Květen

Jednou „celou zemi“ postihl velký hladomor a nevyhnul se ani křesťanům. Hlavy rodin si určitě dělaly starosti, jak se postarají o své blízké. A co mladí, kteří toho pro Jehovu chtěli dělat víc? Říkali si, že by měli svoje plány radši odložit? Každopádně křesťané se té situaci přizpůsobili. Dál kázali, jak mohli, a ochotně se dělili o svoje věci se spoluvěřícími v Judeji. (Sk. 11:29, 30) Ti, kdo dostali hmotnou pomoc, na vlastní oči viděli, jak se o ně Jehova stará. (Mat. 6:31–33) Ke spoluvěřícím, kteří jim takhle pomohli, se určitě cítili mnohem blíž. A ti, kdo přispěli nějakým darem nebo se do humanitární pomoci zapojili jinak, zažili radost z toho, že mohli druhým něco dát. (Sk. 20:35) w23.04 17:12-13

Tu a tam Jehova odpoví na modlitby svých služebníků tak, že použije někoho, kdo v něj nevěří. Například přiměl krále Artaxerxa, aby vyhověl Nehemjášově žádosti. Chtěl se vrátit do Jeruzaléma a pomoct tam s jeho obnovou. (Neh. 2:3–6) I dneska může podnítit ty, kdo ho neuctívají, aby jednali v náš prospěch. Jehova na naše modlitby většinou neodpovídá nějakým bombastickým způsobem. Reaguje na ně ale přesně tak, jak potřebujeme, abychom mu zůstali věrní. Takže jeho odpovědi vyhlížej. Čas od času se zastav a přemýšlej o tom, jak Jehova na tvoje modlitby odpovídá. (Žalm 66:19, 20) Víru potřebujeme nejenom k tomu, abychom se modlili, ale i k tomu, abychom přijali to, jak nám Jehova odpoví. (Hebr. 11:6) w23.05 21:13, 15-16

Když jsme se Jehovovi zasvětili, slíbili jsme mu, že ho budeme uctívat a dělat to, co si přeje. A tenhle slib musíme dodržet, ale není to břemeno, které by nás zatěžovalo. Koneckonců Jehova nás stvořil tak, abychom mu chtěli dělat radost. (Zjev. 4:11) Udělal nás ke svému obrazu a dal nám touhu ho znát a uctívat. Díky tomu k němu můžeme mít blízko a dělá nám radost konat jeho vůli. A to není všechno. Když ho uctíváme a následujeme jeho Syna, je to pro nás občerstvující. (Mat. 11:28–30) Prohlubuj tedy svoji lásku k Jehovovi. Přemýšlej, co všechno pro tebe udělal a dělá a co krásného má pro tebe ještě připravené. Čím víc ho budeš milovat, tím jednodušší pro tebe bude ho poslouchat. (1. Jana 5:3) Ježíš dokázal vždycky dělat to, co si Jehova přeje. Prosil ho o pomoc a zaměřoval se na svoji odměnu. (Hebr. 5:7; 12:2) I tobě pomůže, když se budeš modlit o sílu a budeš se vidět v novém světě. w23.08 36:4-5

Všichni máme rádi trpělivé lidi. Oceňujeme, když někdo dokáže na něco čekat a není při tom podrážděný. Vážíme si toho, když s námi mají druzí trpělivost i přes naše chyby. A jsme vděční, že s námi neztrácel trpělivost ten, kdo s námi studoval Bibli, když pro nás nebylo jednoduché pochopit, přijmout nebo uplatnit to, co Bible říká. A ze všeho nejvíc jsme vděční, že s námi má trpělivost Jehova. Přestože se nám na druhých líbí, když jsou trpěliví, pro nás samotné to nemusí být vždycky jednoduché. Třeba když trčíme v dopravní zácpě, a ještě k tomu jedeme pozdě, není lehké zůstat v klidu. Nebo můžeme ztratit nervy, když nás někdo něčím dráždí. A někdy je pro nás možná těžké čekat na nový svět, který nám Jehova slíbil. Ve všech těchhle případech ale musíme projevovat trpělivost. w23.08 35:1-2

Podle Jehovových pokynů Gideon zmenšil svoji armádu o víc než 99 procent. Mohl si říkat: „Je to vážně nutné? To přece nemůže fungovat!“ Ale stejně poslechl. Starší to dnes dělají podobně – když od Boží organizace přijde pokyn, aby se něco dělalo jinak, uplatní ho. (Hebr. 13:17) Gideon poslechl Jehovu, i když se bál a jeho úkol byl nebezpečný. (Soud. 9:17) Co mu pomohlo? Jehova ho ujistil, že až bude chránit jeho lid, bude s ním, a tak si byl Gideon jeho podporou naprosto jistý. Starší, kteří žijí tam, kde je naše činnost zakázaná, jsou odvážní jako Gideon. Organizují shromáždění a jdou příkladem ve službě, i když jim za to hrozí, že je zatknou, budou je vyslýchat, přijdou o práci nebo se stanou terčem násilí. A odvahu poslechnout pokyny budou potřebovat i ve velkém soužení, protože to možná bude nebezpečné. w23.06 25:12-13

Jehova velekněze Jehojadu odměnil tak, že pro nás nechal zapsat do Bible to, co tenhle velekněz udělal. (Řím. 15:4) A když Jehojada zemřel, dostalo se mu výjimečné pocty. „Pohřbili ho ve Městě Davidově spolu s králi, protože v Izraeli udělal mnoho dobrého pro pravého Boha a jeho dům.“ (2. Par. 24:15, 16) Každý z nás se může od Jehojady naučit něco o tom, co znamená bát se Boha. Sboroví starší ho můžou napodobit tak, že dávají pozor na to, co by mohlo ohrozit sbor, a chrání ho před tím. (Sk. 20:28) A co ti, kdo mají už vyšší věk? Jeho příběh je může ujistit, že když se bojí Jehovy a jsou mu věrní, má pro ně připravený ještě nějaký úkol. Mladí si zase můžou všímat, jak se k Jehojadovi choval Jehova. Ke starším lidem, zvlášť k těm, kdo Jehovovi slouží už dlouho, by se měli stejně jako on chovat s úctou. (Přísl. 16:31) Věrně podporujme ty, kdo nás vedou, a poslouchejme je. (Hebr. 13:17) w23.06 27:14-15

Když přemýšlíš, jak často se budeš na shromáždění hlásit, snaž se být rozumný. Když máme ruku pořád nahoře, bratr, který program vede, se může cítit pod tlakem nás vyvolávat znovu a znovu, i když se hlásí někdo, kdo ještě neodpovídal. A druhé, kteří by se chtěli taky přihlásit, to může odradit. (Kaz. 3:7) Když se na shromáždění hlásí hodně bratrů a sester, možná se na tebe nedostane tak často, jak bys rád. A někdy se může stát, že tě bratr nebude moct vyvolat vůbec. I když jsi z toho možná smutný, snaž se nebrat si to osobně. (Kaz. 7:9) Když nemůžeš dávat komentáře tak často, jak by sis přál, co kdybys dobře poslouchal, co říkají ostatní, a po shromáždění je za to pochválil? Možná zjistíš, že bratry a sestry tvoje pochvala povzbudí stejně jako to, cos chtěl říct v komentáři. w23.04 18:14-16

Studuj Bibli a přemýšlej o tom. Pokud má strom pevně stát, musí mít hluboké kořeny. A stejné je to s námi. Pokud chceme pevně stát na Jehovově straně, naše víra musí mít kořeny hluboko v Božím Slově. Jak strom roste, rostou i jeho kořeny, a to do hloubky i do šířky. Podobně když si studujeme Bibli a přemýšlíme o tom, posilujeme svoji víru a prohlubujeme svoje přesvědčení, že to, co nám Jehova říká, je pro nás to nejlepší. (Kol. 2:6, 7) Uvažuj, jak chránil a vedl svoje služebníky v minulosti. Třeba takový Ezekiel. Ve vidění pozorně sledoval, jak anděl měří chrám, a to mu dodalo sílu. A my se z toho učíme, že když chceme Jehovu správně uctívat, musíme se v životě řídit jeho normami. (Ezek. 40:1–4; 43:10–12) Když si uděláme čas, abychom přemýšleli o hlubokých pravdách z Bible, hodně tím získáme. I my můžeme mít stálé srdce a plně důvěřovat Jehovovi. (Žalm 112:7) w23.07 31:15-16

V Bibli najdeš příběhy spousty mužů, od kterých se můžeš učit. Milovali Boha a různými způsoby se starali o jeho lid. Muže, kteří jsou na tom duchovně dobře a od kterých se můžeš něco naučit, najdeš taky ve svojí rodině nebo ve sboru. (Hebr. 13:7) A navíc máš dokonalý příklad Ježíše Krista. (1. Petra 2:21) Až budeš o těchhle mužích přemýšlet, uvažuj, jaké vlastnosti se ti na nich líbí. (Hebr. 12:1, 2) Pak se rozhodni, jak konkrétně je budeš napodobovat. Člověk, který má schopnost přemýšlet, důkladně zváží různé možnosti, než něco udělá. Snaž se na tom pracovat a tuhle schopnost si udrž. Poznávej, co nám Jehova říká v Bibli, a přemýšlej, proč je to pro tebe dobré. Pomocí toho pak dělej rozhodnutí, ze kterých bude mít radost. (Žalm 119:9) Když si tuhle důležitou dovednost rozvineš, uděláš tím velký krok k duchovní dospělosti. (Přísl. 2:11, 12; Hebr. 5:14) w23.12 53:4-5

Rodiče můžou svoje děti učit, jak reagovat mírně, když někdo zpochybňuje to, čemu věří. (Jak. 3:13) Někteří rodiče to dělají během rodinného uctívání. Popovídají si o tom, s čím se jejich děti můžou ve škole setkat, a nacvičí si, jak na to reagovat. Zároveň je učí, jak to říct mírně a tak, aby to na druhé zapůsobilo. Když si na rodinném uctívání nacvičujeme, jak reagovat v různých situacích, může nám to pomoct přesvědčivě argumentovat. Taky se sami ujistíme, že máme dobré důvody pro to, čemu věříme. K tomu máme na našich stránkách rubriky „Mladí lidé se ptají“ a „Pracovní listy“. Jsou připravené tak, aby mladým lidem pomohly posílit svoji víru a taky vysvětlit svůj názor vlastními slovy. Když si budete tyhle rubriky studovat jako rodina, všem vám to může pomoct obhájit svoji víru s mírností a tak, aby to zapůsobilo na druhé. w23.09 39:10, 15-16

Už sis někdy dal nějaký duchovní cíl, ale nedařilo se ti ho dosáhnout? Jestli ano, nejsi sám. Třeba Philip chtěl zlepšit svoje modlitby a mluvit s Jehovou častěji, ale nedokázal si na to najít čas. Erika zase nechtěla chodit na schůzky před službou pozdě, ale skoro nikdy to nezvládla. Jestli zrovna na nějakém cíli pracuješ a trochu se s tím trápíš, nevěš hlavu. I malý cíl člověka může stát hodně času a úsilí. Už samotný fakt, že se nevzdáváš, ukazuje, že je pro tebe vztah s Jehovou důležitý a že mu chceš dávat to nejlepší. A on si toho moc váží. Samozřejmě od tebe nečeká víc, než můžeš dát. (Žalm 103:14; Mich. 6:8) A tak buď rozumný a dávej si cíle, které jsou pro tebe reálné. w23.05 24:1-2

I odvážný člověk někdy může mít strach, ale nezabrání mu to udělat správnou věc. A Daniel byl velmi odvážný mladý muž. Taky studoval svitky, které napsali Boží proroci, například Jeremjáš. Právě z jeho proroctví později pochopil, že dlouhé zajetí Židů v Babyloně má brzo skončit. (Dan. 9:2) Když viděl, jak se splňují biblická proroctví, důvěřoval Jehovovi čím dál víc. A ti, kdo mají absolutní důvěru v Jehovu, dokážou být neobyčejně odvážní. (Srovnej s Římanům 8:32, 37–39.) K odvaze ale Danielovi pomohlo hlavně to, že se k Jehovovi často modlil. (Dan. 6:10) Vyznával mu svoje hříchy, mluvil s ním o tom, jak se cítí, a prosil ho o pomoc. (Dan. 9:4, 5, 19) Byl to člověk jako my, takže se s odvahou nenarodil. Získal ji díky tomu, že si studoval, modlil se k Jehovovi a důvěřoval mu. w23.08 33:4, 7

Když posloucháme to, co nařizuje vláda, máme z toho užitek my i druzí. Jak to? Jedna věc je, že se vyhneme trestu. (Řím. 13:1, 4) Svojí poslušností můžeme taky ovlivnit to, jakou pověst mají svědkové Jehovovi jako celek. Vezmi si, co se stalo před několika desítkami let v Nigérii. Jednou tam do sálu Království vtrhli vojáci a hledali rebely, kteří se bouřili proti placení daní. Velící důstojník ale poslal vojáky pryč. Prohlásil: „Svědkové Jehovovi se proti daním nebouří.“ Pokaždé když nějaký zákon poslechneš, můžeš tím vylepšit Jehovovým služebníkům pověst – pověst, která může jednoho dne tvoje bratry a sestry ochránit. w23.10 42:13

Někteří Jehovovi služebníci čekají na konec dnešního světa už hodně dlouho. Z lidského pohledu se může zdát, že se splnění Jehovova slibu zdrželo. Jehova ví, že lidé někdy s takovými pocity bojují, a tak proroka Habakuka ujistil: „Vidění se totiž uskuteční ve stanoveném čase, spěchá ke svému splnění a nezklame. I kdyby se zdrželo, stále ho očekávej! Určitě se totiž splní, neopozdí se!“ (Hab. 2:3) Chtěl tím Jehova povzbudit jenom Habakuka, nebo mají jeho slova význam i pro nás? Odpověď je vidět z toho, co napsal apoštol Pavel. Jehova ho vedl, aby tahle slova vztáhl na křesťany, kteří čekají na nový svět. (Hebr. 10:37) Můžeme si proto být jistí, že i kdyby se nám zdálo, že se splnění Jehovova slibu o naší záchraně zdrželo, „určitě se … splní, neopozdí se“. w23.04 19:16

Izraelité ignorovali jasné důkazy, že Jehova Mojžíše používá jako svého zástupce. (4. Mojž. 14:10, 11) Opakovaně to odmítali uznat. Výsledkem bylo, že Jehova té generaci nedovolil vejít do Zaslíbené země. (4. Mojž. 14:30) Někteří Izraelité z té generace se ale Jehovou nechali vést. Třeba o Kalebovi Jehova řekl: „Celým srdcem mě následoval.“ (4. Mojž. 14:24) A taky ho za to odměnil. Dokonce mu dal v Kanaánu území, které si sám vybral. (Jozue 14:12–14) Další generace Izraelitů byla taky hezkým příkladem toho, jak se Jehovou nechat vést. Když Jehova jako Mojžíšova nástupce vybral Jozua, oni si ho „po všechny dny jeho života hluboce vážili“. (Jozue 4:14) Jehova jim za to žehnal a dovedl je do země, kterou jim slíbil. (Jozue 21:43, 44) w24.02 8:6-7

Tak jako doktor dokáže zjistit něco o stavu našeho srdce tím, že zkontroluje náš tep, i my dokážeme zjistit něco o stavu naší lásky k Bohu, když zkontrolujeme, jak jsme na tom s naší láskou k druhým. Když si všimneme, že naše láska k bratrům a sestrám nějak slábne, může to znamenat, že slábne naše láska k Bohu. Ale když druhým často dáváme najevo, že je máme rádi, je to signál toho, že je naše láska k Bohu silná. Jestli cítíme, že už s druhými nemáme tak hezké vztahy jako dřív, měli bychom se nad tím vážně zamyslet. Proč? Znamená to totiž, že je v ohrožení náš vztah s Jehovou. Jasně to ukázal apoštol Jan, když řekl: „Kdo totiž nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí.“ (1. Jana 4:20) Co se z toho učíme? Jehova z nás má radost jenom tehdy, když milujeme jeden druhého. (1. Jana 4:7–9, 11) w23.11 47:3, 5-6

V mládí se král Jehoaš rozhodoval moudře. Neměl tátu, a tak si nechal radit od věrného velekněze Jehojady. Ten ho vychovával jako svého vlastního syna. Díky jeho dobrému vlivu se Jehoaš rozhodl uctívat Jehovu a vést k tomu i celý národ. Dokonce zorganizoval opravu Jehovova chrámu. (2. Par. 24:1, 2, 4, 13, 14) Jestli tě někdo učí milovat Jehovu a žít, jak si přeje, je to, jako bys dostal ten nejlepší dárek na světě. (Přísl. 2:1, 10–12) Důležitou roli hrají tvoji rodiče. Když dáš na to, co ti rodiče na základě Bible říkají, budou z toho mít velkou radost. A co je nejdůležitější, bude z toho mít radost Jehova a vaše přátelství bude čím dál pevnější. (Přísl. 22:6; 23:15, 24) To je přece skvělý důvod, proč být jako mladý Jehoaš! w23.09 38:3-5

Jehova slibuje, že našim modlitbám bude naslouchat. Náš Bůh miluje ty, kdo mu věrně slouží, a tak jejich modlitby nikdy neignoruje. (Žalm 10:17; 37:28) To ale neznamená, že nám splní všechna naše přání. Na některé věci si možná budeme muset počkat do nového světa. Když Jehova odpovídá na naše modlitby, bere při tom v úvahu svůj záměr. (Iz. 55:8, 9) K tomuhle záměru patří i to, aby na celé zemi žili lidé, kteří si za svého vládce ochotně vybrali jeho. Satan ale tvrdil, že by byli šťastnější, kdyby si vládli sami. (1. Mojž. 3:1–5) Tak jim to Bůh dovolil, aby dokázal, že Satan lže. A lidé svojí vládou způsobili spoustu problémů, které nás dnes tolik trápí. (Kaz. 8:9) Je nám jasné, že Jehova teď všechny ty problémy neodstraní. w23.11 49:4-5

Čas běžel a Abrahamovi bylo 100, Sáře 90 a slíbený syn nikde. Z lidského pohledu se zdálo nemožné, aby měli děti. To byla pro Abrahama opravdová zkouška. „Přesto s nadějí věřil, že se stane otcem mnoha národů.“ (Řím. 4:18, 19) A to, v co doufal, se stalo skutečností. Narodil se mu Izák, tolik očekávaný syn. (Řím. 4:20–22) Stejně jako Abrahama i nás může Bůh považovat za bezúhonné a brát nás jako své přátele. Právě to měl Pavel na mysli, když napsal: „Slova ‚byl považován‘ nebyla napsána jen kvůli němu, ale také kvůli nám. I my budeme považováni za bezúhonné, protože věříme v toho, kdo vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše.“ (Řím. 4:23, 24) Tak jako Abraham musíme mít víru, dělat dobré skutky a přidat k tomu i naději. w23.12 50:16-17

Když procházíš něčím těžkým, kvůli čemu se bojíš, nezapomeň na tohle: Jehova o tvojí situaci ví a taky ví, jak se cítíš. Když byli Izraelité v Egyptě, všímal si nejenom toho, že se s nimi špatně zachází, ale i jakou prožívají bolest. (2. Mojž. 3:7) Možná si ale v náročné situaci říkáš: Jak mi vlastně Jehova pomáhá? Pros ho, abys jeho pomoc viděl. (2. Král. 6:15–17) A pak přemýšlej třeba o tomhle: Slyšel jsem na shromáždění nějaký proslov nebo komentář, který mi dodal sílu? Povzbudil mě nějaký článek, video nebo písnička z broadcastingu? Řekl mi někdo nějakou hezkou myšlenku nebo biblický verš? Mohlo by se snadno stát, že zapomeneme, jak moc nás mají naši bratři a sestry rádi a jak výživné duchovní jídlo dostáváme. Jsou to ale úžasné dary od Jehovy. (Iz. 65:13; Mar. 10:29, 30) Dokazují, že se o tebe stará. (Iz. 49:14–16) A taky dokazují, že si Jehova zaslouží tvoji důvěru. w24.01 1:9-10

Těsně předtím, než se Ježíš vrátil do nebe, svým učedníkům připomněl, že dostali za úkol svědčit o něm „v Jeruzalémě, v celé Judeji a Samaří a až do nejvzdálenějších končin země“. (Sk. 1:8; Luk. 24:46–48) Krátce potom židovští vůdci zatkli apoštoly Petra a Jana a přivedli je před Sanhedrin. Nařídili jim, aby přestali kázat, a dokonce jim vyhrožovali. (Sk. 4:18, 21) Petr a Jan jim řekli: „Jestli je v Božích očích správné poslouchat spíš vás než Boha, to posuďte sami. My ale nemůžeme přestat mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ (Sk. 4:19, 20) Když Petra a Jana propustili, učedníci se sešli a prosili Jehovu, aby dokázali dělat to, co si přeje. A Jehova jejich upřímnou modlitbu vyslyšel. (Sk. 4:31) w23.05 20:11-12

Jehova a jeho milovaný Syn jsou spolu tak dlouho jako nikdo jiný. Za ty miliardy let se mezi nimi vytvořilo mimořádně blízké pouto. To, že má Jehova Ježíše rád, dával jasně najevo, jak je to vidět z verše na dnešní den. Stačilo, kdyby tehdy prostě řekl: „To je ten, který má moje schválení.“ Ale on chtěl, abychom věděli, jak moc ho má rád, a tak řekl: „To je můj milovaný Syn.“ Byl na něho hrdý, zvlášť na to, jakou oběť přinese. (Ef. 1:7) A Ježíš vůbec nepochyboval o tom, co k němu jeho Otec cítí. Jeho láskou si byl naprosto jistý a opakovaně o ní mluvil nahlas. (Jan 3:35; 10:17; 17:24) w24.01 4:8

Představ si, že někdo, na kom ti záleží, o tobě řekne něco strašného. Ty víš, že je to lež, ale někteří tomu uvěří. A co je horší, začnou to šířit dál a uvěří tomu ještě spousta dalších lidí. Jak by ses cítil? Taková pomluva by tě asi hodně zranila. Tenhle příklad nám pomáhá pochopit, jak se cítil Jehova, když byla jeho pověst pošpiněna. Jeden z jeho duchovních synů o něm lhal první ženě, Evě. A ona tomu uvěřila. Tahle lež vedla k tomu, že se naši první rodiče proti Jehovovi vzbouřili. Výsledkem je, že lidé hřeší a umírají. (1. Mojž. 3:1–6; Řím. 5:12) Všechny problémy ve světě – smrt, války a utrpení – jsou tu kvůli lžím, které Satan začal šířit. Jak se Jehova cítí kvůli těm pomluvám a následkům, které to přineslo? Určitě ho to hrozně bolí. Přesto není zahořklý ani naštvaný. Naopak zůstává šťastný. (1. Tim. 1:11) w24.02 6:1-2

Jak můžeš Josefa napodobit? Už teď se rozhodni, co uděláš, když tě začne něco lákat. Nauč se okamžitě říkat ne věcem, které Jehova nenávidí, a zakaž si o nich i přemýšlet. (Žalm 97:10; 119:165) Díky tomu pokušení nepodlehneš. Možná víš, že jsi našel pravdu, a chceš Jehovovi sloužit z celého srdce, ale s tím zasvětit se mu a dát se pokřtít z nějakého důvodu pořád váháš. V tom případě můžeš udělat to samé co král David. Můžeš Jehovu prosit: „Prozkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce. Vyzkoušej mě a poznej, co mě trápí. Zjisti, jestli je ve mně nějaká škodlivá cesta, a veď mě po cestě věčnosti.“ (Žalm 139:23, 24) Jehova odměňuje ty, „kdo ho usilovně hledají“. Když budeš na svém cíli zasvětit se mu a dát se pokřtít dál pracovat, ukážeš tím, že ho hledáš i ty. (Hebr. 11:6) w24.03 9:13-15

Velekněz zastupoval lidi před Bohem. Když byl zasvěcen svatostánek, Jehova jmenoval prvním veleknězem Árona. Jak ale apoštol Pavel vysvětlil, kněží se „vystřídalo mnoho, protože jim smrt bránila, aby jimi zůstali“. (Hebr. 7:23–26) A protože byli nedokonalí, museli předkládat oběti i za svoje hříchy. V tom je zásadní rozdíl mezi izraelskými velekněžími a veleknězem Ježíšem Kristem. Náš velekněz, Ježíš Kristus, je služebník „pravého stanu, který postavil Jehova, a ne člověk“. (Hebr. 8:1, 2) Pavel vysvětlil, že Ježíš je „navždy živý, a tak jako kněz nemá žádného nástupce“. Dodal, že na rozdíl od velekněží v Izraeli je „neposkvrněný“, „oddělený od hříšníků“ a nemusí denně předkládat oběti za svoje hříchy. w23.10 45:8-9

„Dřívější nebe“ označuje vlády, které jsou pod vlivem Satana a jeho démonů. (Mat. 4:8, 9; 1. Jana 5:19) V Bibli se slovo „země“ může vztahovat na její obyvatele. (1. Mojž. 11:1, ppč.; Žalm 96:1) Takže „dřívější země“ označuje dnešní zkaženou lidskou společnost. Jehova nebude současné „nebe“ a „zemi“ předělávat nebo opravovat. Úplně je odstraní. Nahradí je „novým nebem a novou zemí“ – novou vládou a novou lidskou společností. A co Jehova obnoví? Uzdraví zemi a lidstvo, takže obojí bude dokonalé. Jak předpověděl Izajáš, celá země bude nádherná, jako byla kdysi zahrada Eden. A obnovu zažije i každý z nás osobně – budeme dokonale zdraví. Chromí, slepí a hluší budou uzdraveni, a dokonce mrtví budou vzkříšeni. (Iz. 25:8; 35:1–7) w23.11 46:9-10

„Velké soužení“ začne nečekaně. (Mat. 24:21) Ale na rozdíl od mnoha přírodních katastrof víme, že určitě přijde. Asi před 2 000 lety Ježíš svým následovníkům řekl, aby byli na ten den připravení. Díky tomu pro nás bude snazší tu těžkou dobu zvládnout a pomoct v tom i ostatním. (Luk. 21:36) Když budeme vytrvalí, dokážeme Jehovu poslechnout a budeme důvěřovat, že nás ochrání. Jak budeme reagovat, pokud naši spoluvěřící přijdou o majetek? (Hab. 3:17, 18) Když budeme soucitní, bude nás to motivovat, abychom jim pomohli. Co uděláme, pokud kvůli útoku koalice národů budeme muset nějakou dobu žít s bratry a sestrami pohromadě? (Ezek. 38:10–12) Když je budeme opravdu milovat, pomůže nám to to těžké období zvládnout. w23.07 29:2-3

Manželé se toho můžou hodně naučit od Aquily a Priscilly, páru z prvního století, které měli jejich spoluvěřící moc rádi. (Řím. 16:3, 4) Společně pracovali, kázali a pomáhali druhým. (Sk. 18:2, 3, 24–26) Vlastně vždycky, když se o nich v Bibli píše, se jejich jména objevují společně. Co dalšího se od nich můžete naučit? Každý z vás má určitě hodně povinností. Mohli byste něco z toho dělat společně? Aquila a Priscilla spolu třeba kázali. Plánujete si i vy společnou službu? Aquila a Priscilla spolu taky pracovali. Vy asi stejnou práci nemáte, ale mohli byste společně dělat domácí práce? (Kaz. 4:9) Když takhle při něčem spolupracujete, jste víc jako tým a máte příležitost si popovídat. w23.05 23:10-12

Každý má někdy strach. Třeba když král Saul pronásledoval Davida a chtěl ho zabít, tak David utekl do filištínského města Gatu. Gatský král Akiš se brzo dozvěděl, že je to ten silný válečník, o kterém se v písni zpívalo, že pobil desetitisíce Filištínů. David „dostal … velký strach“, protože se bál, co mu král udělá. (1. Sam. 21:10–12) Jak nad svým strachem zvítězil? To, jaké pocity David zažíval v Gatu, popsal v 56. žalmu. Dočteme se v něm nejenom o tom, čeho se bál, ale taky díky čemu svůj strach překonal. V takových chvílích David důvěřoval Jehovovi. (Žalm 56:1–3, 11) A nezklamal se v něm. S jeho pomocí vymyslel plán, který byl sice neobvyklý, ale zafungoval – předstíral, že se zbláznil. Akiš pak Davida nevnímal jako hrozbu, ale jako někoho, kdo ho akorát otravuje. A Davidovi se podařilo utéct. (1. Sam. 21:13–22:1) w24.01 1:1-3

O koho ve verši na dnešní den jde? O vzkříšené pomazané! Takže až se ke konci velkého soužení poslední pomazaní dostanou do nebe, jeden z jejich prvních úkolů bude velkolepý: Budou bojovat. Až se dostanou do nebe, budou bojovat spolu s Kristem a jeho anděly v závěrečné válce proti Božím nepřátelům. Jen se nad tím zamysli. Někteří pomazaní křesťané už jsou staří a moc sil jim nezbývá. Ale až budou vzkříšeni do nebe, budou z nich mocní duchovní tvorové. Budou nesmrtelní a budou mít za úkol bojovat po boku svého vojevůdce a krále, Ježíše Krista. Po Armagedonu budou spolu s ním pomáhat lidem dosáhnout dokonalosti. Je jasné, že z nebe toho pro svoje milované bratry a sestry dokážou udělat mnohem víc, než by vůbec kdy mohli udělat jako nedokonalí lidé tady na zemi. w24.02 5:15-16

Někdo se zasvěcením se a křtem váhá, i když na to připravený je. Možná si říká: Co když pak vážně zhřeším a budu od sboru oddělený? Pokud z toho máš strach i ty, buď si jistý, že ti Jehova pomůže. Dá ti všechno, co potřebuješ, abys mohl „vést život hodný Jehovy“ a aby ses mu ve všem líbil. (Kol. 1:10) Na to, abys jednal správně, ti dá sílu. Vždyť pomohl už tolika lidem před tebou. (1. Kor. 10:13) To je i důvod, proč od sboru bývá odděleno relativně málo lidí. Jehova svým služebníkům pomáhá, aby mu zůstali věrní. Každého z nás láká dělat špatné věci. (Jak. 1:14) Ale jestli je skutečně uděláme, je na nás, je to naše volba. Takže jsi to ty, kdo určuje, jak budeš žít. Někteří lidé tvrdí pravý opak – že člověk nemůže ovládat svoje pocity a jednání. w24.03 9:11-12