Starší jsou při jednání s provinilci laskaví a milosrdní

1. Co se může stát, když někdo vážně zhřeší?

V PŘEDCHOZÍM článku jsme si ukázali, jak apoštol Pavel řešil situaci, ke které došlo v Korintu. Jeden bratr vážně hřešil, a protože toho nelitoval, už nemohl patřit do sboru. Ale jak říká klíčový verš tohohle článku, Bůh může toho, kdo vážně zhřešil, „přivést k pokání“. (Řím. 2:4) Jak k tomu používá starší?

2., 3. Co bychom měli udělat, když zjistíme, že někdo vážně zhřešil, a proč?

² Aby mohli starší někomu pomoct, musí o tom, co se stalo, vědět. Co když zjistíme, že někdo vážně zhřešil a mohl by být od sboru oddělen? Měli bychom ho povzbudit, aby za staršími zašel a řekl si o pomoc. (Iz. 1:18; Sk. 20:28; 1. Petra 5:2)

³ Co když s nimi mluvit nechce? V tom případě bychom za staršími měli jít my. Díky tomu mu můžou pomoct. Tím ukážeme, že ho máme opravdu rádi a nechceme ho ztratit. Kdyby totiž se špatným jednáním nepřestal, přišel by o svůj vztah s Jehovou a mohl by poškodit pověst sboru. Takže i když pro nás nemusí být lehké za staršími zajít, uděláme to, protože toho člověka i Jehovu milujeme. (Žalm 27:14)

JAK STARŠÍ POMÁHAJÍ TĚM, KDO VÁŽNĚ ZHŘEŠILI

4. Jaký cíl mají starší, když se sejdou s někým, kdo vážně zhřešil?

⁴ Když někdo ze sboru vážně zhřeší, starší mezi sebou vyberou tři způsobilé bratry, kteří budou tvořit výbor.a Tihle muži musí být pokorní. I když se toho člověka budou snažit přivést k pokání, je jim jasné, že ho nemůžou donutit, aby se změnil. (5. Mojž. 30:19) Uvědomují si, že ne všichni budou reagovat stejně dobře jako král David. (2. Sam. 12:13) Někteří se možná rozhodnou ukáznění od Jehovy ignorovat. (1. Mojž. 4:6–8) I tak se budou starší ze všech sil snažit přivést provinilce k pokání. Jakými zásadami by se měli řídit, když se s ním sejdou?

5. Na co musí starší při setkání s provinilcem pamatovat? (2. Timoteovi 2:24–26; viz taky obrázek)

⁵ Starší provinilce vnímají jako vzácnou ovečku, která se ztratila. (Luk. 15:4, 6) Takže když se s ním sejdou, jsou citliví a nemluví s ním drsně. Taky pamatují, že účelem setkání není jenom klást otázky a zjišťovat fakta. Chtějí projevovat vlastnosti, o kterých se píše ve 2. Timoteovi 2:24–26. (Přečti.) Když se snaží působit na jeho srdce, jsou mírní, jemní a laskaví.

6. Jak starší připraví svoje srdce předtím, než se s provinilcem sejdou? (Římanům 2:4)

⁶ Starší připraví svoje srdce. O tom, jak Jehova jedná s člověkem, který zhřešil, Pavel napsal: „Bůh tě chce ve své laskavosti přivést k pokání.“ (Přečti Římanům 2:4.) Starší se v tom snaží Jehovu napodobovat. Musí pamatovat, že jsou především pastýři. Chtějí se nechat vést Kristem a jednat se sborem tak jako on. (Iz. 11:3, 4; Mat. 18:18–20) Než se výbor s provinilcem sejde, modlí se a připomíná si svůj cíl: Přivést ho k pokání. Taky se modlí, aby jim Jehova pomohl tu situaci pochopit, a hledají, co se k tomu píše v Bibli a v našich publikacích. Přemýšlí, co o tom člověku potřebují vědět a co ho k jeho jednání mohlo vést. (Přísl. 20:5)

7., 8. Jak můžou být starší trpěliví jako Jehova?

⁷ Starší se snaží být trpěliví jako Jehova. Pamatují na to, jak jednal s hříšníky v minulosti. Třeba Kainovi trpělivě domlouval, varoval ho před následky jeho hříchu a taky mu řekl, co dobrého ho čeká, když se změní. (1. Mojž. 4:6, 7) Za Davidem poslal proroka Natana, aby ho usměrnil. Ten použil přirovnání, které zapůsobilo na královo srdce. (2. Sam. 12:1–7) A ke vzpurným Izraelitům „znovu a znovu“ posílal proroky. (Jer. 7:24, 25) Nečekal, až se jeho služebníci budou kát. Byl iniciativní a pomáhal jim už v době, kdy ještě vážně hřešili.

⁸ Když se starší snaží provinilci pomáhat, Jehovu při tom napodobují. Jak říká 2. Timoteovi 4:2, dělají to „s veškerou trpělivostí“. V čem se to projeví? Když se provinilci snaží pomáhat, aby chtěl dělat to, co je správné, zůstanou klidní a trpěliví. Kdyby dali najevo, že jsou naštvaní, zklamaní nebo zoufalí, možná by jim nenaslouchal nebo by se nechtěl kát.

9., 10. Jak můžou starší pomoct provinilci, aby se zamyslel nad tím, co udělal?

⁹ Starší se snaží zjistit, co k hříchu vedlo. Co oslabilo jeho vztah s Jehovou? Přestal si pravidelně číst Bibli nebo chodit do služby? Modlil se k Jehovovi míň nebo povrchně? Vzdal svůj boj se špatnými touhami? S kým trávil čas? Jakou zábavu si vybíral? Jak taková rozhodnutí ovlivnila to, na co myslel a po čem toužil? Uvědomuje si, jak to, co udělal, působí na jeho Otce, Jehovu?

¹⁰ Starší mu kladou otázky, aby mu pomohli se nad sebou zamyslet. Dělají to laskavě a nejsou při tom vlezlí. (Přísl. 20:5) Stejně jako prorok Natan můžou použít přirovnání, aby mu pomohli pochopit, v čem bylo jeho jednání špatné. Možná už během první schůzky provinilec začne svých chyb litovat, nebo dokonce dospěje k pokání.

11. Jak s provinilci jednal Ježíš?

¹¹ Starší chtějí napodobovat Ježíše. Když po svém vzkříšení mluvil se Saulem z Tarsu, položil mu otázku na tělo: „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?“ Tím mu pomohl, aby si uvědomil, že to, co dělá, je špatné. (Sk. 9:3–6) A pokud jde o „tu ženu Jezábel“, Ježíš řekl: „Dal jsem jí čas, aby činila pokání.“ (Zjev. 2:20, 21)

12., 13. Jak starší můžou dát provinilci čas, aby projevil pokání? (Viz taky obrázek.)

¹² Stejně jako Ježíš ani starší nedělají ukvapené závěry. Nemyslí si, že se ten člověk změnit nechce. Někdo možná projeví pokání už na první schůzce, ale někdo jiný bude potřebovat víc času. A tak se s ním starší můžou sejít víckrát. Po první schůzce třeba začne vážně přemýšlet o tom, co mu bratři řekli. Možná taky Jehovu pokorně poprosí, aby mu odpustil. (Žalm 32:5; 38:18) Takže na další schůzce už může věci vnímat jinak.

¹³ Aby mu starší k pokání pomohli, musí být empatičtí a laskaví. Modlí se, aby Jehova jejich úsilí žehnal, a doufají, že se ten člověk vzpamatuje a bude svého jednání litovat. (2. Tim. 2:25, 26)

14. Komu patří zásluha za to, že hříšník činil pokání, a proč?

¹⁴ Když se hříšník kaje, je to důvod k obrovské radosti. (Luk. 15:7, 10) Starší pro to udělali maximum, ale kdo mu vlastně pomohl se změnit? Pavel napsal: „Bůh jim snad dovolí, aby činili pokání“ nebo podle poznámky pod čarou „dá, aby změnili smýšlení“. (2. Tim. 2:25) Poznámka v anglické studijní Bibli k tomu verši říká: „Zásluha za takovou změnu smýšlení nepatří žádnému člověku, ale Jehovovi, který zbloudilému křesťanovi s touhle důležitou změnou pomohl. Pavel dále zmiňuje, k čemu krásnému to vede. Hříšník totiž díky pokání přesněji pozná pravdu a pomůže mu to se vzpamatovat a vyváznout ze Satanovy pasti. (2Ti 2:26)“

15. Jak můžou starší dál pomáhat tomu, kdo dospěl k pokání?

¹⁵ Když provinilec dospěl k pokání, starší mu budou dál pastýřsky pomáhat, aby se znovu nechytil do Satanovy pasti a urovnal „cesty svým nohám“. (Hebr. 12:12, 13) O tom, co špatného ten člověk udělal, starší samozřejmě s nikým nemluví. Ale co je možná někdy potřeba říct sboru?

„KÁREJ PŘEDE VŠEMI“

16. Na koho se může vztahovat výraz „všichni“ v 1. Timoteovi 5:20?

¹⁶ Přečti 1. Timoteovi 5:20. Pavel napsal tahle slova Timoteovi, který taky sloužil jako starší, aby věděl, jak má jednat s těmi, „kdo hřeší“. Myslel tím, že by měl provinilce kárat před celým sborem? Nemuselo to tak být. Myslel tím všechny, kdo o tom hříchu mohli vědět. Mohli to být očití svědkové nebo ti, kterým se ten člověk sám svěřil. Starší jim mohli soukromě říct, že se ta záležitost řešila a že byl provinilec pokárán.

17. Co a proč by se mělo oznámit, když o tom, co se stalo, ví většina sboru nebo je pravděpodobné, že se to dozví?

¹⁷ Někdy ale o tom, co se stalo, může vědět většina sboru nebo je pravděpodobné, že se to dozví. V takovém případě to, že byl provinilec pokárán, starší oznámí celému sboru. Proč? Pavel odpověděl: „Aby to pro ostatní bylo varování“ – varování, aby nezhřešili.

18. Jak starší postupují, když vážně zhřeší nezletilý bratr nebo sestra? (Viz taky obrázek.)

¹⁸ Co když vážně zhřeší bratr nebo sestra, kterým ještě není 18? Rada starších zařídí, aby se s ním a jeho křesťanskými rodiči sešli dva starší.b Ti se budou snažit zjistit, co už rodiče pro dítě udělali, aby mu pomohli se změnit. Pokud má dobrý postoj a rodiče mu svědomitě pomáhají se napravit, ti dva starší můžou rozhodnout, že není nutné podniknout další kroky. Vždyť právě rodiče jsou zodpovědní za to, aby svoje děti s láskou usměrňovali. Je to úkol, který dostali od Boha. (5. Mojž. 6:6, 7; Přísl. 6:20; 22:6; Ef. 6:2–4) Starší by se u nich měli čas od času ujistit, že nezletilý dostává potřebnou pomoc. Ale co když pokřtěný nezletilý se špatným jednáním nechce přestat? V takovém případě se s ním a jeho křesťanskými rodiči sejde výbor starších.

„JEHOVA JE VELMI SOUCITNÝ A MILOSRDNÝ“

19. Jak starší při jednání s provinilci napodobují Jehovu?

¹⁹ Jehova od starších očekává, že budou sbor chránit a udržovat ho čistý. (1. Kor. 5:7) Zároveň dělají všechno pro to, aby provinilce přivedli k pokání. Takže když jim pomáhají, snaží se udržet si pozitivní postoj a doufají, že se změní. Chtějí totiž napodobovat Jehovu, který je „velmi soucitný a milosrdný“. (Jak. 5:11) Přesně takhle se svými bratry a sestrami jednal apoštol Jan. Napsal: „Moje děťátka, píšu vám to, abyste nezhřešili. A pokud někdo přesto zhřeší, máme u Otce pomocníka, Ježíše Krista, toho bezúhonného.“ (1. Jana 2:1)

20. Co se dozvíme v posledním článku téhle série?

²⁰ Je smutné, že křesťan někdy svého jednání nelituje. V takovém případě musí být od sboru oddělen. Co by pak starší měli dělat? To se dozvíme v posledním článku téhle série.