Díváš se stále na Jehovu?

1., 2. Co to znamená dívat se na Jehovu?

ŽIJEME v kritických časech, se kterými je těžké se vyrovnat. (2. Tim. 3:1) A předtím než Jehova zasáhne a obnoví na zemi pokojné podmínky, bude náš život těžší a těžší. A tak bychom se sami sebe měli zeptat: Když potřebuju pomoct a poradit, na koho se obrátím? První, kdo nás asi napadne, je Jehova. A je to ta nejlepší odpověď.

² Co to znamená dívat se na Jehovu? A jak si můžeme být jistí, že ho nespustíme z očí ani v náročné situaci? Jeden žalmista před mnoha staletími napsal, že dívat se na Jehovu je právě v takových chvílích opravdu důležité. (Přečti Žalm 123:1–4.) To, jak jsou „naše oči upřeny na Jehovu“, srovnal s tím, jak jsou upřeny „oči sluhů k ruce jejich pána“. Sluha se dívá na svého pána v tom smyslu, že spoléhá na to, že mu jeho pán dá jídlo a postará se o něj. Musí se ale na něj stále dívat také proto, aby věděl, co po něm jeho pán chce, a pak to udělal. Stejně tak musíme my každý den studovat pozorně Boží Slovo, abychom chápali, co od nás Jehova očekává, a pak podle toho jednali. To je jediný způsob, jak si můžeme být jistí, že nám Jehova pomůže, když to budeme potřebovat. (Ef. 5:17)

3. Jak by se mohlo stát, že se přestaneme dívat na Jehovu?

³ I když víme, že je důležité z Jehovy nespouštět oči, čas od času nás může něco rozptýlit. Přesně to se stalo Martě, která patřila k Ježíšovým blízkým přátelům. Byla „rozptýlena obstaráváním mnoha povinností“. (Luk. 10:40–42) Pokud se to stalo Martě, která měla silnou víru a v té chvíli byla dokonce s Ježíšem, nemělo by nás překvapit, že se to může stát i nám. Co by nás mohlo rozptýlit? V tomto článku si rozebereme, jak k tomu může přispět chování druhých. Také se dozvíme, jak se můžeme stále dívat na Jehovu.

BOHABOJNÝ MUŽ PŘICHÁZÍ O ÚŽASNOU MOŽNOST

4. Proč může být překvapivé, že Mojžíš nemohl vstoupit do Zaslíbené země?

⁴ Mojžíš se určitě na Jehovu díval a nechával se jím vést a směrovat. Bible říká, že „zůstal stálý, jako by viděl Toho, kdo je neviditelný“. (Přečti Hebrejcům 11:24–27.) Také je v ní napsáno, že „ještě nikdy nepovstal v Izraeli prorok jako Mojžíš, jehož znal Jehova tváří v tvář“. (5. Mojž. 34:10) Přestože měl s Jehovou tak blízký vztah, přišel o úžasnou možnost vstoupit do Zaslíbené země. (4. Mojž. 20:12) Co se stalo?

5.–7. K čemu došlo krátce po vyjití z Egypta a jak na to Mojžíš zareagoval?

⁵ Od vyjití z Egypta neuplynuly ani dva měsíce, Izraelité ještě nedorazili ani k hoře Sinaj, a už vznikl vážný problém. Lidé si stěžovali, že nemají vodu. Začali brblat proti Mojžíšovi a situace se vyhrotila natolik, že Mojžíš volal k Jehovovi: „Co mám udělat s tímhle lidem? Ještě chvíli a budou mě kamenovat!“ (2. Mojž. 17:4) Jehova dal Mojžíšovi jasné pokyny. Měl vzít svou hůl a udeřit do skály v Chorebu. Bible říká: „Mojžíš to pak udělal před očima izraelských starších mužů.“ Nato ze skály vytryskla voda a problém byl vyřešen. (2. Mojž. 17:5, 6)

⁶ V Bibli se dál píše, že Mojžíš „to místo ... pojmenoval Masa a Meriba, protože se izraelští synové hádali a protože zkoušeli Jehovu, když říkali: ‚Je Jehova v našem středu, nebo ne?‘“ (2. Mojž. 17:7) Tato jména byla výstižná, protože jejich význam je „zkoušení“ a „hádání se“.

⁷ Co si Jehova o události u Meriby myslel? Vnímal to jako vzpouru nejenom proti Mojžíšovi, ale i proti sobě. (Přečti Žalm 95:8, 9.) Izraelité se zachovali velmi špatně. Na rozdíl od nich Mojžíš zareagoval správně – díval se na Jehovu a pak udělal přesně to, co mu řekl.

8. Co se stalo těsně před koncem 40letého putování pustinou?

⁸ Co se ale stalo, když zhruba o 40 let později vznikl podobný problém? Izraelité byli skoro na konci svého putování pustinou. Dorazili na místo blízko Kadeše, nedaleko hranice Zaslíbené země. Toto místo se nacházelo jinde než Meriba, která byla blízko Refidimu a které se říkalo také Masa. Oběma místům se nicméně začalo říkat Meriba kvůli tomu, že tam Izraelité reptali. I tomuto místu se začalo říkat Meriba, protože Izraelité si znovu stěžovali, že nemají vodu. (4. Mojž. 20:1–5) Tentokrát ale Mojžíš udělal fatální chybu.

9. Jaké pokyny Mojžíš dostal, ale co udělal? (Viz úvodní obrázek.)

⁹ Jak Mojžíš na tuto vzpouru zareagoval? Znovu hledal vedení u Jehovy. V tomto případě mu ale Jehova neřekl, aby udeřil do skály. Měl vzít svou hůl, shromáždit lid před skalní útes a pak ke skále promluvit. (4. Mojž. 20:6–8) Poslechl Mojžíš? Ne. Byl tak znechucený, že místo aby promluvil ke skále, začal křičet na lidi: „Slyšte nyní, vy buřiči! Máme vám vyvést vodu z tohoto skalního útesu?“ Potom udeřil do skály, a to nejenom jednou, ale dvakrát. (4. Mojž. 20:10, 11)

10. Jak Jehova zareagoval na to, co Mojžíš udělal?

¹⁰ Jehova se na Mojžíše rozzlobil, dokonce rozčílil. (5. Mojž. 1:37; 3:26) Proč? Mohlo v tom hrát roli několik faktorů. Jedním důvodem možná bylo to, že Mojžíš neposlechl nové pokyny, které od Jehovy dostal.

11. Proč si mohli Izraelité myslet, že Jehova žádný zázrak neudělal?

¹¹ Jehova se možná rozzlobil i z dalšího důvodu. Skály u první Meriby tvořila žula, která je tvrdá. Bez ohledu na to, jak silně se do takové skály udeří, nikoho by nenapadlo, že z ní vytryskne voda. Skalní útesy u druhé Meriby ale byly úplně jiné – tvořil je převážně vápenec, který je měkčí. Vápenec je také pórovitý, a proto jsou na takových místech často zásoby podzemní vody. Ta se dá čerpat tak, že se do skály udělá otvor. Nemohli si tedy Izraelité myslet, že když Mojžíš do takové skály dvakrát udeřil a začala z ní vytékat voda, není na tom nic neobvyklého? Nezkazil tak trochu Mojžíš ten zázrak, když do skály udeřil, místo aby na ni promluvil? To nemůžeme říct s jistotou. Profesor John A. Beck o této biblické pasáži říká: „Podle jedné židovské tradice buřiči napadli Mojžíše těmito slovy: ‚Mojžíš ví, jaká ta skála je. Jestli nám chce dokázat, že má zázračné schopnosti, ať nám vyvede vodu z jiné skály.‘“ To je samozřejmě jenom tradice. To nemůžeme říct s jistotou.

MOJŽÍŠ SE VZBOUŘIL

12. Možná z jakého jiného důvodu se Jehova na Mojžíše a na Árona rozzlobil?

¹² Jehova se mohl na Mojžíše i na Árona rozzlobit ještě z jiného důvodu. Všimni si, co Mojžíš řekl: „Máme vám vyvést vodu z tohoto skalního útesu?“ Výrazem „máme“ pravděpodobně myslel sebe a Árona. Jeho slova byla značně neuctivá, protože všechna zásluha za ten zázrak patřila Jehovovi. Zdá se, že toto vysvětlení podporují slova ze Žalmu 106:32, 33: „Dále způsobili provokaci u vod Meriba, takže se kvůli nim Mojžíšovi špatně vedlo. Rozhořčili totiž jeho ducha a začal mluvit zbrkle svými rty.“ (4. Mojž. 27:14) Tím, co Mojžíš udělal, každopádně způsobil, že nebyla Jehovovi vzdána patřičná sláva. Jehova Mojžíšovi a Áronovi řekl: „Vzbouřili [jste se] proti mému nařízení.“ (4. Mojž. 20:24) To byl opravdu vážný hřích!

13. Proč byl Jehovův rozsudek nad Mojžíšem přiměřený a spravedlivý?

¹³ Mojžíš a Áron byli vůdci Jehovova lidu, a tak měli velkou zodpovědnost. (Luk. 12:48) Když se proti Jehovovi předtím vzbouřila celá generace Izraelitů, Jehova jim nedovolil vstoupit do Kanaánu. (4. Mojž. 14:26–30, 34) A tak když Jehova nad Mojžíšem vynesl za jeho vzbouření stejný rozsudek, bylo to přiměřené a spravedlivé. Stejně jako ostatní buřiči nemohl do Zaslíbené země vstoupit ani on.

PŘÍČINA PROBLÉMU

14., 15. Proč se Mojžíš vzbouřil proti Jehovovi?

¹⁴ Co bylo příčinou toho, že se Mojžíš vzbouřil proti Jehovovi? Podívejme se ještě jednou do Žalmu 106:32, 33: „Dále způsobili provokaci u vod Meriba, takže se kvůli nim Mojžíšovi špatně vedlo. Rozhořčili totiž jeho ducha a začal mluvit zbrkle svými rty.“ Izraelité sice provokovali Jehovu, ale byl to Mojžíš, kdo se rozhořčil. Nedokázal se ovládnout, a tak začal mluvit bez rozmyslu, aniž by uvažoval o následcích.

¹⁵ Mojžíš dovolil, aby jednání druhých způsobilo, že se přestal dívat na Jehovu. Když si Izraelité stěžovali kvůli vodě poprvé, Mojžíš si s tím poradil správně. (2. Mojž. 7:6) Je ale možné, že po desetiletích strávených se vzpurnými Izraelity byl unavený a zdeptaný. Řešil hlavně svoje pocity, místo aby přemýšlel o tom, jak může vzdát slávu Jehovovi?

16. Proč bychom se měli zamyslet nad tím, co se stalo Mojžíšovi?

¹⁶ Pokud se něco takového stalo věrnému proroku Mojžíšovi, může se to lehce stát i nám. Mojžíš byl těsně před vstupem do Zaslíbené země a my jsme těsně před vstupem do nového světa. (2. Petra 3:13) Nikdo z nás nechce o tuto úžasnou možnost přijít. Aby se nám to nestalo, musíme se stále dívat na Jehovu a vždycky dělat to, co si přeje. (1. Jana 2:17) Jak se můžeme z Mojžíšovy chyby poučit?

NENECH SE VYVÉST Z MÍRY TÍM, CO DĚLAJÍ DRUZÍ

17. Co nám pomůže neztratit sebeovládání, když nás něco deptá?

¹⁷ Když tě něco deptá, neztrácej sebeovládání. I když některé problémy musíme řešit znovu a znovu, „nevzdávejme se ... konání toho, co je znamenité, neboť v patřičném období budeme sklízet, jestliže neochabneme“. (Gal. 6:9; 2. Tes. 3:13) Když nás někdo nebo něco dlouhodobě deptá, máme pod kontrolou to, co říkáme a jak se chováme? (Přísl. 10:19; 17:27; Mat. 5:22) Pokud nás druzí provokují, měli bychom se řídit radou „dejte místo zlobě“. Čí zlobě? Jehovově. (Přečti Římanům 12:17–19.) Jak to vypadá v praxi? Místo abychom se rozčilovali, trpělivě čekáme na Jehovu, až s naším problémem něco udělá – pokud to uzná za vhodné. Kdybychom se chtěli pomstít sami, byl by to projev neúcty k Jehovovi.

18. Jaký postoj bychom měli mít k pokynům od Jehovy?

¹⁸ Pečlivě se řiď nejnovějšími pokyny. Posloucháme svědomitě nejnovější pokyny od Jehovy? Pokud ano, nebudeme dělat věci určitým způsobem jenom proto, že jsme je tak dělali vždycky. Naopak se hned začneme řídit jakýmkoli novým pokynem, který od Jehovy prostřednictvím jeho organizace dostaneme. (Hebr. 13:17) Zároveň bychom si měli dávat pozor, abychom nešli „nad to, co je napsáno“. (1. Kor. 4:6) Když se budeme pečlivě řídit aktuálními pokyny, nebudeme z Jehovy spouštět oči.

19. Co můžeme udělat pro to, aby chyby druhých nepoškodily náš vztah s Jehovou?

¹⁹ Nedovol, aby chyby druhých poškodily tvůj vztah s Jehovou. Pokud se budeme obrazně řečeno stále dívat na Jehovu, nedovolíme, aby nás chování druhých otrávilo nebo poškodilo náš vztah s ním. To je zvlášť důležité, když máme stejně jako Mojžíš v Boží organizaci určitou pravomoc. Je pravda, že každý z nás musí stále pracovat „na své vlastní záchraně s bázní a chvěním“. (Fil. 2:12) Ale nesmíme si myslet, že Jehova nás všechny posuzuje podle jedné strnulé a neměnné normy. Spíš je to tak, že čím víc nám Jehova svěřil, tím větší odpovědnost neseme. (Luk. 12:48) Když budeme Jehovu z celého srdce milovat, nic nás neoddělí od jeho lásky ani duchovně neklopýtneme. (Žalm 119:165; Řím. 8:37–39)

20. K čemu bys měl být rozhodnutý?

²⁰ V dnešní náročné době je velmi důležité nespouštět oči z Jehovy. Díky tomu budeme vědět, co od nás očekává. Nikdy nedovolme, aby náš vztah s ním negativně ovlivnilo jednání druhých. Pamatujme na to, co se stalo Mojžíšovi! Když tedy někdo udělá chybu, nereagujme přehnaně. Buďme rozhodnutí, že naše oči budou „upřeny na Jehovu, našeho Boha, dokud nám neprojeví přízeň“. (Žalm 123:1, 2)