Červen

Křesťané v prvním století se museli přizpůsobit nové situaci a Jehova jim za to žehnal. Taky často zažívali pronásledování, a někdy ve chvíli, kdy to nejmíň čekali. Vezmi si, co se stalo Barnabášovi a apoštolu Pavlovi, když kázali v Lystře a jejím okolí. Nejdřív z nich byli jejich posluchači nadšení. Ale když pak jejich odpůrci „získali zástupy na svou stranu“, někteří z těch samých lidí Pavla málem ukamenovali. (Sk. 14:19) Barnabáš a Pavel ale šli kázat jinam. K čemu to vedlo? Získali tam „mnoho učedníků“ a bratry a sestry povzbudili svými slovy a příkladem. (Sk. 14:21, 22) Díky tomu, že se nevzdali ani tváří v tvář nečekanému pronásledování, pomohli hodně lidem. Když se ani my nevzdáme a dál děláme to, čím nás Jehova pověřil, zažijeme spoustu dobrého. w23.04 17:13-14

Král David se během svého života hodněkrát dostal do situace, kdy mu šli nepřátelé po krku. Často se pak na Jehovu obracel o pomoc. David si byl jistý, že Jehova jeho modlitby slyší a reaguje na ně. Stejnou jistotu můžeš mít i ty. Bible nás ujišťuje, že Jehova nám může dát moudrost a sílu, abychom vytrvali. Může nám pomoct prostřednictvím někoho z naší duchovní rodiny, nebo dokonce těch, kdo mu zatím neslouží. I když na naše modlitby pokaždé neodpoví tak, jak si představujeme, víme, že to vždycky udělá. Dá nám přesně to, co potřebujeme, a v tu pravou chvíli. Dál se proto modli s vírou, že ti Jehova bude pomáhat, a buď přesvědčený, že v novém světě uspokojí „touhu všeho živého“. (Žalm 145:16) w23.05 21:4, 17-18

Je dobré zaměřit se na to, co všechno získáme, když dosáhneme svého cíle. Na co se můžeš zaměřit ty? Jestli se tvůj cíl týká čtení Bible nebo modlitby, přemýšlej, jak ti to pomůže mít k Jehovovi ještě blíž. (Žalm 145:18, 19) Jestli chceš pracovat na nějaké vlastnosti, představuj si, jak to zlepší tvoje vztahy s druhými. (Kol. 3:14) Co kdyby sis udělal seznam všech důvodů, proč chceš svého cíle dosáhnout? Pak se do něho často dívej. Taky je dobré přátelit se s těmi, kdo nás v našem cíli budou podporovat. (Přísl. 13:20) Upřímně řečeno, všichni máme dny, kdy jsme na tom s motivací dost špatně. Znamená to ale, že na svém cíli nemůžeme pracovat? Ne. Můžeme pracovat na svém cíli, přestože jsme zrovna bez motivace. Sice k tomu potřebujeme sebeovládání, ale výsledky stojí za to. w23.05 24:5-8

Když cítíme odpovědnost za svoje chyby, vede nás to k tomu, že je uznáme, napravíme a snažíme se je neopakovat. Díky tomu můžeme v závodě o život běžet dál. Jestli jsi udělal špatné rozhodnutí a už se s tím nedá nic dělat, nezbývá ti nic jiného než se s tím smířit. Kdyby ses snažil ospravedlňovat, jenom bys mrhal časem a energií. A stejný výsledek by mělo, kdybys obviňoval sebe nebo druhé. Místo toho uznej svoji chybu a snaž se současnou situaci využít co nejlíp. Jestli tě trápí výčitky svědomí, pokorně se modli k Jehovovi, svoji chybu uznej a pros ho, aby ti odpustil. (Žalm 25:11; 51:3, 4) Omluv se těm, kterým jsi možná ublížil, a když je to nutné, popros o pomoc starší. (Jak. 5:14, 15) Ze svých chyb se pouč a snaž se je neopakovat. Můžeš si být jistý, že Jehova k tobě bude milosrdný a bude ti pomáhat. (Žalm 103:8–13) w23.08 36:8-9

Jehojada měl na krále Jehoaše dobrý vliv. Tenhle mladý král chtěl díky tomu dělat Jehovovi radost. Když ale Jehojada zemřel, nechal se ovlivnit odpadlíky z řad judských knížat. (2. Par. 24:4, 17, 18) I když tím Jehovovi hodně ubližovali, „posílal k nim proroky, aby je přivedli zpátky… Ale oni je neposlouchali“. Neposlouchali ani Jehojadova syna Zecharjáše, který sloužil nejenom jako Jehovův prorok a kněz, ale taky byl Jehoašův bratranec. Jehoaš bez slitování nechal Zecharjáše zabít. (2. Par. 22:11; 24:19–22) Jehova říká: „S těmi, kdo mnou pohrdají, se bude zacházet s opovržením.“ (1. Sam. 2:30) A přesně tak to bylo v případě Jehoaše. Přestal mít z Jehovy zdravý strach. Syřané s malou armádou později porazili jeho obrovské vojsko a „zanechali ho těžce raněného“. (2. Par. 24:24, 25) Jehoaše zavraždili jeho vlastní sluhové za to, že zabil Zecharjáše. w23.06 27:16-17

Pavel strávil nějaký čas v Efezu. Kázal tam dobrou zprávu a vyučoval. (Sk. 19:1, 8–10; 20:20, 21) Bratry v Efezu měl moc rád a chtěl jim pomoct, aby zůstali Jehovovi věrní. Efezští křesťané byli kdysi zotročení falešnými naukami a pověrami. Efez byl proslulý hrubou nemravností a nestoudným chováním. Divadelní hry, a dokonce i náboženské oslavy byly plné nechutných řečí o sexu. (Ef. 5:3) Mnozí obyvatelé Efezu „ztratili veškeré morální cítění“. Tohle vyjádření doslova znamená „přestat cítit bolest“. (Ef. 4:17–19) Než křesťané v Efezu poznali, co je z Jehovova pohledu správné a co ne, neměli žádné výčitky svědomí. Právě proto o nich Pavel řekl, že byli „myšlenkově ve tmě a odcizeni životu, který pochází od Boha“. Někteří Efezané ale ve tmě nezůstali. w24.03 12:2, 4-6

Sloužit jako soudce bylo pro Gideona po fyzické stránce docela náročné. Když se uprostřed noční bitvy dali Midianité na útěk, Gideon je pronásledoval z údolí Jezreel až k Jordánu. (Soud. 7:22) Zastavilo to Gideona? Ne! I přes únavu on a jeho 300 mužů řeku přebrodili a dál Midianity pronásledovali. Nakonec je dohnali a porazili. (Soud. 8:4–12) Gideon důvěřoval, že mu Jehova dodá potřebnou sílu, a on ho nezklamal. (Soud. 6:14, 34) Když Gideon a jeho muži pronásledovali dva midianské krále, běželi za nimi, zatímco ti králové možná jeli na velbloudech. (Soud. 8:12, 21) Ale Jehova jejich odhodlání podpořil, a tak je dostihli a zvítězili nad nimi. I starší se můžou spoléhat na Jehovu, který se „nikdy … nevyčerpá ani neunaví“. Vždycky jim dá potřebnou sílu. (Iz. 40:28, 29) w23.06 25:14, 16

Ať už se dostaneme do jakkoli těžké situace, můžeme mít stálé srdce. A tak důvěřuj Jehovovi. Zamysli se, jak důvěra v Jehovovy pokyny pomohla Barakovi. Jehova mu řekl, aby vytáhl do boje proti dobře vyzbrojené kananejské armádě v čele se Siserou. Jenže v celém Izraeli neměli štíty ani kopí. (Soud. 5:8) A prorokyně Debora Barakovi řekla, aby se se Siserou a jeho 900 válečnými vozy utkal v údolí. Barak věděl, že na rovině budou Kananejci se svými vozy ve velké výhodě, ale přesto poslechl. Když jeho vojáci sestupovali z hory Tabor, Jehova způsobil, že začalo hustě pršet. Siserovy vozy zapadly do bahna a Jehova pomohl Barakovi zvítězit. (Soud. 4:1–7, 10, 13–16) A pomůže zvítězit i nám, když budeme důvěřovat jemu i tomu, co nám říká prostřednictvím své organizace. w23.07 31:17-18

Trpělivost je naprosto nezbytná pro naši záchranu. Tak jako věrní Boží služebníci v minulosti i my musíme trpělivě čekat, až Bůh splní svoje sliby. (Hebr. 6:11, 12) Bible říká, že jsme v podobné situaci jako rolník. (Jak. 5:7, 8) Ten tvrdě pracuje – nejdřív zaseje, pak semínka zalívá, ale neví, kdy přesně vyrostou. Trpělivě čeká a věří, že bude nakonec sklízet. Podobně i my máme v duchovním ohledu plné ruce práce, i když nevíme, „který den [náš] Pán přijde“. (Mat. 24:42) Trpělivě čekáme a věříme, že ve svůj čas Jehova splní všechny svoje sliby. Kdybychom trpělivost ztratili, mohlo by nás čekání unavit a začali bychom se od Jehovy vzdalovat. Taky bychom se mohli začít zaměřovat na věci, které nám přinesou okamžité uspokojení. Když ale budeme trpěliví, vytrváme až do konce a budeme zachráněni. (Mich. 7:7) w23.08 35:7

Když proroctví z Daniela 2:41–43 srovnáme s jinými proroctvími v knize Daniel a Zjevení, můžeme dojít k závěru, že chodidla představují britsko-americkou velmoc, která dnes vládne světu. Daniel o téhle velmoci řekl, že bude zčásti silná a zčásti křehká. Proč měla být i křehká? Protože obyčejní lidé, které představuje měkká hlína, oslabují její schopnost jednat se železnou silou. Z toho, co Daniel řekl o soše, se dozvídáme něco důležitého. Zaprvé, britsko-americká světová velmoc je v některých ohledech silná. Například sehrála klíčovou roli v první a druhé světové válce. Její sílu ale oslabují a dál budou oslabovat vnitřní spory a nepokoje mezi jejími občany. Zadruhé, tahle velmoc bude poslední, která bude vládnout světu, než Boží království zničí všechny lidské vlády. w23.08 34:12-13

Kvůli všem problémům a starostem Davida někdy svírala úzkost. (Žalm 18:4, 5) Osvěžovalo ho ale to, s jakou láskou se o něho Jehova staral. Svého vyčerpaného přítele vodil na „zelené pastviny“ a k „vodám, kde [mohl] odpočívat“. (Žalm 18:28–32; 23:2) To Davidovi vlévalo novou sílu do žil a on dokázal jít dál. Podobné je to dneska. Když jsme v nějaké náročné situaci, můžeme říct: „Jen díky Jehovově věrné lásce jsme nedospěli ke konci.“ (Nář. 3:22; Kol. 1:11) David byl často v ohrožení života a měl hodně mocných nepřátel. Věděl ale, že ho Jehova miluje, a vnímal, že je v každé situaci s ním. To ho uklidňovalo a cítil se v bezpečí. Proto o něm mohl zpívat: „Osvobodil mě od všeho, čeho jsem se bál.“ (Žalm 34:4) To, čeho se David bál, bylo skutečné, ale láska, kterou cítil od Jehovy, byla silnější než jeho strach. w24.01 4:15-17

Pouč se z Jehoašových špatných rozhodnutí. Když velekněz Jehojada zemřel, Jehoaš se začal kamarádit se špatnými lidmi. (2. Par. 24:17, 18) Nechal si radit od judských knížat. Tihle takzvaní přátelé neměli rádi Jehovu, a tak budeš asi souhlasit s tím, že se jim měl obloukem vyhnout. On to ale neudělal, a když ho jeho bratranec Zecharjáš pokáral, dokonce ho nechal zabít. (2. Par. 24:20, 21; Mat. 23:35) To od něj bylo kruté a hloupé! Jehoaš sice začal dobře, ale později se z něj stal odpadlík a vrah. Nakonec ho jeho vlastní sluhové zabili. (2. Par. 24:22–25) Kdyby dál poslouchal Jehovu a ty, kdo ho milují, jeho život by se ubíral úplně jiným směrem. w23.09 38:6

Ježíš věděl, že Petr Jehovovi dokáže zůstat věrný. S láskou mu řekl, aby se nebál. To, že mu Ježíš důvěřoval, na Petra hodně zapůsobilo a ovlivnilo ho to na celý život. Se svým bratrem Ondřejem pak pověsili rybaření na hřebík a začali Ježíše naplno následovat. Díky tomuhle rozhodnutí zažili úžasné věci. (Mar. 1:16–18) Díky tomu, že Petr následoval Ježíše, měl krásné zážitky. Byl u toho, když Ježíš uzdravoval nemocné, vyháněl démony, a dokonce křísil mrtvé. (Mat. 8:14–17; Mar. 5:37, 41, 42) Taky viděl, jak se Ježíš proměnil v budoucího krále Božího království. Mělo to na něj obrovský vliv. (Mar. 9:1–8; 2. Petra 1:16–18) To, co zažil, nejspíš předčilo všechny jeho představy. I když si o sobě možná nemyslel nic moc dobrého, nenechal se takovými negativními pocity odradit a o tyhle krásné zážitky nepřišel. w23.09 40:4-5

Ve svém prvním dopise apoštol Petr napsal, že láska přikrývá nejenom pár hříchů, ale „množství hříchů“. (1. Petra 4:8) Možná si vzpomněl na to, co ho o pár let dřív naučil o odpouštění Ježíš. Tenkrát si Petr nejspíš myslel, že je od něj hezké, když někomu odpustí „až sedmkrát“. Ježíš mu ale řekl, že by měl odpustit „až 77krát“, to znamená odpouštět pořád. A to samé platí i pro nás. (Mat. 18:21) Jestli je pro tebe někdy těžké se touhle radou řídit, nevěš hlavu! Všichni Boží služebníci jsou nedokonalí a občas s tím bojují. Důležité je udělat všechno proto, abys svému bratrovi odpustil a zase jste měli hezké vztahy. w23.09 41:12

Jonáš si byl v břiše ryby jistý, že když Jehovovi v modlitbě pokorně vyzná svůj hřích, vyslyší ho a pomůže mu. Ryba ho pak vyvrhla na souš a on byl připravený udělat to, co po něm Jehova chtěl. (Jon. 2:10–3:4) Cítíš se někdy tak hrozně, že se ani nedokážeš pomodlit? Nebo jsi tak vyčerpaný, že ani nemáš sílu si studovat? Buď si jistý, že Jehova tě dokonale chápe. Takže i když bude tvoje modlitba jednoduchá, dá ti přesně to, co potřebuješ. (Ef. 3:20) A když je pro tebe kvůli fyzické nebo citové bolesti těžké si číst a studovat, můžeš si poslouchat audionahrávky Bible nebo našich publikací. Můžeš si taky pustit nějakou naši písničku nebo video na jw.org. Když se k Jehovovi modlíš a hledáš odpovědi v Bibli a materiálech, které od něj máme, otevíráš mu tím dveře a zveš ho k sobě. On tě pak může posílit. w23.10 43:6, 9

Svatostánek a chrámy, které byly později postavené v Jeruzalémě, měly velmi podobné rozvržení. Uvnitř byly dvě místnosti – „Svatá“ a „Nejsvětější“ – které byly oddělené vyšívanou oponou. (Hebr. 9:2–5; 2. Mojž. 26:31–33) Ve Svaté byl zlatý svícen, oltář pro pálení kadidla a stůl pro chléb vystavení. Do Svaté mohli jenom „pomazaní kněží“, aby tam vykonávali svoje povinnosti. (4. Mojž. 3:3, 7, 10) V Nejsvětější byla zlatá truhla smlouvy, která představovala Jehovovu přítomnost. (2. Mojž. 25:21, 22) Za oponu do Nejsvětější mohl jenom velekněz v Den smíření. (3. Mojž. 16:2, 17) Vstupoval tam s krví zvířat, aby mohl vykonat smíření za svoje hříchy a za hříchy celého národa. Jehova nakonec objasnil, co jednotlivé rysy svatostánku znamenaly. (Hebr. 9:6, 7) w23.10 45:12

Příkaz „milujte jeden druhého“ je v Bibli na spoustě míst. (Jan 15:12; Řím. 13:8; 1. Tes. 4:9; 1. Petra 1:22; 1. Jana 4:11) Láska ale vychází zevnitř, z našeho obrazného srdce, a do něj nám nikdo nevidí. Z čeho můžou druzí vidět, co k nim cítíme? Z toho, co říkáme a co děláme. Jsou různé způsoby, jak můžeme bratrům a sestrám dávat najevo, že je máme rádi. Tady je pár z nich: „Říkejte jeden druhému pravdu.“ (Zech. 8:16) „Udržujte mezi sebou pokoj.“ (Mar. 9:50) „Buďte iniciativní v projevování úcty druhým.“ (Řím. 12:10) „Navzájem [se] přijímejte.“ (Řím. 15:7) „Velkoryse si odpouštějte.“ (Kol. 3:13) „Noste břemena jedni druhých.“ (Gal. 6:2) „Povzbuzujte [nebo „utěšujte“, ppč.] se … navzájem a jeden druhého posilujte.“ (1. Tes. 5:11) „Modlete se jeden za druhého.“ (Jak. 5:16) w23.11 47:7-8

Kdy potřebujeme pevnou víru? Třeba když se rozhodujeme – takže vlastně každý den. Řešíme, s kým se budeme přátelit, co budeme dělat ve volném čase, jaké si vybereme vzdělání, jestli si někoho vezmeme, jestli budeme mít děti nebo jakou si vybereme práci. Zeptej se sám sebe: Je z mých rozhodnutí vidět moje přesvědčení, že tenhle svět brzo skončí a bude tady ráj? Nebo se rozhoduju podobně jako lidé, kteří nevěří, že můžou žít věčně? (Mat. 6:19, 20; Luk. 12:16–21) Když budeme posilovat svoji víru v to, že nový svět je už za dveřmi, budeme dělat ta nejlepší rozhodnutí. Silnou víru potřebujeme i tehdy, když nás potká něco těžkého. Třeba nás pronásledují, bojujeme s chronickou nemocí nebo prožíváme něco jiného, co nám bere síly. Ze začátku jsme možná plní odhodlání se s tím poprat. Ale když se ten problém vleče – a tak to často bývá – potřebujeme silnou víru, abychom se nevzdali a dál Jehovovi sloužili s radostí. (1. Petra 1:6, 7) w23.04 19:4-5

Jehova čeká, že budeme podle svých modliteb jednat. Bratr se třeba modlí, aby v práci dostal volno na regionální sjezd. Jak na to Jehova může odpovědět? Může mu dát odvahu, aby o to svého zaměstnavatele poprosil. On sám pro to ale taky bude muset něco udělat. Bude muset za zaměstnavatelem zajít a o volno ho požádat. Možná to bude muset udělat opakovaně. Když to bude nutné, bude si muset s nějakým spolupracovníkem vyměnit směnu nebo požádat o neplacené volno. Jehova čeká, že se budeme modlit opakovaně. Z Ježíšových slov vyplývá, že některé naše prosby Jehova nevyslyší hned. (Luk. 11:9) Takže se nevzdávej a znovu a znovu se intenzivně modli. (Luk. 18:1–7) Když se budeme modlit, Jehova uvidí, že to, o co ho prosíme, není jenom nějaký náš rozmar. Taky mu tím ukážeme, že věříme, že nám dokáže pomoct. w23.11 49:10-11

Jehova slíbil svému příteli Abrahamovi, že prostřednictvím jeho potomstva získají požehnání všechny národy na zemi. (1. Mojž. 15:5; 22:18) Abraham mu bezmezně věřil, a tak byl přesvědčený, že svůj slib splní. Když mu ale bylo 100 a jeho manželce 90, ještě pořád byli bezdětní. (1. Mojž. 21:1–7) „Přesto s nadějí věřil, že se stane otcem mnoha národů, jak to bylo řečeno.“ (Řím. 4:18) A ty víš, že to, v co Abraham doufal, se nakonec stalo. Narodil se mu Izák, syn, na kterého tak dlouho čekal. Proč byl Abraham „pevně přesvědčený, že to, co Bůh slíbil“, dokáže splnit? (Řím. 4:21) Protože s ním měl blízký vztah. Právě díky své víře měl Jehovovo schválení a on ho považoval za bezúhonného. (Jak. 2:23) w23.12 51:1-2

Mladý muž, který je spolehlivý, zodpovědně plní všechny svoje úkoly. Perfektní příklad nám v tom dal Ježíš. Ke svým úkolům nikdy neměl lajdácký nebo nezodpovědný přístup. Naopak udělal všechno, co po něm Jehova chtěl, a to i když to pro něho nebylo vůbec jednoduché. Z lásky k lidem, zvlášť ke svým učedníkům, za ně ochotně dal svůj život. (Jan 13:1) Jak ho můžeš napodobit ty? Ať dostaneš jakýkoli úkol, snaž se ho co nejlíp splnit. Když si nejsi jistý jak na to, pokorně se zeptej někoho zkušenějšího. Nikdy se nespokoj s tím, že uděláš jenom to nejnutnější. (Řím. 12:11) Pracuj na něm, jako bys ho dělal „pro Jehovu, a ne pro lidi“, a dotáhni ho do konce. (Kol. 3:23) Samozřejmě nejsi dokonalý, takže buď pokorný a uznej, když uděláš chybu. (Přísl. 11:2) w23.12 53:8

Když se dáme pokřtít a staneme se součástí Jehovovy rodiny, máme obrovskou radost. Je úžasné mít s Jehovou blízký vztah. Určitě souhlasíme s tím, co napsal žalmista David: „Šťastný je ten, koho vyvolíš a přivedeš k sobě, aby přebýval na tvých nádvořích.“ (Žalm 65:4) Na svoje nádvoří Jehova nepřivede jen tak někoho. Vybírá si ty, kdo ukážou, že k němu chtějí mít blízko. (Jak. 4:8) Když se Jehovovi zasvětíme a dáme se pokřtít, můžeme si být jistí, že na nás potom vylije „tolik požehnání, že [nám] nebude nic chybět“. (Mal. 3:10; Jer. 17:8) Křest je teprve začátek. I když se pak setkáš s nějakou zkouškou nebo pokušením, budeš se snažit žít podle toho, co jsi Jehovovi slíbil, a zůstat mu věrný. (Kaz. 5:4, 5) Budeš následovat Ježíše a co možná nejvěrněji dělat to, co nám přikázal. (Mat. 28:19, 20; 1. Petra 2:21) w24.03 10:1-3

Co když spolu jako manželé neradi trávíte čas? Co s tím? Vzpomeňte si na příklad s ohněm. Velké plameny nezačnou šlehat hned. Rostou postupně s tím, jak tam člověk pomalu přikládá větší a větší kusy dřeva. A podobné je to se společně stráveným časem. Co kdybyste pro začátek zkusili pár chvil každý den? Dělejte něco, co vás oba baví. (Jak. 3:18) Začněte po troškách a plamen vaší lásky se možná zase rozhoří. Úcta je v manželství naprosto zásadní. Je jako kyslík, díky kterému může oheň dobře hořet. Bez kyslíku rychle vyhasne. Podobně i bez úcty může láska mezi manželi rychle ochladnout. Naopak, když si jeden druhého váží, přispívají k tomu, že plamen jejich lásky pořád hoří. Ale nezapomínej na tohle: Nejde o to, jestli si ty myslíš, že partnerovi projevuješ úctu, ale jestli to tak vnímá on. w23.05 23:9, 14-15

Někteří věrní Boží služebníci v Bibli popisují, že byli vyděšení a vystresovaní kvůli nepřátelům nebo něčemu jinému. (Žalm 18:4; 55:1, 5) I my můžeme zažívat odpor, třeba ve škole, v práci, v rodině nebo od vlády. Dokonce nám může jít o život kvůli nějakému zdravotnímu problému. V takových situacích se můžeme cítit bezmocní jako malé dítě. Jak nám v nich Jehova pomáhá? Utěšuje nás a uklidňuje. A tak si pravidelně dělej čas na Jehovu – modli se a čti si jeho Slovo. (Žalm 77:1, 12–14) Když se pak dostaneš do stresující situace, to první, co tě nejspíš napadne, je hledat pomoc právě u něj. Řekni mu o všem, co tě trápí a čeho se bojíš. A nech jeho, ať mluví k tobě a prostřednictvím Bible tě utěší. (Žalm 119:28) w24.01 3:14-16

Když chceš dosáhnout nějakých duchovních cílů, neobejdeš se bez motivace. Mít ji znamená mít silnou touhu dotáhnout něco do konce. Čím silnější motivaci máme, tím pravděpodobnější je, že svých cílů dosáhneme. Takže co můžeš udělat pro to, abys měl větší motivaci? Modli se o větší motivaci. Jehova ti svým duchem může dodat chuť nějakého cíle dosáhnout. Někdy si dáme cíl jenom proto, že víme, že bychom měli, a na tom není nic špatného. Ve skutečnosti po něm ale zas tak netoužíme. Přemýšlej, co pro tebe Jehova udělal. (Žalm 143:5) Co motivovalo apoštola Pavla k tomu, aby se pro Jehovu tolik namáhal? Přemýšlel o nezasloužené laskavosti, kterou mu Jehova projevoval. (1. Kor. 15:9, 10; 1. Tim. 1:12–14) Podobně to může fungovat i u tebe. Čím víc budeš přemýšlet o tom, co pro tebe Jehova udělal a jak se o tebe stará, tím víc si budeš přát svého cíle dosáhnout. (Žalm 116:12) w23.05 24:3-5

Když chválíme jméno našeho nebeského Otce, má z toho radost. (Žalm 119:108) Znamená to ale, že všemohoucí Bůh je jako nedokonalí lidé, kteří touží po ujištění, že jsou potřební a že je druzí mají rádi? Ne. Když chválíme našeho nebeského Otce, pomáháme dokázat, že to, co řekl Satan o každém z nás, je lež. Satan tvrdí, že žádný člověk se nebude věrně zastávat Božího jména. Podle něj nikdo nezůstane Bohu věrný, když se dostane do těžkostí. Tvrdí, že všichni bychom se k Bohu obrátili zády, kdybychom z toho něco mohli mít. (Job 1:9–11; 2:4) Ale Job byl Bohu věrný a dokázal, že Satan je lhář. A co ty? Každý z nás se může rozhodnout, že se bude věrně zastávat našeho Otce a dělat mu radost tím, že mu bude věrně sloužit. (Přísl. 27:11) Je to pro nás opravdu velká čest! w24.02 6:3-5

Po období, kdy Izraelity vedl Mojžíš a Jozue, dal Jehova svému národu soudce, aby ho vedli. Potom, v období králů, je vedl prostřednictvím proroků. Králové, kteří chtěli Jehovu poslouchat, si od proroků nechali poradit. Třeba král David si pokorně vzal k srdci napomenutí od proroka Natana. (2. Sam. 12:7, 13; 1. Par. 17:3, 4) Král Jehošafat důvěřoval pokynům od proroka Jachaziela a vybídl obyvatele Judska: „Věřte [Božím] prorokům.“ (2. Par. 20:14, 15) Když byl v těžké situaci král Ezekjáš, obrátil se na proroka Izajáše. (Iz. 37:1–6) Pokaždé když se nechali králové Jehovou vést, odměnil je za to a národ ochránil. (2. Par. 20:29, 30; 32:22) Bylo jasné, že k tomu, aby vedl svůj lid, Jehova používá proroky. w24.02 8:8

Satan chce, abychom se přátelili s lidmi, kvůli kterým pro nás bude těžší držet se Jehovových norem. Netýká se to ale jenom těch, se kterými se setkáváme osobně. Musíme si dávat pozor i na to, s kým se setkáváme na sociálních sítích. Proti názoru, že žít nemravně je v pořádku, musíme bojovat. Dobře víme, že to správné není. (Ef. 4:19, 20) Měli bychom se sami sebe zeptat: Snažím se omezit kontakt se spolupracovníky, spolužáky a dalšími, kdo neuznávají Jehovova měřítka, jenom na to, co je nezbytně nutné? Mám odvahu zastat se Jehovových norem, i když mě možná druzí budou považovat za netolerantního? Podle 2. Timoteovi 2:20–22 si musíme dobře vybírat i přátele ve sboru. Pravda je, že ne všichni nám pomůžou být Jehovovi věrní. w24.03 12:11-12

Přemýšlel jsi někdy, jak Jehova vypadá? I když je neviditelný, Bible o něm třeba říká, že je „slunce a štít“ nebo „stravující oheň“. (Žalm 84:11; Hebr. 12:29) Ezekiel jeho přítomnost popsal jako něco, co se podobá safíru, rozžhavenému kovu a jasné duze. (Ezek. 1:26–28) Protože Jehovu nevidíme, může být pro nás těžké věřit, že nás miluje. Kvůli tomu, čím si někteří prošli v minulosti, si myslí, že je ani nemůže mít rád. Jehova takovým pocitům rozumí a chápe, jaký na nás mají vliv. Chce nám pomoct, a proto nám ve svém Slově ukazuje, jakou má nádhernou osobnost. Kdybychom měli Jehovu popsat jedním slovem, které ho nejlíp vystihuje, byla by to láska. V 1. Jana 4:8 se píše, že „je láska“. Tahle vlastnost ovlivňuje úplně všechno, co dělá. Má jí tolik a je tak silná, že ji projevuje dokonce i lidem, kteří nemají rádi jeho. (Mat. 5:44, 45) w24.01 4:1-3

Jehova vybral Mojžíše, aby Izraelity vyvedl z Egypta, a jako viditelný důkaz vytvořil oblačný sloup, který mohli vidět ve dne, a ohnivý sloup, který jim svítil v noci. (2. Mojž. 13:21) Mojžíš za tím sloupem šel a ten jeho a Izraelity dovedl k Rudému moři. Když lidé viděli, že jsou uvěznění mezi mořem a rozzuřenou egyptskou armádou, začali panikařit. Žádná chyba to ale nebyla. Jehova je tam prostřednictvím Mojžíše dovedl záměrně. (2. Mojž. 14:2) A zanedlouho je úchvatným způsobem zachránil. (2. Mojž. 14:26–28) Když Izraelité dalších 40 let putovali pustinou, Mojžíš se oblačným sloupem dál s důvěrou nechával vést. (2. Mojž. 33:7, 9, 10) Odtamtud s Mojžíšem mluvil a ten pak jeho pokyny předával ostatním lidem. Izraelité měli jasné důkazy, že Jehova je opravdu vede prostřednictvím Mojžíše. w24.02 8:4-5