Odkazy k Pracovnímu sešitu
© 2025 Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania
11.–17. SRPNA
POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | PŘÍSLOVÍ 26
Drž se dál od „hlupáka“
it-1 362 ¶1
Déšť
Roční doby. Dvě hlavní roční doby v Zaslíbené zemi, léto a zima, se dají přesněji označit jako období sucha a období dešťů. (Srovnej Ža 32:4; Pís 2:11, Rbi8, ppč.) Asi od poloviny dubna do poloviny října prší velmi málo. V tomto období, kdy se sklízí, téměř neprší. Přísloví 26:1 ukazují, že déšť o žních byl považován za něco nepatřičného. (Srovnej 1Sa 12:17–19.) Během období dešťů neprší neustále; déšť se střídá s obdobími, kdy je jasno. Je to také chladné období, a proto člověk vystavený dešti velmi prochladne. (Ezr 10:9, 13) Je tedy opravdu žádoucí mít příjemný úkryt. (Iz 4:6; 25:4; 32:2; Job 24:8).
w88 6/1 28 ¶12
Ukázňování přináší pokojné ovoce
12 U někoho mohou být nutné drsnější metody, jak naznačuje Přísloví 26:3: „Na koně je bič, na osla je uzda a prut je na záda hloupých lidí.“ Jehova někdy podmaňoval svůj izraelský národ těžkostmi, které si sami přivodili: „Chovali se totiž předtím vzpurně proti Božím řečem a nevážili si rady Nejvyššího. Pak tedy těžkostmi podmaňoval jejich srdce; klopýtali a nikdo nepomáhal. A začali volat k Jehovovi o pomoc ve své tísni; z tlaků na ně je zachránil jako obvykle.“ (Žalm 107:11–13) Někteří hlupáci se však zatvrdí tak, že k nim žádné uzdravující ukázňování nepronikne: „Muž, který je opětovně kárán, ale zatvrzuje svou šíji, bude zlomen náhle, a to bez uzdravení.“ — Přísl. 29:1.
it-1 693 ¶4
Chromý, kulhavost
Použití v příslovích. „Jako ten, kdo si mrzačí nohy [což by vedlo ke zchromnutí], jako ten, kdo pije pouhé násilí, je ten, kdo strká záležitosti do ruky někoho hloupého,“ řekl moudrý král Šalomoun. A je to pravda, protože ten, kdo pověří nerozumného člověka, aby něco pro něho zařizoval, násilně ochromuje své vlastní zájmy. Určitě bude svědkem toho, že se jeho plány zhroutí, a on sám utrpí škodu. (Př 26:6).
18.–24. SRPNA
POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | PŘÍSLOVÍ 27
Jaké výhody mají pevná přátelství
it-1 218 ¶7
Bližní, soused
Přísloví však také obsahují radu, že máme svému druhovi věřit, že se na něj máme spoléhat a že je také vhodné se na takového člověka obrátit, když jsme v tísni: „Neopouštěj svého vlastního druha ani druha svého otce, a nevstupuj do domu svého vlastního bratra v den své pohromy. Lepší je soused [ša·khenʹ], který je blízko, než bratr, který je daleko.“ (Př 27:10) Pisatel tím chtěl zřejmě říci, že blízkého přítele rodiny si máme vážit a že bychom u něho měli hledat pomoc spíše než u tak blízkého příbuzného, jakým je dokonce i bratr, pokud žije daleko; možná totiž nebude schopen poskytnout pomoc tak pohotově nebo přinejmenším k tomu nebude mít tak příznivou situaci jako přítel rodiny.