Asi dva roky potom, co Babyloňané dobyli Jeruzalém, babylonskému králi Nebukadnecarovi se zdál sen o obrovské soše a hodně ho to rozrušilo. Vyhlásil, že když mu jeho moudří muži neřeknou, co se mu zdálo a co to znamená, všechny je zabije, včetně Daniela. (Dan. 2:3–5) Daniel musel jednat rychle, jinak by hodně lidí přišlo o život. „Vešel ke králi a požádal ho, ať mu dá nějaký čas, aby mohl králi sen vyložit.“ (Dan. 2:16) To chtělo velkou odvahu a víru. Bible se totiž nezmiňuje, že by Daniel někdy předtím už nějaký sen vyložil. Poprosil svoje kamarády, „ať se modlí k nebeskému Bohu, aby k nim byl milosrdný a odhalil to tajemství“. (Dan. 2:18) Jehova jejich modlitby vyslyšel. S jeho pomocí Daniel Nebukadnecarovi jeho sen vyložil, a zachránil tak život sobě i svým kamarádům. w23.08 33:4

Přemýšlej, k čemu dobrému trpělivost vede. Když jsme trpěliví, jsme šťastnější a klidnější. Trpělivost může zlepšit naše psychické a fyzické zdraví. Taky máme s druhými hezčí vztahy. A příjemná atmosféra je i v našem sboru. Když se nenecháme vyprovokovat, přestože nás někdo dráždí, předejdeme tomu, že by se celá situace zhoršila. (Žalm 37:8, ppč.; Přísl. 14:29) A nejdůležitější je to, že napodobujeme našeho nebeského Otce a jsme mu čím dál blíž. Trpělivost je krásná a užitečná vlastnost. I když pro nás možná není vždycky jednoduché ji projevovat, s Jehovovou pomocí to můžeme zvládnout. A tak trpělivě čekej na nový svět. Buď si jistý, že „Jehovovy oči dávají pozor na ty, kdo se ho bojí, kdo čekají na jeho věrnou lásku“. (Žalm 33:18) Proto si dál oblékej trpělivost. w23.08 35:7, 16-17

Jakub vysvětlil, že člověk sice může tvrdit, že má víru, ale je to vidět z jeho skutků? (Jak. 2:1–5, 9) Jakub taky uvedl, že by si křesťané měli pomáhat. To zase ukázal na situaci, kdy někdo uvidí bratra nebo sestru, kteří nemají co na sebe nebo nemají dost jídla, a nijak jim nepomůže. I kdyby takový člověk tvrdil, že má víru, jeho skutky by ukazovaly pravý opak. (Jak. 2:14–16) Jako příklad někoho, kdo svoji víru doložil skutky, Jakub zmínil Raab. (Jak. 2:25, 26) Slyšela o Jehovovi a uvědomila si, že stojí na straně Izraelitů. (Jozue 2:9–11) A ke svojí víře přidala skutky – ochránila dva izraelské špehy, kterým šlo o život. Díky tomu Bůh tuhle nedokonalou ženu, která navíc nebyla Izraelitka, prohlásil za bezúhonnou, stejně jako Abrahama. Tenhle příklad zdůrazňuje, že víra musí jít ruku v ruce se skutky. w23.12 50:12-13