Srpen

Všimni si ve výše uvedeném žalmu dvou důležitých myšlenek: 1. ti, kdo jednají správně, mají problémy a 2. Jehova nás z nich osvobozuje. Jak to dělá? Jeden ze způsobů je, že nám pomáhá dívat se na život v tomhle světě realisticky. Sice slibuje, že nám služba jemu bude dělat radost, ale nezaručuje, že náš život bude bez problémů. (Iz. 66:14) Vybízí nás, abychom se zaměřovali na budoucnost – na dobu, kdy budeme žít věčně a budeme mít takový život, jaký si pro nás přál. (2. Kor. 4:16–18) A než k tomu dojde, každý den nám dává sílu jít dál. Co se můžeme naučit od věrných Jehovových služebníků z biblických dob i z naší doby? Stejně jako je i nás může život někdy nepříjemně zaskočit. Když se ale o Jehovu opřeme, můžeme si být jistí, že nás vždycky podpoří. (Žalm 55:22) w23.04 17:3-4

O tom, že je dobré poslouchat vládu, i když to pro nás není jednoduché, se můžeme něco naučit od Josefa a Marie. (Luk. 2:1–6) Do situace, kdy ukázali, že jsou „připravení uposlechnout“, se dostali, když byla Marie asi v devátém měsíci. Římský císař Augustus v té době nařídil sčítání lidu. Pro Marii s Josefem to znamenalo jít do Betléma, který byl asi 150 kilometrů daleko, a cestovat hornatým terénem. Taková cesta nebyla vůbec pohodlná. A už vůbec ne pro těhotnou Marii. S Josefem si mohli dělat starosti, jestli to zvládne a jestli to neublíží miminku. Vždyť pod srdcem nosí budoucího Mesiáše! Co když začne rodit? Mohly by být jejich obavy omluvou, aby nařízení neposlechli? I když měli Josef s Marií důvod dělat si starosti, přesto poslechli. Jehova z toho měl radost a postaral se o ně. Marie v pořádku dorazila až do Betléma, porodila tam zdravé miminko, a ještě tím přispěla ke splnění biblického proroctví. (Mich. 5:2) w23.10 42:9, 11-12

Co když tě děsí už samotná představa, že bys měl na shromáždění zvednout ruku? Jedna skvělá rada je, dobře se připravit. (Přísl. 21:5) Čím líp budeš probíranou látku znát, tím snazší pro tebe bude k tomu něco říct. Taky buď stručný. (Přísl. 15:23; 17:27) Když bude tvoje odpověď krátká, nebudeš mít takový strach, že se do toho zamotáš. Když odpovíš krátce a vlastními slovy, bude z toho vidět, že ses dobře připravil a dobře tomu rozumíš. Co když jsi už některé z těch tipů vyzkoušel, ale pořád tě děsí, že bys měl podat víc než jeden nebo dva komentáře? Buď si naprosto jistý, že Jehova si váží toho, když se snažíš dělat, co můžeš. (Luk. 21:1–4) Dávat ze sebe to nejlepší neznamená šíleně se stresovat. (Filip. 4:5) Přemýšlej, co můžeš zvládnout, dej si to za cíl a modli se o klid. Takovým cílem může být ze začátku jeden stručný komentář. w23.04 18:6-8

Apoštol Pavel nás přirovnává k vojákům, kteří jsou ve střehu a plně vyzbrojení do bitvy. Od vojáka v aktivní službě se čeká, že bude vždycky připravený k boji. I my musíme být na Jehovův den neustále připravení a to tak, že budeme nosit pancíř víry a lásky a jako přilbu naději. Tak jako pancíř chránil vojákovi srdce, víra a láska chrání naše obrazné srdce. Díky nim dokážeme Bohu dál sloužit a následovat Ježíše. Víra nám dodává jistotu, že když dáme do uctívání Jehovy celé srdce, on nás odmění. (Hebr. 11:6) Taky nás motivuje, abychom zůstávali věrní Ježíšovi, který nás vede, a nevzdali to, ani když prožíváme něco těžkého. Jak můžeme na svojí víře pracovat? Tak, že budeme přemýšlet o bratrech a sestrách, kteří zůstali Jehovovi věrní navzdory pronásledování nebo ekonomickým problémům. Další, koho si můžeme vzít za vzor, jsou ti, kdo si zjednodušili život, aby mohli dávat Jehovu na první místo. Když je budeme napodobovat, pomůže nám to, abychom se v životě nezaměřovali na peníze a majetek. w23.06 26:8-9

Sebeovládání je schopnost mít pod kontrolou svoje pocity a jednání. Potřebujeme ho k tomu, abychom dosáhli našich cílů, zvlášť když je to těžké nebo nám k tomu chybí motivace. Nezapomínej, že sebeovládání patří k ovoci ducha, a tak Jehovu pros, aby ti svým duchem pomohl na téhle vlastnosti pracovat. (Luk. 11:13; Gal. 5:22, 23) Nečekej na ideální podmínky. V tomhle světě v podstatě nic takového neexistuje. Kdybys na ně čekal, možná bys svého cíle nikdy nedosáhl. Ubírat motivaci nám může to, když se nám náš cíl zdá v nedohlednu. Jestli s tím bojuješ i ty, mohl by sis svůj cíl rozdělit na několik menších? Třeba když chceš pracovat na nějaké vlastnosti, co kdybys ji nejdřív zkusil projevovat v menších věcech? Nebo jestli sis dal za cíl přečíst celou Bibli, co kdybys začal tím, že si budeš číst pokaždé jenom chvilku? w23.05 24:11-13

Během posledních dnů Jehova používá svoji organizaci, aby nás pořád zásoboval duchovním jídlem, a tak jsme všichni mohli dál jít po „Cestě svatosti“. (Iz.35:8; 48:17; 60:17) Můžeme říct, že když někdo přijme nabídku biblického studia, vydává se na „Cestu svatosti“. Někteří po ní jdou jenom kousek a pak ji opustí. Jiní jsou rozhodnutí dojít po ní až do cíle. Co tím cílem je? Pro pomazané křesťany je cílem „Cesty svatosti“ Boží ráj v nebi. (Zjev. 2:7) A ty, kdo mají naději na život na zemi, dovede k dokonalosti na konci Kristovy tisícileté vlády. Jestli po ní už jdeš, neohlížej se zpátky a neopouštěj ji, dokud nedojdeš do cíle. w23.05 22:15-18

Co tě může vést k tomu, aby ses Jehovovi zasvětil? (Žalm 116:12–14) Přemýšlej o tom všem, co pro tebe udělal. Bible o něm právem píše, že „všechno dobré“ a „každý dokonalý dar“ máme od něj. (Jak. 1:17) Tím největším ze všech bylo to, že za nás obětoval svého Syna Ježíše. Jen se nad tím zamysli. Díky výkupnému můžeš mít s Jehovou blízký vztah a taky možnost žít věčně. (1. Jana 4:9, 10) Takže když se mu zasvětíš, je to nejlepší způsob, jak mu ukážeš, že jsi vděčný za ten úžasný projev lásky i za všechno ostatní, co pro tebe dělá. (5. Mojž. 16:17; 2. Kor. 5:15) w24.03 9:8

Když vidíme, jak nemorálně žijí lidé kolem nás, máme stejné pocity jako bezúhonný Lot. Byl „zdrcený nestoudným chováním zkažených lidí“, protože věděl, že náš nebeský Otec takové chování nenávidí. (2. Petra 2:7, 8) Co mu pomohlo, aby se postojem těch lidí nenechal nakazit? Bál se Boha a miloval ho. I my máme kolem sebe lidi, kteří Boží měřítka moc neuznávají nebo je úplně ignorují. Když ale budeme milovat Boha a budeme se ho zdravě bát, dokážeme zůstat mravně čistí. Motivaci k tomu najdeme v knize Přísloví, kterou pro nás Jehova nechal s láskou zapsat. Každý z nás, ať už mladý, nebo starý, muž, nebo žena, může z jejích rad hodně načerpat. Když se bojíme Jehovy, dáváme si pozor, abychom nezlehčovali špatné jednání druhých. w23.06 28:1-2, 5

Možná ses setkal s odporem od někoho z rodiny nebo ses v něčem uskromnil, abys mohl dát Království na první místo. (Mat. 6:33) Buď si jistý, že Jehova ví o všem, co jsi pro něho udělal. (Hebr. 6:10) A dost možná už jsi zažil to, co řekl Ježíš: „Nikdo neopustil dům ani bratry ani sestry ani matku ani otce ani děti ani pole kvůli mně a kvůli dobré zprávě, aby teď, v této době, nedostal stokrát víc domů, bratrů, sester, matek, dětí a polí, spolu s pronásledováním, a v budoucím systému věčný život.“ (Mar. 10:29, 30) Toho, co jsi dostal, je rozhodně víc než toho, čeho ses musel vzdát. (Žalm 37:4) w24.03 10:5

Když křesťany v Judeji postihl velký hladomor, bratři a sestry v syrské Antiochii „se … rozhodli, že každý z nich podle svých možností pošle hmotnou pomoc bratrům v Judeji“. (Sk. 11:27–30) I když tihle bratři žili daleko, křesťané v Antiochii byli rozhodnutí jim pomoct. (1. Jana 3:17, 18) Když se dozvíme, že naše spoluvěřící zasáhla nějaká katastrofa, i nás může soucit motivovat, abychom jim bez váhání pomohli. Jak to můžeme udělat? Třeba tak, že se zeptáme starších, jestli můžeme nějak přiložit ruku k dílu, že přispějeme na celosvětovou činnost nebo že se za ně budeme modlit. Našim bratrům a sestrám možná taky budou chybět základní věci a budou potřebovat naši pomoc. Až náš Král, Ježíš Kristus, přijde vykonat rozsudek, chceme, aby viděl, že jsme soucitní, a řekl nám: „Přijměte jako dědictví Království.“ (Mat. 25:34–40) w23.07 29:9-10, 12

I Ježíš byl rozumný. Přestože dostal za úkol kázat „ztraceným ovcím z izraelského národa“, byl při tom rozumný. Jednou ho jistá žena poprosila, aby uzdravil její dceru, protože byla „posedlá démonem“ a hrozně trpěla. Jenže ta žena byla z jiného národa. Jak na to Ježíš zareagoval? Byl soucitný a její dceru uzdravil. (Mat. 15:21–28) A další příklad. Jednou Ježíš prohlásil: „Kdo mě zapře…, toho i já zapřu.“ (Mat. 10:33) Když ho pak ale zapřel Petr, a to hned třikrát, zapřel Ježíš jeho? Ne. Věděl, že to je Petrovi hrozně líto a že má pevnou víru. Po svém vzkříšení se mu objevil a podle všeho ho ujistil, že mu odpustil a že ho má rád. (Luk. 24:33, 34) Jehova i Ježíš jsou rozumní. A Jehova čeká, že ho budeme napodobovat. w23.07 32:6-7

Když někdo pochybuje o tom, že se Boží slib o ráji splní, jak ho můžeš ujistit, že k tomu dojde? Zaprvé, ten slib dává sám Jehova. V knize Zjevení se píše: „Ten, který seděl na trůnu, řekl: ‚Podívej, všechno tvořím nové.‘“ Svůj slib splní, protože to chce udělat a je moudrý a mocný. Zadruhé, splnění jeho slibu je tak jisté, že o tom mluví, jako by se to už stalo. Právem říká: „Ta slova jsou spolehlivá a pravdivá. … Splnila se!“ Zatřetí, když se Jehova do něčeho pustí, tak to úspěšně dotáhne do konce. Proto říká: „Já jsem Alfa a Omega.“ (Zjev. 21:6) Jehova dokáže, že Satan je lhář a úplná nula. Takže příště až někdo ve službě řekne: „To zní až moc krásně, než aby to byla pravda“, co kdybys mu přečetl a vysvětlil Zjevení 21: 5, 6? Ukaž mu, jak Jehova zaručil splnění svého slibu tím, že se pod něj jakoby podepsal. (Iz. 65:16) w23.11 46:18-19

Tenhle slib dal Jehova Abrahamovi, když mu bylo 75 let a neměl žádné děti. Zažil Abraham splnění toho slibu? Jenom zčásti. Pětadvacet let potom, co překročil řeku Eufrat, se mu zázračně narodil syn Izák. Po dalších 60 letech se mu narodili vnuci, Ezau a Jákob. (Hebr. 6:15) Ale nedočkal se toho, že by se z jeho potomků stal velký národ, který by zdědil Zaslíbenou zemi. Přesto měl s Jehovou krásný vztah. (Jak. 2:23) A představ si, jak bude po svém vzkříšení nadšený, až se dozví, že díky jeho víře a trpělivosti získaly požehnání všechny národy na zemi. (1. Mojž. 22:18) Co se z toho můžeš naučit? Ty osobně teď možná nezažiješ splnění všech Jehovových slibů. Když ale budeš trpělivý jako Abraham, můžeš si být jistý, že to Jehova nenechá bez povšimnutí. Dá ti hodně dobrého už teď a ještě mnohem víc ti toho dá v novém světě. (Mar. 10:29, 30) w23.08 35:14

Jako mladý byl král Uzzijáš pokorný. Učil se „bát … pravého Boha“. Dožil se 68 let a většinu jeho života byl Jehova s ním a podporoval ho. (2. Par. 26:1–4) Porazil spoustu nepřátel Božího lidu a udělal hodně pro to, aby byl Jeruzalém dobře chráněný. (2. Par. 26:6–15) Jehova mu úžasným způsobem pomáhal a Uzzijáš měl určitě skvělý pocit z toho, co díky němu dokázal. (Kaz. 3:12, 13) Uzzijáš byl jako král zvyklý říkat druhým, co mají dělat. Myslel si proto, že si může dovolit úplně všechno? To nevíme. Každopádně se jednou rozhodl udělat něco, na co jako král neměl právo a co bylo hodně opovážlivé. Šel do chrámu, aby na oltáři pálil kadidlo. (2. Par. 26:16–18) Velekněz Azarjáš mu řekl, že to nesmí, ale Uzzijáše to rozzuřilo. Jehova ho za to potrestal malomocenstvím. (2. Par. 26:19–21) Je škoda, že Uzzijáš zahodil všechny ty roky, kdy mu byl věrný. Kdyby zůstal pokorný, jeho život by se dál ubíral správným směrem. w23.09 38:9-10

Apoštol Petr musel se svými chybami bojovat i potom, co byl pomazaný svatým duchem. V roce 36 n. l. byl u toho, když svatého ducha dostal i Kornélius, který byl neobřezaný. Bylo z toho jasně vidět, že „Bůh je nestranný“ a že do křesťanského sboru můžou patřit i lidé z jiných národů. (Sk. 10:34, 44, 45) Petr pak neměl problém s takovými lidmi jíst. Něco takového by nikdy předtím neudělal. Někteří židovští křesťané ale měli pocit, že Židé by s lidmi z jiných národů jíst neměli. Když tihle Židé přišli do Antiochie, Petr se jich nejspíš nechtěl dotknout, a tak se svými bratry z jiných národů přestal jíst. Apoštol Pavel si jeho pokrytectví všiml a přede všemi ho pokáral. (Gal. 2:13, 14) To, co Petr udělal, byl krok zpátky, ale nevzdal to. w23.09 40:8

Jestli jsi zjistil, že máš v něčem mezery, nevzdávej to! „Pán je laskavý“ a pomůže ti s tím. (1. Petra 2:3) Apoštol Petr nás ujišťuje: „Bůh … sám dokončí vaše školení. Upevní vás.“ Petr měl kdysi pocit, že si nezaslouží být v Ježíšově přítomnosti. (Luk. 5:8) Jehova a Ježíš mu ale s láskou pomáhali, a tak se nevzdal a dál Ježíše následoval. Díky tomu získal úžasnou odměnu – mohl vstoupit „do věčného království našeho Pána a Zachránce Ježíše Krista“. (2. Petra 1:11) Když se stejně jako Petr nevzdáš a dovolíš Jehovovi, aby tě školil, získáš věčný život i ty. Dosáhneš „cíle své víry – své záchrany“. (1. Petra 1:9) w23.09 41:16-17

Starověký svatostánek měl jedno nádvoří – místo ohraničené závěsy, kde se kněží věnovali svým povinnostem. Byl tam velký měděný oltář pro zápalnou oběť a měděná nádrž s vodou, která sloužila k tomu, aby se kněží před svou svatou službou umyli. (2. Mojž. 30:17–20; 40:6–8) Zbývající pomazaní dnes věrně Jehovovi slouží na vnitřním nádvoří duchovního chrámu. Velká nádrž s vodou jim i ostatním křesťanům připomíná, že musí zůstat morálně a duchovně čistí. Kde uctívá Jehovu „velký zástup“? Apoštol Jan viděl, jak stojí „před trůnem“, což tady na zemi odpovídá vnějšímu nádvoří. „Dnem i nocí [Bohu] slouží v jeho chrámu.“ (Zjev. 7:9, 13–15) Když vidíme, jak skvěle Jehova zařídil, že ho můžeme uctívat, jsme mu za to moc vděční. w23.10 45:15-16

Jehova nás posiluje pomocí starších. (Iz. 32:1, 2) Takže když tě něco trápí, svěř se jim, a když ti chtějí pomoct, vděčně to přijmi. Je to způsob, jak ti Jehova může dodat sílu. Naděje z Bible nám může dát ohromnou sílu. Někteří budou žít v nebi a ostatní v ráji tady na zemi. (Řím. 4:3, 18, 19) Díky téhle naději dokážeme zvládat zkoušky, kázat dobrou zprávu a sloužit bratrům a sestrám ve sboru. (1. Tes. 1:3) Stejná naděje dodávala sílu i apoštolu Pavlovi. Zařadil se mezi ty, kdo byli „pod tlakem“, „bezradní“, „pronásledováni“ a „sráženi“. Dokonce mu šlo o život. (2. Kor. 4:8–10) Pavel se zaměřoval na naději a to mu dodávalo sílu, aby se nevzdal. (2. Kor. 4:16–18) Zaměřoval se na budoucnost a na věčný život v nebi. Pavel o téhle naději často přemýšlel, a tak cítil, že se jeho síla „den za dnem obnovuje“. w23.10 43:14-17

Když se modlíme, zamysleme se, jestli je z Jehovova pohledu ten správný čas, aby nás vyslyšel. Možná máme pocit, že bychom potřebovali, aby nám Jehova odpověděl okamžitě. Ale je to on, kdo ví, kdy je na to ten nejlepší čas. (Hebr. 4:16) Když hned nedostaneme to, o co prosíme, možná si říkáme, že Jehovova odpověď je „ne“. Ale ve skutečnosti to může být „ještě ne“. Například mladý bratr se modlí, aby se vyléčil. Jeho zdraví se ale nelepší. Kdyby ho Jehova nějak zázračně uzdravil, Satan by mohl říct, že mu slouží jenom proto, že ho vyslyšel. (Job 1:9–11; 2:4) Jehova už navíc rozhodl, kdy nás zbaví všech nemocí. (Iz. 33:24; Zjev. 21:3, 4) A do té doby bychom žádné zázračné uzdravení čekat neměli. Takže bratr by mohl Jehovu prosit, aby měl sílu tu nemoc zvládat, aby ho to nepřipravilo o vnitřní klid a aby mu dokázal dál věrně sloužit. w23.11 49:13

Samson udělal velkou chybu, ale nevzdal to. Hledal příležitost, jak bojovat proti Filištínům a splnit tak úkol od Jehovy. (Soud. 16:28–30) Prosil ho: „Ať se můžu Filištínům pomstít.“ Jehova jeho prosbu vyslyšel a zázračně mu sílu vrátil. Díky tomu jich v téhle situaci zabil víc než během svého života. I když Samson musel nést bolestné následky svojí chyby, nepřestal dělat to, co si Jehova přeje. A co když uděláš nějakou chybu ty? Možná tě kvůli tomu bratři pokárají nebo už pro Jehovu nebudeš moct dělat něco, cos dělal dřív. Rozhodně to ale nevzdávej. Pamatuj, že ani Jehova to s tebou nevzdává. (Žalm 103:8, 9) I přesto, že jsi udělal chybu, pro něj můžeš být užitečný, stejně jako byl Samson. w23.09 37:15-16

Naše vytrvalost vede k Jehovovu schválení. Neznamená to, že Jehova má radost, když prožíváš něco těžkého. To, z čeho má radost – co schvaluje – jsi ty. Jen si to představ: Když se ani přes různé těžkosti a problémy nevzdáváš, máš Boží schválení. Není to úžasné? (Žalm 5:12) Vzpomeň si na Abrahama. I on díky svojí vytrvalosti získal Boží schválení. Jehova ho považoval za svého přítele a byl v jeho očích bezúhonný. (1. Mojž. 15:6; Řím. 4:13, 22) A to samé může platit o nás. Jeho schválení nezávisí na tom, kolik toho pro něj děláme nebo jaké máme úkoly. Boží schválení máme tehdy, když jsme vytrvalí. A vytrvávat můžeme všichni – bez ohledu na to, kolik nám je, jaké máme schopnosti nebo v jaké jsme životní situaci. Prožíváš něco těžkého zrovna teď a nevzdáváš se? Pak ti může dodávat sílu vědomí, že Jehova z tebe má radost. Když víme, že máme Boží schválení, s naší nadějí jen tak něco neotřese. w23.12 51:13-14

Bratr se musí naučit dobře komunikovat. Znamená to, že naslouchá, když někdo mluví o svých názorech a pocitech, a umí je pochopit. (Přísl. 20:5) Dokáže číst z tónu hlasu, výrazu ve tváři a řeči těla. Něco takového se nedá naučit, když člověk netráví čas s druhými. Kdybys komunikoval pořád jenom elektronicky, třeba přes zprávy nebo e-maily, tvoje schopnost mluvit s lidmi osobně by se mohla vytratit. Takže si takové příležitosti vytvářej. (2. Jana 12) Duchovně zralý muž se taky musí umět postarat o sebe a o svoji rodinu. (1. Tim. 5:8) Je dobré naučit se něco, co ti pomůže najít si práci. (Sk. 18:2, 3; 20:34; Ef. 4:28) Vytvoř si pověst pracovitého člověka, který když se do něčeho pustí, tak to dotáhne do konce. Díky tomu nejspíš práci získáš a udržíš si ji. w23.12 53:12-13

Když Bible mluví o „Jehovově dni“, označuje tím dobu, kdy Jehova trestá svoje nepřátele a zachraňuje svůj lid. V minulosti už takové rozsudky několikrát vykonal. (Iz. 13:1, 6; Ezek. 13:5; Sef. 1:8) V dnešní době začne „Jehovův den“ útokem na Velký Babylon a skončí armagedonskou bitvou. Abychom ten „den“ přežili, musíme se na něj připravit už teď. Ježíš ale ukázal, že nejde jenom o jednorázovou záležitost. Z jeho slov vyplývá, že na „velké soužení“ musíme být připravení pořád. (Mat. 24:21; Luk. 12:40) Ve svém prvním dopise Tesaloničanům použil apoštol Pavel řadu přirovnání, kterými chtěl křesťanům pomoct, aby byli na Jehovův velký den soudu připravení. Pavel věděl, že ten den hned tak nepřijde. (2. Tes. 2:1–3) I tak ale svoje bratry vybízel, aby byli připravení, jako by to mělo přijít zítra. A stejně to můžeme dělat i my. w23.06 26:1-2

Koncem 70. let začal v Tokiu v Japonsku vyrůstat 60patrový mrakodrap. Jenže ve městě dochází k častým zemětřesením, a tak si někteří lidé říkali, jestli to vydrží. Projektanti ale tuhle budovu navrhli tak, že otřesy dokáže pohltit. Je totiž pevná a zároveň pružná. Takovým mrakodrapům se podobají křesťané. V jakém smyslu? I křesťané musí být v některých věcech pevní a v jiných zase pružní. Když jde o dodržování Jehovových zákonů a zásad, musíme být pevní. Musíme být připravení uposlechnout a nedělat ústupky. Když to ale situace dovoluje, nebo je to dokonce potřeba, měli bychom být pružní neboli rozumní. (Jak. 3:17) Když to dokážeme vybalancovat, vyhneme se extrémům – nebudeme přehnaně upjatí ani příliš tolerantní. w23.07 31:1-2

Ježíš musel zvládat různá pokušení od Satana, včetně přímých útoků na jeho věrnost Bohu. (Mat. 4:1–11) Satan byl odhodlaný udělat všechno pro to, aby Ježíš zhřešil a nemohl výkupné zaplatit. Když Ježíš zahájil svoji službu na zemi, přicházely další zkoušky. Jeho nepřátelé ho pronásledovali a snažili se ho zabít. (Luk. 4:28, 29; 13:31) Musel se vyrovnávat s chybami svých učedníků. (Mar. 9:33, 34) Když byl souzen a šlo mu o život, mučili ho a posmívali se mu. Pak ho extrémně bolestivým a ponižujícím způsobem popravili. (Hebr. 12:1–3) Poslední část téhle zkoušky musel zvládnout sám, bez Jehovovy ochrany. (Mat. 27:46) Je jasné, že výkupné stálo Ježíše opravdu hodně. Když přemýšlíš o tom, co všechno byl pro nás ochotný obětovat, cítíš k němu i ty hlubokou lásku? w24.01 2:7-9

Trpělivost nám pomáhá mít hezké vztahy s druhými. Dokážeme jim pozorně naslouchat. (Jak. 1:19) Když jsme trpěliví, taky kolem sebe šíříme pokoj. Nereagujeme zbrkle ani neřekneme nic nelaskavého, když jsme ve stresu. A když se nás někdo něčím dotkne, jen tak se nerozzlobíme. Neoplatíme mu to, ale dáme na radu: „Snášejte jeden druhého a velkoryse si odpouštějte.“ (Kol. 3:12, 13) Díky trpělivosti taky dokážeme dělat lepší rozhodnutí. Nejsme ukvapení a impulzivní, ale zjistíme si víc informací a zvážíme všechny možnosti. Když třeba hledáme práci, možná bychom nejradši kývli na první nabídku. Trpělivost nám ale pomůže dát si čas na rozmyšlenou a zvážit, jak to ovlivní naši rodinu a vztah s Jehovou. Díky trpělivosti se můžeme vyhnout špatným rozhodnutím. w23.08 35:8-9

Možná někdy musíš bojovat se svými pocity a myšlenkami a můžeš z toho být hodně zklamaný. Pomůže ti, když budeš přemýšlet o tom, co jsi Jehovovi slíbil, když ses mu zasvětil. Dodá ti to sílu ten boj nevzdat. Jak to? Když ses zasvětil Jehovovi, zapřel jsi sám sebe. To znamená, že odmítáš všechno, co tě láká nebo čeho bys chtěl dosáhnout, ale víš, že by se to Jehovovi nelíbilo. (Mat. 16:24) Takže když jsi v pokušení udělat něco špatného nebo řešíš nějakou náročnou situaci, nemusíš dlouho přemýšlet, co udělat. Rozhodl ses být věrný Jehovovi, dělat mu radost a ostatním možnostem jsi už předem řekl ne. Jsi o tom pevně přesvědčený. V tom případě jsi jako Job. I když byl v extrémně náročné zkoušce, bez váhání řekl: „Nepřestanu být oddaný Bohu!“ (Job 27:5) w24.03 10:6-7

Jehova, „Bůh lásky“, stojí při nás. (2. Kor. 13:11) O každého z nás se osobně zajímá. Tím, že nás „obklopuje jeho věrná láska“, jsme si naprosto jistí. (Žalm 32:10) Čím víc přemýšlíme, jak nám ji dává najevo, tím je pro nás skutečnější a tím blíž k němu máme. Můžeme se k němu bez obav modlit a říkat mu, jak moc jeho lásku potřebujeme. Můžeme se mu svěřovat se vším, co nás trápí, protože víme, že nás chápe a touží nám pomáhat. (Žalm 145:19) Tak jako nás to v chladném dni táhne k hřejivému ohni, táhne nás to i k Jehovově vřelé lásce. Je silná a zároveň něžná. A tak ji pusťme do svého života. Díky tomu to budeme cítit stejně jako žalmista, který zvolal: „Miluji Jehovu!“ (Žalm 116:1) w24.01 4:19-20

Ježíš dělal víc než jenom to, že druhým říkal, že Boží jméno je Jehova. Židé, které učil, už Boží jméno znali. On jim ale Jehovu pomáhal přiblížit. (Jan 1:17, 18) Hebrejská písma například ukazují, že Jehova je milosrdný a soucitný. (2. Mojž. 34:5–7) Ježíš vykreslil tuhle pravdu jedinečným způsobem, když vyprávěl podobenství o vzpurném synovi a jeho otci. V té zprávě čteme, že zatímco ten syn, který litoval svých hříchů, „byl ještě daleko“, zahlédl ho jeho otec, běžel mu naproti, „padl mu kolem krku“ a úplně mu odpustil. Je to krásný obraz Jehovova milosrdenství a soucitu, který nám ožívá před očima. (Luk. 15:11–32) Ježíš druhým pomáhal pochopit, jaký Jehova doopravdy je. w24.02 6:8-9

Jehova utěšuje a povzbuzuje ty, kdo jsou v nějaké těžké situaci. Jak ho v tom můžeme napodobovat? Pomůžou nám v tom některé vlastnosti. Jaké například? Co nám pomůže, abychom měli bratry a sestry tak rádi, že je budeme chtít den co den povzbuzovat a utěšovat? (1. Tes. 4:18) Potřebujeme rozvíjet vlastnosti, jako je empatie, bratrská láska a laskavost. (Kol. 3:12; 1. Petra 3:8) K čemu to povede, když se tyhle vlastnosti spolu se soucitem stanou součástí naší osobnosti? Když uvidíme, že někdo potřebuje povzbudit nebo utěšit, prostě nám to nedá a pomůžeme mu. Je to přesně tak, jak řekl Ježíš: „Ústa mluví to, čím je naplněné srdce. Dobrý člověk vynáší ze svého dobrého pokladu dobré věci.“ (Mat. 12:34, 35) Když druhé povzbuzujeme a utěšujeme, je z toho vidět, že je máme doopravdy rádi. w23.11 47:10-11

K tomu, abychom rozuměli biblickým proroctvím, potřebujeme pomoc. Je to podobné, jako když navštívíš nějaké místo, které neznáš, a máš s sebou kamaráda, který to tam zná jako svoje boty. Přesně ví, kde jste a kam která cesta vede. Určitě bys byl rád, že ho tam máš s sebou. Jehova je jako takový kamarád. Přesně ví, kolik času tomuhle světu zbývá a co nás čeká v budoucnosti. Takže abychom biblickým proroctvím rozuměli, musíme ho pokorně prosit o pomoc. (Dan. 2:28; 2. Petra 1:19, 20) Stejně jako každý správný rodič i Jehova chce pro své děti šťastnou budoucnost. (Jer. 29:11) Ale na rozdíl od ostatních rodičů dokáže naprosto přesně předpovědět, co nás v budoucnosti čeká. Nechal do Bible zapsat proroctví, díky kterým se můžeme dozvědět, jaké důležité události jsou před námi. (Iz. 46:10) w23.08 34:3-4