Listopad

Jestli jsi rodič, pomáhej dětem, aby si připravily komentáře, které budou odpovídat jejich věku. Někdy se probírá vážnější téma, jako třeba problémy v manželství nebo otázka morálky, ale nejspíš se i tam najde jeden nebo dva odstavce, ke kterým budou moct děti něco říct. Taky jim pomoz, aby pochopily, proč je bratr pravděpodobně nevyvolá pokaždé, když se přihlásí. Díky tomu možná nebudou tak zklamané, když dostane přednost někdo jiný. (1. Tim. 6:18) Každý z nás si může připravit komentáře, které budou chválit Jehovu a povzbudí druhé. (Přísl. 25:11) I když možná občas krátce povyprávíme něco, co jsme zažili, neměli bychom o sobě mluvit příliš. (Přísl. 27:2; 2. Kor. 10:18) Snažme se zaměřovat na Jehovu, jeho Slovo a jeho lid. (Zjev. 4:11) w23.04 18:17-18

Láska nám pomáhá být bdělí a uvažovat střízlivě. (Mat. 22:37–39) Milujeme Boha, a tak nepřestáváme kázat, ani když si tím možná způsobíme problémy. (2. Tim. 1:7, 8) A ke kázání nás motivuje taky láska k lidem, kteří Jehovu ještě neznají. Proto se snažíme druhé oslovit i po telefonu a pomocí dopisů. Nepřestáváme doufat, že se jednoho dne změní a začnou dělat to, co je správné. (Ezek. 18:27, 28) K bližním, které bychom měli milovat, patří i naši spoluvěřící. Jak se taková láska projeví? Pavel řekl: „Povzbuzujte se … navzájem a jeden druhého posilujte.“ (1. Tes. 5:11) Vojáci, kteří bojují bok po boku, jeden druhému dodávají sílu. Nikdy bychom nechtěli našim bratrům a sestrám záměrně ublížit nebo jim oplácet stejnou mincí. (1. Tes. 5:13, 15) To, že milujeme svoje bližní, je vidět i z toho, že máme úctu k bratrům, kteří nás ve sboru vedou. (1. Tes. 5:12) w23.06 26:6, 10-11

Jeden ze způsobů, jak můžeme posílit svoji víru, je přemýšlet o výkupném. Výkupné je záruka, že se Boží sliby splní. Když do hloubky přemýšlíme, proč ho za nás Jehova zaplatil a co ho to stálo, jsme si ještě jistější, že opravdu budeme žít věčně a v krásném světě, tak jak nám to slíbil. Proč to můžeme říct? Vezmi si, co všechno pro Jehovu zaplacení výkupného znamenalo. Poslal svého milovaného prvorozeného Syna, svého nejlepšího přítele, aby se na zemi narodil jako dokonalý člověk. Ježíš to tady vůbec neměl jednoduché, hodně si toho zažil. A na konci trpěl a zemřel bolestivou smrtí. Náš milující Bůh zaplatil opravdu vysokou cenu. Dávalo by smysl, aby nechal svého Syna trpět a zemřít jenom proto, abychom měli sice lepší, ale velmi krátký život? (Jan 3:16; 1. Petra 1:18, 19) Když zaplatil tak vysokou cenu, určitě se postará o to, aby se věčný život v novém světě stal realitou. w23.04 19:8-9

Chce Jehova vzkřísit ty, kdo zemřeli? Rozhodně ano! Slib o vzkříšení nechal zapsat do Bible, a to na celou řadu míst. (Iz. 26:19; Zjev. 20:11–13) A když Jehova něco slíbí, vždycky to dodrží. (Jozue 23:14) Ve skutečnosti se vzkříšení nemůže dočkat. Zamysli se nad tím, co řekl Job. Byl si jistý, že i kdyby zemřel, Jehova by ho toužil vzkřísit. (Job 14:14, 15; ppč.) A vrátit život chce všem svým služebníkům, kteří zemřeli. Touží je zase vidět živé, zdravé a šťastné. A co ty miliardy lidí, kteří neměli možnost poznat pravdu o Jehovovi? I ty si náš milující Bůh přeje vzkřísit. (Sk. 24:15) Chce jim dát šanci se s ním spřátelit a žít na zemi věčně. (Jan 3:16) w23.04 16:5-6

Co můžeš dělat pro to, aby byla tvoje naděje čím dál živější? Jestli máš naději na věčný život na zemi, čti si, jak Bible popisuje ráj, a přemýšlej o tom. (Iz. 25:8; 32:16–18) Představuj si, jaké to tam bude. Když budeme mít naději na nový svět pořád před očima, bude nám připadat, že naše trápení „trvá jen chvilku a je lehké“. (2. Kor. 4:17) Naděje od Jehovy je zdrojem velké síly. Máme od něj všechno, co k tomu potřebujeme. Takže když tě čeká nějaký náročný úkol, prožíváš něco těžkého nebo ztrácíš radost, upřímně se modli k Jehovovi a hledej rady při osobním studiu. Nech si pomoct od bratrů a sester a svoji naději udržuj živou. Pak budeš mít „veškerou potřebnou sílu, [abys mohl] ve všem vytrvávat s trpělivostí a radostí“. (Kol. 1:11) w23.10 43:19-20

Máme hodně důvodů, proč být Jehovovi vděční. Můžeme mu děkovat za všechno dobré, co máme. Koneckonců každý dokonalý dar je od něj. (Jak. 1:17) Můžeme mu třeba říkat, jak moc se nám líbí jeho výtvory – země a další přírodní krásy. Taky s ním můžeme mluvit o tom, jak jsme mu vděční za svůj život, rodinu, přátele a naši naději. A rozhodně mu můžeme děkovat za to, že nám nabízí svoje vzácné přátelství. Každý z nás má hodně důvodů, proč být Jehovovi vděčný. Ale žijeme v nevděčném světě, a tak se možná musíme hodně snažit, abychom si je připomínali. Lidé kolem nás se často zaměřují na to, co by chtěli, místo aby byli vděční za to, co už mají. Kdybychom se tím nechali nakazit, z našich modliteb by se mohl stát takový seznam požadavků. Co dělat, aby to tak nedopadlo? Musíme se zaměřovat na to, co pro nás Jehova dělá, a dávat mu najevo, že si toho vážíme. (Luk. 6:45) w23.05 20:8-9

Jehova je náš milující Otec a je pro něj moc těžké vidět, jak se trápíme. (Iz. 63:9) Naše problémy se dají přirovnat k řekám nebo k plamenům ohně. (Iz. 43:2) I když Jehova nezabrání, aby nás něco takového potkalo, slibuje, že nám tím pomůže projít. Nedovolí, aby nám cokoli natrvalo ublížilo. Taky nám pomůže svým mocným duchem. (Luk. 11:13; Filip. 4:13) Můžeme si proto být jistí, že nám vždycky dá všechno, co potřebujeme, abychom zvládli jakýkoli problém a zůstali mu věrní. Jehova čeká, že mu budeme důvěřovat. (Hebr. 11:6) Občas nám naše problémy můžou připadat nepřekonatelné. Můžeme dokonce začít pochybovat, jestli nám Jehova pomůže. Bible nás ale ujišťuje, že díky síle od něj dokážeme „zdolat hradby“. (Žalm 18:29) Takže nepodlehni pochybnostem, modli se s vírou a důvěřuj, že Jehova na tvoje modlitby odpoví. (Jak. 1:6, 7) w23.11 49:8-9

Není to nádherný popis pravé lásky? Pro manžele je to krásné ujištění. Vaše láska může být věčná. To, jestli se manželé budou celý život milovat, záleží čistě na nich. Zamysli se nad tímhle příkladem: Oheň může hořet nekonečně dlouho. Má to ale jednu podmínku – musí se do něj pořád přikládat. Když se o něj nikdo nestará, nakonec vyhasne. Podobné je to s láskou mezi manželem a manželkou. Může být silná a trvat nekonečně dlouho, ale jenom tehdy, když se o svůj vztah budou starat. Někteří ale můžou mít pocit, že jejich láska už není to, co bývala. Zvlášť když mají plnou hlavu starostí s penězi, se zdravím nebo s výchovou dětí. Pokud má „plamen Jah“ mezi manželi stále hořet, oba musí pracovat na tom, aby měli s Jehovou pevný vztah. w23.05 23:1-3

Co pomůže tobě, abys byl odvážný? Rodiče tě k tomu možná vedli, ale nemůžou ti tuhle vlastnost předat jako nějaké rodinné dědictví. Takže jak na to? Když se snažíš naučit něco nového, nejdřív pozoruješ toho, kdo to umí, a pak se to snažíš dělat jako on. A podobné je to s odvahou. Pozorujeme, jak tuhle vlastnost projevují druzí, a snažíme se je napodobovat. Stejně jako pro Daniela by mělo být i pro nás důležité dobře znát Boží Slovo. Taky musíme mít hodně blízko k Jehovovi. K tomu nám pomůže, když s ním budeme často mluvit a svěřovat se mu se svými pocity. A taky je důležité, abychom mu důvěřovali a byli přesvědčení, že vždycky stojí při nás. Když se pak dostaneme do nějaké těžké situace, dokážeme být odvážní. Když jsme odvážní, druzí si nás často váží a upřímné lidi to může přitáhnout k Jehovovi. Pracovat na odvaze rozhodně stojí za to. w23.08 33:2, 8-9

Řecké slovo přeložené jako „zkoumat“ se používalo v souvislosti se zkoušením vzácných kovů, aby se zjistilo, jestli jsou pravé. Podobně i my musíme zkoušet neboli zkoumat to, co slyšíme a čteme, abychom zjistili, jestli je to pravda. Je to pro nás ještě důležitější, protože se blíží velké soužení. Místo abychom naivně věřili všemu, co někdo řekne nebo napíše, musíme o věcech přemýšlet a porovnávat to s tím, co říká Bible a Jehovova organizace. Díky tomu se žádnou propagandou, za kterou stojí démoni, nenecháme oklamat. (Přísl. 14:15; 1. Tim. 4:1) Boží lid jako celek velké soužení přežije. Ale pokud jde o nás jako o jednotlivce, nikdo z nás neví, co bude zítra. (Jak. 4:14) Ať už velké soužení přežijeme, nebo zemřeme ještě dřív, než začne, když Jehovovi zůstaneme věrní, odmění nás věčným životem. Mějme proto pořád před očima naši nádhernou naději a buďme na Jehovův den připravení! w23.06 26:15-16

Zatím nevíme, jak se některá biblická proroctví splní. (Dan. 12:8, 9) Ale to, že přesně nevíme, jak se nějaké proroctví splní, neznamená, že se nesplní. Nemusíme ani v nejmenším pochybovat o tom, že Jehova nám v ten správný čas odhalí to, co potřebujeme vědět, stejně jako to dělal v minulosti. Je před námi prohlášení „Mír a bezpečnost!“. (1. Tes. 5:3) Pak se vlády tohoto světa zaměří na falešné náboženství a zničí ho. (Zjev. 17:16, 17) Potom zaútočí na Boží lid. (Ezek. 38:18, 19) Tyhle události přímo povedou k závěrečné válce – k Armagedonu. (Zjev. 16:14, 16) Můžeme si být jistí, že se to všechno stane velmi brzy. Do té doby buďme vděční našemu milujícímu nebeskému Otci, který pro nás tahle proroctví nechal zapsat. Ukážeme to tím, že se o ně budeme dál zajímat a budeme v tom pomáhat druhým. w23.08 34:19-20

Když apoštol Pavel mluvil o víře, naději a lásce, řekl, že „největší z nich je láska“. (1. Kor. 13:13) Proč to tak je? V budoucnosti už totiž nebudeme potřebovat víru v Boží sliby o ráji ani naději na to, že se splní, protože to bude realita. Ale vždycky budeme potřebovat lásku k Jehovovi a k lidem. Ve skutečnosti bude naše láska růst celou věčnost. Podle lásky mají lidé poznat pravé křesťany. Ježíš svým apoštolům řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci – když budete mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) Další důvod je ten, že nás láska spojuje. Pavel o ní řekl, že „je dokonalým poutem jednoty“. (Kol. 3:14) Apoštol Jan svým spoluvěřícím napsal: „Kdo miluje Boha, musí milovat i svého bratra.“ (1. Jana 4:21) Když máme rádi druhé, dokazujeme tím, že milujeme Boha. w23.11 47:1, 3

Křesťanský život je v Bibli přirovnaný k běžeckému závodu. Běžci, kteří doběhnou do cíle, získají věčný život. (2. Tim. 4:7, 8) Tenhle závod teď nesmíme vzdát, zvlášť proto, že cílová páska je blíž než kdy dřív. Jedním z běžců je apoštol Pavel. Poradil nám, díky čemu ho dokážeme vyhrát i my. Napsal, abychom odhodili „každou zátěž a … vytrvale [běželi] závod, kterého se účastníme“. Myslel tím Pavel, že nemáme nést vůbec nic? Ne, chtěl tím říct, že se máme zbavit zbytečné zátěže. Ta by nás totiž mohla zpomalovat a nakonec vyčerpat. Když chceme doběhnout do cíle, musíme si rychle všimnout všeho, co by nám závod zbytečně ztěžovalo, a okamžitě se toho zbavit. Zároveň ale nechceme odhodit něco, co nést musíme. Jinak bychom se mohli diskvalifikovat. (2. Tim. 2:5) w23.08 36:1-2

Když jsme rozumní, pomáhá nám to respektovat názory druhých. Některé sestry se třeba rády malují, zatímco jiné ne. Někteří křesťané si rádi dají trochu alkoholu, zatímco jiní se mu úplně vyhýbají. A všichni chceme být zdraví, ale každý na to může jít jinou cestou. Kdybychom byli o svých názorech tak přesvědčení, že bychom je prosazovali ve sboru, mohli bychom být pro druhé kamenem úrazu a narušit jednotu. (1. Kor. 8:9; 10:23, 24) Jehova nám například nedal žádná přísná pravidla ohledně oblečení, dal nám zásady. Měli bychom se oblékat tak, abychom mu dělali dobré jméno – rozumně, cudně a se „zdravým úsudkem“. (1. Tim. 2:9, 10) Díky tomu na sebe svým oblečením nebudeme poutat přehnanou pozornost. Biblické zásady také pomůžou starším, aby pro oblékání a účesy nestanovovali žádná pravidla. w23.07 32:13-14

Jehova nám ukazuje, co máme dělat, abychom měli krásnou budoucnost. Těm, kdo přijmou pozvání od „hlučné“ a „hloupé ženy“, jde o to, potají si užít sladké chvíle. Jejich cesta skončí „v hlubinách hrobu“. (Přísl. 9:13, 17, 18) Ti, kdo přijmou pozvání od „pravé moudrosti“, jsou na tom ale úplně jinak. (Přísl. 9:1) Učíme se milovat to, co miluje Jehova, a nenávidět to, co nenávidí on. (Žalm 97:10) A dělá nám velkou radost, když k „pravé moudrosti“ zveme druhé. Je to, jako bychom „z výšin nad městem“ volali: „Kdo je nezkušený, ať přijde sem!“ Všichni, kdo tohle pozvání přijmou, včetně nás samotných, a půjdou „po cestě porozumění“, už teď hodně získají. Ale to není všechno. Hodně dobrého jim to přinese i v budoucnu, protože budou žít věčně. (Přísl. 9:3, 4, 6) w23.06 28:17-18

Jak se cítíš, když se tě někdo ve škole nebo v práci zeptá, čemu věříš? Jsi nervózní? Většina z nás ano. Taková otázka ale může být dobrou příležitostí zjistit, co si ten člověk myslí nebo čemu věří. A pro nás pak může být snazší mu vydat svědectví. Občas ale dostaneme otázku od někoho, kdo s námi v něčem nesouhlasí nebo se chce hádat. To by nás nemělo překvapovat, protože někteří možná mají špatné informace o tom, čemu věříme. (Sk. 28:22) Navíc žijeme „v posledních dnech“, kdy mnozí nejsou „ochotní se dohodnout“, a jsou dokonce „suroví“. (2. Tim. 3:1, 3) Možná si řekneš: „Jak mám zůstat v klidu a být taktní, když někdo napadá to, čemu věřím?“ Co ti v takové situaci pomůže? Jedním slovem mírnost. Mírný člověk dokáže zůstat v klidu, i když neví, jak reagovat, nebo ho někdo provokuje. w23.09 39:1-2

Někdy dostáváme od Jehovovy organizace rady, které nás chrání. Třeba nám pomáhají, abychom nezačali milovat peníze nebo abychom nedělali věci, které by nás mohly dovést k tomu, že porušíme Boží zákony. Když se i v těchhle oblastech necháváme Jehovou vést, je to pro naše dobro. (Iz. 48:17, 18; 1. Tim. 6:9, 10) Není pochyb, že Jehova nás bude prostřednictvím lidí vést i během velkého soužení a tisícileté vlády. Budeme ty pokyny od Jehovy poslouchat? Hodně to záleží na tom, jak na Jehovovo vedení reagujeme už teď. Proto se nech Jehovou vždycky vést a poslouchej pokyny od mužů, kteří mají za úkol se o nás starat. (Iz. 32:1, 2; Hebr. 13:17) Jehova je ten nejlepší průvodce, jakého bychom si mohli v tomhle světě přát. A máme všechny důvody mu důvěřovat. Chrání nás před duchovním nebezpečím a vede nás k našemu cíli – věčnému životu v novém světě. w24.02 8:17-18

Apoštol Pavel měl radost, že může naplno sloužit Jehovovi, i když to nebylo vždycky bez problémů. Často podnikal dlouhé cesty a cestování v té době nebylo vůbec jednoduché. Někdy byl „ohrožován řekami“, jindy byl zase „ohrožován lupiči“. Kvůli kázání taky občas zažil fyzické násilí. (2. Kor. 11:23–27) A jeho spoluvěřící si ne vždycky vážili toho, co pro ně dělá. (2. Kor. 10:10; Filip. 4:15) Co Pavlovi pomohlo, aby se nevzdal? Věděl, jaký Jehova je, a to díky tomu, že si studoval Písmo a měl s ním vlastní zážitky. Byl si jistý, že ho má Jehova moc rád. (Řím. 8:38, 39; Ef. 2:4, 5) A on sám si ho taky zamiloval. Svoji lásku mu dával najevo právě tak, že dál „sloužil svatým“. (Hebr. 6:10) w23.07 30:5-6

Hodně lidí uznává, že je dobré mít nějakou vládu a že by se aspoň nějaké zákony poslouchat měly. Když se ale těm samým lidem zdá nějaký zákon nespravedlivý nebo nepohodlný, už se jim možná poslouchat moc nechce. Bible jasně ukazuje, že lidské vlády působí spoustu utrpení, že je ovládá Satan a že je Bůh brzo zničí. (Žalm 110:5, 6; Kaz. 8:9; Luk. 4:5, 6) Taky ale říká, že „kdo se staví proti vládnoucí moci, se … staví na odpor Božímu uspořádání“. Jehova prozatím dovoluje, aby tady vlády udržovaly pořádek, a chce, abychom je poslouchali. Musíme proto každému dávat „to, co mu patří“, včetně daní, úcty a poslušnosti. (Řím. 13:1–7) Možná nám připadá, že je nějaký zákon nespravedlivý nebo je těžké ho dodržet. Ale posloucháme Jehovu a ten nám říká, abychom zákony dodržovali, pokud samozřejmě nejsou v rozporu s tím, co nám říká on. (Sk. 5:29) w23.10 42:9-10

Samson se narodil v době, kdy nad izraelským národem vládli Filištíni a utlačovali ho. (Soud. 13:1) Byli krutí a Izraelité kvůli tomu hodně trpěli. Jehova si Samsona vybral a řekl, že „bude zachraňovat Izrael z rukou Filištínů“. (Soud. 13:5) To byl hodně těžký úkol. Aby ho Samson zvládl, musel se spoléhat na Jehovu. Jednou Filištíni přitáhli až k Lechi, což bylo podle všeho na území Judy, a chtěli Samsona zajmout. Judští muži dostali strach, a tak se jim ho rozhodli vydat. Lidé z jeho vlastního národa ho spoutali dvěma novými provazy a předali Filištínům. (Soud. 15:9–13) „Tehdy ho posílil Jehovův duch“ a Samson se z provazů osvobodil. Pak „sáhl po čerstvé oslí čelisti, kterou tam našel, a pobil s ní 1 000 mužů“. (Soud. 15:14–16) w23.09 37:3-4

Jsme moc rádi, že nám Jehova cestu k naplnění svého „věčného záměru“ postupně odhalil v Bibli. „Působí, že všechno přispívá k uskutečnění jeho záměru“, a tak ho nic nezastaví. (Přísl. 16:4) Proč se dá říct, že je jeho záměr věčný? Protože to, čeho jím Jehova dosáhne, potrvá navěky. Ale co je vlastně tím záměrem? A jaké změny musel Jehova na cestě za jeho dosažením udělat? Boží záměr s lidmi a se zemí je vidět z toho, co Bůh řekl první lidské dvojici: „Buďte plodní a množte se, naplňte zemi a podmaňte si ji a vládněte nad … všemi živými tvory.“ (1. Mojž. 1:28) Svojí vzpourou Adam s Evou způsobili, že oni a všichni, kdo se na zemi narodí, budou hříšní. Jehovův záměr to ale neohrozilo. Okamžitě změnil způsob, jak ho dosáhne. Rozhodl, že ho uskuteční království, které vznikne v nebi. (Mat. 25:34) w23.10 44:6-7

Jehova nám pomáhá se nevzdat. Náš boj může být zvlášť těžký, když trvá dlouho. Občas nám může připadat, že to, s čím zápasíme my, je tak náročné, že v porovnání s tím chyby apoštola Petra blednou. Ale Jehova nám může dát sílu bojovat dál. (Žalm 94:18, 19) Například než jeden bratr poznal pravdu, žil řadu let jako gay. I když s tímhle nemravným životem nadobro skončil, stejně občas bojoval se špatnými touhami. Co mu pomohlo se nevzdat? Říká: „Jehova mi dává sílu.“ A pokračuje: „Pochopil jsem, že díky Jehovovu duchu člověk dokáže žít tak, jak si Jehova přeje. Jehova mě používá a i přes moje chyby mě pořád podporuje.“ w23.09 40:12

Mladí bratři, duchovně zralými křesťany se nestanete automaticky. Musíte si vybírat dobré vzory, rozvíjet schopnost přemýšlet, být spolehliví, získávat praktické dovednosti a připravovat se na role, které vás čekají. Když přemýšlíš, na čem všem ještě musíš pracovat, můžeš mít někdy pocit, že je to nad tvoje síly. Ale určitě to můžeš zvládnout. Pamatuj, že Jehova ti moc rád pomůže. (Iz. 41:10, 13) A samozřejmě ti budou pomáhat i bratři a sestry ve sboru. Až dosáhneš svého cíle a stane se z tebe duchovně dospělý muž, budeš mít bohatý život a budeš opravdu šťastný. Mladí bratři, máme vás moc rádi. Přejeme vám, aby vás Jehova podporoval a aby vás odměnil za vaše úsilí stát se duchovně zralými křesťany. w23.12 53:19-20

Představ si, že jsi na nějaké akci s bratry a sestrami. Skvěle se bavíte a ty chceš udělat společnou fotku. Radši to vezmeš třikrát, pro případ, že by se nějaká nepovedla. A ještě že tak, protože na jedné z nich se jeden bratr mračí. A tak ji smažeš, protože máš další dvě, na kterých se všichni, včetně toho bratra, usmívají. Vzpomínky na to, co jsme s druhými zažili, jsou většinou hezké. Ale dejme tomu, že jednou někdo z našich spoluvěřících udělá nebo řekne něco, co už tak hezké není. Co bychom s tou vzpomínkou měli udělat? Co kdybys ji zkusil smazat, tak jako nepovedenou fotku? (Ef. 4:32) S tím bratrem nebo sestrou jsi určitě zažil spoustu hezkých věcí. Ve svém albu vzpomínek chceme mít jenom to hezké. w23.11 47:16-17

Z původních řeckých slov vyplývá, že by se křesťanka měla oblékat slušně a že by v téhle oblasti měla brát ohled na pocity a názory druhých. Naše milé sestry, moc si vás vážíme za to, že se touhle radou řídíte! Další vlastnost, kterou se vyznačuje duchovně zralá křesťanka, je dobrý úsudek. Co to vlastně je? Je to schopnost rozlišit, co je správné a co špatné, a pak udělat to správné. Vzpomeň si na Abigail. Její manžel udělal špatné rozhodnutí, které by mělo pro celou jejich domácnost katastrofální následky. Abigail neváhala a okamžitě jednala. Díky tomu, že dobře vyhodnotila situaci, zachránila spoustu životů. (1. Sam. 25:14–23, 32–35) K čemu dalšímu se dobrý úsudek hodí? Pomůže nám poznat, kdy máme mluvit a kdy mlčet. Taky nám pomůže, abychom byli vyrovnaní v tom, jak moc druhým dáváme najevo svůj zájem. (1. Tes. 4:11) w23.12 52:8-9

Apoštol Pavel napsal tahle slova sboru v Římě. Tihle bratři a sestry už Jehovu a Ježíše poznali, uvěřili v ně a stali se křesťany. Bůh je díky jejich víře prohlásil za bezúhonné a pomazal svatým duchem. (Řím. 5:1) Získali tak krásnou naději, o které nemuseli ani v nejmenším pochybovat. O téhle naději, kterou Bůh pomazaným křesťanům dal, psal později Pavel v dopise do Efezu. Řekl, že dostanou „dědictví pro svaté“. (Ef. 1:18) A v dopise Kolosanům Pavel ukázal, kde pomazaní křesťané svoji odměnu dostanou. Napsal, že je pro ně „vyhrazena v nebesích“. (Kol. 1:4, 5) Takže pomazaní křesťané mají naději, že budou vzkříšeni k věčnému životu v nebi, kde budou vládnout spolu s Kristem. (1. Tes. 4:13–17; Zjev. 20:6) w23.12 51:4-5

Původní slovo přeložené jako „střežit“ byl vojenský termín a popisoval vojáky, kteří hlídali město, aby na něj nikdo nezaútočil. Jeho obyvatelé mohli klidně spát, protože věděli, že strážní stojí u bran. Podobně Boží pokoj chrání naše srdce a mysl, a tak cítíme klid, protože víme, že jsme v bezpečí. (Žalm 4:8) Určitou míru pokoje můžeme cítit i v případě, že se naše situace nezmění hned, jako to bylo u Hany. (1. Sam. 1:16–18) A když jsme v klidu, často je pro nás jednodušší myslet jasně a dobře se rozhodovat. Co tedy máme dělat? Když máme starosti, musíme jakoby povolat strážné. Jak? Modli se, dokud pokoj od Boha nepřijde. (Luk. 11:9; 1. Tes. 5:17) Když procházíš něčím hodně těžkým, nepřestávej se modlit a zažiješ, jak Boží pokoj střeží tvoje srdce i mysl. (Řím. 12:12) w24.01 3:5-6

Aby Ježíš posvětil Boží jméno, ustál všechno možné trápení, urážky a pomluvy namířené proti němu. Věděl, že svého Otce poslouchal úplně ve všem. Neměl se za co stydět. (Hebr. 12:2) Taky věděl, že v těch nejtemnějších chvílích jeho života na něj přímo útočí Satan. (Luk. 22:2–4; 23:33, 34) Ten určitě doufal, že se mu podaří bezúhonného Ježíše zlomit. Ale tenhle plán mu vůbec nevyšel. Ježíš jednou provždy dokázal, že Satan je zákeřný lhář a že Jehova má služebníky, kteří jsou mu věrní, i když zažívají něco extrémně těžkého. Chceš dělat radost svému vládnoucímu Králi? Pokud ano, dál chval Boží jméno a pomáhej druhým poznat, jaký Jehova doopravdy je. Když to děláš, jdeš v Ježíšových stopách. (1. Petra 2:21) Stejně jako on děláš radost Jehovovi a dokazuješ, že jeho nepřítel, Satan, je odporný lhář. w24.02 6:11-13

Během posledních pěti let se dalo pokřtít víc než milion lidí a tím se stali svědky Jehovovými. Když se rozhodneš, že se zasvětíš Jehovovi, staneš se učedníkem Ježíše Krista a to, co si Jehova přeje, pro tebe bude nejdůležitější v životě. Co k tomu třeba bude patřit? Ježíš řekl: „Pokud chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe.“ (Mat. 16:24) Řecký výraz přeložený jako „ať zapře sám sebe“ by mohl taky znít „musí sám sobě říct ne“. Když se Jehovovi zasvětíš, budeš muset říct ne některým věcem, které se mu nelíbí. (2. Kor. 5:14, 15) Znamená to třeba odmítnout „skutky těla“, jako je sexuální nemravnost. (Gal. 5:19–21; 1. Kor. 6:18) Bude pak tvůj život náročnější? Nebude, pokud Jehovu miluješ a pokud jsi přesvědčený, že jeho zákony jsou pro tvoje dobro. (Žalm 119:97; Iz. 48:17, 18) w24.03 9:1, 4

Jehova dává těm, kdo mají jeho schválení, svého svatého ducha. (Mat. 12:18) Zeptej se sám sebe: Dokážu projevovat vlastnosti, které patří k ovoci Božího ducha? Možná máš s druhými větší trpělivost než v době, kdy jsi Jehovu neznal. Čím víc se ti bude dařit tyhle vlastnosti projevovat, tím si budeš jistější, že máš Jehovovo schválení. Těm, které Jehova schvaluje, odpouští na základě výkupného hříchy. (1. Tim. 2:5, 6) Ale co když ve výkupné věříš, jsi pokřtěný, a stejně se bráníš myšlence, že je s tebou Jehova spokojený? Nezapomeň, že nemůžeme vždycky dát na svoje pocity, ale vždycky můžeme dát na Jehovu. Když někdo věří ve výkupné, považuje ho za bezúhonného a slibuje, že ho odmění. (Žalm 5:12; Řím. 3:26) w24.03 13:15, 17