Úterý 14. října
Lid opustil dům Jehovy. (2. Par. 24:18)
Král Jehoaš se špatně rozhodl. Jaké poučení z toho vyplývá? Třeba to, že je důležité vybírat si kamarády, kteří na tebe mají dobrý vliv – to znamená ty, kdo mají rádi Jehovu a chtějí mu dělat radost. A nemusí to být jenom lidé, kteří jsou podobně staří jako ty. Vzpomeň si, že Jehoaš byl o hodně mladší než Jehojada. Když přemýšlíš o svých kamarádech, polož si tyhle otázky: Pomáhají mi, abych měl silnější víru? Je pro mě díky nim jednodušší žít tak, jak si Jehova přeje? Mluví rádi o Jehovovi a o tom, čemu věří? Váží si Bible a žijou podle ní? Říkají mi jenom to, co chci slyšet, nebo mají odvahu mě upozornit, když něco nedělám dobře? (Přísl. 27:5, 6, 17) Na rovinu, jestli tvoji kamarádi nemilují Jehovu, pak je nepotřebuješ. Ale jestli ho milují, drž se jich. Je to pro tebe ta nejlepší společnost. (Přísl. 13:20) w23.09 38:6-7
Středa 15. října
Já jsem Alfa a Omega. (Zjev. 1:8)
Alfa je první písmeno řecké abecedy a omega je poslední. Když o sobě Jehova říká, že je „Alfa a Omega“, naznačuje, že když se do něčeho pustí, tak to taky úspěšně dotáhne do konce. Potom co Jehova stvořil Adama a Evu, řekl: „Buďte plodní a množte se, naplňte zemi a podmaňte si ji.“ (1. Mojž. 1:28) V té chvíli Jehova vlastně řekl „alfa“. Jasně vyjádřil svůj záměr – že přijde doba, kdy dokonalí a poslušní potomci Adama a Evy naplní zemi a přemění ji v ráj. Pak Jehova jakoby řekne „omega“. Potom co dokončil nebe a zemi a všechno na nich, řekl něco, aby ukázal, že se jeho záměr jistě splní. Zaručil se, že i kdyby se objevily nějaké překážky, svůj záměr s lidstvem a se zemí do puntíku splní. Dojde k tomu na konci sedmého dne. (1. Mojž. 2:1–3) w23.11 46:13-14
Čtvrtek 16. října
Vyčistěte Jehovovu cestu! Udělejte v poušti rovnou cestu pro našeho Boha. (Iz. 40:3)
Náročná cesta z Babylonu do Izraele mohla trvat asi čtyři měsíce, ale Jehova slíbil, že jakékoli překážky, které Izraelitům budou bránit v návratu, odstraní. Židé, kteří milovali Jehovu, věděli, že to, co získají návratem do Izraele, daleko převýší to, co obětují. Ta největší výhoda souvisela s uctíváním Jehovy. V Babyloně žádný chrám nepatřil Jehovovi. Nebyl tam žádný oltář, na který mohli Izraelité přinášet oběti, jak to vyžadoval Mojžíšův zákon, a nefungovalo tam kněžstvo, které je předkládalo. Navíc tam Židé byli obklopení lidmi, kteří uctívali falešné bohy a neuznávali Jehovova měřítka. Takže Židé, kteří se báli Jehovy – a byly jich tisíce – se už nemohli dočkat, až se vrátí domů a budou ho moct uctívat správným způsobem. w23.05 22:3-4