věci,+
střežená tajemství, o kterých jsi nevěděl.
7 Byly stvořeny až teď, ne kdysi dávno.
Zatím jsi o nich neslyšel,
takže nemůžeš říct: ‚Už o tom vím.‘
8 Neslyšel jsi o tom+ ani jsi to nevěděl,
dřív byly tvé uši zavřené.
11 Kvůli sobě, kvůli sobě budu jednat.+
Vždyť jak bych mohl dopustit, aby mě znesvětili?+
Nikomu jinému nedám svou slávu.*
12 Naslouchej mi, Jákobe, ty, Izraeli, kterého jsem povolal.
Jsem stále stejný.+ Jsem první a jsem poslední.+
Když na ně zavolám, povstanou.
14 Všichni se shromážděte a poslouchejte.
Kdo z bohů* oznámil tyto věci?
15 Já sám jsem promluvil a povolal jsem ho.+
Přivedl jsem ho a jeho cesta bude úspěšná.+
16 Přistupte ke mně a poslouchejte.
Už od začátku nemluvím vskrytu.+
Od chvíle, kdy se to stalo, jsem tam byl.“
A teď mě Svrchovaný pán Jehova poslal spolu se svým duchem.
17 Toto říká Jehova, tvůj Výkupce, Svatý Izraele:+
18 Kdybys tak věnoval pozornost mým přikázáním!+
Jejich jméno by přede mnou nikdy nebylo vyhlazeno ani zničeno.“
20 Vyjděte z Babylonu!+
Utečte od Chaldejců!
Oznamujte to s radostným voláním! Rozhlašujte to!+
Rozšiřte to do nejvzdálenějších končin země.+
Říkejte: „Jehova vykoupil svého služebníka Jákoba.+
21 Když je vedl pustými místy, nežíznili.+
Vyvedl pro ně vodu ze skály –
rozdělil ji a nechal z ní vytrysknout vodu.“+
22 „Ničemové nemají pokoj,“+ říká Jehova.
49 Naslouchejte mi, ostrovy,
a dávejte pozor, vzdálené národy!+
Jehova mě povolal, ještě než jsem se narodil.*+
Od doby, kdy jsem byl v matčině lůně, se zmiňoval o mém jménu.
2 Z mých úst udělal ostrý meč,
schoval mě ve stínu své ruky.+
Udělal ze mě vyleštěný šíp,
skryl mě ve svém toulci.
4 Já jsem ale řekl: „Marně jsem se namáhal,
svou sílu jsem vynakládal zbytečně, pro nic.
5 Jehova, který mě utvářel za svého služebníka už od matčina lůna,
teď řekl, abych k němu přivedl zpátky Jákoba,
aby se k němu shromáždil Izrael.+
Budu v Jehovových očích oslaven
a můj Bůh se stane mou silou.
6 A řekl: „Nejsi jen mým služebníkem,
který má pozvednout Jákobovy kmeny
a přivést zpátky zachráněné z Izraele.
Dal jsem tě také jako světlo pro národy,+
aby má záchrana dosáhla až do nejvzdálenějších končin země.“+
7 Jehova, Výkupce Izraele, jeho Svatý,+ říká tomu, kým se opovrhuje,+ ke komu má národ odpor, služebníkovi vládců:
„Králové uvidí a povstanou
a knížata se pokloní
kvůli Jehovovi, který je věrný,+
kvůli Svatému Izraele, který tě vyvolil.“+
8 Toto říká Jehova:
Chránil jsem tě, abys byl smlouvou mezi mnou a lidmi,+
abys uzdravil zemi,
abys vrátil mému lidu jeho zpustošené dědictví,+
9 abys řekl vězňům: ‚Vyjděte!‘+
a těm, kdo jsou ve tmě:+ ‚Ukažte se!‘
Budou se pást podél cest,
jejich pastviny budou podél všech vyšlapaných stezek.*
10 Nebudou mít hlad ani žízeň+
a nebude je spalovat vysušující žár ani slunce,+
protože je povede ten, kdo s nimi má soucit,+
a přivede je k pramenům vod.+
11 Všechny své hory změním v cestu
a mé silnice budou vyvýšeny.+
13 Radostně volejte, nebesa, jásej, země!+
Ať se hory rozveselí a křičí radostí.+
14 Ale Sion říkal:
„Jehova mě opustil,+ Jehova na mě zapomněl.“+
15 Může se stát, že by žena zapomněla na své děťátko,*
že by neměla soucit se synem, kterého porodila?
I kdyby některá zapomněla, já na tebe nikdy nezapomenu.+
16 Podívej, vyryl jsem si tě do dlaní,
tvé hradby jsou stále přede mnou.
17 Tvoji synové spěchají zpátky.
Ti, kdo tě bořili a ničili, od tebe odejdou.
18 Zvedni oči a rozhlédni se.
Všichni se shromažďují,+
přichází k tobě.
„Jakože žiji,“ prohlašuje Jehova,
„všechny si je oblékneš jako ozdoby,
připneš si je jako nevěsta.
19 I když byla tvá místa zničená a zpustošená a tvá země ležela v troskách,+
teď v ní kvůli množství obyvatel bude příliš těsno+
20 Synové, kteří se narodili potom, co jsi přišla o děti, ti řeknou:
‚Je mi tu příliš těsno.
Udělej mi místo, abych měl kde bydlet.‘+
21 A ty si řekneš:
‚Kdo je otcem těch dětí, které jsem dostala?
Vždyť jsem o děti přišla a jsem neplodná,
byla jsem odvedena do vyhnanství a uvězněna.
Kdo je vychoval?+
22 Toto říká Svrchovaný pán Jehova:
Přinesou tvé syny v náručí
a tvé dcery ponesou na ramenou.+
23 Králové se stanou tvými opatrovníky+
a jejich dcery budou tvými kojnými.
A poznáš, že já jsem Jehova.
Ti, kdo ve mě doufají, nebudou zahanbeni.“+
24 Může někdo mocnému muži sebrat ty, které zajal?
Může někdo osvobodit zajatce z rukou tyrana?
25 Jehova ale říká:
Postavím se proti těm, kdo stojí proti tobě,+
a tvé syny zachráním.
26 Tvé utlačovatele nakrmím jejich vlastním masem,
opijí se svou krví jako sladkým vínem.
50 Toto říká Jehova:
„Dal jsem snad vaší matce potvrzení o rozvodu,+ když jsem ji posílal pryč?
Anebo kterému ze svých věřitelů jsem vás prodal?
2 Proč jsem tu tedy při svém příchodu nikoho nenašel?
Proč nikdo neodpovídal na moje volání?+
Mám příliš krátkou ruku na to, abych vás vyplatil?
Anebo nemám sílu vás osvobodit?+
Ryby v nich umírají žízní,
hnijí, protože není voda.
3 Nebesa oblékám do temnoty,+
přikrývám je pytlovinou.“
Probouzí mě ráno co ráno,
probouzí mé ucho, abych naslouchal jako ti, kdo se učí.+
5 Svrchovaný pán Jehova mi odkryl ucho
a já jsem se nebouřil.+
Neobrátil jsem se opačným směrem.+
6 Záda jsem nastavil těm, kdo mě bili,
a tváře těm, kdo mi trhali vousy.
Neskrýval jsem obličej před pokořováním a pliváním.+
7 Ale Svrchovaný pán Jehova mi pomůže.+
Proto se nebudu cítit pokořený.
Proto jsem nastavil svou tvář, jako by byla z pazourku,+
a vím, že nebudu zahanben.
8 Ten, kdo mě prohlašuje za bezúhonného,* je blízko.
Postavme se proti sobě!
Kdo se se mnou chce soudit?
Ať ke mně přistoupí!
9 Svrchovaný pán Jehova mi pomůže.
Kdo mě odsoudí?
Všichni se obnosí jako oděv,
sežere je mol.
10 Kdo z vás se bojí Jehovy
a naslouchá jeho služebníkovi?+
Kdo chodí v hluboké tmě, bez jakéhokoli světla?
Ať důvěřuje v Jehovovo jméno a opírá se o* svého Boha.
11 „Vy všichni, kdo rozděláváte oheň,
ze kterého létají jiskry,
choďte ve světle svého ohně,
mezi jiskrami, které jste zažehli.
Z mé ruky dostanete toto:
Ulehnete v hrozných bolestech.
51 Naslouchejte mi, vy, kdo se snažíte jednat správně,*
vy, kdo hledáte Jehovu.
Podívejte se na skálu, ze které jste byli vytesáni,
a na lom, ze kterého jste byli vytaženi.
Zavládne v něm jásot a radování,
bude tam znít díkůvzdání a příjemná píseň.+
4 Věnuj mi pozornost, můj lide,
naslouchej mi, můj národe.+
6 Zvedněte oči k nebesům
a podívejte se dolů na zemi.
Vždyť nebesa se rozplynou jako dým,
země se obnosí jako oděv
a její obyvatelé zemřou jako komáři.
Nebojte se posměchu pouhých lidí
a neděste se jejich urážek.
Ale má spravedlnost bude trvat věčně
a má záchrana po všechny generace.“+
9 Probuď se, probuď se!
Obleč se silou, Jehovova paže!+
Probuď se jako za dávných dnů, jako za minulých generací.
10 Nejsi to ty, kdo vysušil moře, vody ohromné hloubky,+
kdo z mořských hlubin udělal cestu, aby po ní přešli ti vykoupení?+
11 Ti, které Jehova vyplatí, se vrátí.+
Budou se radovat a jásat,
zármutek a vzdychání budou pryč.+
12 „Já jsem ten, kdo vás utěšuje.+
Proč by ses bál pouhého člověka, který zemře,+
a syna člověka, který uschne jako tráva?
Celý den ses děsil vzteku utlačovatele,*
jako by tě mohl zničit.
A kde je teď jeho vztek?
14 Ten, kdo se hrbí v řetězech, bude brzy osvobozen.+
Nezemře a neodejde do jámy
ani mu nebude chybět chleba.
15 Ale já jsem Jehova, tvůj Bůh,
ten, kdo vzdouvá moře, až jeho vlny burácí.+
Jehova, Bůh vojsk, je jeho jméno.+
16 Do úst ti vložím svá slova
a schovám tě ve stínu své ruky,+
abych zasadil nebesa a položil základy země+
a řekl Sionu: ‚Ty jsi můj lid.‘+
17 Probuď se, probuď se! Povstaň, Jeruzaléme,+
ty, kdo jsi pil z poháru vzteku v Jehovově ruce.
Vypil jsi číši,
až do dna jsi vypil pohár, který vede k potácení.+
18 Ani jeden ze všech synů, které jsi zrodil, tě nevede,
nikdo ze synů, které jsi vychoval, tě nedrží za ruku.
19 Postihly tě tyto dvě věci –
zničení a zkáza, hlad a meč.+
Kdo s tebou bude mít soucit?
Kdo tě utěší?+
Plně pocítili Jehovův vztek, kárání tvého Boha.“
21 Proto prosím naslouchej,
ženo ztrápená a opilá, ale ne vínem.
22 Toto říká tvůj Pán Jehova, tvůj Bůh, který brání svůj lid:
„Vezmu ti z ruky pohár, který vede k potácení,+
číši, svůj pohár vzteku.
Už z něj nikdy nebudeš pít.+
23 Dám ho do ruky tvým trýznitelům,+
kteří ti říkali: ‚Skloň se, ať po tobě můžeme přejít!‘
A ty jsi ze svých zad udělala zem,
ulici, po které mohli chodit.“
52 Probuď se, probuď se! Obleč se silou,+ Sione!+
Obleč si své krásné oděvy,+ Jeruzaléme, svaté město!
Vždyť už do tebe nevejde nikdo neobřezaný ani nečistý.+
2 Vstaň, setřes ze sebe prach a posaď se, Jeruzaléme.
Sundej si pouta z šíje, zajatá sionská dcero.+
3 Vždyť toto říká Jehova:
4 Toto říká Svrchovaný pán Jehova:
„Nejdřív šel můj lid do Egypta a bydleli tam jako cizinci,+
potom je bezdůvodně utlačovala Asýrie.“
5 „Co mám teď udělat?“ prohlašuje Jehova.
„Můj lid byl totiž odveden za nic.
Ti, kdo nad nimi vládnou, vítězoslavně křičí,“+ prohlašuje Jehova,
„a s mým jménem se neustále, celý den, zachází neuctivě.+
6 Proto můj lid pozná mé jméno,+
proto ten den poznají, že jsem to já, kdo mluví.
Ano, jsem to já!“
7 Jak krásné jsou na horách nohy toho, kdo přináší dobrou zprávu,+
kdo ohlašuje mír,+
kdo přináší dobrou zprávu o něčem lepším,
kdo ohlašuje záchranu,
kdo říká Sionu: „Tvůj Bůh se stal králem!“+
8 Poslouchej! Tvoji strážní pozvedli hlas,
společně radostně volají,
protože jasně* vidí, jak Jehova přivádí Sion zpátky.
9 Rozveselte se, společně radostně volejte, jeruzalémské trosky!+
Vždyť Jehova utěšil svůj lid,+ vykoupil Jeruzalém.+
10 Jehova všem národům ukázal svou svatou paži.+
Všechny končiny země uvidí, jak náš Bůh zachraňuje.*+
11 Jděte pryč, jděte pryč, vyjděte odtamtud,+ nedotýkejte se ničeho nečistého!+
12 Nebudete odcházet v panice,
nebudete muset utíkat,
protože Jehova půjde před vámi+
a Bůh Izraele bude vaší zadní stráží.+
13 Můj služebník+ bude jednat s pochopením.
Získá vysoké postavení,
bude vyvýšen a oslaven.+
14 Mnozí se na něj dívali v ohromení,
protože byl znetvořený víc než jakýkoli jiný člověk,
jeho vznešený vzhled byl znetvořený víc než vzhled kohokoli z lidstva.
15 A stejně tak udiví mnoho národů.+
Králové před ním zavřou ústa,*+
protože uvidí, co jim nikdo neřekl,
a budou uvažovat o tom, co neslyšeli.+
53 Kdo uvěřil tomu, co od nás slyšel?*+
A komu byla zjevena Jehovova moc?*+
2 Vyroste před ním* jako proutek,+ jako kořen z vyprahlé země.
3 Byl v opovržení a lidé se mu vyhýbali,+
byl to muž, který věděl, co je bolest, a znal nemoci.
A my jsme si mysleli, že ho trápí, trestá a sužuje Bůh.
6 Všichni jsme bloudili jako ovce,+
každý si šel vlastní cestou.
A Jehova na něj nechal dopadnout provinění nás všech.+
Vedli ho jako beránka na porážku.+
Byl jako ovce, která mlčí před střihači,
a neotvíral ústa.+
8 Nespravedlivým soudem* byl odstraněn.
Kdo se bude zabývat jeho původem?*
10 Ale byla to Jehovova vůle* drtit ho, nechal ho onemocnět.
11 Po tom všem, co vytrpěl,* bude spokojený s tím, co uvidí.
Svým poznáním pomůže můj bezúhonný* služebník+
mnoha lidem získat schválené* postavení+
a ponese jejich provinění.+
12 Proto mu dám podíl s mnohými
a s mocnými se bude dělit o kořist,
protože vydal sám sebe na smrt+
a byl počítán mezi provinilce.+
54 „Radostně volej, neplodná, která jsi nerodila!+
2 „Rozšiř prostor svého stanu,+
zvětši stanové látky svého slavného příbytku.
Nedrž se zpátky, prodluž stanové šňůry
a upevni kolíky.+
3 Rozšíříš se napravo i nalevo.
Tvoji potomci ovládnou národy
a osídlí opuštěná města.+
Zapomeneš na hanbu z doby svého mládí,
už si nevzpomeneš na potupu svého vdovství.“
6 Jehova tě zavolal jako opuštěnou a utrápenou* manželku,+
jako ženu, která se v mládí vdala a pak byla zavržena,“ říká tvůj Bůh.
7 „Na chvilku jsem tě opustil,
ale s velkým milosrdenstvím tě přivedu zpátky.+
8 V návalu hněvu jsem před tebou na okamžik skryl svou tvář,+
ale ve své věčné věrné lásce se nad tebou slituji,“+ říká tvůj Výkupce,+ Jehova.
9 „Je to pro mě jako Noemovy dny.+
Stejně jako jsem tehdy přísahal, že už voda nezaplaví zemi,+
teď přísahám, že se už na tebe nerozzlobím ani tě nebudu kárat.+
10 Vždyť hory se můžou vzdálit
a kopce můžou být otřeseny,
ale má věrná láska se od tebe nevzdálí+
a má smlouva pokoje nebude otřesena,“+ říká Jehova, který se nad tebou slitovává.+
11 „Ženo ztrápená+ a zmítaná bouří, ženo, které se nedostalo útěchy,+
položím tvé kameny a upevním je maltou
a tvé základy udělám ze safírů.+
12 Tvá cimbuří udělám z rubínů,
tvé brány z třpytivých* kamenů
a všechny tvé hranice z drahokamů.
14 Budeš upevněná správným jednáním.*+
Budeš daleko od útlaku,+
nebudeš se ničeho bát a nebudeš mít důvod se děsit,
protože nic děsivého se k tobě nepřiblíží.+
15 Pokud na tebe někdo zaútočí,
nebude to na můj příkaz.
Kdo na tebe zaútočí, bude poražen.“+
16 „To já jsem stvořil kováře,
který rozdmýchává žhavé uhlí
a vyrábí zbraň.
Stvořil jsem také ničitele, aby působil zkázu.+
17 Žádná zbraň vytvořená proti tobě neuspěje+
a každý jazyk, který tě bude obviňovat, usvědčíš ze lži.
To je dědictví Jehovových služebníků.
V mých očích jsou bezúhonní,“* prohlašuje Jehova.+
55 Pojďte, všichni žízniví,+ pojďte k vodě!+
Vy, kdo nemáte peníze, pojďte, kupujte a jezte!
Pojďte a kupujte víno i mléko+ bez peněz, bez placení.+
2 Proč platíte za to, co není chléb,
a utrácíte svůj výdělek* za to, čím se nenasytíte?
Pozorně mi naslouchejte a jezte to, co je dobré,+
3 Nakloňte své ucho a pojďte ke mně,+
poslouchejte, a budete žít.
Uzavřu s vámi věčnou smlouvu+
v souladu se spolehlivým* slibem věrné lásky, který jsem dal Davidovi.+
5 Zavoláš národ, který neznáš,
a lidé z národa, který neznal tebe, k tobě poběží
kvůli Jehovovi, tvému Bohu,+
kvůli Svatému Izraele, který tě oslaví.+
a mé myšlenky převyšují vaše myšlenky.+
10 Stejně jako déšť a sníh padají z nebe a nevrací se tam,
dokud neprosytí zemi, která se pak zazelená, začne rodit
a dá semeno rozsévači a chléb tomu, kdo jí,
11 tak to bude se slovem, které vychází z mých úst.+
Nevrátí se ke mně bez výsledků,+
ale uskuteční to, co si přeji,*+
a úspěšně vykoná to, kvůli čemu jsem ho poslal.
13 Místo trní vyroste jalovec+
a místo kopřivy myrta.
56 Toto říká Jehova:
„Zastávejte se práva+ a dělejte, co je správné,*
protože brzy přijde má záchrana
a ukáže se má spravedlnost.+
2 Šťastný je člověk, který tak jedná,
a syn člověka, který se toho drží,
který zachovává sabat a neznesvěcuje ho+
a zadržuje svou ruku před vším špatným.
3 Ať cizinec, který se připojuje k Jehovovi,+ neříká:
‚Jehova mě určitě oddělí od svého lidu.‘
A eunuch ať neříká: ‚Jsem suchý strom.‘“
4 Vždyť toto říká Jehova:
„Eunuchům, kteří zachovávají mé sabaty,
vybírají si to, co mě těší,
a pevně se drží mé smlouvy,
5 dám ve svém domě a za svými zdmi pomník a jméno,
něco lepšího než syny a dcery.
Dám jim věčné jméno,
takové, jaké nezanikne.
6 A cizince, kteří se připojují k Jehovovi, aby mu sloužili,
milovali Jehovovo jméno+
a byli jeho služebníky,
všechny, kdo zachovávají sabat a neznesvěcují ho
a pevně se drží mé smlouvy,
7 také přivedu na svou svatou horu+
a naplním je radostí ve svém domě modlitby.
Jejich zápalné a jiné oběti přijmu na svém oltáři.
Můj dům totiž bude nazýván domem modlitby pro všechny národy.“+
8 Svrchovaný pán Jehova, který shromažďuje rozehnané z Izraele,+ prohlašuje:
„Kromě těch, kdo už byli shromážděni, k němu shromáždím ještě další.“+
9 Přijďte se nažrat, všechna divoká zvířata na poli!
Přijďte, všechna divoká zvířata v lese!+
10 Všichni jeho strážní jsou slepí,+ ničeho si nevšímají.+
Jsou to němí psi, neumí štěkat,+
jen těžce oddechují, polehávají a rádi podřimují.
11 Jsou to nenasytní psi,*
nikdy nemají dost.
Jsou to pastýři, kteří ničemu nerozumí.+
Každý si jde svou cestou,
každý bez výjimky usiluje o nepoctivý zisk a říká:
12 „Pojďte, donesu víno!
Pořádně se napijeme+
a zítra to bude stejné jako dnes, jen mnohem lepší.“
57 Dobrý* člověk umírá,
ale nikdo si toho nevšímá.
2 Nachází pokoj.
Ti, kdo jednají čestně, odpočívají na svém lůžku.*
3 „Vy ale pojďte sem,
synové kouzelnice,
děti cizoložníka a prostitutky!
4 Z koho si děláte legraci?
Na koho si otvíráte ústa? Na koho vyplazujete jazyk?
Nejste snad dětmi hříchu,
dětmi podvodu,+
5 těmi, kdo se rozvášňují mezi velkými stromy,+
pod každým zeleným stromem,+
těmi, kdo zabíjí děti v údolích,*+
pod skalními převisy?
Vyléváš jim tekuté oběti a přinášíš dary.+
Mám s tím být spokojený?*
8 Za dveře a zárubeň sis dala modlářský symbol.*
Opustila jsi mě a svlékla ses,
vystoupila jsi nahoru a rozšířila své lůžko.
Uzavřela jsi smlouvu se svými milenci.
9 Vydala ses k Melekovi* s olejem
a s množstvím voňavek.
Vysílala jsi své posly do daleka,
sestoupila jsi až do hrobu.*
10 Unavila ses množstvím svých cest,
ale neřekla jsi: ‚Je to beznadějné!‘
Znovu jsi sebrala síly,
a tak se nevzdáváš.*
11 Koho ses tak děsila a bála,
že jsi začala lhát?+
12 Odhalím tvou ‚nevinnost‘+ a tvé skutky.+
Nijak ti nepomůžou.+
13 Až budeš volat o pomoc,
tvá sbírka model tě nezachrání.+
Všechny je odvane vítr,
odnese je vánek.
Ale ten, kdo hledá útočiště u mě, zdědí zemi
a získá do vlastnictví mou svatou horu.+
14 Řekne se: ‚Stavějte, stavějte silnici! Připravte cestu!+
Odstraňte mému lidu z cesty všechny překážky.‘“
„Přebývám na vysokém a svatém místě,+
ale přebývám i s těmi, kdo jsou zdrcení a skleslí,*
abych skleslé povzbudil
a zdrceným vlil nové síly.+
16 Nebudu věčně obviňovat,
nebudu stále rozhořčený,+
protože jinak by kvůli mně zeslábl duch člověka+
i každá živá bytost, kterou jsem vytvořil.
17 Rozhořčila mě jeho* hříšná honba za nepoctivým ziskem,+
a proto jsem ho udeřil a v hněvu jsem skryl svou tvář.
Ale on se dál choval jako odpadlík+ a řídil se svým srdcem.
19 „Tvořím slova chvály.*
Ten, kdo je daleko, i ten, kdo je blízko, získá trvalý pokoj,“+ říká Jehova,
„a uzdravím ho.“
20 „Ale ničemové jsou jako rozbouřené moře, které se nemůže uklidnit
a jehož vody vyvrhují chaluhy a bahno.
21 Ničemové nemají pokoj,“+ říká můj Bůh.
58 „Hlasitě volej, nepřestávej!
Pozvedni hlas, jako když zazní roh.
Řekni mému lidu o jeho vzpouře,+
Jákobovu domu o jeho hříších.
2 Den za dnem mě hledají
a říkají, že je těší znát mé cesty,
jako by byli národ, který jedná správně
a který neopustil zákony svého Boha.+
Žádají, abych soudil spravedlivě,
jako by je těšilo přibližovat se k Bohu.+
3 Říkají: ‚Proč to nevidíš, když se postíme?+
Proč si nevšímáš toho, když se trápíme?‘+
Protože v den, kdy se postíte, se věnujete svým záležitostem*
a utlačujete své dělníky.+
4 Vaše půsty končí hádkami, spory
a surovými údery vašich pěstí.*
Nemůžete se postit tak jako dnes a čekat, že váš hlas bude slyšet v nebi.
5 Takový půst se mi má líbit?
Má to být den, kdy se člověk trápí,
sklání hlavu jako sítina
a stele si v pytlovině a popelu?
Tomuhle říkáte půst a den, který je Jehovovi příjemný?
6 Půst, jaký se mi líbí, má vypadat tak,
že uvolníte nespravedlivé okovy,
rozvážete řemeny jha,+
propustíte utlačované na svobodu+
a zlomíte každé jho.
7 Měl by ses podělit o chléb s hladovým,+
vzít k sobě domů chudé a lidi bez domova,
dát oblečení tomu, koho uvidíš nahého,+
a neobracet se zády ke svému bratrovi.*
8 Potom tvé světlo zazáří jako úsvit+
a rychle se uzdravíš.
9 Potom zavoláš a Jehova odpoví,
budeš volat o pomoc a on řekne: ‚Tady jsem!‘
Pokud ze svého středu odstraníš jho útlaku
a přestaneš ukazovat prstem a mluvit zlomyslně,+
10 pokud dáš hladovému to, co bys chtěl ty sám,+
a nasytíš ztrápené,
tvé světlo zazáří ve tmě
a tvé šero bude jako poledne.+
11 Jehova tě neustále povede
a nasytí tě i ve vyprahlé zemi.+
12 Na tvůj popud lidé znovu postaví to, co dlouho leželo v troskách,+
obnovíš základy z dřívějších generací.+
13 Pokud se kvůli sabatu nebudeš* v mém svatém dni věnovat svým záležitostem,*+
pokud nazveš sabat svou největší radostí, Jehovovým svatým dnem, který má být oslavován,+
a budeš ho oslavovat, a ne se věnovat svým záležitostem a vést prázdné řeči,
14 potom bude Jehova tvou největší radostí
a způsobím, že budeš jezdit po výšinách země+
59 Jehovova ruka není krátká, takže by nemohla zachránit,+
2 To vaše provinění stojí mezi vámi a vaším Bohem,+
kvůli vašim hříchům před vámi skrývá tvář
a nenaslouchá vám.+
3 Dlaně máte poskvrněné krví+
a prsty proviněním.
Vaše rty říkají lži+ a váš jazyk mumlá to, co je špatné.
4 Nikdo nevolá po spravedlnosti+
a nikdo u soudu neříká pravdu.
Důvěřují v neskutečnost*+ a jejich slova jsou bezcenná.
Počínají těžkosti a rodí zlo.+
5 Sedí na vejcích jedovatého hada
a tkají pavoučí síť.+
Kdo jejich vejce sní, zemře
a z vejce, které se rozbije, se vylíhne zmije.
6 Jejich pavučina nebude sloužit jako oděv,
nepřikryjí se tím, co dělají.+
Svými skutky škodí
a ruce mají plné násilí.+
7 Jejich nohy běží páchat zlo,
spěchají prolévat nevinnou krev.+
Jejich myšlenky škodí,
na svých cestách zanechávají zkázu a neštěstí.+
8 Neznají cestu pokoje
a na jejich stezkách není právo.+
Křiví své silnice
a ten, kdo po nich jde, nepozná pokoj.+
9 Proto je od nás právo daleko
a spravedlnost k nám nepřichází.
Doufáme ve světlo, ale je tma,
doufáme v jas, ale chodíme v šeru.+
10 Tápeme podél zdi jako slepci,
tápeme, jako bychom neměli oči.+
V pravé poledne klopýtáme jako za soumraku,
mezi siláky jsme jako mrtví.
11 Všichni mručíme jako medvědi
a naříkáme jako holubice.
Doufáme ve spravedlnost, ale marně,
doufáme v záchranu, ale je od nás daleko.
Svá provinění dobře známe,
víme o svých chybách.+
13 Hřešili jsme a zapírali jsme Jehovu,
obrátili jsme se ke svému Bohu zády.
Pravda* klopýtá po náměstí
a poctivost nemůže vejít.
Jehova to viděl a nelíbilo se mu to.*
Právo totiž neexistovalo.+
16 Viděl, že není nikdo, kdo by pomohl,
udivilo ho, že nikdo nezasahuje.
Záchranu proto přinesla* jeho paže
a jeho spravedlnost ho podpořila.
Ostrovům dá to, co jim patří.
19 Na západě se budou bát Jehovova jména
a na východě jeho slávy,
protože přijde jako dravá řeka,
kterou žene Jehovův duch.
přijde k těm z Jákoba, kdo se odvrací od provinění,“+ prohlašuje Jehova.
21 „A toto je má smlouva s nimi,“+ říká Jehova. „Můj duch, který je na tobě, a má slova, která jsem ti vložil do úst, se nevzdálí z tvých úst, z úst tvých dětí* ani z úst tvých vnoučat* odteď až navěky,“ říká Jehova.
60 „Vstaň, ženo,+ šiř světlo, protože tvé světlo se objevilo.
Září na tebe Jehovova sláva.+
2 Zemi totiž pokryje tma
a národy zahalí hustá temnota,
ale na tebe bude zářit Jehova,
bude na tobě vidět jeho sláva.
4 Zvedni oči a rozhlédni se!
Všichni se shromáždili, přichází k tobě.
5 Až to uvidíš, rozzáříš se,+
srdce se ti rozbuší a bude překypovat radostí,
protože k tobě bude proudit bohatství moře,
přijde k tobě majetek národů.+
8 Kdo jsou ti, kdo letí jako oblaka,
jako holubice do svých holubníků?*
9 Budou ve mě doufat ostrovy.+
Taršišské lodě plují vpředu,*
aby zdaleka přivezly tvé syny+
spolu s jejich stříbrem a zlatem –
aby je přivezly jménu Jehovy, tvého Boha,
10 Cizinci postaví tvé hradby
a jejich králové ti budou sloužit.+
11 Tvé brány budou stále otevřené,+
nebudou se zavírat ve dne ani v noci,
aby k tobě mohl proudit majetek národů
pod vedením jejich králů.+
12 Národ a království, které ti nebudou sloužit, totiž zahynou.
Tyto národy budou úplně zničeny.+
13 Přijde k tobě sláva Libanonu,+
jalovec, jasan a cypřiš, všechny společně,+
aby zkrášlily mou svatyni.
Oslavím místo svých nohou.+
14 Synové těch, kdo tě utlačovali, přijdou a pokloní se ti.
Všichni, kdo se k tobě chovali neuctivě, se pokloní u tvých nohou.
Nazvou tě Jehovovým městem,
Sionem Svatého Izraele.+
15 Místo abys byla opuštěná a nenáviděná a nikdo tebou neprocházel,+
udělám z tebe věčnou chloubu,
důvod k radosti po všechny generace.+
A poznáš, že já, Jehova, jsem tvůj Zachránce
a že Jákobův Mocný je tvůj Výkupce.+
17 Místo mědi přinesu zlato,
místo železa přinesu stříbro,
místo dřeva měď
a místo kamenů železo.
Jako tvého dozorce určím pokoj
a jako tvého předáka spravedlnost.+
18 Ve tvé zemi už nebude slyšet o násilí,
na tvém území o zničení a zkáze.+
Své hradby nazveš Záchrana+ a své brány Chvála.
19 Světlem ve dne už ti nebude slunce
a světlem v noci už ti nebude měsíční svit.
20 Tvé slunce už nikdy nezapadne
a tvého měsíce nebude ubývat.
21 Všichni ve tvém lidu budou jednat správně,*
navždy budou vlastnit tuto zemi.
22 Z malého se stane tisíc
a z nepatrného mocný národ.
Já, Jehova, to v pravý čas urychlím.“
61 Duch Svrchovaného pána Jehovy je na mně,+
protože Jehova mě pomazal, abych oznámil dobrou zprávu mírným.*+
Vyslal mě, abych ovázal rány těm, kdo mají zlomené srdce,
abych zajatým ohlásil, že získají svobodu,
a vězňům, že znovu uvidí,+
2 abych ohlásil rok Jehovovy přízně*
a den pomsty našeho Boha,+
abych utěšil všechny, kdo truchlí,+
3 abych se postaral o ty, kdo truchlí nad Sionem,
abych jim dal pokrývku hlavy místo popela,
olej jásání místo truchlení
a oděv chvály místo skleslého ducha.
4 Znovu postaví to, co dlouho leželo v troskách.
Obnoví dávno zničená místa+
a znovu vybudují zpustošená města+ –
místa, která ležela opuštěná celé generace.+
6 A vám se bude říkat Jehovovi kněží,+
budou vás nazývat služebníky našeho Boha.
7 Místo hanby dostanete dvojitý podíl,
místo pokoření bude můj lid radostně volat nad tím, co dostal.
Věrně jim dám jejich mzdu
a uzavřu s nimi věčnou smlouvu.+
Vždyť mi oblékl oděv záchrany+
a zahalil mě rouchem* spravedlnosti
jako ženicha, který nosí turban podobný kněžskému,+
a jako nevěstu, která se krášlí ozdobami.
11 Jako totiž země dává vyrašit svým výhonkům
a zahrada dává vyklíčit tomu, co v ní bylo zaseto,
tak Svrchovaný pán Jehova dá před všemi národy
62 Kvůli Sionu nebudu mlčet,+
kvůli Jeruzalému nebudu zticha,
dokud jeho spravedlnost* nezazáří jako jasné světlo+
a jeho záchrana nevzplane jako pochodeň.+
Budeš nazývána novým jménem,+
které určí ústa samotného Jehovy.
3 Budeš krásnou korunou v Jehovově ruce,
královským turbanem v dlani svého Boha.
Budou tě nazývat Mám v ní zalíbení+
a tvou zemi nazvou Vdaná.
Vždyť Jehova v tobě bude mít zalíbení
a tvá země bude jako vdaná.
5 Jako si totiž mladý muž bere za manželku pannu,
tak si tvoji obyvatelé* vezmou tebe.
A jako se ženich raduje z nevěsty,
tak se bude tvůj Bůh radovat z tebe.+
6 Na tvé hradby, Jeruzaléme, jsem postavil strážné.
Nikdy, celý den a celou noc, by neměli mlčet.
Vy, kdo mluvíte o Jehovovi,
nedopřávejte si klid
7 a nedopřávejte klid ani jemu, dokud neupevní Jeruzalém
a neoslaví ho po celé zemi.“+
8 Jehova zvedl pravici, svou silnou paži, a přísahal:
„Už nikdy nedám tvým nepřátelům k jídlu tvé obilí
a cizinci už nebudou pít tvé mladé víno, pro které ses namáhal.+
9 Obilí budou jíst ti, kdo ho sklidili, a budou chválit Jehovu.
A ti, kdo sbírali hrozny, budou pít víno na mých svatých nádvořích.“+
10 Projděte, projděte branami.
Vyčistěte cestu pro lid.+
Stavějte, stavějte silnici,
zbavte ji kamenů.+
11 Jehova rozhlásil do nejvzdálenějších končin země:
„Řekněte sionské dceři:
‚Podívej, tvá záchrana přichází!+
S ním je odměna, kterou dává,
a před ním je mzda, kterou platí.‘“+
12 Budou nazváni svatým lidem, těmi, které Jehova vykoupil,+
a tobě se bude říkat Vyhledávaná a Neopuštěné město.+
Kdo to kráčí ve své velké síle?
„Jsem to já – ten, kdo říká, co je správné,
a má moc zachraňovat.“
2 Proč je tvé roucho červené,
proč tvůj oděv vypadá jako oděv toho, kdo šlape ve vinném lisu?+
3 „Ve vinném lisu jsem šlapal sám,
nebyl se mnou nikdo z národů.
Šlapal jsem po nich ve svém hněvu,
dupal jsem po nich ve svém vzteku.+
Jejich krev mi stříkala na oděv,
znečistil jsem si celé roucho.
4 V srdci totiž mám den pomsty,+
přišel rok vykoupení mého lidu.
5 Rozhlédl jsem se, ale nebyl tu nikdo, kdo by mi pomohl.
Zarazilo mě, že mě nikdo nepodpořil.
7 Budu mluvit o projevech Jehovovy věrné lásky,
o Jehovových chvályhodných skutcích,
kvůli tomu všemu, co pro nás Jehova udělal,+
kvůli těm mnoha dobrým věcem, které udělal pro izraelský dům
v souladu se svým milosrdenstvím a svou velkou věrnou láskou.
8 Řekl: „Vždyť je to můj lid, jsou to synové, kteří mi nebudou nevěrní.“*+
Proto se stal jejich zachráncem.+
9 Všechno jejich trápení trápilo i jeho.+
Zachraňoval je jeho osobní posel.*+
10 Oni se ale bouřili+ a zarmucovali jeho svatého ducha.+
11 Tehdy si vzpomněli na dávné dny,
na dobu jeho služebníka Mojžíše, a říkali:
„Kde je ten, který je spolu s pastýři svého stáda+ vyvedl z moře?+
Kde je ten, který do něj vložil svého svatého ducha,+
12 ten, který svou slavnou paží vedl Mojžíšovu pravici,+
který před nimi rozdělil vody,+
aby si udělal věčné jméno,+
13 ten, který je vedl vzdouvajícími se* vodami,
takže šli bez klopýtání
jako kůň po pláni?*
14 Jako když stádo schází do údolí,
Jehovův duch jim dal odpočinek.“+
15 Shlédni z nebe,
podívej se ze svého vznešeného příbytku, svatého a slavného.*
Odepřel jsi nám je.
16 Vždyť jsi náš Otec.+
I kdyby nás Abraham neznal
a Izrael se k nám nehlásil,
ty, Jehovo, jsi náš Otec.
Odedávna je tvé jméno Náš výkupce.+
17 Proč jsi, Jehovo, dovolil,* abychom sešli z tvých cest?
Proč jsi dovolil, aby se naše srdce zatvrdilo,* takže se tě nebojíme?+
Vrať se kvůli svým služebníkům,
kvůli kmenům, které jsou tvým dědictvím.+
18 Tvůj svatý lid vlastnil zemi jen krátce.
Naši nepřátelé pošlapali tvou svatyni.+
19 Už dlouho jsme jako ti, nad kterými jsi nikdy nevládl,
jako ti, kdo nenosili tvé jméno.
64 Kdybys tak roztrhl nebesa a sestoupil,
aby se kvůli tobě třásly hory,
2 kdybys sestoupil jako oheň, který zapaluje chrastí
a přivádí vodu k varu!
Pak by tvoji nepřátelé znali tvé jméno
a národy by se před tebou chvěly.
3 Když jsi konal bázeň vzbuzující věci, ve které jsme ani nedoufali,+
sestoupil jsi a hory se před tebou třásly.+
4 Odedávna nikdo neslyšel, nepoznal
ani neviděl jiného Boha kromě tebe,
5 Setkáváš se s těmi, kdo s radostí dělají to, co je správné,+
s těmi, kdo na tebe pamatují a drží se tvých cest.
Rozhořčil ses, když jsme hřešili+ –
a hřešili jsme dlouho.
Měli bychom snad být zachráněni?
Všichni uschneme jako listí
a naše provinění nás odnesou jako vítr.
7 Nikdo nevzývá tvé jméno,
nikdo se nemá k tomu, aby se tě chytil,
protože jsi před námi skryl svou tvář+
8 Ale ty jsi náš Otec, Jehovo.+
9 Jehovo, nehněvej se tolik+
a nepřipomínej si stále naše provinění.
Prosím, podívej se na nás, vždyť my všichni jsme tvůj lid.
10 Tvá svatá města se stala pustinou.
Sion se stal pustinou,
Jeruzalém zpustošeným místem.+
12 Jehovo, budeš se při pohledu na to dál držet zpátky?
Budeš mlčet a dovolíš, abychom tolik trpěli?+
65 „Dal jsem se poznat těm, kdo se po mně neptali,
dal jsem se najít těmi, kdo mě nehledali.+
Národu, který nevzýval mé jméno, jsem řekl: ‚Tady jsem, tady jsem!‘+
2 Celý den jsem otevíral svou náruč* zatvrzelému lidu,+
těm, kdo jdou po špatné cestě+
v souladu se svými myšlenkami,+
3 lidu, který mě stále bezostyšně provokuje,+
když obětuje v zahradách+ a nechává na cihlách stoupat obětní dým.
5 Říkají: ‚Zůstaň, kde jsi, nepřibližuj se ke mně,
protože jsem svatější než ty.‘*
Jsou dýmem v mém nose, ohněm, který hoří celý den.
6 Je to přede mnou napsané.
Nebudu mlčet
a odplatím jim.+
Odplatím jim v plné míře*
7 za jejich provinění i za provinění jejich předků,“+ říká Jehova.
„Nechávali na horách stoupat obětní dým
a na kopcích mě uráželi,+
a proto jim nejdřív v plné míře* dám jejich mzdu.“
8 Toto říká Jehova:
„Když se v hroznu vína najde šťáva,
řekne se: ‚Nenič ho, protože je v něm něco dobrého.‘*
To samé udělám pro své služebníky –
nezničím je všechny.+
Moji vyvolení získají zemi,
moji služebníci tam budou bydlet.+
10 Pro dobro mého lidu, který mě hledá,
se Šaron+ stane pastvinou pro ovce
Prostíráte stůl bohu štěstí
a naléváte míchané víno bohu osudu.
12 Proto způsobím, že vaším osudem bude meč,+
všichni pokleknete a budete popraveni,+
protože jsem volal, ale neodpovídali jste,
mluvil jsem, ale neposlouchali jste.+
Dělali jste, co je špatné v mých očích,
a zvolili jste si, co se mi nelíbí.“+
13 Proto Svrchovaný pán Jehova říká:
„Moji služebníci budou jíst, ale vy budete hladovět.+
Moji služebníci budou pít,+ ale vy budete žíznit.
Moji služebníci se budou radovat,+ ale vy se budete stydět.+
14 Moji služebníci budou radostně volat, protože jim bude dobře u srdce,
ale vy budete křičet kvůli bolesti v srdci
a budete naříkat kvůli zlomenému duchu.
15 Jméno, které po sobě zanecháte, budou moji vyvolení používat jako kletbu
a Svrchovaný pán Jehova každého z vás usmrtí.
Ale své služebníky nazve jiným jménem.+
17 Vždyť tvořím nová nebesa a novou zemi+
a na dřívější věci už se nebude vzpomínat
ani nebudou tížit srdce.+
18 Proto jásejte, věčně se radujte z toho, co tvořím.
Vždyť způsobím, že Jeruzalém bude důvodem k radosti
a jeho lid důvodem k jásotu.+
19 Budu se z Jeruzaléma radovat a budu jásat nad svým lidem.+
Už tam nebude slyšet pláč ani zoufalý nářek.“+
20 „Už tam nebude dítě, které by žilo jen několik dnů,
ani stařec, jehož dny by se nenaplnily.
Vždyť ten, kdo zemře ve sto letech, bude vlastně pouhý chlapec,
hříšník bude proklet, i kdyby mu bylo sto let.*
22 Nebudou stavět, aby bydlel někdo jiný,
nebudou sázet, aby někdo jiný jedl.
Vždyť dnů mého lidu bude tolik jako dnů stromu+
a moji vyvolení se budou naplno těšit z plodů své práce.*
23 Nebudou se namáhat zbytečně+
ani nebudou rodit děti, které by pak postihlo neštěstí.
24 Ještě než zavolají, odpovím,
ještě než domluví, vyslyším je.
Nebudou nijak ubližovat ani škodit na celé mé svaté hoře,“+ říká Jehova.
66 Toto říká Jehova:
„Nebesa jsou můj trůn a země je má podnožka.+
Kde mi chcete postavit dům?+
Kde by mohl být můj příbytek?“+
2 „To všechno udělala má ruka,
tak to všechno vzniklo,“ prohlašuje Jehova.+
3 Kdo poráží býka, je jako ten, kdo zabíjí člověka.+
Kdo obětuje ovci, je jako ten, kdo láme vaz psovi.+
Kdo obětuje dar, je jako ten, kdo obětuje krev prasete.+
Kdo jako připomínku pálí kadidlovou pryskyřici,+ je jako ten, kdo pronáší požehnání magickými slovy.*+
Rozhodli se jít vlastní cestou
a líbí se jim to, co je odporné.
4 Já se proto rozhodnu, jak je potrestám,+
a udělám jim přesně to, čeho se děsí.
Když jsem totiž volal, nikdo neodpovídal,
když jsem mluvil, nikdo neposlouchal.+
Dělali, co je špatné v mých očích,
a zvolili si, co se mi nelíbí.“+
5 Slyšte Jehovovo slovo, vy, kdo se před jeho slovem chvějete:
„Vaši bratři, kteří vás nenávidí a zavrhují vás kvůli mému jménu, řekli: ‚Sláva Jehovovi!‘+
Ale až se on objeví, vy se budete radovat
a oni budou zahanbeni.“+
6 Z města se ozývá vřava, z chrámu je slyšet hluk!
To Jehova odplácí svým nepřátelům, jak si zaslouží.
7 Než na ni přišly porodní bolesti, porodila,+
než pocítila křeče, přivedla na svět chlapce.
8 Kdo kdy slyšel o něčem takovém?
Kdo něco takového viděl?
Copak se země narodí za jeden den?
Copak se v jednu chvíli zrodí národ?
Hned jak hora Sion pocítila porodní bolesti, porodila své syny.
9 „Otevřel bych snad lůno a pak nedovolil, aby se dítě narodilo?“ říká Jehova.
„Vyvolal bych snad porod a potom lůno zavřel?“ říká tvůj Bůh.
10 Radujte se s Jeruzalémem a těšte se s ním,+ všichni, kdo ho milujete.+
Jásejte s ním, všichni, kdo nad ním truchlíte,
11 protože budete sát z jeho prsou, nasytíte se a najdete útěchu,
budete pít a radovat se z hojnosti jeho slávy.
12 Jehova totiž říká:
Bude vás kojit, nosit v náručí
a chovat na kolenou.
13 Jako matka utěšuje syna,
tak budu já utěšovat vás.+
Jeruzalém pro vás bude zdrojem útěchy.+
14 Až to uvidíte, vaše srdce se bude radovat
a vaše kosti budou svěží jako nová tráva.
Přijde, aby svým nepřátelům v zuřivém hněvu odplatil
a potrestal je ohnivými plameny.+
16 Jehova vykoná rozsudek ohněm,
vykoná ho svým mečem nad všemi lidmi.*
Těch, které Jehova pobije, bude mnoho.
17 Ti, kdo se posvěcují a očišťují, aby mohli vejít do zahrad*+ za tím, kdo je uprostřed, ti, kdo jedí maso prasat,+ myši a jiné odporné věci,+ ti všichni zahynou,“ prohlašuje Jehova. 18 „Znám jejich skutky a myšlenky. Proto přijdu, abych shromáždil lidi ze všech národů a jazyků, a oni přijdou a uvidí mou slávu.“
19 „Postavím mezi nimi znamení a některé z těch, kdo unikli, pošlu k národům – do Taršiše,+ Pulu a Ludu,+ k těm, kdo napínají luk, do Tubalu a Javanu+ a na vzdálené ostrovy – k národům, které o mně neslyšely ani neviděly mou slávu. Budou mou slávu oznamovat mezi národy.+ 20 Ze všech národů přivedou všechny vaše bratry+ jako dar Jehovovi. Na koních, na válečných vozech, na krytých vozech, na mulách a na rychlých velbloudech je přivezou na mou svatou horu, do Jeruzaléma,“ říká Jehova, „jako když Izraelité přináší dar v čisté nádobě do Jehovova domu.“
21 „A z některých udělám kněze a Levity,“ říká Jehova.
22 „Vždyť jako budou přede mnou přetrvávat nová nebesa a nová země,+ které tvořím,“ prohlašuje Jehova, „tak bude přetrvávat vaše potomstvo* a vaše jméno.“+
23 „Od novoluní do novoluní a od sabatu do sabatu
budou všichni lidé* přicházet, aby se mi klaněli,“*+ říká Jehova.
24 „Vyjdou ven a uvidí mrtvoly těch, kdo se proti mně vzbouřili.
Červi na nich nezemřou
a oheň, který je stravuje, neuhasne.+
Všem lidem* se budou hnusit.“
Znamená „záchrana od Jehovy“.
Nebo „svého pána“.
Dosl. „nevymačkal“.
Viz Slovníček pojmů.
Nebo „vládci“.
Nebo „poučování“.
Nebo „dítěte bez otce“.
Nebo „pšeničné pivo“.
Viz Slovníček pojmů.
Patrně šlo o stromy a zahrady spojené s modlářstvím.
Jde o vyčesaná vlákna lnu, která jsou hořlavá.
Nebo „v posledních dnech“.
Nebo „poučení“.
Nebo „napraví záležitosti“.
Nebo „skloní se“.
Jde o druh žravého drobného savce.
Nebo „jehož dech je v jeho nose“.
Nebo „vrtkaví“.
Nebo „ovazovat“.
Dosl. „v očích jeho slávy“.
Dosl.: „Budou jíst plody svých skutků.“
Dosl. „s nataženým krkem (hrdlem)“.
Nebo „přívěsky“.
Nebo „ozdobné pásy“.
Dosl. „domy duše“.
Nebo „ozdobné šumící mušle“.
Nebo „spodní“.
Tj. pokoření vyplývajícího z toho, že žena zůstala neprovdaná a bezdětná.
Nebo „očisty“.
Dosl. „výkaly“.
Dosl. „deseti spřeženích“, tj. na ploše, kterou je možné s deseti spřeženími býků zorat za den. Asi 4 hektary.
Viz příloha B14.
Viz příloha B14.
Viz příloha B14.
Nebo „šeol“, tj. obrazný hrob lidstva. Viz Slovníček pojmů.
Nebo „nádhera“.
Nebo „právo“.
Nebo „rozhodnutí, rada“.
Nebo „spravedlivému“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Nebo „poučení“.
Nebo „signální tyč“.
Nebo „mladí lvi s hřívou“.
Dosl. „hlasem toho, kdo volal“.
Dosl. „jsem umlčen“.
Nebo „usmířen“.
Nebo „potomstvo“.
Nebo možná „nedokázali“.
Znamená „jen ti zbývající se vrátí“.
Nebo „vodního kanálu“.
Nebo možná „zastrašme ho“.
Nebo „prolomme jeho hradby“, dosl. „rozštípněme ho“.
Nebo „šeol“, tj. obrazný hrob lidstva. Viz Slovníček pojmů.
Nebo „dívka“.
Znamená „s námi je Bůh“.
Nebo „říčních údolích, vádí“.
Tj. Eufratem.
Dosl. „rydlem smrtelného člověka“.
Možná znamená „pospíchající za kořistí, spěchající k lupu“.
Nebo „ať to dosvědčí“.
Dosl. „přiblížil jsem se k“.
Tj. s Izajášovou manželkou.
Šiloach byl vodovod.
Tj. Eufratu.
Viz Iz 7:14.
Nebo „přepásejte se“.
Nebo „sviň osvědčení“.
Nebo „poučení“.
Nebo „toužebně očekávat“.
Nebo „k osvědčení“.
Dosl. „úsvit“.
Dosl. „rameni“.
Nebo „knížecí panství“.
Nebo „knížecí panství“.
Dosl. „zezadu“.
Nebo možná „palmovou ratolest i rákos“.
Nebo „dětmi bez otce“.
Nebo „děti bez otce“.
Nebo „trestu“.
Nebo „slávu“.
Dosl. „potrestám“.
Nebo „kdo není ze dřeva“.
Nebo „od duše po tělo“.
Nebo „trest“.
Možná šlo o olej, jaký byl použit v pochodních Gideonových 300 mužů, nebo o olej, který sloužil k pomazání izraelských králů.
Nebo „pokorných“.
Nebo „duchem“.
Nebo „mladý lev s hřívou“.
Nebo možná „tele a lev se spolu budou pást“.
Nebo „odstavené“.
Nebo „signální tyč“.
Nebo „národy ho budou hledat“.
Dosl. „místo odpočinku“.
Tj. Babylonie.
Nebo „signální tyč“.
Dosl. „rameno“.
Nebo „orientálce“.
Nebo „rozšíří svou moc“.
Nebo možná „vysuší“.
Dosl. „jazyk“.
Tj. Eufratem.
Nebo „duchem“.
Nebo možná „rozrazí ji na“.
„Jah“ je zkrácený tvar jména Jehova.
Nebo „hrajte Jehovovi“.
Dosl. „obyvatelko“.
Nebo „signální tyč“.
Dosl. „svým posvěceným“.
Dosl. „z konce nebes“.
Dosl. „srdce [každého] roztaje“.
Dosl. „a jejich Kesily“. Možná jde o Orion a okolní souhvězdí.
Nebo „okrasa království“.
Nebo možná „démoni v kozlí podobě“.
Nebo „dá jim odpočinek v jejich zemi“.
Nebo „své předáky“.
Nebo „posměšek“.
Nebo „předák“.
Nebo „šeol“, tj. obrazný hrob lidstva. Viz Slovníček pojmů.
Dosl. „kozly“.
Nebo „šeolu“, tj. obrazného hrobu lidstva. Viz Slovníček pojmů.
Nebo „šeolu“, tj. obrazného hrobu lidstva. Viz Slovníček pojmů.
Dosl. „domu“.
Nebo „větev“.
Dosl. „rada, která se radí“.
Nebo „připravená udeřit“.
Nebo „rychlý jedovatý had“.
Dosl. „kořen“.
Nebo „říční údolí, vádí“.
Nebo možná „protože se na tvé letní ovoce a tvou úrodu snesl válečný pokřik“.
Nebo „počítáno tak pečlivě, jako to dělá najatý dělník“, tj. přesně za tři roky.
Dosl. „synů Izraele“.
Dosl. „tuk jeho těla“.
Nebo „nížině“.
Viz Slovníček pojmů.
Nebo „příjemné“.
Nebo „odnož cizího boha“.
Dosl. „k národu vytáhlému a vydrhnutému“.
Nebo „k národu šlachovité síly, který pošlapává“.
Nebo „signální tyč“.
Nebo možná „ze svého trvalého místa“.
Dosl. „národ vytáhlý a vydrhnutý“.
Nebo „národ šlachovité síly, který pošlapává“.
Dosl. „roztaje“.
Nebo „memfiská“.
Nebo možná „palmová ratolest ani rákos“.
Nebo „velitele“.
Nebo „lehce oděný“.
Dosl. „nahotu“.
Nebo „kteří obdivovali krásu Egypta“.
Patrně šlo o oblast starověké Babylonie.
Dosl. „mé boky jsou plné bolesti“.
Nebo „potřete štít olejem“.
Znamená „mlčení“.
Nebo „počítáno tak pečlivě, jako to dělá najatý dělník“, tj. přesně za rok.
Zjevně šlo o Jeruzalém.
Poetická personifikace, která možná vyjadřuje lítost nebo soucit.
Nebo „jezdci na koních“.
Dosl. „odkryl“.
Nebo „nížiny“.
Nebo „zástěnu“.
Nebo „paláce“.
Dosl. „sídlo“.
Nebo „panství“.
Dosl. „váhu“.
Nebo „odnože“.
Dosl. „semeno“.
Tj. jednoho z ramen Nilu.
Dosl. „panny“.
Nebo možná „přístav“.
Dosl. „dnům“.
Nebo „těm, kdo bydlí před Jehovou“.
Nebo „převrátí její povrch“.
Nebo možná „vysychá“.
Nebo „dávnou“.
Nebo možná „vysychá“.
Nebo „od západu“.
Nebo „na východě“.
Nebo „okrasa“.
Dosl. „před svými staršími“.
Nebo „rady z dávných dob“.
Nebo „s vínem kvašeným na sedlině“.
Dosl. „pohltí“.
Nebo „odstraní“.
Dosl. „spočine na této hoře“.
Nebo „spravedlivý“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Nebo možná „kdo mají pevný postoj“.
„Jah“ je zkrácený tvar jména Jehova.
Nebo „spravedlivého“.
Nebo „urovnaná“.
Nebo „spravedlivého“.
Viz Slovníček pojmů.
Nebo „spravedlnosti“.
Nebo „spravedlnosti“.
Nebo „přímočarosti“.
Dosl. „mé mrtvé tělo“.
Nebo možná „jako rosa slézů“.
Nebo „zrodí mrtvé“.
Nebo „odsouzení“.
Viz Slovníček pojmů.
Patrně jde o Izrael, o kterém se tu mluví jako o ženě a který je přirovnán k vinici.
Tj. Eufratu.
Nebo „vádí“.
Nebo „pyšné“.
Patrně jde o hlavní město, o Samaří.
Nebo „pyšné“.
Nebo „měřicí šňůra za měřicí šňůrou, měřicí šňůra za měřicí šňůrou“.
Nebo „měřicí šňůra za měřicí šňůrou, měřicí šňůra za měřicí šňůrou“.
Nebo „šeolem“, tj. obrazným hrobem lidstva. Viz Slovníček pojmů.
Nebo možná „vidění“.
Nebo „nivelačním nástrojem“.
Nebo „šeolem“, tj. obrazným hrobem lidstva. Viz Slovníček pojmů.
Nebo možná: „Když porozumí, pocítí čirou hrůzu.“
Nebo „nížině“.
Nebo „černý kmín“.
Nebo „kmín“.
Nebo „ukázňuje, trestá“.
Nebo „černý kmín“.
Nebo „kmínu“.
Nebo „rada“.
Nebo „a jehož moudrost je veliká“.
Možná znamená „Boží oltářní ohniště“. Patrně se vztahuje na Jeruzalém.
Dosl. „cizinců“.
Nebo „probudí se a jeho duše je prázdná“.
Nebo „a jeho duše je vysušená“.
Nebo „radu“.
Nebo: „Jak jste zvrácení!“
Nebo „pokorní“.
Dosl. „který kárá“.
Nebo „spravedlivému“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Tj. hanbou a zklamáním.
Dosl. „vylévají úlitbu“. Zjevně jde o uzavírání dohody.
Nebo „aniž by se dotázali mých úst“.
Dosl. „ve faraonově pevnosti“.
Nebo „rychlého jedovatého hada“.
Nebo „poučování“.
Dosl. „hladké“.
Nebo možná „z nádrže“.
Nebo „signální tyč“.
Nebo „toužebně ho očekávají“.
Nebo „lité“.
Nebo „kus látky znečištěný menstruací“.
Nebo možná „a označíte je za špínu“.
Dosl. „tučný a dobře omaštěný chléb“.
Nebo „zlomeninu“.
Nebo „dech“.
Dosl. „bezcennosti“.
Nebo „posvěcujete“.
Nebo „za zvuku flétny“.
Výraz „Tofet“ zde označuje obrazné místo spalování a symbolizuje zničení.
Nebo „a jezdcům na koních“.
Nebo „mladý lev s hřívou“.
Nebo „signální tyči“.
Nebo „oheň“.
Nebo „útočiště“.
Nebo „štědrým“.
Nebo „jednal neuctivě“.
Nebo „štědrých“.
Nebo „dáváte volnost“.
Dosl. „paží“.
Dosl. „časů“.
Vztahuje se na nepřítele.
Nebo možná „usychá“.
Nebo „bezpečnou výšinu“.
Nebo „o té hrůze přemýšlet“.
Nebo „zasvětí zničení“. Viz heslo Zasvětit zničení ve Slovníčku pojmů.
Zjevně jde o Bocru, hlavní město Edomu.
Dosl. „kameny“.
Nebo možná „démoni v kozlí podobě“.
Dosl. „rozdělila jim ji měřicí šňůrou“.
Nebo „krokus“.
Nebo „vrchního číšníka“.
Nebo „syrským“.
Nebo „cisterny“.
Nebo „urážky“.
Dosl.: „Synové dospěli až k ústí lůna a není síla k porodu.“
Dosl.: „Vkládám do něj ducha.“
Nebo „zasvětili zničení“.
Dosl. „to“.
Nebo možná „mezi“.
Nebo „nilské kanály“.
Dosl. „udělal“.
Nebo „tvořil“.
Tj. Ezekjáše.
Nebo „co vyroste z roztroušených obilných zrn“.
Nebo „chrámu“.
Nebo „úplně oddaným“.
Dosl. „dnům“.
Tyto schody se možná používaly k měření času, podobně jako sluneční hodiny.
Nebo „složil“.
Nebo „šeolu“, tj. obrazného hrobu lidstva. Viz Slovníček pojmů.
„Jah“ je zkrácený tvar jména Jehova.
Nebo možná „jeřáb“.
Dosl. „buď mým ručitelem“.
Nebo „vážností“.
Tj. svými slovy a skutky.
Nebo „odstranil ze svého dohledu“.
Nebo „šeol“, tj. obrazný hrob lidstva. Viz Slovníček pojmů.
Dosl. „zaradoval se nad nimi“.
Nebo „paláci“.
Dosl. „dnů“.
Nebo „pravda“.
Nebo „povzbudivě k“.
Nebo „dvojnásobně“.
Nebo „připravte“.
Dosl. „všechno tělo“.
Nebo „duch“.
Nebo „pást“.
Vzdálenost mezi palcem a malíčkem roztažené dlaně, asi 22,2 cm. Viz příloha B14.
Nebo možná „pochopil“.
Nebo „koulí“.
Nebo „vládce“.
Nebo „dynamické energii“.
Nebo „porozumění“.
Nebo „se nedá pochopit“.
Nebo „ty bez dynamické energie“.
Nebo „mlčte přede mnou“.
Tj. do svých služeb.
Dosl. „semeno“.
Dosl. „pravici“.
Tj. bezbranný a nevýznamný.
Dosl. „prvních“.
Dosl. „abychom zaměřili srdce“.
Nebo „zastupující vládce“.
Nebo „něco neexistujícího“.
Nebo „lité sochy“.
Nebo „který mi dělá velkou radost“.
Nebo „poučování“.
Nebo „s nikým se nebudu dělit o svou slávu“.
Nebo „suchou zem“.
Nebo „litým“.
Nebo „poučení“.
Nebo „poučování“.
Dosl. „semeno“.
Zjevně jde o falešné bohy.
Možná jde o to první, co se v budoucnu stane.
Nebo „důvěřovali mi“.
Nebo „oznamoval mé chvályhodné skutky“.
Nebo „vzpurné skutky“.
Možná jde o učitele Zákona.
Nebo „od narození“.
Znamená „charakterní“, čestný titul Izraele.
Nebo „žíznivou zem“.
Dosl. „semeno“.
Tj. modly.
Nebo „sekáčem“.
Nebo „svatyni“.
Nebo „kus suchého dřeva“.
Nebo „falešných proroků“.
Dosl. „odpásal boky“.
Dosl. „přepásám“.
Nebo „s tím, kdo ho vytvaroval“.
Nebo „tomu, kdo ji vytvaroval“.
Nebo možná: „Nebo snad hlína řekne ‚Tvůj výrobek nemá držadla‘?“
Nebo: „Kvůli čemu máš porodní bolesti?“
Nebo možná „dělníci“.
Nebo možná „obchodníci“.
Nebo možná „aby byla prázdná“.
Dosl. „semeni“.
Nebo „v Jehovovi je pravá spravedlnost“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Dosl. „semeno“.
Tj. modly naložené na zvířata.
Dosl. „klaní se mu“.
Dosl. „první“.
Nebo „Božský“.
Nebo „záměr, rada“.
Nebo „z východu“.
Nebo „záměr, radu“.
Dosl. „silné“.
Nebo možná „a s nikým se nesetkám v dobrém“.
Nebo „královnou“.
Nebo „královnou“.
Nebo možná „navzdory“.
Nebo „a nebudeš vědět, jak ho svými kouzly zažehnat“.
Nebo možná „ti, kdo rozdělují nebesa“, „astrologové“.
Dosl. „do svého kraje“.
Dosl. „z Judových vod“.
Nebo „ale ne v pravdě a spravedlnosti“.
Dosl. „první“.
Nebo „litá“.
Nebo „prozkoumal“, nebo možná „vyvolil“.
Nebo: „S nikým se nebudu dělit o svou slávu.“
Dosl. „z nich“.
Nebo „prospěchu“.
Nebo „tvá spravedlnost“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Dosl. „semene“.
Dosl. „z lůna“.
Nebo „Jehova mi ale zjedná spravedlnost“.
Nebo „mzdu mi dává“.
Nebo „dobré vůle“.
Nebo možná „u všech holých kopců“.
Nebo „kojence“.
Nebo „signální tyč“.
Dosl. „všechno tělo“.
Nebo „učí mě, co mám říkat“.
Nebo možná „unaveného posílit“.
Nebo „spravedlivého“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Nebo „bojovat se mnou“.
Nebo „spoléhá se na“.
Nebo „kdo usilujete o spravedlnost“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Nebo „v porodních bolestech zrodila“.
Nebo „moc“.
Nebo „nebude otřesena“.
Nebo „kdo znáte spravedlnost“.
Nebo „poučení“.
Nebo možná „červ“.
Viz Slovníček pojmů.
Nebo „toho, kdo tě tísnil“.
Nebo „na vlastní oči“.
Nebo „vítězí“.
Nebo „oněmí“.
Nebo možná „co jsme slyšeli“.
Dosl. „paže“.
Může se jednat o pozorovatele nebo o Boha.
Nebo „nemá takový vzhled, že bychom po něm toužili“.
Nebo možná „byl někým, od koho lidé odvraceli tvář“.
Dosl. „útlakem a soudem“.
Nebo „životem“, dosl. „generací“.
Nebo „smrtelný úder“.
Nebo „nedopustil se násilí“.
Nebo „někdo mu určí“.
Dosl. „s boháčem“.
Nebo „Jehovu těšilo“.
Dosl. „semeno“.
Nebo „potěšení“.
Nebo „kvůli těžkostem své duše“.
Nebo „spravedlivý“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Nebo „spravedlivé“.
Nebo „dětí“.
Nebo „pána“.
Nebo „pánem“.
Dosl. „zraněnou na duchu“.
Nebo „ohnivých“.
Nebo „děti“.
Nebo „spravedlností“.
Nebo „jejich spravedlnost je ode mě“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Nebo „těžce vydělané peníze“.
Dosl. „v tučnosti“.
Nebo „důvěryhodným“.
Dosl. „cestu“.
Nebo „ochotně“.
Dosl. „cesty“.
Dosl. „cesty“.
Dosl. „cesty“.
Dosl. „cesty“.
Nebo „v čem mám potěšení“.
Nebo „udělá jméno“.
Nebo „spravedlivé“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Nebo „psi se silnou duší“.
Nebo „spravedlivý“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Tj. umírají.
Nebo „spravedlivý“.
Nebo možná „odchází a tak uniká neštěstí“.
Tj. v hrobě.
Nebo „říčních údolích, vádí“.
Jde o Sion neboli Jeruzalém.
Nebo: „To mě má upokojit?“
Nebo „připomínku“.
Možná šlo o modlářské rituály.
Nebo možná „ke králi“.
Nebo „šeolu“, tj. obrazného hrobu lidstva. Viz Slovníček pojmů.
Dosl. „neunavuješ se“.
Nebo „a přehlížel jsem tvoje skutky“.
Nebo „přebývá“.
Nebo „pokorní“, dosl. „ponížení na duchu“.
Patrně šlo o izraelský lid.
Nebo „a odškodním útěchou“.
Dosl. „ovoce rtů“.
Nebo „svému potěšení“.
Dosl. „a údery pěstí ničemnosti“.
Dosl. „tělu“.
Nebo „spravedlnost“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Dosl. „průlom“.
Dosl. „odvrátíš svou nohu“.
Nebo „svému potěšení“.
Nebo „těšit se“.
Dosl. „těžké“.
Nebo „prázdnotu“.
Nebo „čestnost“.
Nebo „čestnost“.
Dosl. „a bylo to v jeho očích špatné“.
Nebo „vítězství mu proto přinesla“.
Nebo „vítězství“.
Nebo „pláštěm bez rukávů“.
Dosl. „tvého semene“.
Dosl. „semene tvého semene“.
Nebo „k jasu tvého svítání“.
Nebo „chovány u boku“.
Dosl. „tebe“.
Nebo „Šeby“.
Nebo „svůj dům krásy“.
Nebo „k otvorům ptačí budky“.
Nebo „jako dřív“.
Nebo „zkrášlí“.
Nebo „dobrou vůli“.
Nebo „budou spravedliví“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Nebo „zkrášlen“.
Nebo „pokorným“.
Nebo „dobré vůle“.
Viz Slovníček pojmů.
Nebo „zkrášlovaly ho“.
Nebo „bohatstvím“.
Dosl. „semeno“.
Dosl. „semeno“.
Viz Slovníček pojmů.
Nebo „pláštěm bez rukávů“.
Viz Slovníček pojmů.
Dosl. „synové“.
Nebo „signální tyč“.
Nebo možná „v zářivě červeném oděvu“.
Nebo „vítězství“.
Nebo „nezradí mě“.
Nebo „anděl, který přišel od jeho tváře“.
Nebo „hlubokými“.
Nebo „pustinou“.
Nebo „krásné“.
Nebo „krásného“.
Dosl. „pohnutí tvého nitra“.
Nebo „působíš“.
Dosl. „zatvrzuješ naše srdce“.
Nebo „trpělivě ho očekávají“.
Nebo „spravedlivé“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Nebo „kus látky znečištěný menstruací“.
Dosl. „rukou“.
Dosl. „tajeme“.
Nebo „ten, kdo nás vytvaroval“.
Nebo „krásný“.
Nebo „chrám“.
Nebo „vztahoval ruce k“.
Nebo možná „ve strážních budkách“.
Nebo „nečistých“.
Nebo možná „jinak na tebe přenesu svou svatost“.
Dosl. „do náruče“.
Dosl. „do náruče“.
Dosl. „požehnání“.
Dosl. „semeno“.
Nebo „nížina“.
Nebo „věrnosti“, dosl. „amen“.
Nebo „věrnosti“, dosl. „amen“.
Nebo „těžkosti“.
Nebo možná „kdo se nedožije sta let, bude považován za prokletého“.
Dosl. „z díla svých rukou“.
Dosl. „semenem“.
Nebo „zlomený na duchu“.
Nebo „má hlubokou úctu“.
Nebo možná „kdo žehná modle“.
Nebo „moc“.
Dosl. „vším tělem“.
Tj. do zahrad, kde se uctívaly modly.
Dosl. „semeno“.
Dosl. „všechno tělo“.
Nebo „uctívali mě“.
Dosl. „všemu tělu“.