Říjen

Máš někdy problém poslechnout? Nejsi sám. Měl to tak i král David, a tak prosil Boha: „Probuď ve mně ochotu tě poslouchat.“ (Žalm 51:12) David Jehovu miloval, ale i tak pro něj nebylo vždycky jednoduché být poslušný. A stejný boj vedeme i my. Proč? Zaprvé, sklon k neposlušnosti v sobě máme už od narození. Zadruhé, k neposlušnosti nás svádí Satan, protože chce, abychom byli jako on. (2. Kor. 11:3) A zatřetí, žijeme ve světě, kde se lidé často bouří a nechtějí nikoho poslouchat. Tuhle atmosféru Bible popisuje jako ducha, „který teď působí v synech neposlušnosti“. (Ef. 2:2) Takže nebojujeme jenom sami se sebou, ale taky proti Ďáblovi a tomuhle světu. Musíme se proto hodně snažit, když chceme poslouchat Jehovu a ty, kterým svěřil nějakou pravomoc. w23.10 42:1

Co se z Ježíšova zázraku v Káně učíme? Je to lekce pokory. Ježíš se tím zázrakem nechlubil. Vlastně se nikdy nechlubil tím, co se mu podařilo. Naopak, všechny zásluhy vždycky pokorně připsal svému Otci. (Jan 5:19, 30; 8:28) Když se na sebe budeme dívat stejně pokorně jako Ježíš, ani my se nebudeme chlubit tím, co se nám podařilo. Nechlubme se sami sebou, ale tím, jak úžasnému Bohu můžeme sloužit. (Jer. 9:23, 24) Připisujme všechny zásluhy jemu. Koneckonců co bychom bez jeho pomoci dokázali? (1. Kor. 1:26–31) Když jsme pokorní, nerozhlašujeme, co dobrého jsme pro koho udělali. Stačí nám, že to ví Jehova a že si toho váží. (Srovnej s Matoušem 6:2–4; Hebr. 13:16) Když se snažíme být pokorní jako Ježíš, Jehova z toho má určitě radost. (1. Petra 5:6) w23.04 15:9, 11-12

Apoštol Pavel křesťanům říká, aby „[mysleli] na to, co je dobré pro druhé“. Jak se můžeme touhle radou řídit na shromáždění? Nezapomínejme, že i ostatní chtějí něco říct. Podívej se na to takhle: Když si povídáš s kamarády, mluvíš tak moc, že je vůbec nepustíš ke slovu? Jasně že ne! Chceš, aby taky měli prostor něco říct. A podobné je to na shromáždění. Chceme, aby se ke slovu dostalo co nejvíc lidí. Vlastně je to tak, že jeden z nejlepších způsobů, jak bratry a sestry povzbudit, je dát jim šanci mluvit o své víře. (1. Kor. 10:24) Snaž se, aby tvoje komentáře byly krátké. Díky tomu se dostane ke slovu víc lidí. A ani v krátkém komentáři neříkej příliš mnoho bodů. Když shrneš celý odstavec, ostatním toho moc nezbyde. w23.04 18:11-13

Nesmíme zapomenout, jak důležité je pomáhat druhým, hlavně v kazatelské službě. Ve službě se setkáváme s lidmi, kteří pochází z různého prostředí, hlásí se k různým náboženstvím a mají různé názory. Právě proto potřebujeme být přizpůsobiví. V tom nám dal skvělý příklad Pavel. Ježíš mu dal za úkol být „apoštolem pro národy“. (Řím. 11:13) Takže Pavel kázal Židům, Řekům, vzdělaným lidem, obyčejným rolníkům i lidem ve vysokém postavení, třeba králům. Jeho posluchači už snad nemohli být rozmanitější. Jak se mu povedlo zapůsobit na jejich srdce? Řekl: „Pro lidi všeho druhu jsem se stal vším.“ (1. Kor. 9:19–22) Přemýšlel, odkud pocházejí, jakou mají kulturu a čemu věří, a přizpůsobil se tomu. Když budeme ve službě nápadití a naše poselství ušijeme lidem na míru, naše služba bude efektivnější. w23.07 32:11-12

Mírnost je projevem síly, ne slabosti. Chce to totiž vnitřní sílu zůstat v klidu, když je to těžké. Mírnost patří k „ovoci ducha“. (Gal. 5:22, 23) Jeden tvar řeckého slova překládaného jako „mírnost“ se občas používal k popisu divokého koně, který byl zkrocen. Zkus si takového koně představit. Přestože už je klidný, pořád má velkou sílu. Jak můžeme my lidé být mírní a zároveň silní? Sami na to nestačíme. Musíme Jehovu prosit o svatého ducha, aby nám pomohl na téhle krásné vlastnosti pracovat. A opravdu to funguje. Spousta svědků reagovala mírně, když se setkala s odporem, a na ty, kdo to viděli, to hodně zapůsobilo. (2. Tim. 2:24, 25) w23.09 39:3

Apoštol Jan měl úžasné vidění, ve kterém 24 starších v nebi uctívalo Jehovu. Chválili ho a volali, že si zaslouží „slávu, čest a moc“. (Zjev. 4:10, 11) I věrní andělé mají spoustu důvodů Jehovu chválit. Jsou v nebi s ním a dobře ho znají. Můžou pozorovat, co dělá, a tak vidí jeho úžasné vlastnosti. To všechno je motivuje, aby ho chválili. (Job 38:4–7) Jak můžeme Jehovu chválit my? V modlitbách mu můžeme říkat, co se nám na něm líbí a za co ho obdivujeme. Když si čteš a studuješ Bibli, všímej si jeho vlastností. (Job 37:23; Řím. 11:33) Které máš na něm nejradši? Pak mu řekni, jak to na tebe působí. Taky ho můžeš chválit za to, jak pomáhá tobě i všem bratrům a sestrám. (1. Sam. 2:1, 2) w23.05 20:6-7

V roce 1919 se Boží lid vymanil z pout Velkého Babylonu. V tom roce se na scéně objevil „věrný a rozvážný otrok“, a tak mohl upřímné lidi přivítat na nově otevřené „Cestě svatosti“. (Mat. 24:45–47; Iz. 35:8) I díky tvrdé práci těch, kdo ji v minulosti připravovali, se mohli lidé, kteří se na ni vydali, víc a víc dozvídat o Jehovovi a jeho záměrech. (Přísl. 4:18) Mohli taky začít žít tak, jak se mu to líbí. Jehova neočekával, že jeho lid udělá všechny potřebné změny najednou, ale pomáhal mu v tom postupně. Bude to krásný pocit, až se Jehovovi budeme líbit ve všem, co děláme. Každá cesta potřebuje pravidelnou údržbu. Od roku 1919 práce na „Cestě svatosti“ pokračují. Cílem je, aby Velký Babylon mohli opustit další lidé. w23.05 22:15-16

Vedoucí sbor osobně školí pomocníky jednotlivých výborů vedoucího sboru. Tihle pomocníci už teď dělají spoustu zodpovědné práce. Jsou skvěle připravení na to, aby pokračovali v péči o Ježíšovy ovečky. Když ke konci velkého soužení zbývající pomazaní odejdou do nebe, čisté uctívání Jehovy tady na zemi bude bez přerušení pokračovat dál. S Ježíšem v čele Boží lid nikdo nezastaví. Je pravda, že v té době na nás bude útočit Gog z Magogu, nepřátelská koalice národů. (Ezek. 38:18–20) Tenhle útok ale nebude mít dlouhého trvání. Rozhodně nezabrání Jehovovým služebníkům v tom, aby ho uctívali. Není pochyb, že je Jehova zachrání! Apoštol Jan měl vidění, ve kterém byl „velký zástup“ Ježíšových jiných ovcí. O tomhle zástupu se píše, že „vychází z velkého soužení“. (Zjev. 7:9, 14) Je to tak, Jehovův lid bude v bezpečí. w24.02 5:13-14

Jak můžeme svatého ducha získat? Tak, že se o něj modlíme, studujeme Boží Slovo a jsme součástí organizace, kterou Jehova svým duchem vede. To všechno nám pomůže rozvíjet vlastnosti, které patří k „ovoci ducha“. (Gal. 5:22, 23) Jehova svatého ducha dává jenom těm, kdo jsou z jeho pohledu čistí. Kdybychom v sobě živili nečisté myšlenky a začali se tak i chovat, o svatého ducha bychom přišli. (1. Tes. 4:7, 8) Abychom ho dál dostávali, nesmíme taky „pohrdat proroctvími“. (1. Tes. 5:20) Těmihle proroctvími se myslí informace, které nám Jehova dává prostřednictvím svého ducha, včetně těch o Jehovově dni a o tom, v jak vážné době žijeme. Nemyslíme si, že ten den je ještě daleko, že Armagedon za našeho života nepřijde. Naopak máme jeho příchod stále na mysli. Jak? Tak, že se chováme správně a každý den děláme maximum pro to, aby bylo vidět, že jsme oddaní Bohu. (2. Petra 3:11, 12) w23.06 26:13-14

Co bychom měli dělat, když narazíme na pornografický obrázek? Hned se na něj přestat dívat. Může nám pomoct, když si uvědomíme, co je v sázce. Je to to nejcennější, co máme – náš vztah s Jehovou. Vzrušovat nás můžou taky obrázky, které nejsou vyloženě pornografické. Proč se vyhýbat i jim? Protože nechceme o ničem nemravném ani přemýšlet. Nechceme zcizoložit ani ve svém srdci. (Mat. 5:28, 29) Jeden starší z Thajska, který se jmenuje David, říká: „Vždycky se sám sebe zeptám: I když nejde o pornografii, líbilo by se Jehovovi, kdybych se na ty obrázky díval? To mi pomůže zachovat se správně.“ Když rozvíjíme zdravý strach z toho, že bychom Jehovu zklamali, pomáhá nám to jednat moudře. „Bát se Jehovy“ je totiž „prvním krokem k moudrosti“. w23.06 28:12-13

Těmi „vnitřními místnostmi“ možná budou naše sbory. Jehova nám slibuje, že když zůstaneme s našimi bratry a sestrami jednotní, ochrání nás. Proto se musíme už teď ze všech sil snažit, abychom je nejenom tolerovali, ale měli je doopravdy rádi. Může na tom záviset náš život! Až přijde „Jehovův velký den“, bude to pro celé lidstvo nesmírně těžké období. (Sef. 1:14, 15) A problémy se nevyhnou ani Božím služebníkům. Ale když se budeme připravovat už teď, dokážeme zůstat klidní a pomáhat druhým. Vytrváme, ať už se nám do cesty postaví cokoli. Když se naši spoluvěřící ocitnou v nouzi, soucit nás bude motivovat, abychom pro ně udělali všechno, co je v našich silách, a zajistili jim to, co potřebují. A když se bratry a sestry naučíme mít rádi už teď, dokážeme je milovat i v budoucnosti. Jehova nás pak odmění věčným životem ve světě, kde si na problémy a trápení ani nevzpomeneme. (Iz. 65:17) w23.07 29:16-17

O různých Božích služebnících Bible říká, že byli silní. Ale i ti nejsilnější z nich si tak někdy nepřipadali. Třeba král David se někdy cítil „silný jako hora“, ale jindy „dostal … strach“. (Žalm 30:7) Nebo Samson. Když mu Jehova dával svého ducha, byl neobyčejně silný, ale uvědomoval si, že bez něj by zeslábl a byl by „jako všichni ostatní“. (Soud. 14:5, 6; 16:17) Tihle muži byli tak silní jenom díky Jehovovi. I apoštol Pavel věděl, že potřebuje sílu od Jehovy. (2. Kor. 12:9, 10) Trápilo ho zdraví. (Gal. 4:13, 14) Někdy taky bojoval s tím, aby udělal to, co je správné. (Řím. 7:18, 19) A občas prožíval obrovský stres a měl strach, co s ním bude. (2. Kor. 1:8, 9) Sám ale řekl, že když je slabý, pak je mocný. Jak to? Jehova mu dával sílu, která mu chyběla. Díky tomu to Pavel všechno zvládl. w23.10 43:1-2

Jestli občas bojuješ s pocity méněcennosti, pamatuj na to, že si tě k sobě přitáhl sám Jehova. (Jan 6:44) Vidí v tobě to dobré, co možná ty nevidíš, a ví, co máš v srdci. (2. Par. 6:30) Takže mu můžeš věřit, když říká, že jsi vzácný. (1. Jana 3:19, 20) Někteří z nás mají pořád výčitky svědomí kvůli tomu, co dělali, než poznali pravdu. (1. Petra 4:3) A i křesťané, kteří Jehovovi věrně slouží už dlouhá léta, možná pořád bojují se svými slabostmi. A co ty? Máš někdy pocit, že ti Jehova nemůže odpustit? Útěchou ti může být, že podobné bitvy sváděli i Boží služebníci v minulosti. Třeba takový apoštol Pavel. Když přemýšlel o svojí nedokonalosti, cítil se mizerně. (Řím. 7:24) Svých hříchů samozřejmě litoval a dal se pokřtít, ale stejně o sobě řekl, že je „nejposlednější z apoštolů“ a „ten nejhorší“ hříšník. (1. Kor. 15:9; 1. Tim. 1:15) w24.03 13:5-6

Král Jehoaš se špatně rozhodl. Jaké poučení z toho vyplývá? Třeba to, že je důležité vybírat si kamarády, kteří na tebe mají dobrý vliv – to znamená ty, kdo mají rádi Jehovu a chtějí mu dělat radost. A nemusí to být jenom lidé, kteří jsou podobně staří jako ty. Vzpomeň si, že Jehoaš byl o hodně mladší než Jehojada. Když přemýšlíš o svých kamarádech, polož si tyhle otázky: Pomáhají mi, abych měl silnější víru? Je pro mě díky nim jednodušší žít tak, jak si Jehova přeje? Mluví rádi o Jehovovi a o tom, čemu věří? Váží si Bible a žijou podle ní? Říkají mi jenom to, co chci slyšet, nebo mají odvahu mě upozornit, když něco nedělám dobře? (Přísl. 27:5, 6, 17) Na rovinu, jestli tvoji kamarádi nemilují Jehovu, pak je nepotřebuješ. Ale jestli ho milují, drž se jich. Je to pro tebe ta nejlepší společnost. (Přísl. 13:20) w23.09 38:6-7

Alfa je první písmeno řecké abecedy a omega je poslední. Když o sobě Jehova říká, že je „Alfa a Omega“, naznačuje, že když se do něčeho pustí, tak to taky úspěšně dotáhne do konce. Potom co Jehova stvořil Adama a Evu, řekl: „Buďte plodní a množte se, naplňte zemi a podmaňte si ji.“ (1. Mojž. 1:28) V té chvíli Jehova vlastně řekl „alfa“. Jasně vyjádřil svůj záměr – že přijde doba, kdy dokonalí a poslušní potomci Adama a Evy naplní zemi a přemění ji v ráj. Pak Jehova jakoby řekne „omega“. Potom co dokončil nebe a zemi a všechno na nich, řekl něco, aby ukázal, že se jeho záměr jistě splní. Zaručil se, že i kdyby se objevily nějaké překážky, svůj záměr s lidstvem a se zemí do puntíku splní. Dojde k tomu na konci sedmého dne. (1. Mojž. 2:1–3) w23.11 46:13-14

Náročná cesta z Babylonu do Izraele mohla trvat asi čtyři měsíce, ale Jehova slíbil, že jakékoli překážky, které Izraelitům budou bránit v návratu, odstraní. Židé, kteří milovali Jehovu, věděli, že to, co získají návratem do Izraele, daleko převýší to, co obětují. Ta největší výhoda souvisela s uctíváním Jehovy. V Babyloně žádný chrám nepatřil Jehovovi. Nebyl tam žádný oltář, na který mohli Izraelité přinášet oběti, jak to vyžadoval Mojžíšův zákon, a nefungovalo tam kněžstvo, které je předkládalo. Navíc tam Židé byli obklopení lidmi, kteří uctívali falešné bohy a neuznávali Jehovova měřítka. Takže Židé, kteří se báli Jehovy – a byly jich tisíce – se už nemohli dočkat, až se vrátí domů a budou ho moct uctívat správným způsobem. w23.05 22:3-4

K tomu, abychom žili jako „děti světla“, potřebujeme Božího ducha. Proč? Protože zůstat v tomhle zkaženém světě mravně čistí rozhodně není jednoduché. (1. Tes. 4:3–5, 7, 8) Svatý duch nám pomáhá bojovat s názory, které jsou rozšířené v tomhle světě a které jdou proti tomu, jak se na věci dívá Bůh. Taky nám pomáhá dělat to, „co je dobré [a] správné“. (Ef. 5:9) Jak můžeme Božího ducha získat? Můžeme se o něj modlit. Ježíš řekl, že Jehova dá „svatého ducha těm, kdo ho prosí“. (Luk. 11:13) A můžeme ho získat i na shromážděních, kde společně s druhými Jehovu chválíme. (Ef. 5:19, 20) Svatý duch má na nás opravdu skvělý vliv. Díky němu dokážeme žít tak, jak se to Bohu líbí. w24.03 12:13-15

Potřebuješ být trpělivější? Modli se o to. Trpělivost patří k ovoci svatého ducha. (Gal. 5:22, 23) A tak bychom se o něj měli modlit a prosit Jehovu, aby nám pomohl na téhle vlastnosti pracovat. Prosit o svatého ducha můžeme zvlášť v situaci, kdy trpělivost ztrácíme. (Luk. 11:13) Jehovu můžeme prosit i o to, aby nám pomohl vidět věci z jeho pohledu. K modlitbě ale musíme ještě něco přidat – každý den se snažit být co nejtrpělivější. Čím víc se o tuhle krásnou vlastnost budeme modlit a budeme na ní pracovat, tím hlouběji v nás zakoření a stane se součástí naší osobnosti. Pomůže ti taky, když budeš přemýšlet o příkladech z Bible. V Bibli se píše o mnoha lidech, kteří byli trpěliví. Když budeme o jejich příbězích přemýšlet, hodně se toho o trpělivosti naučíme. w23.08 35:10-11

Ježíš apoštola Petra ujistil o tom, že ho Jehova bude podporovat. Po svém vzkříšení jemu a dalším apoštolům zase zázračně pomohl ulovit spoustu ryb. (Jan 21:4–6) Tenhle zázrak mu určitě dodal jistotu, že mu Jehova bez problémů dokáže zajistit všechno, co potřebuje. Možná si v tu chvíli vzpomněl na Ježíšova slova, že se Jehova postará o ty, kdo dávají „na první místo Království“. (Mat. 6:33) Díky tomu všemu se rozhodl, že dá ve svém životě přednost kázání před rybařením. O Letnicích roku 33 svojí odvážnou řečí pomohl tisícům lidí, aby přijali dobrou zprávu. (Sk. 2:14, 37–41) K tomu, aby se stali křesťany, pomohl i Samaritánům a lidem z jiných národů. (Sk. 8:14–17; 10:44–48) Jehova ho úžasným způsobem používal, aby tyhle a další lidi přivedl do sboru. w23.09 40:1, 11

Asi dva roky potom, co Babyloňané dobyli Jeruzalém, babylonskému králi Nebukadnecarovi se zdál sen o obrovské soše a hodně ho to rozrušilo. Vyhlásil, že když mu jeho moudří muži neřeknou, co se mu zdálo a co to znamená, všechny je zabije, včetně Daniela. (Dan. 2:3–5) Daniel musel jednat rychle, jinak by hodně lidí přišlo o život. „Vešel ke králi a požádal ho, ať mu dá nějaký čas, aby mohl králi sen vyložit.“ (Dan. 2:16) To chtělo velkou odvahu a víru. Bible se totiž nezmiňuje, že by Daniel někdy předtím už nějaký sen vyložil. Poprosil svoje kamarády, „ať se modlí k nebeskému Bohu, aby k nim byl milosrdný a odhalil to tajemství“. (Dan. 2:18) Jehova jejich modlitby vyslyšel. S jeho pomocí Daniel Nebukadnecarovi jeho sen vyložil, a zachránil tak život sobě i svým kamarádům. w23.08 33:4

Přemýšlej, k čemu dobrému trpělivost vede. Když jsme trpěliví, jsme šťastnější a klidnější. Trpělivost může zlepšit naše psychické a fyzické zdraví. Taky máme s druhými hezčí vztahy. A příjemná atmosféra je i v našem sboru. Když se nenecháme vyprovokovat, přestože nás někdo dráždí, předejdeme tomu, že by se celá situace zhoršila. (Žalm 37:8, ppč.; Přísl. 14:29) A nejdůležitější je to, že napodobujeme našeho nebeského Otce a jsme mu čím dál blíž. Trpělivost je krásná a užitečná vlastnost. I když pro nás možná není vždycky jednoduché ji projevovat, s Jehovovou pomocí to můžeme zvládnout. A tak trpělivě čekej na nový svět. Buď si jistý, že „Jehovovy oči dávají pozor na ty, kdo se ho bojí, kdo čekají na jeho věrnou lásku“. (Žalm 33:18) Proto si dál oblékej trpělivost. w23.08 35:7, 16-17

Jakub vysvětlil, že člověk sice může tvrdit, že má víru, ale je to vidět z jeho skutků? (Jak. 2:1–5, 9) Jakub taky uvedl, že by si křesťané měli pomáhat. To zase ukázal na situaci, kdy někdo uvidí bratra nebo sestru, kteří nemají co na sebe nebo nemají dost jídla, a nijak jim nepomůže. I kdyby takový člověk tvrdil, že má víru, jeho skutky by ukazovaly pravý opak. (Jak. 2:14–16) Jako příklad někoho, kdo svoji víru doložil skutky, Jakub zmínil Raab. (Jak. 2:25, 26) Slyšela o Jehovovi a uvědomila si, že stojí na straně Izraelitů. (Jozue 2:9–11) A ke svojí víře přidala skutky – ochránila dva izraelské špehy, kterým šlo o život. Díky tomu Bůh tuhle nedokonalou ženu, která navíc nebyla Izraelitka, prohlásil za bezúhonnou, stejně jako Abrahama. Tenhle příklad zdůrazňuje, že víra musí jít ruku v ruce se skutky. w23.12 50:12-13

Nestačí nám znát Bibli jenom povrchně. Chceme rozumět i „hlubokým Božím věcem“ a v tom nám pomáhá svatý duch. (1. Kor. 2:9, 10) Co kdyby sis udělal nějaký studijní projekt a dal si za cíl najít něco, co tě přiblíží k Jehovovi? Třeba se zkus zaměřit na to, jak projevoval lásku svým služebníkům v minulosti a jak to ukazuje, že má rád i tebe. Nebo můžeš prozkoumat, jak ho měli uctívat Izraelité, a porovnat to s tím, jak chce, abychom ho uctívali my. Anebo si můžeš do hloubky prostudovat proroctví, která se splnila na Ježíšovi během jeho života a služby tady na zemi. Když si ke studiu takových témat vezmeš na pomoc Index publikací Watch Tower Society nebo Průvodce publikacemi svědků Jehovových, určitě tě to bude moc bavit. Když půjdeš při studiu do hloubky, posílí to tvoji víru a „získáš poznání Boha“. (Přísl. 2:4, 5) w23.10 44:3-5

Apoštol Petr píše, že naše láska by měla být „vřelá“, doslova to znamená „roztahující se“. A z druhé části toho verše se dozvídáme, co tahle láska dělá – přikrývá hříchy našich bratrů a sester. Představ si, že máš stůl se spoustou škrábanců a fleků a chceš ho přikrýt ubrusem. Kdyby byl ten ubrus malý, hodně vad zůstane vidět. Když bude ale dostatečně velký, můžeš ho roztáhnout a přikrýt s ním všechny vady. A podobné je to s láskou. Můžeme s ní přikrýt chyby a nedokonalost druhých, jinými slovy jim je odpustit. A když je naše láska velká, dokážeme ji „roztáhnout“ a přikrýt s ní nejenom jeden nebo dva hříchy, ale „množství hříchů“. Naše láska k bratrům a sestrám by měla být tak velká, že jim dokážeme odpouštět jejich chyby, a to i když nás to někdy stojí hodně sil. (Kol. 3:13) Když se nám daří odpouštět, je to důkaz, že je naše láska silná a že chceme Jehovovi dělat radost. w23.11 47:13-15

Jako dospělý se král Josijáš pustil do oprav chrámu. Během toho tam našli „knihu Jehovova zákona“. Když král slyšel, co se v ní píše, motivovalo ho to, aby podle toho začal jednat. (2. Par. 34:14, 19–21) A co ty? Chtěl by sis číst Bibli každý den? Jestli se o to snažíš, jak to jde? Píšeš si někam verše, které se ti líbí? Když bylo Josijášovi asi 39, udělal chybu, která ho stála život. Nezajímal se o to, co si myslí Jehova, a spolehl se sám na sebe. (2. Par. 35:20–25) Z toho se můžeme hodně naučit. Bez ohledu na to, kolik nám je nebo jak dlouho už studujeme Bibli, nikdy se nesmíme přestat zajímat o to, co si myslí Jehova. To znamená často se modlit, aby nás vedl, studovat si jeho Slovo a nechat si poradit od zkušených křesťanů. K čemu to povede? Je pravděpodobnější, že budeme v životě šťastní a že neuděláme nějakou velkou chybu. (Jak. 1:25) w23.09 38:15-16

V Bibli se píše o mnoha úžasných ženách, které milovaly Jehovu a sloužily mu. Byly „umírněné ve svých zvycích a věrné ve všem“. (1. Tim. 3:11) Duchovně zralé křesťanky, od kterých se toho mladé sestry můžou hodně naučit, jsou taky ve sboru. Mladé sestry, co kdybyste si vybraly pár křesťanek, které znáte a ze kterých si můžete vzít příklad? Všímejte si jejich hezkých vlastností a pak přemýšlejte, jak je můžete napodobovat. Důležitou křesťanskou vlastností je pokora. Tahle vlastnost sestře pomůže, aby měla dobrý vztah s Jehovou a s druhými. Žena, která miluje Jehovu, se bude například ochotně řídit tím, co se píše v 1. Korinťanům 11:3. Je tam vysvětlené, jak Jehova rozdělil pravomoce, a ta zásada má široké uplatnění ve sboru i v rodině. w23.12 52:3-5

Jehova od manžela očekává, že bude milovat svoji manželku a že se bude starat o její fyzické, citové a duchovní potřeby. K tomu, abys byl dobrým manželem, ti pomůžou vlastnosti a dovednosti, jako je schopnost přemýšlet, úcta k ženám a spolehlivost. Potom co se oženíš, se možná staneš tátou. Co se můžeš o téhle roli naučit od Jehovy? (Ef. 6:4) Jehova třeba svému synu Ježíšovi otevřeně řekl, že ho miluje a že má jeho schválení. (Mat. 3:17) Jestli budeš mít děti, často je ujišťuj o tom, že je máš rád. Nešetři chválou za dobré věci, které dělají. Tátové, kteří se řídí Jehovovým příkladem, pomáhají svým dětem, aby se z nich stali duchovně dospělí muži a ženy. Jak se na tuhle roli můžeš připravit už teď? S láskou se starej o druhé v rodině a ve sboru a uč se jim říkat, že je máš rád a že si jich vážíš. (Jan 15:9) w23.12 53:17-18

I když Jehovovi věrně sloužíme, nevyhýbají se nám problémy a nemoci, které běžně potkávají všechny lidi. Kromě toho se musíme vyrovnávat s odporem a pronásledováním ze strany těch, kdo nás nenávidí. Jehova nás sice před ničím z toho zázračně nechrání, ale slibuje, že nám bude pomáhat. (Iz. 41:10) Díky tomu si můžeme udržet radost, dobře se rozhodovat a zůstat mu věrní i v těch nejtěžších chvílích. Jehova slibuje, že nám dá svůj pokoj. (Filip. 4:6, 7) Když máme „Boží pokoj“, znamená to, že máme klid mysli a srdce, který je výsledkem blízkého vztahu s Jehovou. Tenhle pokoj „přesahuje veškeré chápání“ – je úžasnější, než si dokážeme představit. Už ses někdy úpěnlivě modlil a pak jsi byl překvapený, jaký klid tě zaplavil? Právě to byl „Boží pokoj“. w24.01 3:2, 4

Ti, kdo milují Jehovu, chtějí jeho jméno chválit z celého srdce. Král David to vnímal tak, že chválit Jehovovo jméno znamená chválit samotného Jehovu. Když slyšíme Jehovovo jméno, myslíme na to, jaký je, a na všechny jeho krásné vlastnosti a úžasné skutky. Pro Davida bylo to jméno svaté a chtěl ho chválit. Chtěl, ať ho chválí celé jeho „nitro“ neboli celé jeho srdce. Podobně to dělali i Levité. Pokorně uznávali, že jejich slova nikdy nemůžou plně vystihnout chválu, jakou si jeho svaté jméno zaslouží. (Neh. 9:5) Taková pokorná, upřímná chvála musela Jehovu určitě potěšit. w24.02 6:6

Pro Jehovu nebudeš ztracený případ, když nedosáhneš cíle, který je nad tvoje možnosti. (2. Kor. 8:12) Z neúspěchu se pouč. Připomínej si, čeho jsi už dosáhl. Bible říká, že Bůh „není nespravedlivý, aby zapomněl na [tvoji] práci“. (Hebr. 6:10) A tak bys na ni neměl zapomínat ani ty. Přemýšlej o tom, co jsi už dokázal – třeba sis vytvořil blízký vztah k Jehovovi, mluvíš o něm s druhými nebo ses dal pokřtít. Je z toho vidět, že se ti nějakých cílů už podařilo dosáhnout, a tak se ti to může podařit i teď. S Jehovovou pomocí můžeš i ty dosáhnout svého cíle. Takže když na něčem pracuješ, všímej si, jak ti Jehova na cestě k tvému cíli pomáhá a podporuje tě. (2. Kor. 4:7) Když se nevzdáš, čeká tě úžasná odměna. (Gal. 6:9) w23.05 24:16-18

Jehova vyhlíží příležitosti, jak svým služebníkům dát najevo, že je miluje a je s nimi spokojený. V Bibli se píše o dvou situacích, kdy řekl Ježíšovi, že je to jeho milovaný Syn a má jeho schválení. (Mat. 3:17; 17:5) Chtěl bys takové ujištění od Jehovy slyšet i ty? Dneska neuslyšíš jeho hlas z nebe, ale mluví k tobě ze stránek svého Slova. Jeho hlas „slyšíš“, když čteš to, co Ježíš řekl v evangeliích. Ježíš byl dokonalým obrazem svého Otce. Takže když čteš, co hezkého říkal svým nedokonalým, ale věrným následovníkům, můžeš si představovat, že to Jehova říká tobě. (Jan 15:9, 15) Když se objeví problémy, neznamená to, že jsme přišli o Boží schválení. Můžeme je spíš brát jako příležitost ukázat, jak moc Jehovu milujeme a jak mu důvěřujeme. (Jak. 1:12) w24.03 13:10-11