Prosinec

Tato slova napsal apoštol Petr křesťanům, když je chtěl povzbudit, aby vytrvávali navzdory zkouškám od Satana. Příklad těch, kdo vytrvali, je pro nás ujištěním, že ve zkouškách můžeme obstát i my, a že když to dokážeme, budeme odměněni. (Jak. 5:11) Možná kvůli svojí víře zažíváš odpor, nebo dokonce pronásledování. Nebo jsi sborový starší či krajský dozorce a cítíš, že je toho na tebe moc. Pokud to tak je, přemýšlej o apoštolu Pavlovi. Ten zažíval kruté zacházení a navíc ho stále tížila starost o bratry ve sborech. (2. Kor. 11:23–29) Přesto se nikdy nevzdal a jeho vytrvalost byla pro druhé povzbuzením. (2. Kor. 1:6) I ty můžeš svojí vytrvalostí povzbuzovat druhé. w16.04 2:11, 14

Ať už nás lidé přijímají, nebo odmítají, málokdo by popřel, že svědkové Jehovovi jsou dobře známí svojí kazatelskou činností. Jsou i lidé, kteří říkají, že si nás za naši službu váží, přestože s našimi naukami nesouhlasí. Ježíš předpověděl, že dobrá zpráva se bude kázat po celém světě. (Mat. 24:14) Náboženských skupin, které prohlašují, že kážou evangelium neboli dobrou zprávu, je celá řada. Jejich činnost se ale často omezuje jen na takzvaná osobní svědectví, bohoslužby nebo pořady v televizi a na internetu. Další poukazují na svoji humanitární činnost a na aktivity v oblasti vzdělání a medicíny. Plní tím ale úkol, který Ježíš svým učedníkům dal? w16.05 2:1, 2

Lidské vlády konkurují Božímu království, které je od roku 1914 u moci a které brzy všechny ostatní vlády odstraní. (Žalm 2:2, 7–9) Bůh existenci současných vlád připouští, protože poskytují určitou míru stability, což přispívá k tomu, že se může kázat dobrá zpráva o Království. (Řím. 13:3, 4) V Bibli dokonce čteme, že bychom se za ty, kdo jsou u moci, měli modlit – zejména tehdy, když můžou svými rozhodnutími ovlivnit naši činnost. (1. Tim. 2:1, 2) Tak jako apoštol Pavel se i my u státních institucí domáháme spravedlivého zacházení. Přestože Bible odhaluje, že panovníkem tohoto světa je Satan, nikde se v ní nepíše, že by pod jeho přímým vlivem byl každý politik nebo úředník. (Luk. 4:5, 6) Proto bychom neměli tvrdit, že nějakého konkrétního představitele státní moci ovládá Satan. Když s takovými lidmi jednáme, musíme si dávat pozor, abychom „o nikom nemluvili urážlivě“. (Tit. 3:1, 2) w16.04 4:5, 6

Možná si říkáš: Jak mám ale zjistit, co si o nějaké záležitosti Jehova myslí, když k tomu v jeho Slově nejsou konkrétní pokyny? Jak můžeme rozpoznat, co je Jehovovou vůlí, pokud pro danou situaci není v Bibli žádný jednoznačný zákon? Je nutné, abychom se modlili a nechali se vést svatým duchem. Zamysleme se nad příkladem Ježíše. V evangeliích čteme o dvou situacích, kdy se pomodlil a potom zázračně nasytil velké zástupy lidí. (Mat. 14:17–20; 15:34–37) Když ale v pustině dostal hlad a Ďábel se ho snažil přimět, aby proměnil kameny v chleby, odmítl to. (Mat. 4:2–4) Věděl totiž, jak uvažuje jeho Otec, a tak si uvědomoval, že kdyby zázračnou moc použil pro vlastní prospěch, nebylo by to v souladu s Boží vůlí. Svým rozhodnutím dal najevo, že se spoléhá na Jehovovo vedení a péči. w16.05 3:7, 8

Některé části Bible byly původně napsány pro konkrétního člověka nebo skupinu. Proto je dobré předtím, než se pustíme do čtení, se pomodlit, aby nám Jehova dal moudrost a pomohl nám rozpoznat, co se máme naučit. (Ezra 7:10; Jak. 1:5) Když si čteš nějakou biblickou pasáž, čas od času se zastav a přemýšlej: Co z toho poznávám o Jehovovi? Jak bych mohl tyto myšlenky uplatnit? Jak bych je mohl využít ve prospěch někoho jiného? Díky podobným otázkám budeš mít ze čtení Bible mnohem víc. Uveďme si konkrétní příklad. Bible mluví o tom, jaké požadavky by měli splňovat sboroví starší. (1. Tim. 3:2–7) Většina z nás jako starší neslouží, a tak bychom si mohli myslet, že se nás tyto verše v podstatě netýkají. Přehled požadavků na starší ale může být užitečný pro každého z nás, a to v mnoha směrech. w16.05 5:7, 8

Když byli židovští vyhnanci přivedeni do Babylonu, ocitli se ve městě plném model a lidí, kteří uctívali démony. Ale věrní Židé, jako byl Daniel a jeho tři přátelé, se tímto prostředím nenechali formovat. (Dan. 1:6, 8, 12; 3:16–18) Rozhodli se, že budou uctívat jenom Jehovu a že pouze on bude jejich Hrnčířem. A svého rozhodnutí se drželi. I když Daniel strávil v Babyloně skoro celý život, Boží anděl o něm řekl, že je „velmi žádoucí“. (Dan. 10:11, 19) V biblických dobách někdy hrnčíř vtlačil hlínu do určité formy, aby získala požadovaný tvar. Boží služebníci uznávají, že Jehova má jako vládce celého vesmíru právo formovat národy. (Jer. 18:6) Zároveň má autoritu tvarovat každého z nás jednotlivě. Přesto ale respektuje naši svobodnou vůli a chce, abychom se sami rozhodli, jestli se jím necháme formovat. w16.06 2:1, 2

Satan se nás pomocí obchodního systému tohoto světa snaží přesvědčit, že abychom byli šťastní, musíme mít spoustu věcí, které ve skutečnosti nepotřebujeme. Dokáže mistrně působit na „touhu očí“. (1. Jana 2:15–17; 1. Mojž. 3:6; Přísl. 27:20) Svět nabízí nejrůznější věci – od skvělých po nesmyslné – a některé můžou být velmi lákavé. Už sis někdy koupil něco ne proto, že bys to potřeboval, ale proto, že tě to zaujalo v reklamě nebo ve výloze? Zjistil jsi později, že by ses bez toho po zbytek života obešel? Takové nepotřebné věci nám jenom komplikují život a zatěžují nás. Můžou nás natolik pohltit, že nám nezbyde čas na studium Bible, na přípravy a na to, abychom pravidelně chodili na shromáždění a do služby. Nezapomeň na varování, které zapsal apoštol Jan: „Svět pomíjí a rovněž jeho touha.“ w16.07 1:3, 4

Do křesťanského sboru v prvním století patřili Židé, Řekové, Římané a další národnosti. Jejich kultura, zvyky a názory na běžné věci se velmi lišily. Pro některé z nich bylo těžké přizpůsobit se novému způsobu uctívání nebo se zcela zbavit svých dřívějších zvyků. Apoštol Pavel jim proto připomínal, že křesťané mají jednoho Boha, Jehovu. A jak je to dnes v našich sborech? Prorok Izajáš předpověděl, že „v konečné části dnů“ budou k Jehovovu vyvýšenému místu uctívání přicházet lidé ze všech národů a říkat: „[Jehova] nás bude poučovat o svých cestách, a my budeme chodit po jeho stezkách.“ (Iz. 2:2, 3) Je úžasné na vlastní oči pozorovat, jak se toto proroctví splňuje. V mnoha sborech Jehovu společně uctívají bratři a sestry různých národností, kultur a jazyků. w16.06 3:15, 16

Pomazané křesťany, kteří budou vládnout s Kristem v nebi, čekají tak nádherné věci, že si je ani nedokážeme plně představit. (Luk. 22:28–30; Fil. 3:20, 21; 1. Jana 3:2) Budou tvořit „Nový Jeruzalém“, Kristovu nevěstu. (Zjev. 3:12; 17:14; 21:2, 9, 10) S Ježíšem budou spolupracovat na „léčení národů“ – poslušným lidem budou pomáhat, aby se zbavili břemene hříchu a smrti a postupně směřovali k dokonalosti. (Zjev. 22:1, 2, 17) Jedním z největších projevů Boží nezasloužené laskavosti bude vzkříšení mrtvých. (Job 14:13–15; Jan 5:28, 29) Věrní muži a ženy z dávných dob, kteří zemřeli ještě před Kristovou obětní smrtí, i „jiné ovce“, které ve věrnosti zemřely během posledních dnů, budou moct znovu žít a sloužit Jehovovi. (Jan 10:16) w16.07 4:13–15

K tomu, abychom zůstali bdělí, nestačí jen dobré úmysly. Několik dní před událostmi v zahradě Getsemane Ježíš učedníkům řekl, aby Jehovu úpěnlivě prosili o pomoc. (Luk. 21:36) Máme-li tedy zůstat duchovně ostražití, musíme být „bdělí vzhledem k modlitbám“. (1. Petra 4:7) Ježíš řekl: „Syn člověka přijde v hodinu, o které si to nepomyslíte.“ (Mat. 24:44) Teď proto není čas duchovně spát a honit se za sny a iluzemi, které vytváří Satan a jeho svět a po kterých touží naše nedokonalé tělo. Jehova a Ježíš nám na stránkách Bible odhalují, na co se můžeme těšit a jak můžeme zůstat bdělí. Dál tedy rozvíjejme svůj vztah s Jehovou a stále mějme na prvním místě Boží království. Musíme si uvědomovat, v jaké době žijeme a co se kolem nás odehrává, abychom byli připravení na to, co je před námi. (Zjev. 22:20) Závisí na tom náš život. w16.07 2:15–17

K tomu, aby bylo manželství pevné, je potřeba, aby se každý z partnerů dokázal povznést nad nedostatky toho druhého. Měli by se řídit zásadou z dnešního denního textu. Oba manželé dělají chyby. Vždycky se z nich ale můžou poučit, odpustit si a projevit lásku, která je „dokonalým poutem jednoty“. (Kol. 3:14) Láska je také „trpělivá a laskavá. ... Nevypočítává urážky.“ (1. Kor. 13:4, 5) Každou neshodu je potřeba co nejrychleji urovnat. Pokud tedy vznikne nějaký problém, manželé by ho měli vyřešit ještě před tím, než jdou spát. (Ef. 4:26, 27) Upřímně říct „promiň, že jsem ti ublížil“ vyžaduje pokoru a odvahu, ale když to oba partneři dokážou, problémy se jim řeší snáz a jejich vztah je čím dál pevnější. w16.08 2:6

Ježíšovým hlavním úkolem bylo oznamovat dobrou zprávu o Království. Zároveň si ale udělal čas na to, aby školil druhé. Pomáhal jim, aby byli dobrými učiteli a pastýři. (Mat. 10:5–7) Něco podobného platilo i o Filipovi. Přestože se naplno věnoval kázání, určitě také pomáhal svým čtyřem dcerám, aby se této práci věnovaly i ony. (Sk. 21:8, 9) Školit druhé je velmi důležité i dnes. Proč? Počet lidí, kteří reagují na dobrou zprávu, v celosvětovém měřítku roste. Těm, kdo ještě nejsou pokřtění, musíme pomáhat, aby si uvědomovali důležitost osobního studia a aby se naučili dobře kázat a vyučovat. Navíc je potřeba povzbuzovat bratry, aby se ze všech sil snažili splňovat požadavky na služební pomocníky a starší. Zkušení křesťané můžou těm novým předávat „dobré poučení“ a pomáhat jim tak k duchovnímu růstu. w16.08 4:1, 2

Službou bok po boku s našimi bratry a sestrami podporujeme jednotu. Také tím posilujeme vzájemná přátelství a upevňujeme svoji víru, že sliby o tom, co dobrého přinese Boží království, se splní. Když posilujeme ruce druhých, pomáháme jim tak bojovat s nepříznivými okolnostmi a dívat se do budoucnosti s optimismem. (Iz. 35:4) To zároveň pomáhá i nám, abychom se zaměřovali na duchovní věci a naději od Boha. Posilujeme tím tedy i svoje ruce. Když vidíme, jak Jehova v různých situacích podporoval a chránil svoje věrné služebníky v minulosti, posiluje to naši víru. Takže pokud se setkáš s problémy a dolehne na tebe úzkost, „kéž tvé ruce neklesnou“! (Sef. 3:16) Modli se k Jehovovi, a on tě svojí silnou rukou posílí a dovede do nového světa. (Žalm 73:23, 24) w16.09 1:16–18

Když se Boží služebníci rozhodují, co si vezmou na sebe, berou v úvahu výše uvedená slova. Na to, co si oblékneme, má samozřejmě vliv počasí a roční období i naše okolnosti a životní podmínky. Jehovova měřítka se ale s počasím nemění. (Mal. 3:6) Vybrat si slušné a cudné oblečení může být zvlášť těžké, když je teplo. Naši bratři a sestry ale ocení, když nebudeme nosit oblečení, které je tak těsné anebo tak volné, že toho hodně odhaluje. (Job 31:1) Stejně tak když jsme na pláži nebo na koupališti, měli bychom mít na sobě cudné plavky. (Přísl. 11:2, 20) Přestože mnoho lidí kolem nás nosí odvážné plavky, nám by mělo vždycky záležet na tom, abychom dělali čest našemu svatému Bohu, Jehovovi. w16.09 3:11, 12

Ježíš se svých učedníků často ptal, čemu věří. Napodobuj jeho příklad. Když si s dětmi povídáš nebo děláte něco společně, ptej se na jejich názory a pocity. Pokud má tvoje dítě pochybnosti o nějaké biblické nauce, nesnaž se ji hned vehementně obhajovat ani nereaguj ostře. Buď trpělivý a pomoz mu o tom přemýšlet. Pomůže ti, když upřímné otázky svého dítěte budeš vnímat jako snahu danému námětu porozumět. Ježíš už ve dvanácti letech dával druhým hluboké otázky. (Lukáš 2:46) Svoje děti dobře poznej – zjisti, co si myslí, co cítí a z čeho mají obavy. Z toho, že chodí na shromáždění a do služby, nikdy automaticky nevyvozuj, že v Jehovu věří. Při každodenních činnostech si povídejte o duchovních věcech. Modli se se svými dětmi i za ně. Nepodceňuj žádnou zkoušku jejich víry a pomáhej jim ji zvládnout. w16.09 5:3–5

Tisíce svědků Jehovových se dnes nadšeně podílejí na splňování prorockého vidění o tom, že dobrá zpráva se bude kázat „každému národu a kmenu a jazyku a lidu“. (Zjev. 14:6) Patříš k těm, kdo se učí cizí jazyk? Sloužíš jako misionář nebo ses přestěhoval do nějaké země, kde je málo zvěstovatelů? Anebo jsi začal chodit na shromáždění cizojazyčného sboru ve svojí zemi? Pro všechny Boží služebníky by mělo být nejdůležitější, aby byli oni i jejich rodiny duchovně silní. Někdy ale můžeme mít tolik povinností, že je pro nás těžké najít si čas na hluboké osobní studium. Křesťané, kteří slouží v cizojazyčném obvodu, musí navíc řešit ještě něco dalšího. Kromě toho, že se učí cizí jazyk, musí pravidelně do hloubky studovat Boží Slovo, i když úplně nerozumí jazyku, kterým se ve sboru mluví. (1. Kor. 2:10) w16.10 2:1–3

Mnoho bratrů a sester dnes slouží Jehovovi s radostí, i když jsou krutě pronásledováni. Stovky z nich jsou ve vězení v Eritreji, Singapuru a Jižní Koreji, především proto, že se řídí Ježíšovými slovy, aby nebrali do ruky zbraň. Většina svědků Jehovových nezažívá kruté pronásledování, ale setkávají se s jinými zkouškami víry. Mnozí žijí v chudobě nebo v zemích zasažených občanskou válkou nebo přírodní katastrofou. Jiní se podobně jako Abraham, Izák, Jákob a Mojžíš vzdali světské slávy a pohodlí. Ze všech sil odolávají tlaku zaměřovat se na hmotné věci a na svoje zájmy. Jak takové zkoušky zvládají? Díky lásce k Jehovovi a pevné víře v jeho sliby, že veškeré křivdy napraví a odmění svoje věrné služebníky věčným životem ve spravedlivém novém světě. (Žalm 37:5, 7, 9, 29) w16.10 3:15, 16

Když věrný prorok Jeremjáš ztratil odvahu a nevěřil si, Jehova mu dodal sebedůvěru. (Jer. 1:6–10) A představ si, jakým povzbuzením muselo být pro zestárlého proroka Daniela to, když Bůh poslal anděla, aby ho posílil. Ten mu řekl, že je „velmi žádoucí“. (Dan. 10:8, 11, 18, 19) Mohl bys podobně povzbuzovat zvěstovatele, průkopníky a starší bratry a sestry, kterým ubývá sil? Jehova s Ježíšem mnoho let spolupracoval v nebi, ale uvědomoval si, že jeho Syn potřebuje pochvalu a povzbuzení i v době, kdy byl na zemi. Proto při dvou příležitostech promluvil z nebe a řekl: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ (Mat. 3:17; 17:5) Tím ho pochválil a ujistil, že jedná správně. A když Ježíš večer před svou smrtí prožíval hrozná muka, Jehova poslal anděla, aby ho posílil. (Luk. 22:43) w16.11 1:7, 8

Ovládat emoce není vždycky jednoduché. Může být velmi zraňující, když nás někdo přehlíží nebo s námi jedná nespravedlivě, možná kvůli tomu, že pocházíme z jiné kultury, máme jinou barvu pleti nebo se lišíme nějak jinak. A bolí to o to víc, když se k nám tak zachová nějaký bratr nebo sestra. Je ale moudré řídit se biblickou radou, abychom se ovládali a hned se neurazili. (Přísl. 16:32) Všichni musíme pracovat na tom, abychom byli méně vztahovační a víc odpouštěli. Ježíš řekl, že pokud nebudeme odpouštět druhým, Jehova nebude odpouštět nám. (Mat. 6:14, 15) Mohl bys i ty ještě víc odpouštět a lépe ovládat svoje emoce? Lidé, kteří nemají svoje emoce pod kontrolou, často zahořknou. Vede to k tomu, že se jim druzí vyhýbají. Zatrpklý křesťan může mít špatný vliv na sbor. (3. Mojž. 19:17, 18) w16.11 3:4–6

Charles Taze Russell a několik jeho společníků toužili číst a studovat Bibli, a tak ji začali kolem roku 1870 systematicky studovat. Zpočátku bylo cílem bratra Russella zjistit, které náboženství učí pravdu. Pečlivě prozkoumal nauky různých církví – nejen křesťanských – a porovnal je s tím, co učí Bible. Netrvalo ale dlouho a uvědomil si, že žádná církev se úplně nedrží Božího Slova. Jednou se setkal s řadou místních duchovních a doufal, že přijmou to, co on a jeho společníci objevili v Bibli a učili ve sborech. Duchovní to ale nezajímalo. Badatelé Bible brzy zjistili, že Boha nemůžou uctívat s lidmi, kteří jsou rozhodnutí držet se falešných nauk. w16.11 4:14

Vděčnost za Boží nezaslouženou laskavost zahrnuje víc než jen vyhýbat se cizoložství, opilství nebo jiným vážným hříchům. (1. Kor. 6:9–11) Nejenže se nedopouštíme sexuální nemravnosti, ale nevybíráme si ani oplzlou zábavu. Máme-li předkládat „své údy jako otroky spravedlnosti“, neznamená to jenom, že se nebudeme opíjet, ale také že nebudeme pít ani tolik, že bychom se dostali na hranici opilosti. Boj s nesprávnými sklony vyžaduje velké úsilí, ale můžeme v něm zvítězit. Naším cílem by nemělo být jenom nedopouštět se vážných hříchů, ale chceme se vyhýbat také nesprávnému jednání, které není až tak pobuřující. Nedokážeme to dělat dokonale. Přesto bychom se o to měli snažit, tak jako apoštol Pavel. Svoje bratry vybídl: „Nedovolte proto, aby hřích dále kraloval ve vašem smrtelném těle, abyste poslouchali jeho touhy.“ (Řím. 6:12; 7:18–20) w16.12 1:16, 19–21

Ježíš slíbil, že když budeme našeho Otce prosit, aby nám dal svatého ducha, tak nám ho dá. (Luk. 11:10–13) Pozitivní vlastnosti, které nám svatý duch pomáhá rozvíjet, odrážejí samotnou osobnost všemohoucího Boha. (Kol. 3:10) Když budeš na těchto krásných vlastnostech pracovat, budeš mít lepší vztahy s druhými a díky tomu se vyhneš situacím, které by tě mohly stresovat. Je pravda, že aby ses podvolil pod „mocnou Boží ruku“ a uvrhl na něj „všechnu svou úzkost“, potřebuješ pokoru. (1. Petra 5:6, 7) Když budeš pokorný, Jehova tě bude mít rád a bude tě podporovat. (Mich. 6:8) Pokud budeš mít realistický náhled na svoje fyzické a duševní schopnosti a budeš spoléhat na Boha, úzkost tě nejspíš nepřemůže. w16.12 3:7, 12

Noe věrně oznamoval varovné poselství, které mu Jehova předal. To mu bezpochyby pomohlo uchovat si pevnou víru. Nejenže kázal, ale také používal svoji fyzickou sílu a duševní schopnosti k tomu, aby splnil úkol postavit archu. (Hebr. 11:7) Tak jako Noe i my máme „hojnost práce v Pánově díle“. (1. Kor. 15:58) Možná pomáháme na stavbách a při údržbě budov k uctívání Jehovy, sloužíme jako dobrovolníci na krajských a regionálních sjezdech nebo pracujeme v pobočce či překladatelské kanceláři. Nejdůležitější ale je, že jsme pilní v kazatelské službě, která posiluje naši naději do budoucnosti. Je to tak, služba nám pomáhá být odhodlaní v závodě o život doběhnout až do cíle. (1. Kor. 9:24) w17.01 1:8, 9

Musíme respektovat to, že druzí mají právo dělat svá vlastní rozhodnutí. Proč? Dar svobodné vůle jsme dostali všichni a žádní dva křesťané se nebudou vždycky rozhodovat stejně. To se týká i věcí souvisejících s naším chováním a uctíváním Boha. Když budeme pamatovat na to, že každý křesťan „ponese svůj vlastní náklad“, pomůže nám to respektovat právo druhých svobodně se rozhodovat, a to i v osobních otázkách, které jsou méně závažné. (1. Kor. 10:32, 33) Jehova nám dal svobodnou vůli a s ní i skutečnou svobodu. (2. Kor. 3:17) Tohoto daru si vážíme, protože díky němu můžeme dělat rozhodnutí, kterými ukazujeme, jak moc Jehovu milujeme. Vděčnost za tento dar dávejme dál najevo tím, že ho budeme používat ke chvále našeho Boha, a tím, že budeme respektovat svobodnou vůli druhých. w17.01 2:15, 17, 18

Srdce druhých si nezískáme vychloubáním nebo tím, že na sebe strháváme pozornost, ale tím, že projevujeme „tichého a mírného ducha“. (1. Petra 3:3, 4; Jer. 9:23, 24) To, co si o sobě myslíme, se nakonec projeví v našem chování. Například bychom mohli „nenápadně“ naznačovat, že máme nějaké zvláštní výsady, známe důvěrné informace nebo jsme v úzkém kontaktu s odpovědnými bratry. Nebo bychom mohli vyvolávat dojem, že jsme něco vymysleli nebo dokázali sami, i když ve skutečnosti nám někdo pomáhal. Skvělý příklad nám dal Ježíš. Hodně z toho, co řekl, citoval z Božího Slova. Mluvil takovým způsobem, že lidem bylo jasné, že to nejsou jeho myšlenky, ale Jehovovy. w17.01 4:12

Pro první lidskou dvojici nebylo těžké tento zákon pochopit ani ho poslouchat. Měli k dispozici víc jídla, než mohli sníst. Satan použil hada, aby Evu navedl k tomu, že svého Otce Jehovu neposlechne. (1. Mojž. 3:1–5; Zjev. 12:9) Zveličil fakt, že Božím pozemským dětem nebylo dovoleno jíst „z každého stromu zahrady“. Jakoby řekl: „Vážně si nemůžete dělat, co chcete?“ Pak vyslovil vyloženou lež: „Určitě nezemřete.“ A snažil se Evu přesvědčit, že Boha nemusí poslouchat, když jí řekl: „Bůh ... ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, se vám zcela jistě otevřou oči.“ Satan naznačil, že Jehova jim nedovolil jíst to ovoce proto, že by pak získali nějaké zvláštní poznání. Nakonec jim dal tento falešný slib: „Budete jako Bůh a budete znát dobré a špatné.“ w17.02 1:8, 9

Izajáš předpověděl, že tento muž se stane vůdcem a velitelem. (Iz. 55:4) A Bůh vedl Daniela, aby zaznamenal informace o příchodu „Vůdce Mesiáše“. (Dan. 9:25) Nakonec se jako „Vůdce“ Božího lidu označil sám Ježíš Kristus. (Mat. 23:10) Jeho učedníci ho ochotně následovali a věřili, že ho vybral Jehova. (Jan 6:68, 69) Co je o tom přesvědčilo? Při Ježíšově křtu Jan Křtitel „viděl, jak se nebesa rozdělují a duch na něho sestupuje jako holubice“. (Mar. 1:10–12) Po zbytek jeho služby na zemi mu svatý duch dával sílu vykonávat zázraky a mluvit s autoritou od Boha. (Sk. 10:38) Kromě toho mu pomáhal projevovat krásné vlastnosti, jako jsou láska, radost a pevná víra. (Jan 15:9; Hebr. 12:2) Žádný jiný vůdce neposkytl tak přesvědčivý důkaz o tom, že ho vede svatý duch. Ježíše jako vůdce skutečně vybral Jehova. w17.02 3:15, 16

Apoštolové začali vést křesťanský sbor o Letnicích roku 33 n. l. Tehdy „Petr povstal s jedenácti“, aby velkému zástupu židů a proselytů předal životně důležité pravdy. (Sk. 2:14, 15) Mnozí z posluchačů se stali věřícími. Tito noví křesťané se potom dále „věnovali učení od apoštolů“. (Sk. 2:42) Apoštolové byli zodpovědní za hospodaření s penězi křesťanského sboru. (Sk. 4:34, 35) Také uspokojovali duchovní potřeby Božího lidu. Řekli: „My se ... budeme věnovat modlitbě a službě slova.“ (Sk. 6:4) Kromě toho jmenovali zkušené křesťany, aby se kazatelské činnosti věnovali na nových územích. (Sk. 8:14, 15) Později pomáhali apoštolům spravovat sborové záležitosti další pomazaní starší. Společně tvořili vedoucí sbor, který dával pokyny všem sborům. (Sk. 15:2) w17.02 4:4

Většina lidí je dnes silně ovlivněna duchem Satanova světa, a tak místo aby druhým projevovali náležitou úctu, zbožňují je. Vzhlížejí k náboženským a politickým vůdcům, sportovcům, hvězdám šoubyznysu a dalším celebritám, často jako by to byli nějací nadlidé. Mladí i staří si je dávají za vzor a napodobují například jejich vystupování, chování nebo styl oblékání. Praví křesťané vědí, že ctít lidi takovým způsobem není správné. Jediným člověkem, kterého si můžeme dávat za vzor, byl Kristus. (1. Petra 2:21) Bohu by se nelíbilo, kdybychom lidem vzdávali větší čest, než si zaslouží. Musíme mít na mysli tuto základní pravdu: „Všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy.“ (Řím. 3:23) Je jasné, že žádný člověk nemá nárok na takové prokazování úcty, jaké hraničí s modlářstvím. w17.03 1:6–8

Každý z nás se může zamyslet nad tím, jestli je ve svém srdci věrný Bohu. Polož si otázku: Jsem rozhodnutý dělat to, co se líbí Jehovovi, zastávat se pravého uctívání a chránit jeho lid před špatnými vlivy? Co kdyby například někdo z tvých blízkých musel být vyloučen? Udělal bys ten rázný krok a přerušil s ním kontakt? K čemu by tě vedlo tvé srdce? To, že máš úplné srdce, můžeš ukázat i tak, že se budeš spoléhat na Jehovu tváří v tvář odporu, který se někdy může zdát nepřekonatelný. Možná tě kvůli tomu, že jsi svědek Jehovův, ponižují ve škole. Nebo se ti kolegové v práci posmívají za to, že si bereš dovolenou na duchovní činnosti nebo že děláš málo přesčasů. V takových situacích se modli k Bohu, stejně jako Asa. (2. Par. 14:11) Pevně si stůj za tím, o čem víš, že je správné a moudré. Pamatuj, že Asu Bůh podpořil a posílil. A posílí i tebe. w17.03 3:6–8

Boží Slovo nám radí, abychom při rozhodování o důležitých věcech nebyli ukvapení. Když si vyhradíme čas na to, abychom dobře popřemýšleli o všech aspektech nebo informacích, které se rozhodnutí týkají, pravděpodobně to přinese lepší výsledky. (1. Tes. 5:21) Hlava rodiny by si měla udělat čas a prozkoumat, co k dané věci říká Bible a naše publikace, a měla by vzít v úvahu názory ostatních členů rodiny. Vzpomeň si, že Bůh vybídl Abrahama, aby naslouchal své manželce. (1. Mojž. 21:9–12) Věnovat čas studiu by měli také starší. A když se objeví nějaká nová informace, na základě které je zapotřebí změnit názor a předchozí rozhodnutí, rozumní a pokorní starší nebudou mít obavy z toho, že ztratí úctu ostatních. Jejich příkladem se můžeme řídit všichni. Díky tomu bude ve sboru pokoj a jednota. (Sk. 6:1–4) w17.03 2:16