Prosinec

Občas můžeme v Božím Slově narazit na něco, co je pro nás těžko pochopitelné. Nebo Jehova neodpovídá na naše modlitby tak, jak jsme si přáli. To v nás může vyvolat pochybnosti. Pokud je budeme ignorovat, oslabí naši víru a poškodí náš vztah s Jehovou. (Jak. 1:7, 8) A dokonce nás můžou připravit o naději do budoucnosti. Pavel přirovnal naši naději ke kotvě. (Hebr. 6:19) Kotva stabilizuje loď během bouře a zastaví ji, aby nenarazila na skálu. Je ale užitečná jen v případě, že se řetěz, kterým je spojená s lodí, nepřetrhne. Podobně jako rez oslabuje řetěz, nevyřešené pochybnosti oslabují naši víru. Když je člověk, který má pochybnosti, vystavený nějakému odporu, mohl by ztratit víru, že Jehova splní své sliby. Pokud ztratíme víru, ztratíme naději. Takový člověk může jen těžko cítit nějakou radost. w21.02 8:14-15

Když Abraham s rodinou odešel z Uru, bylo mu nejspíš přes 70. (1. Mojž. 11:31–12:4) Dalších asi 100 let žil ve stanech a stěhoval se z místa na místo po celém Kanaánu. Ve 175 letech pak Abraham zemřel. (1. Mojž. 25:7) Nedožil se splnění Jehovova slibu, že země, ve které žil, bude patřit jeho potomkům. A už vůbec se nedožil doby, kdy bylo založeno město, které očekával, tedy Boží království. Přesto o něm Bible říká, že zemřel „starý a spokojený“. (1. Mojž. 25:8) I když se Abraham musel vyrovnávat se spoustou problémů, udržel si pevnou víru a byl ochotný čekat na Jehovu. Díky čemu to zvládl? Díky tomu, že ho Jehova celý život chránil a jednal s ním jako s přítelem. (1. Mojž. 15:1; Iz. 41:8; Jak. 2:22) Stejně jako Abraham i my očekáváme město, které má skutečné základy. (Heb. 11:10) Už ale nečekáme, až bude postaveno. Boží království totiž bylo založeno v roce 1914 a v současnosti vládne v nebi. (Zjev. 12:7–10) Čekáme ale na to, až převezme vládu nad zemí. w20.08 31:11-12

Pokud máme druhé pozorně poslouchat, musíme být pokorní a trpěliví. Rozhodně to ale stojí za to, přinejmenším ze tří důvodů. Za prvé, bude méně pravděpodobné, že si o druhých uděláme unáhlené závěry. Za druhé, dozvíme se, jak se naši bratři a sestry cítí a proč jednali určitým způsobem. To nám pomůže, abychom byli empatičtější. A za třetí, ten, kdo se nám svěřuje, může líp poznat sám sebe. Někdy totiž svým pocitům dostatečně nerozumíme, dokud je nevyslovíme nahlas. Pro některé bratry a sestry je těžké mluvit o svých pocitech, a to kvůli jejich minulosti, osobnosti nebo zvycích v jejich kultuře. Může jim nějakou dobu trvat, než se budou cítit na to, aby se nám svěřili. Pokud ale budeme trpěliví jako Jehova, možná si získáme jejich důvěru a nakonec nám o svých pocitech řeknou. V tu chvíli bychom je měli pozorně poslouchat. w20.04 16:6-7

Ryby jsou obvykle ve vodách, kde se jim dobře daří a kde mají dostatek potravy. Záleží na tom, kdy jde rybář na lov? Všimněte si, co k tomu řekl bratr, který žije na jednom ostrově v Tichomoří. Misionář, kterého pozval na ryby, navrhl: „Sejdeme se v devět ráno.“ Bratr mu odpověděl: „To ne. Na ryby chodíme, když berou, ne když nám to vyhovuje.“ Podobně i rybáři lidí v prvním století chodili na místa, kde se „ryby“ zdržovaly, a v době, kdy tam nejspíš byly. Ježíšovi následovníci kázali například v chrámu a v synagogách, dům od domu a na tržišti. (Sk. 5:42; 17:17; 18:4) I my potřebujeme vědět, jaké zvyky mají lidé, kteří žijí v našem obvodu. Musíme být přizpůsobiví a kázat na místech, kde je zastihneme, a v době, kdy je nejpravděpodobnější, že tam budou. (1. Kor. 9:19–23) w20.09 36:8-9

Jeden způsob, jak si vytvořit přátelství s Ježíšem, je podporovat rozhodnutí Jehovovy organizace. Přátelství s Ježíšem, který vede sbory, prohlubujeme i tak, že spolupracujeme s bratry, kteří mají za úkol se o nás starat. (Ef. 4:16) V poslední době se například snažíme zajistit, aby se plně využívala kapacita sálů. Kvůli tomu došlo ke sloučení některých sborů. Díky těmto změnám se ušetřilo hodně darovaných peněz. Od některých zvěstovatelů to ale vyžadovalo přizpůsobit se novým okolnostem. Tito milí bratři a sestry možná v bývalém sboru sloužili řadu let a měli v něm spoustu přátel. Teď byli požádáni, aby přešli do jiného sboru. Ježíše určitě moc potěšilo, když viděl, že jeho věrní následovníci jsou ochotní tyto změny podpořit. w20.04 17:14

Král severu a král jihu dál soupeří o to, kdo bude vládnout světu. Zamysli se například nad tím, co se stalo, když po druhé světové válce Sovětský svaz a jeho spojenci získali vliv nad velkou částí Evropy. Král jihu na to zareagoval tak, že založil mezinárodní vojenskou alianci NATO. Oba králové pokračují v závodech ve zbrojení a vynakládají na to obrovské množství peněz. Bojovali spolu také tím, že podporovali války a povstání v Africe, Asii a Latinské Americe. V posledních letech Rusko a jeho spojenci rozšířili svůj vliv po celém světě. Král severu a král jihu mezi sebou také vedou kybernetickou válku. Vzájemně se obviňují z toho, že používají škodlivé počítačové programy s cílem poškodit ekonomiku a politický systém svého soupeře. A jak předpověděl Daniel, král severu dál útočí na Boží lid. (Dan. 11:41) w20.05 20:5-6

„Může se stát, že by žena zapomněla na své děťátko?“ Tuhle otázku Jehova položil svému lidu v době, kdy žil prorok Izajáš. „I kdyby některá zapomněla, já na tebe nikdy nezapomenu,“ řekl jim. (Iz. 49:15) Jehova sám sebe k matce často nepřirovnával, ale v tomto případě to udělal. Připomněl svým služebníkům pouto mezi matkou a jejím dítětem, aby jim ukázal, jak hluboce je miluje. Většina maminek by se ztotožnila s tím, co říká sestra Jasmin: „Když své děťátko kojíte, vznikne mezi vámi výjimečný vztah, který potrvá celý život.“ Jehovovi neunikne, když i jediné z jeho dětí přestane chodit na shromáždění a do kazatelské služby. Hodně našich drahých bratrů a sester, kteří se stali nečinnými, se znovu ke sboru připojuje a my z toho máme velkou radost. Jehova si přeje, aby se k němu vrátili, a my si to přejeme také. (1. Petra 2:25) w20.06 25:1-3

Spoustu hodnotných věcí vidět můžeme, ale ty nejcennější jsou neviditelné. V Kázání na hoře Ježíš mluvil o pokladech v nebi a řekl, že jsou mnohem lepší než peníze a majetek. Pak dodal: „Kde ... máš svůj poklad, tam budeš mít i své srdce.“ (Mat. 6:19–21) Když má pro nás něco velkou cenu, naše srdce nás podněcuje, abychom o to usilovali. „Poklady v nebi“ shromažďujeme tak, že si děláme dobré jméno u Boha. Ježíš vysvětlil, že tyto poklady nemůže nic zničit ani nám je nikdo neukradne. Apoštol Pavel nás vybízí, abychom se zaměřovali „na to, co není vidět“. (2. Kor. 4:17, 18) K tomu patří všechny dobré věci, ze kterých se budeme těšit v novém světě. Dáváme najevo, že jsme za tyto věci vděční? w20.05 22:1-2

Mojžíšova slova na Izraelity působila stejně jako jemný déšť na rostliny – přinášela jim duchovní výživu a osvěžení. Co můžeme udělat pro to, aby naše vyučování působilo stejně? Když jsme ve službě dům od domu nebo na veřejnosti, můžeme lidem v Bibli ukazovat Boží jméno Jehova. Můžeme používat skvělé materiály, které Jehovovi přináší čest, třeba naše krásné publikace, působivá videa a různé články na našich stránkách. V práci, ve škole nebo při cestování můžeme hledat příležitosti, jak mluvit s lidmi o našem milovaném Bohu a o tom, jaký je. Můžeme jim říkat o nádherném záměru, který má s námi a se zemí. Možná si díky tomu lidé poprvé v životě uvědomí, jak moc je Jehova miluje. Když jim odhalujeme pravdu o našem milujícím Otci, přispíváme tím k posvěcení jeho jména. Pomáháme lidem pochopit, že to, co se o něm učili, jsou lži a pomluvy. Nabízíme jim to nejvýživnější a nejvíc osvěžující duchovní jídlo, jaké je dnes k dispozici. (Iz. 65:13, 14) w20.06 24:8-9

Které vlastnosti bychom měli mít, abychom mohli nečinným pomáhat vrátit se k Jehovovi? Podívejme se, co se můžeme naučit z Ježíšova podobenství o vzpurném synovi, který odešel z domu. (Luk. 15:17–24) Syn se nakonec vzpamatoval a rozhodl se vrátit. Otec se mu rozběhl naproti a vřele ho objal. Tím ho ujistil, že ho má pořád rád. Syn mu řekl, že ho trápí svědomí a má pocit, že už si nezaslouží, aby se s ním zacházelo jako se synem. Otec mu empaticky naslouchal a pak podnikl praktické kroky, aby ho ujistil, že je doma vítaný jako milovaný člen rodiny. Uspořádal pro svého kajícného syna hostinu a dal mu to nejlepší oblečení. Jehova se tomuto otci podobá. Naše nečinné bratry a sestry miluje a chce, aby se k němu vrátili. Když ho budeme napodobovat, můžeme jim v tom pomoct. Vyžaduje to od nás trpělivost, empatii a lásku. w20.06 26:8-9

Ježíš řekl, že někteří lidé pravdu „s radostí“ přijmou, ale když přijdou těžkosti, jejich víra zeslábne. (Mat. 13:3–6, 20, 21) Možná si neuvědomili, že následovat Ježíše nebude vždycky jednoduché. (Mat. 16:24) Mohli si představovat, že když se stanou křesťany, budou mít bezproblémový život – samé radosti a žádné starosti. V tomto nedokonalém světě se ale starostem nevyhneme. Naše okolnosti se můžou změnit a dočasně nás připravit o radost. (Žalm 6:6; Kaz. 9:11) Velká většina našich bratrů a sester je pevně přesvědčená, že našli pravdu. Z čeho je to vidět? Když jim totiž někdo ze spoluvěřících ublíží nebo když udělá něco špatného, jejich vírou to neotřese. (Žalm 119:165) Naopak, s každou další zkouškou je jejich víra silnější. (Jak. 1:2–4) Právě takovou víru potřebujeme získat. w20.07 28:1, 4-5

Než začneš číst Bibli, popros Jehovu, aby ti pomohl vidět, jaký užitek z toho můžeš mít. Pokud například hledáš rady k tomu, jak řešit nějaký problém, popros ho, aby ti pomohl najít v jeho Slově zásady, které tě povedou. (Filip. 4:6, 7) Jehova nám dal úžasnou schopnost si věci představovat. Aby ti nějaká biblická zpráva ožila před očima, snaž se si tu scénu představit a vidět sám sebe na místě hlavní postavy. Představuj si věci, které viděla, a vžij se do pocitů, které mohla mít. Také rozjímej. Rozjímat znamená do hloubky přemýšlet o tom, co čteš a jak se tě to týká. Pomůže ti to propojit si myšlenky a lépe pochopit daný námět. Číst Bibli bez rozjímání je jako hledat dílky puzzle a neskládat je dohromady. Rozjímání nám pomáhá vidět celý obraz. w21.03 11:3-5

Apoštol Pavel se mohl zaměřit na minulost a přemýšlet o tom, že kdyby se rozhodl jinak, možná by nebyl zatčen. Mohl zahořknout vůči mužům z provincie Asie, kteří ho opustili, a přestat důvěřovat jiným bratrům. Takhle ale neuvažoval. I když mu hrozila smrt, nezapomínal na to, co je důležité – přinášet slávu Jehovovi. A dál přemýšlel o tom, jak povzbuzovat druhé. Často se k Jehovovi modlil, takže na něj spoléhal. Příliš se nezaobíral těmi, kdo ho opustili, ale byl vděčný za věrné přátele, kteří ho s láskou podporovali a pomáhali mu v praktickém ohledu. Kromě toho dál studoval Boží Slovo. (2. Tim. 3:16, 17; 4:13) A nejdůležitější je, že vůbec nepochyboval o tom, že ho Jehova a Ježíš milují. w21.03 11:17-18

V průběhu 2. století n. l. bylo v křesťanském sboru stále víc věřících, kteří přijali pohanské nauky a zamlžovali pravdy z Božího Slova. Od té doby až do druhé poloviny 19. století nebyla na zemi žádná organizovaná skupina Božích služebníků. Plevelu v podobě falešného křesťanství přibývalo a pravé křesťany bylo těžké rozeznat. (Mat. 13:36–43) Proč je tato skutečnost důležitá? Vyplývá z ní, že to, co čteme v 11. kapitole Daniela o králi severu a králi jihu, se nemůže vztahovat na panovníky ani vlády, kteří byli u moci v období od 2. století do druhé poloviny 19. století. V té době neexistovala žádná organizovaná skupina Božího lidu, na kterou by mohli útočit. Nicméně můžeme očekávat, že na konci 19. století se král severu a král jihu znovu objeví. w20.05 19:5

Joel předpověděl, že izraelskou zemi zničí invaze sarančat, která sežerou všechno, co jim přijde do cesty. (Joel 1:4) Spoustu let jsme toto proroctví vysvětlovali tak, že sarančata představují Jehovovy služebníky, které nic nezastaví v kazatelské činnosti. Chápali jsme to tak, že tato činnost má ničivý dopad na „zemi“ neboli na lidi, kteří jsou pod vlivem náboženských vůdců. Když ale prozkoumáme kontext, je zřejmé, že tato pasáž má jiný význam. Všimni si, co Jehova slíbil: „Seveřana [sarančata] odeženu daleko od vás.“ (Joel 2:20) Kdyby sarančata představovala svědky Jehovovy, kteří podle Ježíšova příkazu kážou a pomáhají lidem stát se jeho učedníky, proč by Jehova sliboval, že je odežene? (Ezek. 33:7–9; Mat. 28:19, 20) Je jasné, že Jehova neodhání svoje věrné služebníky, ale nějakého jejich nepřítele. w20.04 14:3-5

Co bychom měli dělat, když máme pocit, že Jehova na naši modlitbu hned neodpovídá? Modlit se dál. Jehovu neobtěžuje, když ho o moudrost prosíme opakovaně. Nebude nám to vyčítat. Náš nebeský Otec nám ji štědře dá. (Žalm 25:12, 13) Vidí, čím procházíme, soucítí s námi a chce nám pomoct. To je určitě důvod k radosti! Jak nám ale Jehova dává moudrost? Prostřednictvím svého Slova. (Přísl. 2:6) Abychom ji získali, musíme Bibli a publikace na ní založené studovat. Samotné studium ale nestačí. Musíme Boží moudrost nechat ve svém životě působit tím, že se řídíme jeho radami. Jakub napsal: „Podle toho slova ... také jednejte, nebuďte jen posluchači.“ (Jak. 1:22) Když budeme rady od Jehovy uplatňovat, budeme pokojnější, rozumnější a milosrdnější. (Jak. 3:17) Tyto vlastnosti nám pomůžou zvládnout jakoukoli zkoušku s radostí! w21.02 8:10-11

Když zájemcům pomáhají bratři a sestry ze sboru, je pravděpodobnější, že budou dělat pokroky a dají se pokřtít. Každý z nás může přispívat k tomu, aby sbor rostl. Jedna průkopnice poznamenává: „Říká se, že na výchovu dítěte je potřeba celá vesnice. Myslím, že to samé platí o studiu se zájemci. Na to, aby někdo poznal pravdu, je většinou potřeba celý sbor.“ Dítěti pomáhá na cestě k dospělosti rodina, přátelé i učitelé. Povzbuzují ho a učí ho důležité věci do života. A podobně můžou bratři a sestry pomáhat zájemcům na cestě ke křtu. Dávají jim užitečné rady, povzbuzují je a jsou jim dobrým příkladem. (Přísl. 15:22) Proč by měl být zvěstovatel rád, že člověku, se kterým studuje, pomáhají ostatní ze sboru? Protože druzí můžou zájemci pomoct, aby dělal duchovní pokroky. w21.03 10:1-3

Všichni křesťané, mladí i staří, musí odolávat tlaku, aby žili dvojí život. Apoštol Jan upozornil, že nemůžeme žít v pravdě a zároveň se chovat nemravně. (1. Jana 1:6) Pokud chceme mít dnes i v budoucnosti Boží schválení, musíme se chovat tak, jako bychom byli pořád pod lupou. Nic takového jako tajný hřích v podstatě neexistuje, protože Jehova vidí všechno. (Hebr. 4:13) Musíme odmítat rozšířený názor na hřích. V Janově době odpadlíci prohlašovali, že člověk může vědomě hřešit a zároveň mít dobrý vztah s Bohem. Podobně to vidí lidé dnes. Mnozí říkají, že věří v Boha, ale nesouhlasí s jeho názorem na hřích, zvlášť v oblasti sexu. To, co Jehova považuje za hříšné jednání, nazývají osobní volbou nebo alternativním životním stylem. w20.07 30:7-8

Zastáváš se sester, když je to potřeba? Představ si následující situaci. Někteří zvěstovatelé si všimnou, že sestra, která má nevěřícího manžela, často přichází na shromáždění pozdě a odchází hned po modlitbě. Málokdy s sebou bere svoje děti. Začnou ji kritizovat za to, že nemá pevnější postoj a že si to u manžela neprosadí. Ve skutečnosti ale sestra dělá, co může. Nemůže totiž úplně ovlivnit, co a kdy bude dělat, a nemá ani poslední slovo ohledně svých dětí. Když ji pochválíš a před druhými budeš mluvit o tom, co dělá dobře, možná ty negativní řeči zastavíš. Starší vědí, že Jehovovi záleží na tom, jak se k sestrám chovají. (Jak. 1:27) Snaží se být rozumní jako Ježíš a nevytváří pravidla ve chvíli, kdy by bylo mnohem lepší udělat výjimku. (Mat. 15:22–28) Díky starším, kteří jsou iniciativní, sestry cítí, že o ně Jehova a jeho organizace pečují. w20.09 39:17-19

Prorok Daniel se vždycky nechal pokorně vést Jehovou. Například když mu dal Jehova schopnost vyložit Nebukadnecarovi sen, nepřipsal za to zásluhu sobě. Pokorně připsal veškerou slávu Jehovovi. (Dan. 2:26–28) Co se z toho můžeme naučit? Pokud nás spolukřesťané chválí za naše přednášky nebo se nám daří ve službě, vzdávejme za to veškerou slávu Jehovovi. Měli bychom pokorně uznávat, že nic z toho bychom nedokázali bez jeho pomoci. (Filip. 4:13) Když máme takový postoj, napodobujeme tím i Ježíše. Ježíš si uvědomoval, že je závislý na Jehovovi. (Jan 5:19, 30) Nikdy ho ani nenapadlo přisvojit si moc, která patří jeho nebeskému Otci. Ve Filipanům 2:6 se píše, že „nepřemýšlel o tom, že by se něčeho zmocnil, tedy že by se stal rovným Bohu“. Pokorně se podřizoval svému Otci, uznával jeho postavení a nepřekračoval svoje pravomoce. w20.08 32:12-13

Někteří z těch, kdo běží po cestě k životu, bojují s problémy, které nejsou tak viditelné a druzí jim často nerozumí. Pokud ti něco brání sloužit Jehovovi tak, jak by sis přál, a máš pocit, že ti druzí nerozumí, může tě povzbudit příklad Mefibošeta. (2. Sam. 4:4) Musel se vyrovnávat s vážným zdravotním problémem a navíc k němu byl král David nespravedlivý. Nepřipustil ale, aby začal být negativní. Naopak se zaměřoval na pozitivní věci ve svém životě. Byl vděčný za to, že se k němu David v minulosti zachoval laskavě. (2. Sam. 9:6–10) Takže když mu král ukřivdil, díval se na celou situaci z nadhledu. Kvůli jeho chybě nezahořkl. Ani z toho, co se stalo, neobviňoval Jehovu. Soustředil se na to, co může udělat, aby podpořil Jehovova pomazaného krále. (2. Sam. 16:1–4; 19:24–30) Mefibošet je pro nás skvělým příkladem, a proto Jehova nechal jeho příběh zapsat do Bible. (Řím. 15:4) w20.04 18:3, 18-19

Někteří ve sboru slouží jako misionáři a zvláštní nebo pravidelní průkopníci. Naplno se věnují kázání a vyučování. I když toho v hmotném ohledu moc nemají, Jehova je odměňuje tím, že mají bohatý život. (Mar. 10:29, 30) Jsme moc rádi, že tito milovaní bratři a sestry jsou s námi ve sboru. Jsou jmenovaní bratři a celodobí služebníci jediní, kdo mají své místo ve sboru? Vůbec ne! Každý zvěstovatel dobré zprávy je pro Jehovu i pro sbor drahocenný. (Řím. 10:15; 1. Kor. 3:6–8) Vždyť jedním z nejdůležitějších cílů sboru je činit učedníky Ježíše Krista. (Mat. 28:19, 20; 1. Tim. 2:4) Všichni zvěstovatelé ve sboru, pokřtění i nepokřtění, považují službu za prioritu. (Mat. 24:14) w20.08 34:7-8

Z verše na dnešní den je vidět, že když čelíme nějakým těžkostem, Ježíš nás bude podporovat. Jeho slova nám dodávají sílu. Proč? Protože jsou dny, kdy je to pro nás těžší než jindy. Například když nám zemře někdo blízký, bolest, kterou cítíme, trvá nejenom několik dní, ale spoustu dní, možná celé roky. Někteří prožívají náročné dny kvůli stáří. Jiní zase mají dny, kdy je přemáhá deprese. Máme ale sílu jít dál, protože víme, že Ježíš je s námi „po všechny dny“, včetně těch nejtemnějších v našem životě. (Mat. 11:28–30) Jehova nás v Bibli ujišťuje, že nám bude pomáhat i prostřednictvím andělů. (Hebr. 1:7, 14) Například nás podporují a vedou, když kážeme „dobrou zprávu o Království“ lidem z každého národa, kmene a jazyka. (Mat. 24:13, 14; Zjev. 14:6) w20.11 46:6-7

Chceme, aby zájemce chápal, že to, co se učí, pochází z Božího inspirovaného Slova. (1. Tes. 2:13) Jak toho můžeš dosáhnout? Povzbuzuj ho, aby se k věcem, které se při studiu dozvídá, vyjadřoval. Nevysvětluj vždycky biblické verše ty, ale někdy ho popros, aby je vysvětlil on. Pomáhej mu chápat, jak se Boží Slovo vztahuje na něj osobně. Pokládej mu otázky, které mu pomůžou se rozpovídat a říct, co si o přečtených verších myslí a jak na něj působí. (Luk. 10:25–28) Například se ho zeptej: „Když sis tenhle verš přečetl, jakou Jehovovu vlastnost v něm vidíš?“ „Jak ti to, co ses právě z Bible dozvěděl, může pomoct?“ „Jak to na tebe působí?“ Není důležité, kolik toho zájemce ví, ale jak moc to miluje a uplatňuje. Dej prostor Bibli, aby ho vyučovala. Aby ses jako učitel mohl zlepšovat, musíš být pokorný. w20.10 42:5-6

Můžeme si být jistí, že kázání o Království nepotrvá déle, než bude nutné. Zamysli se nad tím, co se stalo za Noemova života. Ukázalo se, že Jehova vždycky dělá věci v ten nejlepší čas. To, kdy začne potopa, stanovil asi 120 let předem. O několik desetiletí později pověřil Noema, aby postavil archu. Noe na tom tvrdě pracoval možná 40 nebo 50 let, než přišla potopa. Do chvíle, než mu Jehova řekl, aby vešel do archy, neustále varoval lidi, ale nikdo mu nenaslouchal. Pak, v ten pravý čas, „za ním zavřel dveře“. (1. Mojž. 6:3; 7:1, 2, 16) Jehova už brzo ukončí kazatelskou činnost, „zavře dveře“ za Satanovým světem a nastolí nový spravedlivý svět. Do té doby buďme jako Noe a jiní, kteří nenechali ruce odpočinout. Zůstaňme zaměření na službu, buďme trpěliví a udržujme si pevnou víru v Jehovu a jeho sliby. w20.09 37:18-19

Kdyby nebylo jasné, kdo je čí hlavou, panoval by v Jehovově rodině chaos a všichni by byli nešťastní. Například by nikdo nevěděl, kdo má udělat konečné rozhodnutí a ujmout se toho, že se zrealizuje. Když to, že muž má být hlavou rodiny, je tak dobré, proč má dnes tolik žen pocit, že je jejich manžel utlačuje? Protože hodně mužů ignoruje Jehovovy zákony pro rodinu a řídí se místními zvyky a tradicemi. Někteří se svojí manželkou zachází špatně proto, že jsou sobci. Manžel možná například trvá na tom, že bude vždycky po jeho, protože si tím zvyšuje sebevědomí a dokazuje druhým, že není žádný slaboch. Možná si myslí, že když svoji ženu nemůže donutit, aby ho milovala, aspoň ji donutí, aby se ho bála. A tenhle strach potom využívá k tomu, aby ji ovládal. Muži, kteří tak přemýšlí a kteří se tak chovají, obírají ženy o důstojnost a úctu, jakou si zaslouží. To, co dělají, je přesný opak toho, co chce Jehova. (Ef. 5:25, 28) w21.02 5:6-7

Když tě něco trápí, mluv o tom s Jehovou, a uvidíš, že se ti uleví. Jehova ti může odpovědět tak, že ti dá svůj „pokoj, který přesahuje veškeré [lidské] chápání“. (Filip. 4:6, 7) Tento pokoj ti dá prostřednictvím svého mocného svatého ducha. (Gal. 5:22) Když se modlíš, otevři Jehovovi své srdce. Buď konkrétní. Řekni mu, s čím bojuješ a jaké pocity to v tobě vyvolává. Pokud existuje nějaké řešení, modli se o moudrost, abys ho našel, a o sílu, abys ho dokázal uskutečnit. A pokud teď svůj problém vyřešit nemůžeš, pros Jehovu, aby ti pomohl nedělat si s tím přílišné starosti. Čím konkrétnější ve svých modlitbách budeš, tím jasněji uvidíš, jak ti na ně Jehova odpovídá. A když odpověď nepřijde hned, nevzdávej to. Jehova chce, abys byl ve svých modlitbách nejen konkrétní, ale taky vytrvalý. (Luk. 11:8–10) w21.01 1:6-7

Ve sborech jsou dnes manželské páry a rodiny. Patří tam ale taky hodně bratrů a sester, kteří nejsou v manželství. Jak bychom se na ně měli dívat? Zamysli se nad tím, jak se na svobodný stav díval Ježíš. Během své služby na zemi se neoženil. Zůstal svobodný a svůj čas a pozornost věnoval úkolu, který dostal. Nikdy neučil, že je nutné, aby křesťan vstoupil do manželství nebo zůstal svobodný. Řekl ale, že někteří křesťané se rozhodnou, že se neožení nebo nevdají. (Mat. 19:12) Ježíš si svobodných lidí vážil. Nemyslel si o nich, že jsou podřadní nebo že v životě o něco přicházejí. Podobně jako Ježíš i apoštol Pavel sloužil Bohu jako svobodný. Nikdy neučil, že by bylo špatné vstoupit do manželství. Považoval to za osobní rozhodnutí. w20.08 35:7-8

Apoštol Jan měl dlouhý a pestrý život. Zažil nejrůznější zkoušky, které mohly oslabit jeho víru. Vždycky se ale ze všech sil snažil řídit Ježíšovými pokyny, včetně příkazu, aby křesťané milovali své bratry a sestry. Díky tomu si byl jistý, že ho Jehova a Ježíš milují a že mu dají sílu zvládnout jakoukoli zkoušku. (Jan 14:15–17; 15:9, 10) Satan a jeho svět mu nijak nemohli zabránit, aby bratry a sestry miloval a dával jim to svými slovy i skutky najevo. Stejně jako Jan žijeme ve světě, kterému vládne Satan – odporný tvor plný nenávisti. (1. Jana 3:1, 10) Chce nás přimět, abychom svoje bratry a sestry přestali mít rádi. To se mu ale nepovede, pokud mu to sami nedovolíme. Buďme proto rozhodnutí své bratry a sestry milovat a svoji lásku jim dávat najevo tím, co říkáme, i tím, co děláme. Potom budeme mít radost z toho, že patříme do Jehovovy rodiny, a budeme cítit, že stojí za to žít. (1. Jana 4:7) w21.01 2:18-19

Žít v tomto světě, který ovládá Satan, může být těžké, a někdy dokonce můžeme mít pocit, že je to nad naše síly. (2. Tim. 3:1) Nemusíme ale být zoufalí ani mít strach. Jehova ví, čím procházíme. Slibuje nám, že když budeme pod tíhou problémů klesat, podrží nás svojí silnou pravicí. (Iz. 41:10, 13) Pokud se na něj budeme plně spoléhat, můžeme získat sílu z jeho Slova a zvládnout jakýkoli problém. Díky našim videím, audiodramatizacím a sérii článků „Napodobujte jejich víru“ ti biblické události ožijí před očima. Než si je pustíš nebo přečteš, popros Jehovu, aby ti pomohl najít konkrétní myšlenky, které se vztahují na tvoji situaci. Představ si sám sebe na místě hlavní postavy. Rozjímej o tom, co tito drahocenní Jehovovi služebníci udělali a jak jim Jehova pomohl zvládnout jejich situaci. Pak to, co ses naučil, uplatni. Poděkuj Jehovovi za to, že ti už pomáhá. A vděčnost dávej najevo tak, že budeš hledat příležitosti, jak druhé povzbudit a podpořit. w21.03 11:22-23

Pokud jste manželé a chtěli byste mít děti, zeptejte se sami sebe: Jsme pokorní, duchovně smýšlející lidé, kterým by Jehova svěřil nový život? (Žalm 127:4) Pokud už jsi rodič, polož si otázku: Učím své děti, že je dobré tvrdě pracovat? (Kaz. 3:12, 13) Dělám, co můžu, abych je chránil před doslovným i morálním nebezpečím, se kterým se můžou setkat? (Přísl. 22:3) Nemůžete děti ochránit před všemi problémy. Ale můžete je postupně a s láskou připravovat na životní realitu. Jak? Tak, že je naučíte hledat pomoc v Božím Slově. (Přísl. 2:1–6) Například když někdo z příbuzných přestane sloužit Jehovovi, ukažte dětem, proč je podle Bible důležité zůstat Jehovovi věrní. (Žalm 31:23) Nebo pokud vám zemře někdo blízký, ukažte jim, jak se pomocí Bible může vyrovnat se zármutkem a cítit se líp. (2. Kor. 1:3, 4; 2. Tim. 3:16) w20.10 44:7