Kdy potřebujeme pevnou víru? Třeba když se rozhodujeme – takže vlastně každý den. Řešíme, s kým se budeme přátelit, co budeme dělat ve volném čase, jaké si vybereme vzdělání, jestli si někoho vezmeme, jestli budeme mít děti nebo jakou si vybereme práci. Zeptej se sám sebe: Je z mých rozhodnutí vidět moje přesvědčení, že tenhle svět brzo skončí a bude tady ráj? Nebo se rozhoduju podobně jako lidé, kteří nevěří, že můžou žít věčně? (Mat. 6:19, 20; Luk. 12:16–21) Když budeme posilovat svoji víru v to, že nový svět je už za dveřmi, budeme dělat ta nejlepší rozhodnutí. Silnou víru potřebujeme i tehdy, když nás potká něco těžkého. Třeba nás pronásledují, bojujeme s chronickou nemocí nebo prožíváme něco jiného, co nám bere síly. Ze začátku jsme možná plní odhodlání se s tím poprat. Ale když se ten problém vleče – a tak to často bývá – potřebujeme silnou víru, abychom se nevzdali a dál Jehovovi sloužili s radostí. (1. Petra 1:6, 7) w23.04 19:4-5

Jehova čeká, že budeme podle svých modliteb jednat. Bratr se třeba modlí, aby v práci dostal volno na regionální sjezd. Jak na to Jehova může odpovědět? Může mu dát odvahu, aby o to svého zaměstnavatele poprosil. On sám pro to ale taky bude muset něco udělat. Bude muset za zaměstnavatelem zajít a o volno ho požádat. Možná to bude muset udělat opakovaně. Když to bude nutné, bude si muset s nějakým spolupracovníkem vyměnit směnu nebo požádat o neplacené volno. Jehova čeká, že se budeme modlit opakovaně. Z Ježíšových slov vyplývá, že některé naše prosby Jehova nevyslyší hned. (Luk. 11:9) Takže se nevzdávej a znovu a znovu se intenzivně modli. (Luk. 18:1–7) Když se budeme modlit, Jehova uvidí, že to, o co ho prosíme, není jenom nějaký náš rozmar. Taky mu tím ukážeme, že věříme, že nám dokáže pomoct. w23.11 49:10-11

Jehova slíbil svému příteli Abrahamovi, že prostřednictvím jeho potomstva získají požehnání všechny národy na zemi. (1. Mojž. 15:5; 22:18) Abraham mu bezmezně věřil, a tak byl přesvědčený, že svůj slib splní. Když mu ale bylo 100 a jeho manželce 90, ještě pořád byli bezdětní. (1. Mojž. 21:1–7) „Přesto s nadějí věřil, že se stane otcem mnoha národů, jak to bylo řečeno.“ (Řím. 4:18) A ty víš, že to, v co Abraham doufal, se nakonec stalo. Narodil se mu Izák, syn, na kterého tak dlouho čekal. Proč byl Abraham „pevně přesvědčený, že to, co Bůh slíbil“, dokáže splnit? (Řím. 4:21) Protože s ním měl blízký vztah. Právě díky své víře měl Jehovovo schválení a on ho považoval za bezúhonného. (Jak. 2:23) w23.12 51:1-2