Duben

Boží služebníci v minulosti museli řešit nečekané situace. Třeba Jákob. Jeho táta mu přikázal, aby šel za jejich příbuzným Labanem, který taky uctíval Jehovu, a aby si vzal některou z jeho dcer. Jákob dostal ujištění, že ho Jehova bohatě odmění. (1. Mojž. 28:1–4) Takže udělal to, co bylo správné. Odešel z Kanaánu a cestoval za Labanem, který měl dvě dcery – Leu a Ráchel. Zamiloval se do Ráchel, Labanovy mladší dcery, a souhlasil, že než si ji vezme, bude pro Labana sedm let pracovat. (1. Mojž. 29:18) Věci se ale nevyvinuly podle jeho představ. Laban ho lstí donutil, aby si vzal jeho starší dceru Leu. Sice mu dovolil, aby si o týden později vzal i Ráchel, ale jenom pod podmínkou, že za ni bude pracovat dalších sedm let. (1. Mojž. 29:26, 27) Nechoval se k němu fér, i pokud jde o jeho práci a mzdu. Sdíral z něj kůži celých 20 let! (1. Mojž. 31:41, 42) w23.04 17:5

Na koho se můžeme obrátit, když potřebujeme utěšit nebo poradit? Odpověď dobře známe. Můžeme se pomodlit k Jehovovi. On sám nám říká, abychom to dělali. Chce, abychom se na něj obraceli často. Říká nám: „Neustále se modlete.“ (1. Tes. 5:17) V každé životní situaci s ním můžeme bez obav mluvit a prosit ho, aby nás vedl. (Přísl. 3:5, 6) Jehova nám moc rád věnuje svůj čas, a tak nás nijak neomezuje v tom, kolikrát se k němu můžeme pomodlit. Ježíš věděl, že pro Jehovu jsou naše modlitby moc důležité. Dlouho předtím než přišel na zem, viděl, jak jeho Otec odpovídá na modlitby svých věrných služebníků. Byl třeba u toho, když vyslyšel Hanu, Davida nebo Elijáše, a to zdaleka nejsou všichni. (1. Sam. 1:10, 11, 20; 1. Král. 19:4–6; Žalm 32:5) Není proto divu, že Ježíš svým učedníkům říkal, aby se modlili často a s důvěrou, že je Bůh vyslyší. (Mat. 7:7–11) w23.05 20:1, 3

Velekněz Jehojada se bál Jehovy. Jasně se to ukázalo, když se Atalja, dcera Jezábel, zmocnila judského trůnu. Byla bezohledná a tak strašně toužila po moci, že se pokusila vyvraždit všechny královy potomky – své vlastní vnuky! (2. Par. 22:10, 11) Jedno z těch dětí ale přežilo. Byl to Jehoaš, kterého zachránila Jehojadova manželka Jehošabeat. Ona a její manžel ho ukryli a starali se o něj. Přispěli tak k tomu, že se zachovala rodová linie krále Davida. Jehojada byl Jehovovi věrný a Atalji se nebál. Když bylo Jehoašovi sedm, Jehojada zase dokázal, že je Jehovovi věrný. Vymyslel skvělý plán. Věděl, že když to vyjde, Jehoaš, Davidův právoplatný dědic, se stane králem. Zároveň mu ale bylo jasné, že když to nevyjde, s největší pravděpodobností ho to bude stát život. S Jehovovou pomocí to dopadlo dobře. w23.06 27:12-13

To, co měl Daniel králi Nebukadnecarovi říct, mohlo krále rozzuřit a mohl ho nechat popravit. Ale Daniel byl odvážný a i přes tohle riziko mu sen vysvětlil. Díky čemu byl Daniel celý svůj život odvážný? V dětství mu určitě dali skvělý příklad máma a táta. (5. Mojž. 6:6–9) Díky tomu znal Daniel nejenom základy, jako třeba Deset přikázání, ale taky detaily, například co Izraelité můžou a nemůžou jíst. (3. Mojž. 11:4–8; Dan. 1:8, 11–13) Taky znal dějiny Božího lidu a věděl, jak Izraelité dopadli, když Jehovu přestali poslouchat. (Dan. 9:10, 11) Díky tomu všemu, co zažil, si byl jistý, že Jehova a jeho mocní andělé budou vždycky stát při něm. (Dan. 2:19–24; 10:12, 18, 19) w23.08 33:5-6

Rebeka byla inteligentní a rozhodná žena, která dokázala být vhodným způsobem iniciativní. (1. Mojž. 24:58; 27:5–17) Zároveň ale byla uctivá a ochotná se podřídit. (1. Mojž. 24:17, 18, 65) Když budeš podobně jako Rebeka pokorně podporovat ty, kterým Jehova svěřil nějakou pravomoc, budeš mít na ostatní v rodině i ve sboru dobrý vliv. Dalším skvělým příkladem ženy, která byla pokorná a jednala moudře, je Ester. Když se tahle Jehovova věrná služebnice stala královnou, nezačala být namyšlená. Nechávala si poradit od svého staršího bratrance Mordekaie. (Ester 2:10, 20, 22) Co si z toho můžeš odnést? I ty můžeš pokoru projevit tak, že se budeš snažit získávat od druhých dobré rady a pak je uplatňovat. (Tit. 2:3–5) Pokora se u Ester projevovala ještě dalším způsobem. I když „měla krásnou postavu a byla půvabná“, nestrhávala na sebe nepatřičnou pozornost. (Ester 2:7, 15) w23.12 52:6-8

Jehova nechce, abychom se trápili výčitkami svědomí donekonečna. Když jsme se ke svému hříchu přiznali, činili pokání a děláme všechno pro to, abychom to už neopakovali, můžeme si být jistí, že nám Jehova odpustil. (Sk. 3:19) Nechce, abychom si to dál vyčítali. Ví totiž, jak moc bychom si tím mohli ublížit. (Žalm 31:10) Kdyby nás přemohl příliš velký smutek, mohli bychom závod o život vzdát. (2. Kor. 2:7) Když tě trápí přehnané výčitky svědomí, zaměř se na to, že Jehova pro tebe má „pravé odpuštění“. (Žalm 130:4) Těm, kdo svých chyb upřímně litují, odpustí. Slibuje: „Na jejich hřích už nebudu vzpomínat.“ (Jer. 31:34) To znamená, že Jehova už proti tobě tvoje hříchy nikdy nevytáhne. Netrestej se za to, že kvůli svým chybám toho pro něj možná nemůžeš dělat tolik. Jehova už na tvoje hříchy nemyslí a neměl bys na ně myslet ani ty. w23.08 36:14-15

Při pandemii covidu-19 se bratři a sestry, kteří poslouchali to, co říká naše organizace, zbytečně nestresovali. Zato lidé, kteří si nepravdivými informacemi plnili hlavu, z toho často byli hodně rozrušení. (Mat. 24:45) Musíme pořád pamatovat na to, „které věci jsou důležitější“. (Filip. 1:9, 10) Co by nám v tom mohlo bránit? Kdybychom něčemu, co není tak důležité, věnovali příliš času a energie. Můžou to být obyčejné věci jako jídlo, pití, zábava nebo práce. Kdyby se kolem toho točil náš život, odvedlo by nás to od toho, co je opravdu důležité. (Luk. 21:34, 35) Každý den nás navíc bombardují zprávy, které se týkají různých sociálních problémů a politických otázek. Nemůžeme si dovolit nechat se takovými věcmi rozptýlit. Jinak by se mohlo stát, že se v duchu začneme stavět na něčí stranu. Satan používá různé metody k tomu, aby oslabil naše odhodlání jednat správně. w23.07 31:12-13

Každý rok se koná slavnost na připomínku Ježíšovy smrti. Pro Jehovův lid je to ten nejdůležitější den v roce. Jde o jedinou událost, o které Ježíš svým následovníkům vysloveně řekl, aby ji slavili. (Luk. 22:19, 20) Připomíná nám, jak můžeme dávat najevo, že jsme za Ježíšovu oběť vděční. (2. Kor. 5:14, 15) Je to i příležitost, abychom se s bratry a sestrami „navzájem povzbudili“. (Řím. 1:12) A spoustu dalších lidí zaujme to, co tam vidí a slyší, a chtějí začít studovat Bibli. Přemýšlej taky, jak nás Památná slavnost sjednocuje s bratry a sestrami po celém světě. Není divu, že má Památná slavnost v našem srdci tak důležité místo! w24.01 2:1-3

Čím víc přemýšlíme o tom, jak vysokou cenu Jehova a Ježíš zaplatili, tím víc chápeme, jak moc každého z nás milují. (Gal. 2:20) Výkupné byl dar z lásky. Jehova ji dokázal tím, že obětoval to nejvzácnější – svého Syna Ježíše. Dovolil, aby za nás trpěl a zemřel. Jehova si svoje city nenechává pro sebe. Říká nám, jak moc nás miluje. (Jer. 31:3) Právě proto nás k sobě přitáhl. (Srovnej s 5. Mojžíšovou 7:7, 8.) Od jeho lásky nás nemůže nic a nikdo oddělit. (Řím. 8:38, 39) Jaké pocity to v tobě vyvolává? w24.01 4:10-11

Pro pomazané křesťany je jejich naděje na život v nebi jako vzácný poklad. Jeden z nich byl bratr Frederick Franz. V roce 1991 řekl, jak to cítí: „Naše naděje je jistá věc, a naprosto každému ze 144 000 členů malého stáda se splní měrou, která daleko předčí všechny naše představy. … Nepřestali [jsme si] uvědomovat, jakou hodnotu má tato naděje. … Oceňujeme ji tím více, čím déle na ni musíme čekat. Je to něco, co stojí za čekání… Přisuzuji naší naději větší hodnotu než kdy dříve.“ Ať už se těšíme na věčný život v nebi, nebo na zemi, máme z téhle krásné naděje obrovskou radost. A naší nadějí si můžeme být čím dál jistější. w23.12 51:6, 8

U vchodu do starověkého svatostánku byl měděný oltář, na kterém se Jehovovi předkládaly zvířecí oběti. (2. Mojž. 27:1, 2; 40:29) Na jejich základě ale Jehova nemohl odpustit lidem hříchy úplně. (Hebr. 10:1–3) Musely se předkládat znovu a znovu. A představovaly oběť, která měla lidstvo očistit od hříchu jednou provždy. Ježíš věděl, že ho Jehova poslal na zem, aby za lidi obětoval svůj život. (Mat. 20:28) Svým křtem mu dal najevo, že je ochotný to udělat. (Jan 6:38, Gal. 1:4) Svůj život obětoval „jednou provždy“. Díky tomu můžou být každému, kdo v něj věří, natrvalo odpuštěny hříchy. (Hebr. 10:5–7, 10) w23.10 45:10-11

Sami bychom se nikdy nemohli vykoupit z hříchu a smrti. (Žalm 49:7, 8) Jehova proto zařídil, aby za nás zemřel jeho milovaný Syn Ježíš. Oba je to stálo hrozně moc. Čím víc přemýšlíme o tom, co pro nás obětovali, tím víc si budeme výkupného vážit. Když Adam zhřešil, připravil sebe i všechny svoje děti o možnost žít věčně. Aby Ježíš koupil zpátky to, co Adam ztratil, obětoval svůj dokonalý život. Během celého svého života na zemi „nezhřešil ani se v jeho ústech nenašel podvod“. (1. Petra 2:22) Když umíral, jeho dokonalý život přesně odpovídal tomu, co Adam ztratil. (1. Kor. 15:45; 1. Tim. 2:6) w24.01 2:5-6

Po svém vzkříšení Ježíš vstoupil do Nejsvětější v duchovním chrámu. Je z toho jasně vidět, že tohle Jehovovo uspořádání pro čisté uctívání je lepší než to, jak ho uctívali Izraelité. Proč? Protože je založené na Ježíšově výkupní oběti a na tom, že veleknězem je on. Velekněz v Izraeli vstupoval do Nejsvětější, „místa udělaného rukama“, s krví obětovaných zvířat. Ale Ježíš vstoupil „do samotného nebe“, do toho nejsvětějšího místa, aby se tam objevil před Bohem. Předložil mu tam hodnotu svého dokonalého lidského života – odevzdal mu svoje právo žít na zemi věčně, abychom věčný život mohli získat my. „Odstranil hřích tím, že obětoval sám sebe.“ (Hebr. 9:24–26) Ať už máme naději na život v nebi, nebo na zemi, uctívat Jehovu v jeho duchovním chrámu můžeme všichni. w23.10 45:13-14

Přemýšlej, jakou úlohu má v nebi Ježíš, náš Král a soucitný velekněz. Díky němu můžeme v modlitbě přistupovat k Božímu „trůnu nezasloužené laskavosti“ a prosit Boha o milosrdenství a pomoc ve chvílích, kdy to potřebujeme. (Hebr. 4:14, 15) Nenech uplynout jediný den bez toho, abys přemýšlel, co pro tebe Jehova a Ježíš udělali a dělají. Jejich láska by se měla dotknout našeho srdce a zároveň nás motivovat, abychom Jehovovi sloužili naplno a s radostí ho uctívali. (2. Kor. 5:14, 15) Co je jeden z nejlepších způsobů, jak můžeme dávat najevo vděčnost? Pomáhat druhým, aby se stali Jehovovými svědky a začali následovat Ježíše. (Mat. 28:19, 20) Přesně to apoštol Pavel dělal. Věděl, že Jehova si přeje, „aby byli lidé všeho druhu zachráněni a přesně poznali pravdu“. (1. Tim. 2:3, 4) w23.10 44:13-14

Často lidem tyhle nádherné verše čteme, když jim chceme říct, jaký život bude v ráji. Jak můžeme ujistit druhé i sami sebe, že ty krásné věci, o kterých se píše ve Zjevení 21:3, 4, se splní? Jehova nejenom tento úžasný slib dal, ale taky poskytl pádné důvody, proč tomu můžeme věřit. Důvody, proč Jehovovu slibu o ráji můžeme věřit, nacházíme hned v 5. a 6. verši. Čteme tam: „Ten, který seděl na trůnu, řekl: ‚Podívej, všechno tvořím nové.‘ A dodal: ‚Zapiš to, protože ta slova jsou spolehlivá a pravdivá.‘ Řekl mi: ‚Splnila se! Já jsem Alfa a Omega, počátek a konec.‘“ (Zjev. 21:5, 6a) w23.11 46:3-5

Schopnost přemýšlet se u mladého bratra projeví v tom, jak se rozhoduje v otázkách oblečení a vzhledu. Často je to tak, že ti, kdo navrhují a propagují nové módní styly, vůbec neberou v úvahu Jehovu a jeho morální zásady. To se může projevovat tím, že oblečení od nich je hodně upnuté nebo v něm muži vypadají jako ženy. Mladý bratr, který má za cíl duchovně růst, se bude při výběru oblečení řídit biblickými zásadami a dobrými vzory ve sboru. Může se zamyslet: Je z mých rozhodnutí vidět, že mám zdravý úsudek a že beru ohled na druhé? Když druzí vidí, jak jsem oblečený, je pro ně snadné uvěřit, že upřímně uctívám Boha? (1. Kor. 10:31–33) Mladého bratra se schopností přemýšlet si budou vážit nejenom jeho bratři a sestry, ale taky Jehova. w23.12 53:7

„Král jihu“ v minulosti otevřeně útočil na Jehovův lid. (Dan. 11:40) V první polovině 20. století například hodně bratrů skončilo ve vězení, protože byli politicky neutrální. A některé děti byly ze stejného důvodu vyloučeny ze škol. V posledních desetiletích ale Jehovovi služebníci, kteří žijí tam, kde má tenhle král vliv, zažívají rafinovanější útoky. Jejich věrnost Božímu království je například zkoušena během volebních kampaní. Křesťana může lákat, aby podpořil nějakou politickou stranu nebo kandidáta. Možná nepůjde přímo k volbám, ale může s nějakou stranou nebo politikem sympatizovat a doufat, že vyhraje. Je důležité, abychom zůstali politicky neutrální nejenom v tom, co děláme, ale taky ve svých myšlenkách a pocitech. (Jan 15:18, 19) w23.08 34:17

V našem závodě je cenou věčný život. Proto nám Pavel radí: „Běžte tak, abyste [ho] získali.“ (1. Kor. 9:24) Ježíš řekl, že bychom neměli být zatíženi „přejídáním, přílišným pitím a životními starostmi“. (Luk. 21:34) Tenhle a další verše ti pomůžou zjistit, co musíš změnit, aby se ti v závodě o život běželo líp. Můžeme si být jistí, že závod o život vyhrajeme, protože Jehova nám dá tolik sil, kolik budeme potřebovat. (Iz. 40:29–31) Proto se nenech ničím zpomalit. Tak jako apoštol Pavel udělej všechno pro to, abys tu cenu získal. (Filip. 3:13, 14) Nikdo ten závod nemůže běžet místo tebe. Ale Jehova ti bude pomáhat. Díky tomu dokážeš nést svůj náklad a odhodit zbytečnou zátěž. S jeho podporou závod nevzdáš a vyhraješ ho. w23.08 36:16-17

Když bylo Ježíšovi 12, rodiče ho zapomněli v Jeruzalémě. (Luk. 2:46–52) I když se ze svátku vraceli domů ve skupině s dalšími lidmi, byla to jejich zodpovědnost dohlédnout na to, že tam jsou s nimi všechny jejich děti. Když Ježíše konečně našli, Marie to dala za vinu jemu, že se ztratil. Ježíš mohl říct, že to není fér, ale odpověděl uctivě a nijak to nerozmazával. I když „nepochopili, co jim řekl“, „dál se jim podřizoval“. A co ty? Je pro tebe někdy těžké poslechnout rodiče, když udělají nějakou chybu nebo ti nerozumí? Co ti může pomoct? Přemýšlej o tom, jak to působí na Jehovu. Bible říká, že když jsi poslušný, líbí se mu to. (Kol. 3:20) Když tě rodiče úplně nechápou nebo vytvoří pravidlo, které má k dokonalosti daleko, on o tom ví. Když je i tak poslechneš, uděláš mu velkou radost. w23.10 42:5-6

Nějaký spolužák může přijít s tím, že svědkové Jehovovi by měli změnit svůj názor na homosexualitu. Možná bude dobré ho ujistit o tom, že respektujeme právo každého člověka vybrat si, jak bude žít. (1. Petra 2:17) Snad mu pak budeme moct ukázat, k čemu dobrému vede to, když žijeme podle Bible. Když s námi někdo v něčem zásadně nesouhlasí, neměli bychom si hned myslet, že víme, čemu věří. Co když ti třeba spolužák ve škole řekne, že je hloupost věřit v Boha? Měl bys předpokládat, že je přesvědčený o evoluci a že o tom hodně ví? Možná se nad tím ani pořádně nezamyslel. Můžeš mu například ukázat nějaký materiál o stvoření z jw.org. Třeba pak bude ochotný popovídat si o nějakém článku nebo videu, které tam našel. Když dáš takhle najevo, že si vážíš názoru toho druhého, možná ho potom sám změní. w23.09 39:12-13

Můžeme si být jistí, že když se ze všech sil snažíme svoji chybu napravit a spoléháme se na Jehovu, bude nás dál používat a odmění nás. (Přísl. 28:13) Samson nebyl dokonalý, třeba udělal chybu s Delilou, ale i tak nepřestal Jehovovi sloužit. A Jehova nad ním nezlomil hůl. Zase ho použil výjimečným způsobem. Pořád ho považoval za muže s obrovskou vírou. Je to vidět z toho, že ho zahrnul do výčtu věrných mužů a žen v 11. kapitole Hebrejcům. Je úžasné sloužit takovému milujícímu nebeskému Otci! Chce nás podporovat, a to zvlášť, když jsme slabí. Stejně jako Samson se k němu můžeme modlit: „Vzpomeň si na mě prosím a posilni mě.“ (Soud. 16:28) w23.09 37:18-19

Víme, že Jehovův den už je blízko, a tak chceme s lidmi mluvit o dobré zprávě. Někdy to ale nemusí být jednoduché. Proč? Protože nás v tu chvíli přemůže strach. Petr to moc dobře znal. V noci, kdy byl Ježíš odsouzen, se bál přiznat, že je jeho učedník, a opakovaně popřel, že ho vůbec zná. (Mat. 26:69–75) Později ale svůj strach překonal. Napsal: „Nebojte se toho, čeho se bojí oni, ani se nenechte zneklidnit.“ (1. Petra 3:14) Jeho slova nás ujišťují, že strach z lidí můžeme překonat i my. Co nám pomůže bojovat se strachem z lidí? Petr nám říká: „Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako Pánu.“ (1. Petra 3:15) Můžeš třeba přemýšlet o tom, jaké má teď Ježíš postavení a moc. w23.09 41:6-8

Musíme bojovat s tím, abychom se nepodíleli na „neplodných skutcích tmy“. (Ef. 5:11) Ukazuje se, že platí tohle: Čím víc člověk poslouchá něco nečistého a nemravného, čím víc se na to dívá nebo o tom mluví, tím jednodušší pak pro něj je něco špatného udělat. (1. Mojž. 3:6; Jak. 1:14, 15) Svět, kterému vládne Satan, se nás snaží podvést. Chce nám vnutit myšlenku, že to, co Jehova považuje za nemravné a nečisté, vlastně není špatné. (2. Petra 2:19) Tuhle taktiku Satan používá už dlouho. Snaží se lidi zmást, aby nedokázali rozeznat, co je dobré a co špatné. (Iz. 5:20; 2. Kor. 4:4) Vůbec nás proto nepřekvapuje, že spousta filmů, televizních pořadů a webových stránek propaguje názory, které jdou proti tomu, co nám říká Jehova. Satan se nám snaží namluvit, že nemravný životní styl a nečisté chování nám nijak neublíží. (Ef. 5:6) w24.03 12:8-10

Svatostánek vypadal jako velký stan a Izraelité ho s sebou nosili, když se stěhovali z místa na místo. Svatostánek byl střediskem uctívání Jehovy a přinášely se tam oběti. (2. Mojž. 29:43–46) Izraelité ho používali skoro 500 let, než v Jeruzalémě postavili chrám. (2. Mojž. 25:8, 9; 4. Mojž. 9:22) Svatostánek ale taky představoval něco mnohem významnějšího. Byl to „stín nebeských věcí“ a představoval Jehovův velký duchovní chrám. Apoštol Pavel řekl, že „tento stan [tedy svatostánek] je symbolem pro dnešní dobu“. (Hebr. 9:9) Takže v době, kdy psal dopis Hebrejcům, už byl duchovní chrám pro křesťany skutečností. Začal existovat v roce 29 n. l., když se dal Ježíš pokřtít a začal v něm sloužit jako velekněz. (Sk. 10:37, 38; Hebr. 4:14) w23.10 45:6-7

Musíme být pružní neboli rozumní. Jak se to projeví? Třeba tak, že se dokážeme přizpůsobit novým okolnostem nebo respektujeme názory a rozhodnutí druhých. Které vlastnosti nám pomůžou být rozumní? Jsou to pokora a soucit. Bible o Jehovovi říká, že je „Skála“, protože je pevný a nepohnutelný. (5. Mojž. 32:4) Zároveň je ale rozumný. Jak to víme? I když se situace mění, dokáže se tomu přizpůsobovat, aby svůj záměr dotáhl do konce. A protože nás stvořil ke svému obrazu, schopnost přizpůsobovat se změnám máme i my. Do Bible nám nechal zapsat zásady, díky kterým se můžeme v jakékoli situaci dobře rozhodnout. Takže z jeho vlastního příkladu a z toho, že nám dal zásady, je vidět, že přestože je pevný jako skála, je taky rozumný. w23.07 32:1-3

Jehova v Bibli sám sebe přirovnává k milující mamince. (Iz. 66:12, 13) Představ si takovou maminku, jak se něžně stará o svoje děťátko. Když něco trápí nás, s Jehovovou láskou můžeme počítat. Když uděláme něco špatného, nevzdává to s námi. (Žalm 103:8) Krásně to bylo vidět u izraelského národa. Častokrát Jehovu zklamali. Ale když toho litovali a přestali jednat špatně, ujistil je, že je má pořád rád. Svému lidu řekl: „Jsi v mých očích drahocenný, vážím si tě a miluji tě.“ (Iz. 43:4, 5) Stejně má Jehova rád i nás dneska. Dokonce i když jsme udělali hodně špatné věci a litujeme toho, přestaneme s tím a vrátíme se k němu, zjistíme, že jeho láska ani o trochu nezeslábla. Slibuje, že nám „velkoryse odpustí“. (Iz. 55:7) Bible říká, že díky tomu zažijeme „období osvěžení od Jehovy“. (Sk. 3:19) w24.01 4:4-5

I nám může Jehova pomoct, když jsme v situaci, která pro nás není jednoduchá. Co když třeba potřebuješ volno na sjezd nebo kvůli pracovní době nemůžeš chodit na všechna shromáždění? Když zajdeš za svým zaměstnavatelem a poprosíš ho o volno nebo o úpravu pracovní doby, vytvoříš tím příležitost zažít ve svém životě Jehovovu mocnou ruku. Možná budeš překvapený, jak dobře to dopadne. A tvoje důvěra v Jehovu bude ještě silnější. Ezra Jehovu pokorně prosil o pomoc. Pokaždé když měl pocit, že je něco nad jeho síly, pokorně se k němu modlil. (Ezra 8:21–23; 9:3–5) Lidi kolem něj to motivovalo, aby ho podpořili a projevili stejnou víru jako on. (Ezra 10:1–4) Když nám starosti o bezpečí naší rodiny nebo o to, jak ji uživíme, přerůstají přes hlavu, musíme se s důvěrou obrátit na Jehovu. w23.11 48:15-17

Jehova neříká, že musíme dělat přesně to samé co Abraham, aby nás považoval za bezúhonné. Svoji víru můžeme dávat najevo mnoha různými způsoby. Můžeme se snažit spřátelit s těmi, kdo jsou ve sboru noví, pomáhat bratrům a sestrám, kteří to opravdu potřebují, a dělat dobré věci pro členy své rodiny. To všechno se Bohu líbí a odmění nás za to. (Řím. 15:7; 1. Tim. 5:4, 8; 1. Jana 3:18) A zvlášť hezkým skutkem, kterým můžeme dokázat svoji víru, je to, že s druhými nadšeně mluvíme o dobré zprávě. (1. Tim. 4:16) Každý z nás může svými skutky dávat najevo víru v to, že Jehova splní svoje sliby a že to, co dělá, je nejlepší. Můžeme si pak být jistí, že nás bude považovat za bezúhonné a budeme jeho přáteli. w23.12 50:3, 15

Krátce před tím, než král David zemřel, řekl Šalomounovi slova verše na dnešní den. (1. Král. 2:1, 3) To je důležitá vybídka i pro všechny bratry dnes. Aby se jim dařilo podle ní žít, musí se naučit ve všech oblastech života řídit zákony a zásadami, které nechal Jehova zapsat do Bible. (Luk. 2:52) Proč je tak důležité, aby se z mladých bratrů stali duchovně zralí muži? Muži mají důležité odpovědnosti doma i ve sboru. Mladí bratři, určitě jste už přemýšleli o tom, jaké zodpovědné úkoly můžete v budoucnu mít. Možná máte za cíl začít s celodobou službou, stát se služebními pomocníky a později sborovými staršími. Taky si možná chcete někoho vzít a mít děti. (Ef. 6:4; 1. Tim. 3:1) Abyste těch cílů dosáhli a v životě se vám dařilo, potřebujete se stát duchovně dospělými. w23.12 53:1-2

Starší dostali od Jehovy za úkol starat se o jeho vzácné ovečky. Moc si toho váží a svým bratrům a sestrám rádi slouží. Ze všech sil se snaží být pastýři, „kteří je opravdu budou pást“. (Jer. 23:4; 1. Petra 5:2) Jsme moc vděční, že takové obětavé muže ve sboru máme! Starší se toho můžou hodně naučit od soudce Gideona. (Hebr. 6:12) Jako dobrý pastýř chránil Boží lid a vedl ho. (Soud. 2:16; 1. Par. 17:6) Při plnění svých úkolů byl pokorný, poslušný a vytrvalý. Stejně jako on i starší dostali za úkol pečovat o Boží lid v náročné době. (Sk. 20:28; 2. Tim. 3:1) Právě tyhle vlastnosti jim v tom můžou pomáhat. A nám všem, to pomůže, abychom si jejich tvrdé práce ještě víc vážili a podporovali je. (Hebr. 13:17) w23.06 25:1, 3