„Těm, kdo hledají Jehovu, nebude chybět nic dobrého“

1. V jaké situaci se David ocitl?

DAVID byl na útěku, protože mu šlo o život. Saul, mocný izraelský král, ho chtěl zabít. Když David potřeboval jídlo, zastavil se ve městě Nob, kde požádal jenom o pět chlebů. (1. Sam. 21:1, 3) Později se se svými muži schoval v jedné jeskyni. (1. Sam. 22:1) Jak se do té situace dostal?

2. Jak se Saul dostal na tenký led? (1. Samuelova 23:16, 17)

² Saul na Davida šíleně žárlil, protože Davida měli lidé rádi a vyhrával jednu bitvu za druhou. Saul taky věděl, že ho Jehova kvůli jeho neposlušnosti zavrhl a že za izraelského krále vybral Davida. (Přečti 1. Samuelovu 23:16, 17.) Přesto byl pořád králem on a díky tomu měl velkou armádu a spoustu podporovatelů. David proto musel prchat, aby si zachránil život. Opravdu si Saul myslel, že může bojovat proti Bohu a jeho záměru, který měl s Davidem? (Iz. 55:11) To Bible neříká, ale jednou věcí si můžeme být jistí: Saul se dostal na tenký led. Ti, kdo bojují proti Bohu, vždycky prohrají!

3. Jak se David díval na svoji situaci, i když nebyla lehká?

³ David nebyl ctižádostivý. Nebyl to on, kdo se prohlásil za izraelského krále. Vybral ho Jehova. (1. Sam. 16:1, 12, 13) Saul Davida vnímal jako úhlavního nepřítele. Ale i když byl David v nebezpečné situaci, neobviňoval z toho Jehovu. Ani si nestěžoval, že má málo jídla a musí se schovávat v jeskyni. Naopak, možná právě v té jeskyni složil nádhernou píseň ke chvále Jehovy. Její součástí jsou slova našeho klíčového verše: „Těm, kdo hledají Jehovu, nebude chybět nic dobrého.“ (Žalm 34:10)

4. O kterých otázkách budeme přemýšlet a proč jsou důležité?

⁴ I mnozí Jehovovi služebníci dnes mají málo jídla a dalších věcí nezbytných k životu. Pandemie covidu-19 tenhle problém ještě prohloubila. A s blížícím se „velkým soužením“ můžeme očekávat, že to bude čím dál horší. (Mat. 24:21) Bude proto dobré, když si odpovíme na čtyři otázky: V jakém smyslu Davidovi nechybělo „nic dobrého“? Proč se musíme naučit být spokojení? Jak si můžeme být jistí, že se o nás Jehova postará? A jak se můžeme připravit na budoucnost?

„NIC MI NEBUDE CHYBĚT“

5., 6. Jak nám Žalm 23:1–6 pomáhá chápat, co měl David na mysli, když řekl, že Božím služebníkům „nebude chybět nic dobrého“?

⁵ Co tím David myslel, když řekl, že Jehovovým služebníkům „nebude chybět nic dobrého“? Určitou představu můžeme získat, když se zamyslíme nad podobným vyjádřením ve 23. žalmu. (Přečti Žalm 23:1–6.) David ho začíná slovy: „Jehova je můj pastýř. Nic mi nebude chybět.“ Potom se zmiňuje o věcech, které mají trvalou hodnotu. O mnoha duchovních darech, které od Jehovy dostával, protože ho vnímal jako svého pastýře. Jehova ho vedl „po správných stezkách“ a věrně ho podporoval v časech dobrých i zlých. David si uvědomoval, že život na Jehovových „zelených pastvinách“ nebude bez problémů. Někdy možná bude zoufalý, jako by procházel „údolím hluboké tmy“, a bude mít nepřátele. Ale Jehova byl jeho pastýřem, a tak věděl, že se nemusí bát „ničeho zlého“.

⁶ A tady máme odpověď na naši otázku, v jakém smyslu Davidovi nechybělo „nic dobrého“. V duchovním ohledu měl všechno, co potřeboval. Jeho štěstí nezáviselo na hmotných věcech. Byl spokojený s tím, co mu Jehova dává. Nejdůležitější pro něj bylo, aby mu Jehova žehnal a chránil ho.

7. Do jaké těžké situace se podle Lukáše 21:20–24 dostali křesťané v Judeji?

⁷ Z Davidových slov je vidět, jak je důležité, abychom měli správný pohled na hmotné věci. Určitě není nic špatného na tom užívat si věci, které máme, ale neměly by pro nás být tím nejdůležitějším. To byla zásadní myšlenka, kterou v prvním století potřebovali pochopit křesťané v Judeji. (Přečti Lukáše 21:20–24.) Ježíš je varoval, že přijde doba, kdy bude Jeruzalém „obležený vojsky“. Řekl jim, že až se to stane, mají „[utéct] do hor“. Díky tomu si zachrání život, ale bude je to něco stát. Před lety se k tomu v jedné Strážné věži psalo: „Opustili svoje pole a domovy, a dokonce si ze svých domů nevzali ani majetek, který tam měli. Spoléhali na ochranu a na podporu od Jehovy, a tak dali jeho uctívání před všechno ostatní, co se snad mohlo zdát důležité.“

8. Co důležitého se učíme z toho, co se stalo křesťanům v Judeji?

⁸ Co důležitého se učíme z toho, co se stalo křesťanům v Judeji? Ta samá Strážná věž uvedla: „Mohou tedy před námi být zkoušky, které prověří, jak se díváme na hmotné věci; považujeme je za nejdůležitější, nebo je pro nás mnohem důležitější záchrana, z níž budou mít užitek všichni, kdo stojí na Boží straně? Ano, náš útěk může znamenat, že zažijeme nějaké obtíže a strádání. Musíme být připraveni udělat cokoli, co bude potřeba, stejně jako křesťané v prvním století, kteří uprchli z Judeje.“

9. O čem tě ujišťuje to, co Pavel napsal hebrejským křesťanům?

⁹ Ti křesťané museli všechno opustit a začít nový život. Dokážeš si představit, jak těžké to pro ně muselo být? Chtělo to víru, aby se spolehli na Jehovu, že jim dá to, co budou potřebovat. Co jim mohlo pomoct? Pět let před tím, než Římané oblehli Jeruzalém, jim dal apoštol Pavel pár dobrých rad: „Ať je váš život bez lásky k penězům a buďte spokojení s tím, co máte. Vždyť řekl: ‚Nikdy tě nenechám bez pomoci ani tě neopustím.‘ Takže můžeme být odvážní a říct: ‚Jehova je můj pomocník. Nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?‘“ (Hebr. 13:5, 6) Pro ty, kdo si už před tím, než přitáhli Římané, vzali Pavlovy rady k srdci, bylo určitě jednodušší přizpůsobit se skromným podmínkám v jejich novém domově. Byli si jistí, že Jehova se o jejich základní potřeby postará. Pavlova slova nám dávají jistotu, že se na to samé můžeme spolehnout i my.

„BUĎME S TÍM SPOKOJENÍ“

10. O jaké „tajemství“ se s námi Pavel podělil?

¹⁰ Podobnou radu dal Pavel Timoteovi a vlastně i nám. Napsal: „Pokud tedy máme co jíst a co na sebe, buďme s tím spokojení.“ (1. Tim. 6:8) Znamená to, že si nemůžeme dát dobré jídlo, mít hezké bydlení nebo si čas od času koupit něco na sebe? To Pavel neměl na mysli. Chtěl spíš říct, že bychom měli být spokojení s tím, co v hmotném ohledu máme. (Filip. 4:12) To bylo jeho „tajemství“. Naším nejcennějším bohatstvím je vztah s Jehovou, ne nějaká věc, kterou vlastníme. (Hab. 3:17, 18)

11. Co se ze slov, která řekl Mojžíš Izraelitům, učíme o spokojenosti?

¹¹ Náš názor na to, co potřebujeme, může být jiný než ten Jehovův. Zamysli se nad tím, co řekl Mojžíš Izraelitům po tom, co strávili 40 let v pustině: „Jehova, tvůj Bůh, ti totiž požehnal ve všem, co jsi dělal. Dobře ví o tvém putování touhle velkou pustinou. Těch 40 let byl Jehova, tvůj Bůh, s tebou a nic ti nechybělo.“ (5. Mojž. 2:7) Izraelité měli během těch 40 let od Jehovy k jídlu manu. Jejich oblečení – to, ve kterém odešli z Egypta – se nikdy neobnosilo. (5. Mojž. 8:3, 4) I když se některým z nich mohlo zdát, že toho je velmi málo, Mojžíš jim připomněl, že mají všechno, co potřebují. Jehova bude mít radost, když se naučíme být spokojení – když si budeme vážit i těch základních věcí, které nám dává, budeme je považovat za dar a budeme mu za ně děkovat.

DŮVĚŘUJ, ŽE JEHOVA SE O TEBE POSTARÁ

12. Z čeho je vidět, že David důvěřoval Jehovovi, a ne sám sobě?

¹² David věděl, že Jehova je věrný a starostlivě pečuje o ty, kdo ho milují. I když v době, kdy skládal 34. žalm, byl v ohrožení života, očima víry viděl, jak „Jehovův anděl táboří kolem“ něj. (Žalm 34:7) Možná srovnával Jehovova anděla s vojákem, který je stále ve střehu před nepřítelem. I když byl David silný válečník a Jehova mu slíbil, že bude králem, v boji s nepřítelem se nespoléhal na svoji schopnost střílet z praku nebo zacházet s mečem. (1. Sam. 16:13; 24:12) Důvěřoval Jehovovi a byl si jistý, že jeho anděl zachraňuje ty, kdo se Jehovy bojí. V dnešní době samozřejmě nečekáme, že budeme nějak zázračně chráněni. Víme ale, že nikdo, kdo důvěřuje Jehovovi, neutrpí trvalou škodu.

13. Proč se budeme zdát zranitelní, až na nás zaútočí Gog z Magogu, ale proč se nebudeme muset bát? (Viz obrázek na titulní straně.)

¹³ Naše důvěra v to, že nás Jehova dokáže zachránit, bude v blízké budoucnosti vyzkoušena. Až Gog z Magogu, koalice národů, zaútočí na Boží lid, bude to vypadat, že jsme v ohrožení života. Budeme muset být přesvědčení o tom, že Jehova nás může vysvobodit a že to udělá. Těm národům budeme připadat jako bezbranné ovce, které nikdo nechrání. (Ezek. 38:10–12) Nebudeme mít žádné zbraně a nebudeme vycvičení k boji. Národy si budou myslet, že jsme snadný terč. Neuvidí to, co očima víry uvidíme my – armádu andělů, kteří táboří kolem nás a jsou připravení nás chránit. Jak by je taky mohli vidět? Nedívají se na věci z duchovního pohledu. Až nám nebeská vojska přijdou na pomoc, bude to pro ně obrovské překvapení. (Zjev. 19:11, 14, 15)

NA BUDOUCNOST SE PŘIPRAV UŽ TEĎ

14. Jak se už teď můžeme připravit na to, co nás čeká?

¹⁴ Jak se už teď můžeme připravit na budoucnost? Především musíme mít správný pohled na hmotné věci, protože jednoho dne se s nimi budeme muset rozloučit. Musíme být spokojení s tím, co máme, a mít největší radost z toho, že máme blízký vztah s Jehovou. Čím líp budeme Jehovu znát, tím víc budeme důvěřovat, že nás zachrání, až na nás Gog z Magogu zaútočí.

15. Které situace Davida naučily, že ho Jehova nikdy nezklame?

¹⁵ Co dalšího pomohlo Davidovi a může pomoct i nám, abychom se připravili na těžkosti? David řekl: „Ochutnejte a uvidíte, že Jehova je dobrý. Šťastný je ten, kdo u něj hledá útočiště.“ (Žalm 34:8) Z těch slov je vidět, proč si byl David jistý, že s Jehovovou pomocí může počítat. David se na Jehovu často spoléhal a on ho nikdy nezklamal. Když byl mladý, postavil se proti filištínskému obru Goliášovi, ze kterého šel strach. Řekl mu: „Dnes mi tě Jehova vydá do rukou.“ (1. Sam. 17:46) Později byl David ve službách krále Saula, který se ho několikrát pokusil zabít, ale „Jehova byl s ním“. (1. Sam. 18:12) Díky tomu, že měl zkušenosti s tím, jak mu Jehova pomáhal v minulosti, byl si jistý, že mu bude pomáhat i dál.

16. Jak můžeme „ochutnat“, že Jehova je dobrý? Uveď příklad.

¹⁶ Čím víc se na Jehovu spoléháme teď, tím víc budeme důvěřovat, že nás zachrání v budoucnosti. Víru a ochotu se na Jehovu spolehnout potřebujeme například tehdy, když chceme zaměstnavatele požádat, aby nám dal volno na sjezd nebo aby nám upravil pracovní dobu tak, abychom mohli být na všech shromážděních a mohli trávit víc času ve službě. Dejme tomu, že zaměstnavatel naší žádosti nevyhoví, a my o práci přijdeme. Budeme věřit tomu, že nás Jehova nikdy neopustí a že nám vždycky dá to, co potřebujeme? (Hebr. 13:5) Spousta bratrů a sester, kteří jsou v celodobé službě, může vyprávět příběhy o tom, jak jim Jehova přišel na pomoc, když ho nejvíc potřebovali. Jehova je věrný.

17. Jaký je biblický verš na rok 2022 a proč je trefný?

¹⁷ Jehova je na naší straně, a tak se vůbec nemusíme bát toho, co je před námi. Pokud pro nás bude nejdůležitější to, co si přeje on, nikdy nás neopustí. Vedoucí sbor si přeje, abychom chápali, jak je důležité se připravit na těžké dny, které jsou před námi, a důvěřovat, že Jehova nás nikdy neopustí. Proto vybral biblický verš na rok 2022 ze Žalmu 34:10: „Těm, kdo hledají Jehovu, nebude chybět nic dobrého.“