Jehova ti pomůže, když tě potká něco nečekaného

1. O čem jsme přesvědčení?

JAKO Jehovovi služebníci víme, že nás miluje a že chce, abychom byli v životě co nejšťastnější. (Řím. 8:35–39) Jsme taky přesvědčení, že když žijeme podle biblických zásad, je to k našemu dobru. (Iz. 48:17, 18) Co když nám ale život postaví do cesty nečekané překážky?

2. Jaké problémy nás můžou potkat a jak se kvůli tomu můžeme cítit?

² Žádný Jehovův služebník nemá bezproblémový život. Například nás může zklamat někdo z rodiny. Kvůli vážným zdravotním problémům toho pro Jehovu nemůžeme dělat tolik, kolik bychom chtěli. Vzpamatováváme se z následků přírodní katastrofy. Anebo nás pronásledují kvůli naší víře. V takových situacích si možná říkáme: „Proč se to stalo zrovna mně? Udělal jsem něco špatně? Znamená to, že už mě Jehova nemá rád?“ Už to někdy napadlo i tebe? Pokud ano, nevěš hlavu. S podobnými pocity bojovalo a bojuje hodně Jehovových věrných služebníků. (Žalm 22:1, 2; Hab. 1:2, 3)

3. Co se učíme ze Žalmu 34:19?

³ Přečti Žalm 34:19. Všimni si v tomhle žalmu dvou důležitých myšlenek: 1. ti, kdo jednají správně, mají problémy a 2. Jehova nás z nich osvobozuje. Jak to dělá? Jeden ze způsobů je, že nám pomáhá dívat se na život v tomhle světě realisticky. Sice slibuje, že nám služba jemu bude dělat radost, ale nezaručuje, že náš život bude bez problémů. (Iz. 66:14) Vybízí nás, abychom se zaměřovali na budoucnost – na dobu, kdy budeme žít věčně a budeme mít takový život, jaký si pro nás přál. (2. Kor. 4:16–18) A než k tomu dojde, každý den nám dává sílu jít dál. (Nář. 3:22–24)

4. O čem budeme mluvit v tomhle článku?

⁴ Pojďme se teď podívat, co se můžeme naučit od věrných Jehovových služebníků z biblických dob i z naší doby. Stejně jako je i nás může život někdy nepříjemně zaskočit. Když se ale o Jehovu opřeme, můžeme si být jistí, že nás vždycky podpoří. (Žalm 55:22) Až budeme o těch příbězích uvažovat, ptej se sám sebe: Jak bych na jejich místě reagoval já? Jak tyhle příběhy posilují moji důvěru v Jehovu? Co si z toho můžu vzít pro sebe?

V BIBLICKÝCH DOBÁCH

5. Čím vším si Jákob kvůli Labanovi prošel? (Viz obrázek na titulní straně.)

⁵ Boží služebníci v minulosti museli řešit nečekané situace. Třeba Jákob. Jeho táta mu přikázal, aby šel za jejich příbuzným Labanem, který taky uctíval Jehovu, a aby si vzal některou z jeho dcer. Jákob dostal ujištění, že ho Jehova bohatě odmění. (1. Mojž. 28:1–4) Takže udělal to, co bylo správné. Odešel z Kanaánu a cestoval za Labanem, který měl dvě dcery – Leu a Ráchel. Zamiloval se do Ráchel, Labanovy mladší dcery, a souhlasil, že než si ji vezme, bude pro Labana sedm let pracovat. (1. Mojž. 29:18) Věci se ale nevyvinuly podle jeho představ. Laban ho lstí donutil, aby si vzal jeho starší dceru Leu. Sice mu dovolil, aby si o týden později vzal i Ráchel, ale jenom pod podmínkou, že za ni bude pracovat dalších sedm let. (1. Mojž. 29:25–27) Nechoval se k němu fér, i pokud jde o jeho práci a mzdu. Sdíral z něj kůži celých 20 let! (1. Mojž. 31:41, 42)

6. Co dalšího Jákoba potkalo?

⁶ To ale nebylo všechno, co Jákoba v životě potkalo. Měl velkou rodinu, ale jeho synové spolu ne vždycky vycházeli. Došlo to tak daleko, že svého bratra Josefa prodali do otroctví. Jákobovi dva synové, Simeon a Levi, pošpinili jméno svojí rodiny i jméno Jehovy. Navíc jeho milovaná Ráchel zemřela při porodu jejich druhého syna. A kvůli hladomoru se musel ve stáří přestěhovat do Egypta. (1. Mojž. 34:30; 35:16–19; 37:28; 45:9–11, 28)

7. Jak Jehova Jákobovi ukazoval, že je celou dobu s ním?

⁷ I přes to všechno Jákob nikdy neztratil víru v Jehovu a v jeho sliby. A on mu za to žehnal. I když ho Laban tak vykořisťoval, Jehova mu dal velké bohatství. A představ si, jak mu musel být vděčný, když se znovu setkal s Josefem, o kterém si myslel, že už je dávno mrtvý. Všechny těžké situace v životě zvládl jenom díky tomu, že Jehova byl jeho blízký přítel. (1. Mojž. 30:43; 32:9, 10; 46:28–30) A blízký vztah k Jehovovi pomůže i nám, když se nám do cesty postaví nečekané překážky.

8. Co si král David moc přál?

⁸ Král David nemohl pro Jehovu udělat všechno, co chtěl. Například si moc přál postavit mu chrám. Řekl o tom proroku Natanovi a on mu odpověděl: „Uskutečni všechno, co máš v srdci, protože pravý Bůh je s tebou.“ (1. Par. 17:1, 2) Dokážeš si představit, co ta slova musela s Davidem udělat? Dost možná začal ten velký projekt okamžitě plánovat.

9. Jak král David reagoval, když se od Natana dozvěděl, že je všechno jinak?

⁹ Krátce potom se ale Jehovův prorok za Davidem vrátil s tím, že je všechno jinak. „Ještě tu noc“ Jehova řekl Natanovi, že to nebude David, kdo mu postaví chrám, ale jeden z jeho synů. (1. Par. 17:3, 4, 11, 12) Jak David na tu zprávu reagoval? Přizpůsobil se tomu. Dal si za cíl shromáždit prostředky a materiál, které bude jeho syn Šalomoun na stavbu potřebovat. (1. Par. 29:1–5)

10. Jak Jehova Davida odměnil?

¹⁰ Hned potom, co se David dozvěděl, že nepostaví chrám, s ním Jehova uzavřel smlouvu. Slíbil mu, že jeden z jeho potomků bude vládnout navždy. (2. Sam. 7:16) Představ si, jakou bude mít David v novém světě radost, až se dozví, že mu vládne Ježíš, král z jeho rodové linie. Co se z toho učíme? I když pro Jehovu nemůžeme dělat všechno, co bychom si přáli, možná má pro nás připravené něco, co předčí všechny naše představy.

11. Co hezkého křesťané v prvním století zažili, i když Království v jejich době ještě nepřišlo? (Skutky 6:7)

¹¹ Ani křesťané v prvním století to neměli jednoduché. Například si moc přáli, aby už přišlo Boží království, ale nevěděli, kdy k tomu dojde. (Sk. 1:6, 7) Co teda dělali? Naplno se pustili do kázání. Když viděli, jak se dobrá zpráva šíří, byl to pro ně jasný důkaz, že jim s tím Jehova pomáhá. (Přečti Skutky 6:7.)

12. Co dělali křesťané v prvním století, když přišel hladomor?

¹² Jednou zase „celou zemi“ postihl velký hladomor a nevyhnul se ani křesťanům. (Sk. 11:28) Dokážeš si představit, jaký dopad to na ně muselo mít? Hlavy rodin si určitě dělaly starosti, jak se postarají o své blízké. A co mladí, kteří toho pro Jehovu chtěli dělat víc? Říkali si, že by měli svoje plány radši odložit? Každopádně křesťané se té situaci přizpůsobili. Dál kázali, jak mohli, a ochotně se dělili o svoje věci se spoluvěřícími v Judeji. (Sk. 11:29, 30)

13. Co dobrého zažili křesťané během hladomoru?

¹³ Co dobrého křesťané během hladomoru zažili? Ti, kdo dostali hmotnou pomoc, na vlastní oči viděli, jak se o ně Jehova stará. (Mat. 6:31–33) Ke spoluvěřícím, kteří jim takhle pomohli, se určitě cítili mnohem blíž. A ti, kdo přispěli nějakým darem nebo se do humanitární pomoci zapojili jinak, zažili radost z toho, že mohli druhým něco dát. (Sk. 20:35) Všichni se nové situaci přizpůsobili a Jehova jim za to žehnal.

14. Co potkalo Barnabáše a Pavla a k čemu to vedlo? (Skutky 14:21, 22)

¹⁴ Křesťané v prvním století taky často zažívali pronásledování, a někdy ve chvíli, kdy to nejmíň čekali. Vezmi si, co se stalo Barnabášovi a apoštolu Pavlovi, když kázali v Lystře a jejím okolí. Nejdřív z nich byli jejich posluchači nadšení. Ale když pak jejich odpůrci „získali zástupy na svou stranu“, někteří z těch samých lidí Pavla málem ukamenovali. (Sk. 14:19) Barnabáš a Pavel ale šli kázat jinam. K čemu to vedlo? Získali tam „mnoho učedníků“ a bratry a sestry povzbudili svými slovy a příkladem. (Přečti Skutky 14:21, 22.) Díky tomu, že se nevzdali ani tváří v tvář nečekanému pronásledování, pomohli hodně lidem. Když se ani my nevzdáme a dál děláme to, čím nás Jehova pověřil, zažijeme spoustu dobrého.

V NAŠÍ DOBĚ

15. Co se učíš od bratra Macmillana?

¹⁵ Jehovovi služebníci s napětím očekávali, co přinese rok 1914. Jedním z nich byl bratr A. H. Macmillan. Stejně jako hodně dalších křesťanů v té době i on si myslel, že už brzo půjde do nebe. V proslovu, který měl v září 1914, prohlásil: „Je to pravděpodobně poslední přednáška, kterou kdy pronesu.“ Samozřejmě to jeho poslední přednáška nebyla. Později napsal: „Snad se někteří z nás trochu ukvapili, když si mysleli, že ihned půjdeme do nebe.“ A dodal: „Teď bychom spíše měli pilně pokračovat ve službě Pánu.“ A přesně to bratr Macmillan dělal. Naplno kázal. Chodil do vězení, kde povzbuzoval bratry, kteří tam skončili kvůli svému neutrálnímu postoji. A i ve stáří dál věrně chodil na shromáždění. Čas, kdy čekal na svoji odměnu, dobře využíval. Co mu to přineslo? Krátce před svou smrtí v roce 1966 napsal: „Moje víra je dnes stejně silná, jako byla vždycky.“ Tenhle jeho krásný postoj můžeme všichni napodobovat, zvlášť když nějaké zkoušky nebo problémy trvají déle, než jsme čekali. (Hebr. 13:7)

16. Co nečekaného potkalo bratra Jenningse a jeho manželku? (Jakub 4:14)

¹⁶ Mnoho bratrů a sester bojuje s nečekanými zdravotními problémy. Tak například bratr Herbert Jennings. Ve svém životním příběhu popisuje, jak s manželkou sloužili jako misionáři v Ghaně. Službu tam měli moc rádi. Ale pak mu diagnostikovali vážnou poruchu nálady. Tu situaci popsal v duchu slov z Jakuba 4:14 jako „zítřek, jaký jsme neočekávali“. (Přečti.) Napsal: „Když jsme pochopili, jak se věci mají, zařídili jsme vše tak, abychom mohli Ghanu i mnoho našich blízkých přátel opustit.“ Vrátili se do Kanady, aby se tam bratr mohl léčit. I když to s manželkou vůbec neměli jednoduché, Jehova jim pomáhal, aby mu mohli dál věrně sloužit.

17. Jak příklad bratra Jenningse pomohl druhým?

¹⁷ To, jak bratr Jennings ve svém životním příběhu upřímně popisoval, čím si procházeli, hodně zapůsobilo na druhé. Jedna sestra napsala: „Nikdy jsem nepociťovala tak hluboké pohnutí jako při čtení tohoto článku. … Když jsem četla, že bratr Jennings se musel vzdát určité výsady, aby mohl zvládat své onemocnění, pomohlo mi to a začala jsem se na svou situaci dívat vyrovnaně.“ Něco podobného napsal jeden bratr: „Deset let jsem sloužil jako sborový starší, ale potom jsem se kvůli duševnímu onemocnění musel této výsady vzdát. Pocit selhání mě přemáhal natolik, že čtení životních příběhů … pro mě často bylo příliš skličující. Ale to, jakou vytrvalost projevuje bratr Jennings, mě povzbudilo.“ Ukazuje nám to, že když se ani přes nečekané problémy nevzdáme, může to naše spoluvěřící hodně povzbudit. I když se věci v životě nevyvinou tak, jak jsme si představovali, můžeme být pro druhé příkladem víry a vytrvalosti. (1. Petra 5:9)

18. Co se učíš od jedné vdovy z Nigérie? (Viz ilustrační obrázky.)

¹⁸ Pandemie covidu-19 a jiné katastrofy mají dopad na spoustu Jehovových služebníků. Například jedna vdova v Nigérii byla hodně chudá. Jednou ráno, když si s dcerou uvařily poslední hrnek rýže, se jí dcera zeptala, co budou jíst příště. Maminka jí řekla, že už jim nezbylo žádné jídlo ani peníze, ale že by měly napodobit vdovu z Carefatu. Ta si připravila poslední jídlo a plně se spolehla na Jehovu. (1. Král. 17:8–16) Než vůbec začaly přemýšlet, co budou mít k obědu, dostaly od spoluvěřících balíček s humanitární pomocí. Bylo v něm jídlo nejmíň na dva týdny. Sestra řekla, že by ji ani nenapadlo, jak pozorně Jehova poslouchal to, co odpověděla svojí dceři. Co je z toho vidět? Když se na Jehovu spoléháme, nečekané problémy nás k němu jedině přiblíží. (1. Petra 5:6, 7)

19. Čím si prošel bratr Jeršov?

¹⁹ V nedávné době se mnozí bratři a sestry nečekaně stali terčem pronásledování. Patří mezi ně bratr Alexej Jeršov z Ruska. Když se dal v roce 1994 pokřtít, svědkové Jehovovi tam měli určitou míru svobody. Pak se ale situace v Rusku změnila. V roce 2020 vtrhli k bratru Jeršovovi domů agenti. Prohledali to tam a spoustu věcí mu zabavili. Po několika měsících proti němu bylo zahájeno trestní stíhání. Jako by to nestačilo, obvinili ho na základě videonahrávek pořízených člověkem, který přes rok předstíral zájem o studium Bible. To byla rána pod pás!

20. Díky čemu má teď bratr Jeršov k Jehovovi blíž?

²⁰ Přineslo pronásledování bratru Jeršovovi něco dobrého? Rozhodně. Jeho vztah s Jehovou je ještě pevnější. „S manželkou se teď častěji modlíme,“ říká. „Uvědomuju si, že bez Jehovovy pomoci bych tuhle situaci vůbec nezvládl.“ A dodává: „Hodně mi pomáhá osobní studium. Přemýšlím třeba o věrných Božích služebnících z minulosti. V Bibli je spousta příběhů, ze kterých je vidět, jak je důležité zůstat klidný a důvěřovat Jehovovi.“

21. Co jsme se naučili v tomhle článku?

²¹ Co jsme se v tomhle článku naučili? Život nám přináší nečekané problémy. Když se ale spoléháme na Jehovu, vždycky nám pomůže. Platí to, co říká klíčový verš tohohle článku: „Ten, kdo jedná správně, má mnoho těžkostí, ale Jehova ho ze všech osvobozuje.“ (Žalm 34:19) Nezaměřujme se proto na naše problémy, ale na to, jak nás Jehova podporuje. Když to tak budeme dělat, budeme moct stejně jako apoštol Pavel říct: „Na všechno mám sílu díky tomu, kdo mi sílu dává.“ (Filip. 4:13)