Prosinec

Dokáže Jehova vzkřísit mrtvé? O tom není pochyb! Vždyť je všemohoucí. (Zjev. 1:8) Je tak mocný, že porazí jakéhokoli nepřítele, dokonce i smrt. (1. Kor. 15:26) Jaký je další důvod, proč si můžeme být jistí, že Bůh dokáže vzkřísit mrtvé? Má neomezenou paměť. Ví, jak se jmenuje každičká hvězda. (Iz. 40:26) A tak nemá nejmenší problém pamatovat si i ty, kdo zemřeli. (Job 14:13; Luk. 20:38) O těch, které chce vzkřísit, si dokáže vybavit i ty nejmenší detaily, včetně jejich genetického kódu, zážitků a vzpomínek. Je jasné, že Jehovovu slibu o vzkříšení můžeme věřit. Víme totiž, že ho chce i dokáže splnit. Je tady ale další důvod, proč si tím můžeme být jistí: Jehova už to v minulosti udělal. V biblických dobách dal několika svým věrným služebníkům, včetně Ježíše, moc, aby někomu vrátili život. w23.04 16:7-9

Když jsme taktní a mírní, lidé nám budou spíš naslouchat a dál si s námi povídat. Samozřejmě že pokud nás chce někdo utlouct argumenty nebo se vysmívat tomu, čemu věříme, nemusíme s ním v rozhovoru pokračovat. (Přísl. 26:4) To se ale stane spíš výjimečně. Obvykle nám lidé budou chtít naslouchat. Když se snažíme být mírní, přináší nám to hodně dobrého. Pros Jehovu, abys dokázal reagovat mírně, když někdo vytáhne nějakou kontroverzní otázku nebo tě z něčeho osočí. Pamatuj na to, že takovým postojem můžeš zabránit tomu, aby rozdílné názory skončily hádkou. Když někomu odpovíš mírně a s úctou, může díky tomu změnit názor na nás a na Bibli. Buď vždycky připravený obhájit to, čemu věříš, a dělej to „s mírností a hlubokou úctou“. (1. Petra 3:15) Dál tedy pracuj na tom, aby byla mírnost tvojí silnou stránkou. w23.09 39:18-19

Podíváme se na čtyři způsoby, jak se trpělivost projevuje. Zaprvé, trpělivý člověk se jen tak nerozzlobí. Snaží se zůstat v klidu a neoplácet, i když ho někdo štve. A chová se k druhým hezky, i když je ve stresu. (2. Mojž. 34:6, ppč.) Zadruhé, trpělivý člověk dokáže v klidu čekat. Když něco trvá dýl, než si myslel, snaží se nebýt nervózní nebo podrážděný. (Mat. 18:26, 27) Zatřetí, trpělivý člověk není zbrklý. Když trpělivý člověk dostane důležitý úkol, nevrhne se do něj po hlavě ani s ním není rychle hotový. Naopak si to dobře promyslí a pak mu věnuje tolik času, kolik je potřeba. Začtvrté, trpělivý člověk si nestěžuje, když prožívá něco těžkého. Trpělivý člověk se i v těžké situaci dál snaží Jehovovi sloužit s radostí. (Kol. 1:11) Jako křesťané potřebujeme projevovat všechny tyhle odstíny trpělivosti. w23.08 35:3-6

Důležitý důvod, proč chránit svoje obrazné srdce, je ten, že ho zkoumá Jehova. Znamená to, že vidí mnohem víc než druzí – vidí, jací jsme hluboko uvnitř. A miluje nás, když si plníme hlavu jeho moudrými radami, díky kterým můžeme žít věčně. (Jan 4:14) Navíc nám pak v hlavě nezbyde místo na zkažené názory, kterými nás chce Satan a jeho svět otrávit. (1. Jana 5:18, 19) Čím blíž k Jehovovi budeme mít, tím víc ho budeme milovat a vážit si ho. A protože ho nebudeme chtít ničím zranit, bude nám odporná už samotná představa, že bychom zhřešili. Marta, jedna sestra z Chorvatska, byla v pokušení zachovat se nemravně. Napsala: „Bylo pro mě těžké jasně přemýšlet a potlačit touhu udělat to, co mě lákalo, i když jsem věděla, že je to špatné. Ochránilo mě ale to, že jsem se bála Jehovy.“ Jak to? Řekla, že přemýšlela, k čemu by její špatné rozhodnutí vedlo. A my můžeme dělat to samé. w23.06 28:3-4

Jehovovým záměrem je posvětit svoje jméno, očistit ho od všech pomluv. Ježíš to věděl, a proto svoje následovníky učil, aby se modlili: „Náš Otče v nebesích, ať je posvěceno tvé jméno.“ (Mat. 6:9) Ježíš chápal, že to je naprosto zásadní věc, která se týká všech lidí i andělů. Nikdo toho pro posvěcení Jehovova jména neudělal víc než on. Když ho ale jeho nepřátelé zatkli, z čeho ho obvinili? Z rouhání! Určitě to vnímal tak, že urážet nebo pomlouvat Boží svaté jméno je ta nejodpornější věc. To, že měl být obviněn a odsouzen za tenhle zločin, ho hrozně trápilo. Možná to byl hlavní důvod, proč pár hodin před tím, než ho zatkli, prožíval tak hrozná „duševní muka“. (Luk. 22:41–44) w24.02 6:11

V závodě o život je důležité, abychom Jehovu a Ježíše milovali víc než svoji rodinu. (Mat. 10:37) To ale neznamená, že ji můžeme zanedbávat, jako by nám bránila v tom, abychom Jehovovi a Ježíšovi dělali radost. Je to právě naopak. Aby z nás opravdu měli radost, musíme plnit roli, kterou v rodině máme. (1. Tim. 5:4, 8) Navíc díky tomu budeme šťastnější. Jak to? Jehova to tak v rodině vymyslel. Když se mají manželé rádi a jeden druhého si váží, když rodiče milují a vychovávají svoje děti a když je děti poslouchají, budou mít hezkou a spokojenou rodinu. (Ef. 5:33; 6:1, 4) Ať už je tvoje role v rodině jakákoli, nech se vést moudrými radami z Bible, a ne svými pocity, kulturou nebo tím, co říkají takzvaní odborníci. V našich publikacích najdeš skvělé tipy, jak biblické zásady uplatnit v praxi, a tak je dobře využívej. w23.08 36:6-7

Křesťanka potřebuje rozvíjet praktické dovednosti. Řada věcí, které se naučí už v mládí, se jí bude hodit celý život. Nauč se například dobře číst a psát. V některých kulturách se nepovažuje za důležité, aby ženy uměly číst a psát. Tyhle dovednosti jsou ale pro každého křesťana naprosto nezbytné. (1. Tim. 4:13) Takže si nenech ničím zabránit v tom, aby ses je dobře naučila. Co ti to přinese? Může ti to pomoct najít si práci a udržet si ji. Bude pro tebe snazší studovat si Bibli a učit o ní druhé. A nejlepší je, že když budeš Bibli číst a přemýšlet o tom, vytvoříš si blízký vztah s Jehovou. (1. Tim. 4:15) w23.12 52:10-11

Pros Jehovu, aby ti pomáhal odolávat pokušení. Jsme nedokonalí, a proto musíme neustále bojovat s pokušením udělat něco špatného. Satan se nám ze všech sil snaží tenhle boj co nejvíc ztížit. Třeba nás láká na pokleslou zábavu. Chce nám naplnit hlavu nečistými myšlenkami – myšlenkami, které nás zevnitř kazí a můžou nás dovést k vážnému hříchu. (Mar. 7:21–23; Jak. 1:14, 15) Bez Jehovovy pomoci prostě nezvládneme odolávat pokušení. Ježíš proto do vzorové modlitby zahrnul tuhle prosbu: „Nedovol, abychom podlehli pokušení, ale osvoboď nás od toho zlého.“ (Mat. 6:13) Jehova nám chce pomáhat, ale musíme si o jeho pomoc říct. A taky se musíme podle svých modliteb chovat. w23.05 20:15-17

Když si manželé přátelství se svým nebeským Otcem váží, ochotně se řídí jeho radami. Díky tomu se vyhnou problémům, kvůli kterým by mohla jejich láska ochladnout. A když už se do nich dostanou, dokážou je překonat. Ti, kdo mají k Jehovovi blízko, se taky snaží chovat jako on, třeba být laskaví, trpěliví nebo druhým odpouštět. (Ef. 4:32–5:1) Když se k sobě manželé takhle chovají, jejich lásce to jenom prospívá. Sestra, která se jmenuje Lena a je vdaná přes 25 let, říká: „Milovat a respektovat někoho, kdo miluje Jehovu, je tak snadné.“ Zamyslíme se nad jedním příkladem z Bible. Když si Jehova z mnoha Davidových potomků vybíral rodiče budoucího Mesiáše, rozhodl se pro Josefa a Marii. Proč si vybral zrovna je? Oba s ním měli blízký vztah, a tak Jehova věděl, že se jejich manželství bude točit kolem něj. w23.05 23:3-4

Náš vůdce Ježíš je dokonalý, ale ti, které používá tady na zemi, dokonalí nejsou. Možná pro nás není jednoduché je poslouchat, zvlášť když po nás chtějí něco, do čeho se nám moc nechce. I pro apoštola Petra bylo jednou těžké poslechnout. Když mu anděl řekl, aby jedl zvířata, která byla podle Mojžíšova zákona nečistá, odmítl to, a to nejenom jednou, ale hned třikrát. (Sk. 10:9–16) Proč? Tenhle nový pokyn mu nedával smysl. Apoštol Pavel ale uposlechl, když mu starší v Jeruzalémě nařídili, aby šel se čtyřmi muži do chrámu a obřadně se tam očistil. Měl tak ukázat, že Zákon dodržuje. Pavel věděl, že křesťané už ho dodržovat nemusí. Navíc nic z toho, co o něm lidé říkali, nebyla pravda. Pavel i tak další den „vzal ty muže s sebou a obřadně se s nimi očistil“. (Sk. 21:23, 24, 26) Svojí poslušností přispěl k jednotě. (Řím. 14:19, 21) w23.10 42:15-16

Asi by tě nenapadlo, že v přátelství by měl mít důležité místo i strach. Ale jak je vidět, ti, kdo se chtějí přátelit s Jehovou, se ho musí bát. Mít z něho zdravý strach je důležité bez ohledu na to, jak dlouho mu sloužíme. Co to ale znamená bát se Boha? Mít z Boha zdravý strach neboli bázeň znamená, že ho milujeme a ničím nechceme ohrozit naše přátelství. Přesně takovou bázeň měl i Ježíš. (Hebr. 5:7) Neměl z Jehovy hrůzu, naopak ho hluboce miloval a chtěl ho poslouchat. (Iz. 11:2, 3) A my to cítíme stejně jako on. (Jan 14:21, 31) Ze srdce si Jehovy vážíme a obdivujeme ho, protože je milující, moudrý, spravedlivý a mocný. Víme, že nás má rád a není mu jedno, jak reagujeme na jeho rady. Buď mu tím můžeme ublížit, nebo mu udělat radost. (Žalm 78:41; Přísl. 27:11) w23.06 27:1-2, 5

Králi Uzzijášovi se dobře dařilo, ale pak zapomněl, že je mocný a úspěšný díky Jehovovi. Poučení? Je dobré si připomínat, že všechno, co máme a co jsme dokázali, je od Jehovy. Měli bychom proto veškeré zásluhy připisovat jemu, ne sobě. (1. Kor. 4:7) Musíme pokorně uznávat, že jsme nedokonalí a že někdy potřebujeme usměrnit. Bratr, kterému je něco přes 60, napsal: „Naučil jsem se nebrat se moc vážně. Když udělám nějakou hloupost a někdo mě na to upozorní, snažím se vzít si to k srdci a jít dál.“ Pravda je taková, že když se bojíme Jehovy a jsme pokorní, náš život se ubírá tím správným směrem. (Přísl. 22:4) w23.09 38:10-11

První křesťané se bez vytrvalosti neobešli. Kromě problémů, které v té době lidé běžně řešili, bojovali i s něčím dalším. Mnozí z nich snášeli pronásledování, a to nejenom od židovských náboženských vůdců a římské vlády, ale taky od vlastní rodiny. (Mat. 10:21) A někdy to neměli lehké ani ve sboru. Mohli tam totiž být odpadlíci, kteří šířili falešné nauky a snažili se bratry a sestry rozdělit. (Sk. 20:29, 30) I přes to všechno ale křesťané vytrvávali. (Zjev. 2:3) Díky čemu? Přemýšleli o jiných Božích služebnících, kteří se nevzdali, jako byl třeba Job. (Jak. 5:10, 11) Modlili se o sílu. (Sk. 4:29–31) A zaměřovali se na to, k čemu dobrému jejich vytrvalost povede. (Sk. 5:41) Co nám pomůže být vytrvalí stejně jako křesťané v prvním století? Když budeme často přemýšlet o lidech, kteří tuhle vlastnost projevovali a o kterých se píše v Bibli a našich publikacích. w23.07 29:5-6

Jehova a Ježíš to s námi nikdy nevzdají. Potom co apoštol Petr Ježíše zapřel, se ocitl na životní křižovatce. Bude ho dál následovat, nebo to vzdá? Ježíš Jehovu prosil, aby Petrova víra nezeslábla. O téhle modlitbě mu řekl a taky ho ujistil, že mu důvěřuje – věří, že později pro své bratry dokáže být posilou. (Luk. 22:31, 32) Vždycky když si Petr na tahle Ježíšova slova vzpomněl, určitě mu to dodalo odvahu. Jak Jehova pomáhá nám, když se dostaneme na životní křižovatku? Třeba tak, že za námi pošle laskavé pastýře, kteří nás povzbudí, abychom se nevzdali. (Ef. 4:8, 11) Když dáme službu na první místo ve svém životě, Jehova se bude starat, abychom měli všechno, co potřebujeme, stejně jako to dělal pro Petra a ostatní apoštoly. w23.09 40:14-15

Jehova si všímá i toho nejmenšího, co pro někoho uděláme. Dívá se na to jako na vzácnou oběť, jako na dluh, který nám splatí. Pokud jsi v minulosti sloužil jako starší nebo služební pomocník, Jehova si pamatuje, co všechno jsi dělal, i lásku, která tě k tomu vedla. (1. Kor. 15:58) Taky si všímá, že lásku druhým projevuješ i dál. Jehova si moc přeje, aby naše láska k němu i k ostatním rostla. Lásku k němu můžeme prohlubovat tak, že si čteme Bibli, přemýšlíme o ní a často s ním mluvíme v modlitbě. A naše láska k bratrům a sestrám zase poroste, když jim budeme pomáhat. K čemu to všechno povede? Budeme mít ještě blíž k Jehovovi a budeme ještě víc cítit, že patříme do naší duchovní rodiny. A tahle přátelství nám zůstanou už navždy! w23.07 30:11, 13, 18

V oblasti péče o zdraví se musí každý křesťan rozhodovat sám za sebe. V Bibli je k tomu jenom pár konkrétních zákonů, například abychom se vyhýbali krvi a spiritismu. (Sk. 15:20; Gal. 5:19, 20) V ostatních věcech se musí rozhodnout každý podle sebe. Ať už jsme o svém názoru jakkoli přesvědčení, musíme respektovat, že bratři a sestry se můžou rozhodnout jinak. Pomůžou nám tyhle čtyři myšlenky: 1. Úplné zdraví nám zajistí až Boží království. (Iz. 33:24) 2. Každý křesťan se musí sám přesvědčit o tom, co je pro něj nejlepší. (Řím. 14:5) 3. Nesoudíme druhé ani neděláme nic, co by pro ně mohlo být kamenem úrazu. (Řím. 14:13) A 4. máme druhé rádi a jednota sboru je pro nás důležitější než právo se svobodně rozhodnout. (Řím. 14:15, 19, 20) w23.07 32:15

Miluješ Jehovu z celého srdce? Určitě ano! V průběhu dějin to tak cítila spousta lidí. (Žalm 104:33, 34) A mnozí toho pro Jehovu hodně obětovali. Bylo to tak i v případě nazirejců neboli „zasvěcených“ ve starověkém Izraeli. To byl výstižný popis Izraelitů, kteří byli ochotní vzdát se některých věcí, protože chtěli Jehovovi sloužit výjimečným způsobem. Jak se člověk stal nazirejcem? Podle Mojžíšova zákona mohl muž nebo žena dát Jehovovi slavnostní slib, že bude nazirejcem na nějakou konkrétní dobu. (4. Mojž. 6:1, 2) Znamenalo to, že musí dodržovat určité pokyny, které ostatní Izraelité dodržovat nemuseli. Někoho proto možná napadne, proč by vlastně nějaký Izraelita chtěl být nazirejec. Nejspíš ho k tomu motivovala hluboká láska k Jehovovi a vděčnost za všechno dobré, co od něj má. (5. Mojž. 6:5; 16:17) w24.02 7:1-2

Hebrejské slovo, které se v Bibli překládá jako „věrnost“ nebo „věrná láska“, popisuje vřelou a hlubokou náklonnost. Často se používá k popisu Boží lásky k jeho služebníkům a taky lásky mezi nimi. (2. Sam. 9:6, 7) Naše odhodlání být Jehovovi věrní může postupem času růst. Jak je to vidět z příběhu Daniela? Daniel musel hodněkrát ve svém životě dokázat, že je Jehovovi věrný. Do jedné z nejtěžších situací se dostal, když mu bylo přes 90. Lidé na králově dvoře Daniela neměli rádi a neuznávali Boha, kterého uctíval. A tak vymysleli plán, jak se ho zbavit. Přiměli krále podepsat zákon, který měl Daniela postavit před rozhodnutí, jestli bude věrný svému Bohu, nebo králi. K tomu, aby dokázal svoji věrnost králi, stačilo, aby se 30 dní nemodlil. Daniel ale svého Boha nezradil. (Dan. 6:12–15, 20–22) w23.08 33:10-12

Jehova si přeje, abychom svoje bratry a sestry nepřestali milovat. Když nám někdo z nich ublíží, věřme, že to neudělal schválně a že chce jednat podle biblických zásad. (Přísl. 12:18) Vždyť Bůh miluje svoje věrné služebníky, i když občas chybují. V tu chvíli je neopustí ani na ně není pořád rozzlobený. (Žalm 103:9) Je důležité tuhle krásnou stránku jeho osobnosti napodobovat. (Ef. 4:32–5:1) Pamatujme taky na to, že se blíží konec tohohle světa, a tak musíme mít ke svým bratrům a sestrám blízko. Můžeme očekávat, že se pronásledování bude zintenzivňovat, a že dokonce kvůli svojí víře skončíme ve vězení. Pokud se to stane, svoje bratry a sestry budeme potřebovat víc než kdy dřív. (Přísl. 17:17) w24.03 11:6-7

V Bibli najdeš příběhy mnoha mladých, kteří měli s Jehovou blízký vztah a on je měl rád. V životě to s nimi dopadlo dobře. Jedním z nich byl David. Už jako kluk se postavil na Jehovovu stranu a později se z něj stal dobrý král. (1. Král. 3:6; 9:4, 5; 14:8) Když si o Davidovi něco nastuduješ, bude tě to motivovat, abys byl Jehovovi věrný i ty. Nebo se při nějakém svém studijním projektu můžeš zaměřit na Marka nebo Timotea. Dozvíš se, že začali Jehovovi sloužit už jako mladí a pokračovali v tom celý život. Jehova je měl moc rád. To, jak tvůj život dopadne, hodně závisí na tom, co děláš teď. Když se budeš spoléhat na Jehovu, a ne sám na sebe, pomůže ti dobře se rozhodovat. Budeš pak v životě šťastný a spokojený. Nikdy nezapomeň, že Jehova si moc váží všeho, co pro něj děláš. Je snad nějaký lepší způsob, jak svůj život využít? w23.09 38:18-19

O nedokonalosti svých bratrů a sester by mohl hodně vyprávět apoštol Pavel. Třeba krátce potom, co se stal křesťanem, ho někteří v jeruzalémském sboru nechtěli přijmout mezi sebe, protože se ho báli. (Sk. 9:26) Později o něm jiní šířili pomluvy, aby mu zkazili pověst. (2. Kor. 10:10) Pavel taky viděl, jak jeden bratr v odpovědném postavení udělal špatné rozhodnutí, které mohlo mít negativní vliv na druhé. (Gal. 2:11, 12) Navíc ho hodně zklamal jeho blízký spolupracovník Marek. (Sk. 15:37, 38) Kvůli tomu všemu mohl s těmi, kdo mu nějak ublížili, přestat trávit čas. I tak se ale na svoje bratry a sestry díval pozitivně a dál Jehovovi věrně sloužil. Co mu pomohlo? Pavel svoje bratry a sestry miloval. Právě to mu pomáhalo, aby se nezaměřoval na jejich chyby, ale na jejich dobré vlastnosti. Díky lásce taky zvládl dělat to, co je ve verši na tento den. w24.03 11:4-5

V Bibli je hodně příběhů, ze kterých je vidět, že mírnost je cenná vlastnost. Vzpomeň si třeba, co zažil Izák. Když se usadil na filištínském území Gerar, závistiví místní lidé zasypali všechny studny, které tam vykopali sluhové jeho otce Abrahama. Místo aby bojoval za svoje práva, odstěhoval se s celou domácností pryč a vykopal tam jiné studny. (1. Mojž. 26:12–18) Ale Filištíni tvrdili, že voda na tom novém místě je taky jejich. Přesto Izák reagoval pokojně. (1. Mojž. 26:19–25) Co mu pomohlo zůstat mírný, i když to vypadalo, že se ho za každou cenu snaží vytočit? Určitě to byl dobrý příklad jeho rodičů, Abrahama a Sáry. O ní víme, že byla „tichého a mírného ducha“. (1. Petra 3:4–6; 1. Mojž. 21:22–34) w23.09 39:4

Jehova v ten správný čas poslal na zem svého jediného Syna, aby lidi učil o Království a dal za ně svůj život jako výkupné. Díky tomu mohli být osvobozeni od hříchu a smrti. Bůh pak Ježíše vzkřísil a dosadil ho v nebi za Krále ve svém království. Hlavní námět Bible je očištění Božího jména. Dojde k tomu, až Jehova prostřednictvím svého království uskuteční svůj záměr se zemí. Jeho záměr nikdo a nic nezmění. To, co slíbil, se taky stane. (Iz. 46:10, ppč.; Hebr. 6:17, 18) Ze země bude nádherný ráj a budou v něm žít dokonalí potomci Adama a Evy, kteří budou Jehovu poslouchat. (Žalm 22:26) Jehovův záměr jde ale dál. Jehova má za cíl sjednotit svoje služebníky v nebi a na zemi. Všichni ho pak budou uznávat jako svého panovníka a budou mu věrní. (Ef. 1:8–11) Není úžasné sledovat, jak Jehova svůj záměr uskutečňuje? w23.10 44:7-8

Krátce potom, co se Židé vrátili z babylonského vyhnanství do Jeruzaléma, začaly potíže – nestabilní politická situace, finanční problémy a odpor ze strany okolních národů. Někteří kvůli tomu přestali považovat stavbu chrámu za důležitou. Jehova proto pověřil dva proroky, Agea a Zecharjáše, aby Boží lid znovu nadchli pro čisté uctívání. A to se jim povedlo. (Ag. 1:1; Zech. 1:1) Skoro o 50 let později na tom ale Židé zase nebyli duchovně dobře. Tehdy přišel z Babylonu do Jeruzaléma Ezra, zručný opisovač Zákona. I on je měl povzbudit, aby dali uctívání Jehovy na první místo. (Ezra 7:1, 6) Ageovo a Zecharjášovo proroctví tehdy pomohlo Židům, aby důvěřovali Jehovovi, i když proti nim stály okolní národy. A jejich proroctví pomůžou i nám, abychom se v nejisté době dokázali spoléhat na Jehovu a neztráceli pevnou půdu pod nohama. (Přísl. 22:19) w23.11 48:2-3

Z čeho druzí vycítí naši lásku? Třeba z toho, že je povzbuzujeme a utěšujeme. A motivuje nás k tomu soucit. (1. Tes. 4:18) Co nám pomůže, aby naše láska nezeslábla? Když se budeme co nejvíc snažit druhým odpouštět. Proč dnes lásku potřebujeme víc než kdy dřív? Všimni si, co o tom řekl Petr: „Konec všeho je … blízko. … Hlavně mějte jeden k druhému vřelou lásku.“ (1. Petra 4:7, 8) Co můžeme čekat s tím, jak se blíží konec tohohle zkaženého světa? Ježíš svým následovníkům řekl: „Budou [vás] nenávidět kvůli mému jménu.“ (Mat. 24:9) Abychom tuhle nenávist dokázali snášet, musíme být jednotní. Takže když se budeme mít rádi, Satanovy snahy nás rozdělit vyjdou naprázdno. (Filip. 2:1, 2) w23.11 47:18-19

Pravdy z Božího Slova mají obrovskou sílu. Když druhé lidi učíme o Jehovovi a o tom, jaký je, můžeme vidět něco úžasného. Postupně přestávají být zaslepení Satanovými lžemi a začínají ho vnímat tak jako my – jako našeho milovaného Otce. Fascinuje je jeho neomezená moc. (Iz. 40:26) Učí se mu důvěřovat, protože je vždycky spravedlivý. (5. Mojž. 32:4) Učí se taky z jeho ohromné moudrosti. (Iz. 55:9; Řím. 11:33) A utěšuje je, když zjistí, že Jehova je zosobněním lásky. (1. Jana 4:8) Tím, že se k němu přibližují, jsou si svojí nadějí na věčný život čím dál jistější. Pomáhat lidem, aby se k Jehovovi přiblížili, je pro nás obrovská čest. On nás pak považuje za svoje spolupracovníky. (1. Kor. 3:5) w24.02 6:15

Ať už jsi Bibli začal studovat nedávno, nebo znáš pravdu odmalička, přemýšlíš o křtu? To je skvělý cíl. Ještě předtím se ale budeš muset Jehovovi zasvětit. Jak se Jehovovi zasvětíš? V modlitbě mu slíbíš, že budeš uctívat jenom jeho a že to, co si přeje, budeš dávat na první místo v životě. Vlastně mu slíbíš, že ho budeš milovat „celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou“. (Mar. 12:30) Tenhle slib je slavnostní a Jehova od tebe očekává, že se ho budeš držet. Dáváš ho v soukromí, je to čistě mezi tebou a Jehovou. Naproti tomu křest je veřejný. To, že ses zasvětil, ukážeš ostatním. (Kaz. 5:4) w24.03 9:2, 5

Neexistuje dokonalé manželství. Bible upřímně říká, že lidé, kteří se vezmou, „budou mít trápení“. (1. Kor. 7:28) Proč? Manželství totiž spojí dva nedokonalé lidi, kteří mají různé vlastnosti, a každému se líbí a nelíbí něco jiného. Můžou pocházet z různého prostředí nebo kultury. A některé věci se možná projeví až po svatbě. Cokoli z toho může způsobit ve vztahu napětí. Místo aby si každý z nich přiznal svůj díl viny a na základě toho problém společně řešili, obviňují jeden druhého. Někteří si dokonce myslí, že by bylo nejlepší od sebe odejít nebo se rozvést. Ale je to dobré řešení? Ne. Jehova si přeje, aby spolu manžel a manželka zůstali, i když život s tím druhým nemusí být vůbec jednoduchý. w24.03 11:8, 11

I potom, co ses Jehovovi zasvětil a dal se pokřtít, tvoje naděje na věčný život na zemi sílila. Dál jsi ho totiž poznával a měl jsi ho čím dál radši. (Hebr. 5:13–6:1) Nejspíš jsi zažil to, o čem se píše v Římanům 5:2–4. Potkaly tě různé těžkosti, ale vytrval jsi a cítil jsi, že máš Boží schválení. S touhle jistotou, že z tebe má Bůh radost, jsi ještě přesvědčenější, že zažiješ, jak splní svoje sliby. Tvoje naděje je silnější než na začátku. Je pro tebe skutečnější. Vnímáš, že se týká tebe osobně. Zasahuje do každé oblasti tvého života. Ovlivňuje to, jak se chováš ke členům svojí rodiny, jak se rozhoduješ a čemu věnuješ svůj čas. O naší naději, ke které vede Boží schválení, pak apoštol Pavel napsal něco hodně důležitého. Jeho slova nás ujišťují, že to, v co doufáme, se taky stane. (Řím. 15:13) w23.12 51:16-19

V těžkých situacích jsme rozhození, a tak můžou být naše pocity, myšlenky a reakce jiné než běžně. Možná se zmítáme ve vlnách silných emocí. Když nás takové emoce zaplavují, jak nám Jehova pomůže? Slibuje, že nám dodá jistotu. Dalo by se to přirovnat k lodi, která se dostane do bouře. Může se začít nebezpečně naklánět ze strany na stranu. Spousta lodí má proto stabilizační zařízení. Podobá se ploutvím, které pod hladinou vyčnívají na obou bocích. Díky nim se loď tolik nekýve a plavba je pro pasažéry bezpečnější a příjemnější. Hodně stabilizačních zařízení ale nejlíp funguje, když je loď v pohybu. Stejně i nám Jehova dodává jistotu a stabilitu, když se v těžkých chvílích duchovně nezastavujeme. w24.01 3:7-8

Když máš strach, zamysli se nad otázkou: Co už Jehova udělal? Přemýšlej o tom, co vytvořil. Když si například dobře všímáme toho, jak se stará o ptáky a květiny – i když nejsou stvoření k jeho obrazu a nedokážou ho uctívat – ujistí nás to, že se postará i o nás. (Mat. 6:25–32) Zaměř se taky na to, co udělal pro svoje služebníky. Můžeš si zjistit víc o někom z Bible, kdo měl výjimečnou víru, nebo si přečíst příběh někoho z moderní doby. A nezapomeň přemýšlet o tom, co už Jehova udělal pro tebe. Jak tě k sobě přitáhl? (Jan 6:44) Jak odpověděl na tvoje modlitby? (1. Jana 5:14) Jak ti každý den pomáhá oběť jeho milovaného Syna? (Ef. 1:7; Hebr. 4:14–16) w24.01 1:6, 17