Září

Bůh dal Ježíšovi moc vyřešit všechny lidské problémy. Ježíš svými zázraky ukázal, že dokáže vyřešit všechno, na co jsme my lidé krátcí. Má moc odstranit samotný kořen našich problémů – zděděný hřích – a všechno, co s ním souvisí, včetně nemocí a smrti. (Mat. 9:1–6; Řím. 5:12, 18, 19) Z jeho zázraků bylo vidět, že dokáže vyléčit všechny možné nemoci, a dokonce křísit mrtvé. (Mat. 4:23; Jan 11:43, 44) Taky má moc nad přírodními živly a je silnější než démoni. (Mar. 4:37–39; Luk. 8:2) Když vidíme, jak velkou moc Jehova svému Synovi svěřil, dodává nám to klid. Můžeme si být naprosto jistí, že až tu bude vládnout Boží království, splní se všechny Boží sliby. Ze zázraků, které Ježíš tady na zemi dělal, je vidět, co bude dělat v daleko větším měřítku jako král Božího království. w23.04 15:5-7

Ve sboru, kde je hodně zvěstovatelů, se možná po položení otázky zvedne takový les rukou, že se na tebe nedostane tak často. Možná máš chuť složit ruce do klína a na shromáždění jenom poslouchat. Ale nevzdávej to! Připrav si na každé shromáždění víc komentářů. Když tě pak bratr nevyvolá hned ze začátku, ještě pořád se budeš moct přihlásit. Při přípravě na Strážnou věž přemýšlej, jak každý odstavec souvisí s námětem článku. Díky tomu budeš mít nejspíš nějakou zajímavou myšlenku, o kterou se budeš moct podělit. Taky si můžeš připravit komentář k odstavcům, které rozebírají něco hlubšího, co není jednoduché vysvětlit. Na takové odstavce se totiž většinou hlásí míň lidí. Jenže co když jsi už na několika shromážděních nedostal možnost něco říct? Řekni před shromážděním bratrovi, který ho bude vést, na kterou otázku bys rád odpověděl. w23.04 18:9-10

Josef byl dobrý manžel díky tomu, že se vždycky ochotně řídil tím, co mu Jehova řekl. Minimálně ve třech případech od něj dostal konkrétní pokyny, které se týkaly jeho rodiny. Pokaždé okamžitě poslechl, i když to znamenalo udělat velké změny. (Mat. 1:20; 2:13–15, 19–21) Díky tomu dokázal svoji ženu ochránit a postarat se o ni. Marie ho za jeho poslušnost určitě ještě víc milovala a vážila si ho. Manželé, jak můžete Josefa napodobit? Zajímejte se o to, jak vám v péči o rodinu můžou pomoct rady z Bible. Když se jimi budete řídit, i kdyby to znamenalo udělat nějaké změny, ukážete, že svoji manželku milujete, a vaše manželství bude ještě pevnější. Sestra, která žije na Vanuatu a je vdaná přes 20 let, říká: „Když manžel hledá rady u Jehovy a řídí se jimi, moje úcta k němu roste. Dává mi to pocit bezpečí a jeho rozhodnutím důvěřuju.“ w23.05 23:5

Židé vracející se z Bablyona se pro svého Boha měli stát svatým lidem. (5. Mojž. 7:6) To ale neznamenalo, že nebudou muset dělat žádné změny. Většina Židů, kteří se narodili v Babyloně, zřejmě považovali názory a postoje Babyloňanů za normální. Desítky let potom, co se první Židé vrátili do Izraele, byl místodržitel Nehemjáš v šoku, když zjistil, že děti narozené v Izraeli se ani nenaučily hebrejsky. (5. Mojž. 6:6, 7; Neh. 13:23, 24) Jak si mohli ti mladí lidé zamilovat Jehovu a naučit se ho uctívat? Vždyť tímhle jazykem byla napsaná většina Božího Slova! (Ezra 10:3, 44) Takže ti Židé museli udělat velké změny, ale mnohem snazší to pro ně bylo v Izraeli, kde se postupně obnovovalo čisté uctívání Jehovy. (Neh. 8:8, 9) w23.05 22:6-7

Ať už máme jakkoli velkou motivaci nebo sebeovládání, občas nás může na cestě k našemu cíli něco zbrzdit. Například kvůli „nečekaným událostem“ nám možná nezbyde tolik času, kolik jsme si mysleli. (Kaz. 9:11) Taky nás může stresovat nějaký problém a bere nám to sílu. (Přísl. 24:10) Cestu k cíli nám může ztěžovat i naše vlastní nedokonalost. (Řím. 7:23) Nebo jsme zkrátka jenom unavení. (Mat. 26:43) Co nám pomůže, když něco nezvládneme nebo máme prostě špatný den? Pamatuj, že prohraná bitva neznamená prohranou válku. Bible říká, že se budeme setkávat s problémy, které nás můžou srazit na kolena. Zároveň ale ukazuje, že dokážeme zase vstát. Když se na cestě ke svému cíli nevzdáváš, dokazuješ tím Jehovovi, že mu chceš dělat radost. Představ si, jak musí být šťastný, když vidí, že se tak snažíš. w23.05 24:14-15

Průkopnická služba mladému člověku pomůže, aby se naučil spolupracovat s nejrůznějšími lidmi. Taky mu pomůže udělat si rozumný rozpočet a držet se ho. (Filip. 4:11–13) Dobrým odrazovým můstkem k celodobé službě je pomocná průkopnická služba. Průkopnická služba může otevřít dveře k dalším formám celodobé služby, jako je třeba služba na stavbách nebo v betelu. Muži by si měli dát za cíl splňovat požadavky na to, aby mohli sloužit svým bratrům a sestrám jako sboroví starší. Bible říká, že bratr, který tenhle cíl má, „touží po krásné práci“. (1. Tim. 3:1) Nejdřív musí splňovat požadavky na služebního pomocníka. Ti starším pomáhají s mnoha věcmi. Starší i služební pomocníci pokorně slouží svým bratrům a sestrám a s nadšením chodí do služby. w23.12 53:14-16

Když byl král Josijáš teenager, začal pátrat po Jehovovi. Chtěl ho dobře poznat a dělat, co si přeje. Ale neměl to v životě vůbec jednoduché. V té době většina lidí uctívala falešné bohy a on musel být odvážný, aby jim pomohl vrátit se k Jehovovi. Ještě než mu bylo 20, začal Judsko od falešného uctívání očišťovat. (2. Par. 34:1, 2) I když jsi ještě hodně mladý, můžeš se začít stejně jako Josijáš zajímat o Jehovu a poznávat, jaký je. Nasměruje tě to k tomu, aby ses Jehovovi zasvětil. Jak se tenhle slib projeví ve tvém každodenním životě? Když se Luka, který se dal pokřtít ve 14, zasvětil Jehovovi, řekl: „Odteď chci dávat Jehovu na první místo a chci mu dělat radost.“ (Mar. 12:30) Když si budeš přát to samé co Luka, budeš mít skvělý život. w23.09 38:12-13

Když apoštol Pavel psal Tesaloničanům, místní sbor neexistoval ještě ani rok, takže jmenovaní bratři byli pravděpodobně nezkušení a dělali chyby. I tak si ale zasloužili úctu. A co my? S tím, jak se blíží velké soužení, možná budeme na pokynech od starších v našem sboru ještě závislejší než dnes. Možná se stane, že ztratíme kontakt s ústředím a pobočkou. Proto je důležité, abychom se už teď naučili mít naše starší rádi a mít k nim úctu. Ať už se stane cokoli, uvažujme střízlivě. Nezaměřujme se na jejich chyby, ale na to, že je Jehova prostřednictvím Krista vede. Tak jako přilba chránila vojákovi hlavu, naše naděje na záchranu chrání naše myšlení. Když je naše naděje silná, chápeme, že to, co svět nabízí, je bezcenné. (Filip. 3:8) Díky ní dokážeme být klidní a vyrovnaní. w23.06 26:11-12

Ti, kdo slyší volání „hloupé ženy“, stojí před rozhodnutím: Přijmou její pozvání, nebo ne? Máme dobré důvody, proč se sexuální nemravnosti vyhýbat. „Hloupá žena“ říká: „Kradená voda je sladká.“ (Přísl. 9:17) Co je ta „kradená voda“? Bible přirovnává intimní život manželů k osvěžující vodě. (Přísl. 5:15–18) Sex mezi mužem a ženou, kteří spolu uzavřeli manželství, je v pořádku a může jim přinášet radost. „Kradená voda“ tedy může představovat sexuální nemravnost. Často k ní dochází potají, stejně jako když zloděj něco krade. „Kradená voda“ sice člověku může připadat sladká, a to hlavně tehdy, když má pocit, že mu to prochází. Ale nic nemůže být dál od pravdy! Jehova totiž vidí všechno. Ztratit jeho přízeň je to nejtrpčí, co se nám může stát, a není na tom vůbec nic „sladkého“. (1. Kor. 6:9, 10) w23.06 28:7-9

Někdy můžeš mít pocit, že už se nemodlíš ze srdce nebo že si službu neužíváš tak jako předtím. Nezačni si myslet, že ti Jehova přestal dávat svého ducha. Jsi nedokonalý, a proto se tvoje pocity můžou měnit. Pokud začínáš ztrácet nadšení, zamysli se nad apoštolem Pavlem. I když se snažil napodobovat Ježíše, věděl, že k tomu někdy nebude mít tak velkou motivaci. Pavel byl rozhodnutý dokončit svoji službu bez ohledu na to, jak se zrovna cítil. Podobně ani ty nedovol svým pocitům, aby za tebe rozhodovaly. Rozhodni se, že budeš dělat správné věci bez ohledu na to, jak se cítíš. To, co děláš, totiž může tvoje pocity časem ovlivnit k lepšímu. (1. Kor. 9:16) w24.03 10:12-13

Svoji lásku můžeme dát najevo tak, že bratry a sestry přijmeme do svého okruhu přátel. (2. Kor. 6:11–13) Naše sbory jsou plné bratrů a sester, kteří pocházejí z různého prostředí a mají rozdílné osobnosti. Co nám pomůže mít je čím dál radši? Když se budeme zaměřovat na jejich dobré vlastnosti. Když se učíme dívat na druhé tak jako Jehova, dokazujeme tím, že je máme rádi. Ve velkém soužení bude láska životně důležitá. Až soužení začne, jak nás Jehova ochrání? Zamysli se nad tím, jaký pokyn dal svému lidu ve starověkém Babyloně, když mělo být tohle město dobyté. Řekl jim: „Můj lide, vejdi do svých vnitřních místností a zavři za sebou dveře. Na chvíli se skryj, dokud se nepřežene hněv.“ (Iz. 26:20) Zdá se, že tahle slova budou platit i pro nás ve velkém soužení. w23.07 29:14-16

Můžeme se sami sebe zeptat: Vnímají mě druzí jako rozumného a tolerantního člověka, který je ochotný ustoupit? Nebo si o mně myslí, že jsem upjatý, přísný a tvrdohlavý? Vyslechnu si je, a kdykoli je to možné, vyhovím jim? Z toho, jak moc jsme rozumní, je vidět, jak moc napodobujeme Jehovu a Ježíše. Když se v našem životě něco změní, nemusí to být vždycky jednoduché a musíme být rozumní, abychom se tomu dokázali přizpůsobit. Třeba se nám najednou zhorší zdraví. Nebo se nám život obrátí vzhůru nohama, když se v naší zemi změní ekonomická nebo politická situace. (Kaz. 9:11) A těžké pro nás může být i to, když v Jehovově organizaci dostaneme nějaký jiný úkol. Co nám pomůže se nové situaci přizpůsobit? Jsou to tyhle čtyři kroky: 1. smiř se s realitou, 2. dívej se dopředu, 3. zaměřuj se na to pozitivní a 4. dělej něco pro druhé. w23.07 32:7-8

Prorok Daniel byl ještě mladý, když ho Babyloňané zajali a odvedli daleko od jeho domova. Očividně na ně ale udělal velký dojem. Čím? Zaměřili se na to, co bylo vidět na první pohled – že je „bez jakékoli vady“, hezky vypadá a pochází z vlivné rodiny. (1. Sam. 16:7) Kvůli tomu ho začali školit, aby mohl mít jednou v Babyloně vysokou pozici. (Dan. 1:3, 4, 6) Jehova mladého Daniela miloval za to, jaký byl. Z čeho je to vidět? Mohlo mu být teprve něco kolem 20, když ho Jehova zařadil mezi takové muže, jako byli Noe a Job, kteří mu věrně sloužili desítky let. (1. Mojž. 5:32; 6:9, 10; Job 42:16, 17; Ezek. 14:14) A Jehova Daniela nepřestal milovat až do konce jeho dlouhého a pozoruhodného života. (Dan. 10:11, 19) w23.08 33:1-2

Když by sis chtěl koupit dům, určitě bys ho chtěl prozkoumat skrz naskrz. Něco podobného můžeme dělat, když si čteme a studujeme Bibli. Když ji jen tak prolítneš, získáš o „Božích posvátných prohlášeních“ jenom hrubou představu. (Hebr. 5:12) Ale jestli jí chceš rozumět líp, musíš to udělat jako s tím domem – jít dovnitř a prozkoumat každý detail. Jak na to? Hodně ti pomůže, když budeš hledat odpovědi na tři otázky: jak, co a proč. Jak spolu jednotlivé části souvisí, co za pravdy v ní najdeš a proč jim můžeš věřit. Jestli chceme Božímu Slovu dobře rozumět, musíme studovat i hluboké biblické pravdy. Apoštol Pavel vybídl svoje bratry a sestry, aby Boží Slovo důkladně studovali s cílem „úplně pochopit, jaká je šířka a délka a výška a hloubka“ pravdy. Mělo jim to pomoct, aby byli „zakořenění a postavení na pevném základě“ svojí víry. (Ef. 3:14–19) A to samé platí i pro nás. w23.10 44:1-3

V Bibli se píše o mnoha lidech, kteří byli trpěliví. Co kdyby sis o nich něco nastudoval? Třeba takového Davida Jehova pomazal za budoucího krále nad Izraelem, už když byl hodně mladý. Ale než se jím skutečně stal, musel na to dlouhé roky čekat. Simeon a Anna zase věrně čekali, až přijde slíbený Mesiáš. (Luk. 2:25, 36–38) Když si takové příběhy studuješ, přemýšlej o těchhle otázkách: Co tomu člověku pomohlo být trpělivý? Co mu to přineslo? Jak ho můžu napodobit? Něco se můžeš naučit i z příběhů lidí, kteří trpěliví nebyli. (1. Sam. 13:8–14) Zamysli se třeba nad tímhle: Co k jejich netrpělivosti přispělo? Jaké měla následky? w23.08 35:15

Apoštol Petr Ježíše věrně následoval a nenechal si v tom ničím zabránit. Jasně se to ukázalo v situaci, kdy Ježíš řekl něco, přes co se někteří jeho učedníci nedokázali přenést. (Jan 6:68) Nečekali na vysvětlení a přestali ho následovat. Petr to ale neudělal. Uvědomoval si, že jenom Ježíš má „slova věčného života“. Ježíš věděl, že ho poslední noc jeho života na zemi Petr i ostatní apoštolové opustí. Přesto mu s důvěrou řekl, že ví, že si svoji chybu uvědomí a zase ho bude následovat. (Luk. 22:31, 32) Chápal, že „duch je … dychtivý, ale tělo je slabé“. (Mar. 14:38) Takže i když pak Petr popřel, že ho zná, neměl mu to za zlé. Po svém vzkříšení se mu objevil, a to evidentně ve chvíli, kdy byl Petr sám. (Mar. 16:7; Luk. 24:34; 1. Kor. 15:5) Představ si, jak to zlomenému Petrovi muselo dodat síly. w23.09 40:9-10

Bůh odpouští těm, kdo v něho věří. Jejich hříchy vůbec nebere v úvahu, to znamená, že jim odpouští úplně. (Žalm 32:1, 2) Považuje je za bezúhonné na základě jejich víry. To, že Bůh považoval Abrahama, Davida a další svoje věrné služebníky za bezúhonné, nic neměnilo na tom, že byli pořád nedokonalí a hříšní. V Božích očích měli čistý rejstřík díky svojí víře. Jejich bezúhonnost vynikla zvlášť ve srovnání s těmi, kdo Bohu nesloužili. (Ef. 2:12) Z dopisu apoštola Pavla tedy jasně vyplývá, že pro blízký vztah s Bohem je víra naprosto zásadní. Bylo to tak u Abrahama i Davida a je to tak i u nás. w23.12 50:6-7

Je něco, co dnes můžeme Jehovovi obětovat? Ano, je to náš čas, energie a prostředky, kterými podporujeme jeho království. Když budeme Jehovovi dávat to nejlepší, ukážeme mu tím, že si moc vážíme toho, že ho můžeme uctívat. Apoštol Pavel zmínil několik věcí, které bychom při uctívání Jehovy neměli zanedbávat. (Hebr. 10:22–25) Měli bychom se modlit, mluvit s druhými o naší naději, scházet se se sborem a vzájemně se povzbuzovat, „a to tím víc, když [vidíme], jak se ten den blíží“. Na konci knihy Zjevení Jehovův anděl říká: „Uctívej Boha!“ Řekl to dvakrát, a tak je z toho vidět, jak je to důležité. (Zjev. 19:10; 22:9) Připomínej si hluboké myšlenky, které se týkají Jehovova velkého duchovního chrámu, a dělej všechno pro to, aby ti úžasná možnost uctívat našeho skvělého Boha nikdy nezevšedněla. w23.10 45:17-18

Všichni chceme mít jeden druhého rádi. Nesmíme ale zapomenout na jedno důležité varování. Ježíš řekl, že „láska většiny lidí ochladne“. (Mat. 24:12) Nemyslel tím, že se to bude v nějakém velkém měřítku dít mezi jeho učedníky. Chtěl tím ukázat, jaké to bude ve světě kolem nás. A tak bychom si měli dát pozor, abychom se touhle atmosférou nenechali nakazit. Takže vzniká jedna zásadní otázka: Podle čeho můžeme zjistit, v jakém stavu je naše láska k druhým? To, jak moc máme naše bratry a sestry rádi, se pozná z toho, jak reagujeme v různých situacích. (2. Kor. 8:8) Jednu takovou situaci měl na mysli apoštol Petr, když napsal: „Hlavně mějte jeden k druhému vřelou lásku, protože láska přikrývá množství hříchů.“ (1. Petra 4:8) Takže nedokonalost a chyby druhých můžou prověřit to, jak moc je máme rádi. w23.11 47:12-13

Kdybychom ve sboru měli rádi jenom některé a jiné ne, neřídili bychom se Ježíšovým přikázáním. Je jasné, že někdo je nám bližší, i Ježíš to tak měl. (Jan 13:23; 20:2) Apoštol Petr ale napsal, že bychom měli cítit „bratrskou lásku“ ke všem svým spoluvěřícím. Měli bychom je mít rádi tak, jako se mají rádi členové rodiny. (1. Petra 2:17) Petr nás vybízí: „Milujte jeden druhého vřele ze srdce.“ (1. Petra 1:22) „Vřelá láska“ v tomhle kontextu znamená to, že máme roztáhnout svoje srdce – udělat v něm místo i pro ty, kdo nám nejsou tak sympatičtí. Co když se nás třeba někdo ve sboru nějak dotkne nebo nám nějak ublíží? Možná máme chuť dát v tu chvíli lásku stranou a prostě mu to oplatit. Petr se ale od Ježíše naučil, že oplácení se Bohu nelíbí. (Jan 18:10, 11) Napsal: „Neoplácejte zlo zlem ani urážku urážkou, ale naopak oplácejte laskavými slovy.“ (1. Petra 3:9) Když budeš druhé vřele milovat, dokážeš se chovat laskavě a ohleduplně. w23.09 41:9-11

Je úžasné, jak rychle dítě roste a stává se z něj dospělý člověk. Zdá se, že pro to nemusí vůbec nic dělat. To ale rozhodně neplatí, když se člověk chce stát duchovně dospělým. (1. Kor. 13:11; Hebr. 6:1) K tomu potřebujeme mít blízký vztah s Jehovou. Taky potřebujeme, aby nám svým svatým duchem pomáhal pracovat na vlastnostech, které se mu líbí, rozvíjet praktické dovednosti a připravovat se na odpovědné úkoly v budoucnosti. (Přísl. 1:5) Jehova stvořil lidi jako muže a ženy. (1. Mojž. 1:27) Samozřejmě se od sebe liší fyzicky, ale i v jiných ohledech. Například je Jehova stvořil s tím, že budou zastávat určité role. Aby to zvládali, potřebují některé vlastnosti a dovednosti. (1. Mojž. 2:18) w23.12 52:1-2

Chtěl Ježíš, aby druzí používali jméno jeho Otce? Rozhodně. Někteří náboženští vůdci si mysleli, že Boží jméno je příliš svaté na to, aby se vyslovovalo. Ježíš ale nikdy nedovolil, aby mu tyhle nebiblické tradice zabránily chválit Jehovovo jméno. Vzpomeň si na situaci, kdy v kraji Gerasenských vyléčil muže posedlého démony. Jakmile se to místní lidé dozvěděli, dostali strach a prosili ho, ať odejde, a on to udělal. (Mar. 5:16, 17) Chtěl ale, aby i tam znali Boží jméno. A tak muži, kterého uzdravil, přikázal, aby druhým řekl, co pro něj udělal Jehova, a ne on. (Mar. 5:19) A to samé očekává i od nás – abychom lidem po celém světě pomáhali poznat jméno jeho Otce. (Mat. 24:14; 28:20) Když to děláme, náš Král, Ježíš, z toho má radost. w24.02 6:10

Patřit do Boží organizace v posledních dnech je něco výjimečného. Život v tomhle světě je čím dál náročnější, ale díky Jehovovi jsme součástí jednotné duchovní rodiny. Máme kolem sebe bratry a sestry, kteří nám pomáhají. (Žalm 133:1) Díky němu máme taky dobré vztahy ve své rodině. (Ef. 5:33–6:1) A navíc nám dává moudrost, abychom si dokázali s dnešními problémy poradit a dál cítili vnitřní klid a radost. Znamená to ale, že sloužit Jehovovi bude vždycky lehké? Ne, někdy to vyžaduje hodně úsilí. Proč? Protože nás může zklamat to, co řeknou nebo udělají druzí. A někdy nám taky bere sílu to, když děláme chyby my, zvlášť když je opakujeme. Jehovovi musíme dál sloužit, 1. když nám ublíží někdo z našich bratrů a sester, 2. když nás zklame náš manželský partner a 3. když jsme zklamaní sami ze sebe. w24.03 11:1-2

Jehovovi služebníci jsou nadšení, když toho pro něj ve službě můžou dělat víc. (Sk. 16:9) A tak občas uslyšíš zážitky bratrů a sester, kterým se přesně tohle povedlo. Třeba byli ve škole pro zvěstovatele Království nebo se přestěhovali tam, kde je potřeba víc kázat. Jestli si takový cíl můžeš dát i ty, jdi do toho. Ale jestli to teď momentálně nejde, nemysli si, že jsi horší než oni. To hlavní je, abychom jako křesťané vytrvali. (Mat. 10:22) Nezapomeň, že Jehova má velkou radost, když mu sloužíš podle toho, co zvládneš a co ti okolnosti dovolují. Takže když budeš sloužit ze všech svých sil, je to skvělý způsob, jak Ježíše i po křtu následovat. (Žalm 26:1) w24.03 10:11

Náš nebeský Otec slibuje, že pokud svých hříchů litujeme, odpustí nám. (Žalm 86:5) Takže když nám je opravdu líto toho, co jsme udělali, můžeme vzít Jehovu za slovo. Už nám odpustil. Pamatuj na to, že Jehova není nerozumný. Nikdy od nás nečeká víc, než mu můžeme dát. Váží si úplně všeho, co pro něj děláme, pokud je to to nejlepší. Přemýšlej taky o mužích a ženách z Bible, kteří Jehovovi sloužili z celého srdce. Třeba apoštol Pavel pro Jehovu léta tvrdě pracoval, nacestoval tisíce kilometrů a založil spoustu sborů. Přestal s ním být ale Jehova spokojený, když kvůli okolnostem už nemohl tolik kázat? Ne. Pavel dál dělal, co mohl, a Jehova mu žehnal. (Sk. 28:30, 31) Podobně i naše okolnosti se můžou čas od času změnit. Jehovovi ale nejvíc záleží na tom, proč mu sloužíme. w24.03 13:7, 9

Svým přístupem k modlitbě dal Ježíš učedníkům skvělý příklad. Během své služby na zemi se modlil často. Musel si na to dělat čas, protože měl hodně práce a byl pořád mezi lidmi. (Mar. 6:31, 45, 46) Aby se mohl modlit o samotě, byl ochotný si třeba přivstat. Přinejmenším jednou se před důležitým rozhodnutím modlil celou noc. (Luk. 6:12, 13) A v noci před svou smrtí se modlil znovu a znovu, protože před ním byla ta nejtěžší část jeho úkolu tady na zemi. (Mat. 26:39, 42, 44) Od Ježíše se učíme, že ať už toho máme jakkoli hodně, na modlitbu si prostě musíme najít čas – třeba si ráno přivstat nebo večer zůstat vzhůru o trochu dýl. Dáme tím Jehovovi najevo, že si jeho vzácného dárku moc vážíme. w23.05 20:4-5

Všimni si výrazu „vlil“ ve verši na dnešní den. Podle jednoho díla vyjadřuje původní výraz myšlenku, jako když se valí proud vody. To je krásný obraz toho, jak moc má Jehova pomazané rád. (Juda 1) A oni to vědí. Apoštol Jan napsal: „Podívejte se, jak velkou lásku nám Otec projevil tím, že smíme být nazváni Božími dětmi!“ (1. Jana 3:1) Je ale Jehovova láska omezená jenom na pomazané? Ne. Dává ji najevo každému z nás. Co je tím největším důkazem, že nás Jehova miluje? Výkupné – ten nejúžasnější projev lásky v dějinách. (Jan 3:16; Řím. 5:8) w24.01 4:9-10

Ve verši na tento den čteme, co Davidovi pomohlo bojovat se strachem. I když byl v ohrožení života, přemýšlel, co pro něho Jehova teprve udělá. Věděl, že ho v pravou chvíli zachrání. Vždyť mu slíbil, že se stane dalším izraelským králem! (1. Sam. 16:1, 13) Cokoli Jehova slíbil, bylo pro Davida tak jisté, jako by se to už splnilo. Co Jehova slíbil tobě? Samozřejmě nečekáme, že se nám díky němu budou vyhýbat všechny problémy. Ale chystá pro nás nový svět, ve kterém odstraní všechno, co tě teď trápí. (Iz. 25:7–9) Náš stvořitel má rozhodně moc na to, aby vzkřísil mrtvé, uzdravil nás, zahojil naše citové šrámy a zničil naše nepřátele. (1. Jana 4:4) w24.01 1:12-13

Přemýšlej, proč ses Jehovovi zasvětil a dal se pokřtít. Udělal jsi to proto, že ses ho chtěl zastávat. Co tě přesvědčilo, že jsi našel pravdu? Dobře jsi poznal Jehovu, začal sis ho vážit a zamiloval sis ho. Vybudoval sis pevnou víru, litoval jsi toho, co jsi v životě dělal špatně, a začal jsi žít tak, jak si to Bůh přeje. A byl jsi šťastný, že ti odpustil. (Žalm 32:2) Začal jsi chodit na shromáždění a mluvit s druhými o těch krásných věcech, které ses dozvídal. Pak ses Bohu zasvětil a dal se pokřtít. Teď jdeš po cestě, která vede k věčnému životu, a jsi rozhodnutý z ní nikdy nesejít. (Mat. 7:13, 14) Buď pevně rozhodnutý, že za všech okolností zůstaneš oddaný Jehovovi a budeš ho ve všem poslouchat. w23.07 31:14, 19

Přemýšlej nad modlitbou, ve které ses Jehovovi zasvětil. Dá ti to sílu odolat jakémukoli pokušení. Tak třeba, co kdyby tě lákalo flirtovat s někým, kdo není tvůj manželský partner? Už jsi Jehovovi slíbil, že něco takového nebudeš dělat. Díky tomu v tobě nezakoření nesprávné pocity a ušetříš si trápení, které by ti to mohlo přinést. Odvrátíš se od „stezky špatných lidí“. (Přísl. 4:14, 15) V tu chvíli ti může hodně pomoct, když budeš přemýšlet o Ježíšovi. Byl odhodlaný vždycky dělat Jehovovi radost. A tak buď i ty rozhodnutý rychle a pevně odmítnout cokoli, čím bys Jehovu mohl zklamat. (Mat. 4:10; Jan 8:29) Zkoušky a pokušení ti vlastně dávají skvělou příležitost ukázat, že ses rozhodl následovat Ježíše. Můžeš si být jistý, že ti v tom Jehova bude pomáhat. w24.03 10:8-10