Dál jdi po „Cestě svatosti“

1., 2. Před jakým důležitým rozhodnutím stáli Židé v Babyloně? (Ezra 1:2–4)

KRÁL vydal výnos! Židé, kteří byli už nějakých 70 let zajatci v Babyloně, se mohli vrátit do své domoviny, Izraele. (Přečti Ezru 1:2–4.) Tohle mohl dokázat jenom Jehova. Proč? Protože Babylon zajatce normálně nepropouštěl. (Iz. 14:4, 17) Tahle říše už ale u moci nebyla a nový vládce řekl Židům, že můžou odejít domů. A tak všichni, zvlášť hlavy rodin, stáli před rozhodnutím. Odejít, nebo zůstat? To muselo být velké dilema. Jak to?

² Hodně lidí se na tak náročnou cestu necítilo kvůli vysokému věku. Většina Židů se navíc narodila v Babyloně. Byl to jejich jediný domov. Izrael byla země jejich předků. Některým se v Babyloně evidentně dařilo. A tak pro ně mohlo být těžké opustit pohodlí domova nebo živnost a usadit se v neznámé zemi.

3. Co dobrého mohli čekat Židé, kteří se vrátí do Izraele?

³ Židé, kteří milovali Jehovu, věděli, že to, co získají návratem do Izraele, daleko převýší to, co obětují. Ta největší výhoda souvisela s uctíváním Jehovy. Ve městě Babylon bylo přes 50 chrámů, ale všechny byly pohanské, žádný nepatřil Jehovovi. Nebyl tam žádný oltář, na který mohli Izraelité přinášet oběti, jak to vyžadoval Mojžíšův zákon, a nefungovalo tam kněžstvo, které je předkládalo. Navíc tam Židé byli obklopení lidmi, kteří uctívali falešné bohy a neuznávali Jehovova měřítka. Takže Židé, kteří se báli Jehovy – a byly jich tisíce – se už nemohli dočkat, až se vrátí domů a budou ho moct uctívat správným způsobem.

4. Co Jehova slíbil Židům, kteří se vrátí do Izraele?

⁴ Náročná cesta z Babylonu do Izraele mohla trvat asi čtyři měsíce, ale Jehova slíbil, že jakékoli překážky, které Izraelitům budou bránit v návratu, odstraní. Izajáš napsal: „Vyčistěte Jehovovu cestu! Udělejte v poušti rovnou cestu pro našeho Boha. … Ať se zvlněná krajina vyrovná a rozeklaná krajina ať se stane plání.“ (Iz. 40:3, 4) Jen si to představ – cesta pouští, která vede po rovině. Jít po takové rovné cestě bude mnohem snazší než se trmácet z kopce do kopce nebo údolími obcházet hory. A bude to taky rychlejší. To se bude cestovat!

5. Jak se jmenovala obrazná cesta z Babylonu do Izraele?

⁵ V dnešní době mívají cesty nebo dálnice svoje označení. Měla ho i obrazná cesta, o které psal Izajáš. Čteme o ní: „Bude tam cesta a ta se bude nazývat Cesta svatosti. Nepůjde po ní nikdo nečistý.“ (Iz. 35:8) Jaký význam měl ten slib pro Izraelity? A jak se týká nás?

„CESTA SVATOSTI“ – TEHDY A DNES

6. Proč se ta cesta jmenovala „Cesta svatosti“?

⁶ „Cesta svatosti“ je opravdu krásné jméno. Proč takový název? Protože v obnoveném izraelském národě nebude místo pro nikoho, kdo by byl nečistý – pro žádného Žida, který by byl rozhodnutý jednat nemravně, uctívat falešné bohy nebo jinak vážně hřešit. Vracející se Židé se pro svého Boha měli stát svatým lidem. (5. Mojž. 7:6) To ale neznamenalo, že nebudou muset dělat žádné změny.

7. Jaké změny museli někteří Židé udělat? Uveď příklad.

⁷ Jak jsme si řekli, většina Židů se narodila v Babyloně a mnozí zřejmě považovali názory a postoje Babyloňanů za normální. Desítky let potom, co se první Židé vrátili do Izraele, se Ezra dozvěděl, že někteří se oženili s pohankami. (2. Mojž. 34:15, 16; Ezra 9:1, 2) A ještě později byl místodržitel Nehemjáš v šoku, když zjistil, že děti narozené v Izraeli se ani nenaučily hebrejsky. (5. Mojž. 6:6, 7; Neh. 13:23, 24) Jak si mohli ti mladí lidé zamilovat Jehovu a naučit se ho uctívat? Vždyť tímhle jazykem byla napsaná většina Božího Slova! (Ezra 10:3, 44) Takže ti Židé museli udělat velké změny, ale mnohem snazší to pro ně bylo v Izraeli, kde se postupně obnovovalo čisté uctívání Jehovy. (Neh. 8:8, 9)

8. Proč by nás to, co se tehdy událo, mělo zajímat? (Viz obrázek na titulní straně.)

⁸ Možná si říkáš: To je všechno moc zajímavé, ale jak se to týká mě? Má to, co tenkrát zažili Židé, nějaký význam pro nás dnes? Rozhodně ano, protože i my v určitém smyslu jdeme po „Cestě svatosti“. Bez ohledu na to, jestli jsme pomazaní nebo patříme k „jiným ovcím“, je důležité, abychom na ní zůstali. (Jan 10:16) Ta cesta totiž vede duchovním rájem a dovede nás ke krásným věcem, které přinese Boží království. Od roku 1919 se na tuhle obraznou cestu vydaly miliony mužů, žen a dětí, kteří opustili Velký Babylon, celosvětovou říši falešného náboženství. Nejspíš k nim patříš i ty. I když se ta cesta otevřela asi před sto lety, přípravné práce na ní začaly už staletí předtím.

PŘÍPRAVNÉ PRÁCE

9. V jakém smyslu začaly podle Izajáše 57:14 přípravné práce na „Cestě svatosti“?

⁹ Židům, kteří odcházeli z Babylonu, stály v cestě různé překážky, ale Jehova je odstranil. (Přečti Izajáše 57:14.) A jak to bylo s novodobou „Cestou svatosti“? Staletí před rokem 1919 Jehova začal používat muže, kteří k němu měli hlubokou úctu, aby proklestili cestu z Velkého Babylonu. (Srovnej s Izajášem 40:3.) Udělali důležité přípravné práce, aby se po ní upřímní lidé z Velkého Babylonu mohli později vydat do duchovního ráje, kde už bylo čisté uctívání Jehovy obnoveno. Co k těm přípravným pracím patřilo? Pojďme se teď na to podívat.

10., 11. K čemu přispělo vynalezení knihtisku a překládání Bible? (Viz taky obrázek.)

¹⁰ Knihtisk. Až do poloviny 15. století se Bible opisovala ručně. Její opisy byly vzácné a velmi drahé, protože tahle práce byla zdlouhavá. Ale s vynalezením knihtisku začala být Bible mnohem dostupnější.

¹¹ Překládání. Po celá staletí byla Bible k dispozici hlavně v latině, které rozuměli jenom vzdělaní lidé. Ale když se knihtisk začal používat víc a víc, muži, kteří měli hlubokou úctu k Bohu, se s ještě větší vervou pustili do překládání Bible do jazyků, kterými mluvili obyčejní lidé. Ti si teď mohli konečně srovnat to, co je učí duchovní, s tím, co si v Bibli sami přečetli.

12., 13. Uveď příklad toho, jak někteří v 19. století začali odhalovat falešné náboženské nauky.

¹² Biblické studijní pomůcky. Lidé, kteří Bibli pečlivě studovali, se z ní hodně dozvěděli. A „k velké radosti“ mnoha duchovních si to málokdy nechali pro sebe. V 19. století například řada mužů, kteří se upřímně snažili poznat pravdu, začala vydávat traktáty, které odhalovaly falešné náboženské nauky církví.

¹³ Asi v roce 1835 vydal Henry Grew traktát o tom, v jakém stavu jsou mrtví. Na základě Bible v něm dokázal, že nesmrtelnost je dar od Boha, ne něco, s čím se rodí všichni lidé, jak to učila většina církví. V roce 1837 našel výtisk tohohle traktátu při cestě vlakem jeden duchovní, který se jmenoval George Storrs. Po jeho přečtení došel k závěru, že to, co se v něm psalo, je pravda. Rozhodl se, že si to nenechá pro sebe. V roce 1842 uspořádal sérii přednášek na zajímavé téma „Pátrání – jsou ničemní lidé nesmrtelní?“. Jeho spisy měly velký vliv na jednoho muže, Charlese Taze Russella.

14. Jak bratr Russell a jeho společníci těžili z přípravných prací, které proběhly před nimi? (Viz taky obrázek.)

¹⁴ Jak bratr Russell a jeho společníci těžili z přípravných prací, které proběhly před nimi? Při svém studiu mohli využívat slovníky, konkordance a různé překlady Bible, které už byly k dispozici. Těžili taky z toho, co už z Bible vyzkoumali Henry Grew, George Storrs a další. K těmto přípravným pracím přispěl i sám bratr Russell a jeho společníci tím, že vydali spoustu knih a traktátů na různé biblické náměty.

15. Co důležitého se událo v roce 1919?

¹⁵ V roce 1919 se Boží lid vymanil z pout Velkého Babylonu. V tom roce se na scéně objevil „věrný a rozvážný otrok“, a tak mohl upřímné lidi přivítat na nově otevřené „Cestě svatosti“. (Mat. 24:45–47) I díky tvrdé práci těch, kdo ji v minulosti připravovali, se mohli lidé, kteří se na ni vydali, víc a víc dozvídat o Jehovovi a jeho záměrech. (Přísl. 4:18) Mohli taky začít žít tak, jak se mu to líbí. Jehova neočekával, že jeho lid udělá všechny potřebné změny najednou, ale pomáhal mu v tom postupně. (Viz rámeček „Jehova pomáhá svému lidu dělat potřebné změny“.) Bude to krásný pocit, až se Jehovovi budeme líbit ve všem, co děláme. (Kol. 1:10)

„CESTA SVATOSTI“ JE POŘÁD OTEVŘENÁ

16. Jak se od roku 1919 udržuje „Cesta svatosti“? (Izajáš 48:17; 60:17)

¹⁶ Každá cesta potřebuje pravidelnou údržbu. Od roku 1919 práce na „Cestě svatosti“ pokračují. Cílem je, aby Velký Babylon mohli opustit další lidé. „Věrný a rozvážný otrok“ se hned po svém jmenování dal do práce a v roce 1921 vydal pomůcku pro lidi, kteří se s Biblí teprve seznamovali. Měla název Harfa Boží a nakonec se jí vytisklo skoro šest milionů v 36 jazycích. Hodně lidí díky ní poznalo pravdu. Nedávno jsme k vedení biblických studií dostali nádhernou publikaci Radujte se ze života navždy! Během posledních dnů Jehova používá svoji organizaci, aby nás pořád zásoboval duchovním jídlem, a tak jsme všichni mohli dál jít po „Cestě svatosti“. (Přečti Izajáše 48:17; 60:17.)

17., 18. Kam vede „Cesta svatosti“?

¹⁷ Můžeme říct, že když někdo přijme nabídku biblického studia, vydává se na „Cestu svatosti“. Někteří po ní jdou jenom kousek a pak ji opustí. Jiní jsou rozhodnutí dojít po ní až do cíle. Co tím cílem je?

¹⁸ Pro pomazané křesťany je cílem „Cesty svatosti“ Boží ráj v nebi. (Zjev. 2:7) A ty, kdo mají naději na život na zemi, dovede k dokonalosti na konci Kristovy tisícileté vlády. Jestli po ní už jdeš, neohlížej se zpátky a neopouštěj ji, dokud nedojdeš do cíle. Přejeme ti šťastnou cestu!