Pátek 20. června
Naděje nevede ke zklamání. (Řím. 5:5)
Jehova slíbil svému příteli Abrahamovi, že prostřednictvím jeho potomstva získají požehnání všechny národy na zemi. (1. Mojž. 15:5; 22:18) Abraham mu bezmezně věřil, a tak byl přesvědčený, že svůj slib splní. Když mu ale bylo 100 a jeho manželce 90, ještě pořád byli bezdětní. (1. Mojž. 21:1–7) „Přesto s nadějí věřil, že se stane otcem mnoha národů, jak to bylo řečeno.“ (Řím. 4:18) A ty víš, že to, v co Abraham doufal, se nakonec stalo. Narodil se mu Izák, syn, na kterého tak dlouho čekal. Proč byl Abraham „pevně přesvědčený, že to, co Bůh slíbil“, dokáže splnit? (Řím. 4:21) Protože s ním měl blízký vztah. Právě díky své víře měl Jehovovo schválení a on ho považoval za bezúhonného. (Jak. 2:23) w23.12 51:1-2
Sobota 21. června
Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i v mnohém, a kdo je nepoctivý v nejmenším, je nepoctivý i v mnohém. (Luk. 16:10)
Mladý muž, který je spolehlivý, zodpovědně plní všechny svoje úkoly. Perfektní příklad nám v tom dal Ježíš. Ke svým úkolům nikdy neměl lajdácký nebo nezodpovědný přístup. Naopak udělal všechno, co po něm Jehova chtěl, a to i když to pro něho nebylo vůbec jednoduché. Z lásky k lidem, zvlášť ke svým učedníkům, za ně ochotně dal svůj život. (Jan 13:1) Jak ho můžeš napodobit ty? Ať dostaneš jakýkoli úkol, snaž se ho co nejlíp splnit. Když si nejsi jistý jak na to, pokorně se zeptej někoho zkušenějšího. Nikdy se nespokoj s tím, že uděláš jenom to nejnutnější. (Řím. 12:11) Pracuj na něm, jako bys ho dělal „pro Jehovu, a ne pro lidi“, a dotáhni ho do konce. (Kol. 3:23) Samozřejmě nejsi dokonalý, takže buď pokorný a uznej, když uděláš chybu. (Přísl. 11:2) w23.12 53:8
Neděle 22. června
Požehnaný je ten, kdo důvěřuje Jehovovi. (Jer. 17:7)
Když se dáme pokřtít a staneme se součástí Jehovovy rodiny, máme obrovskou radost. Je úžasné mít s Jehovou blízký vztah. Určitě souhlasíme s tím, co napsal žalmista David: „Šťastný je ten, koho vyvolíš a přivedeš k sobě, aby přebýval na tvých nádvořích.“ (Žalm 65:4) Na svoje nádvoří Jehova nepřivede jen tak někoho. Vybírá si ty, kdo ukážou, že k němu chtějí mít blízko. (Jak. 4:8) Když se Jehovovi zasvětíme a dáme se pokřtít, můžeme si být jistí, že na nás potom vylije „tolik požehnání, že [nám] nebude nic chybět“. (Mal. 3:10; Jer. 17:8) Křest je teprve začátek. I když se pak setkáš s nějakou zkouškou nebo pokušením, budeš se snažit žít podle toho, co jsi Jehovovi slíbil, a zůstat mu věrný. (Kaz. 5:4, 5) Budeš následovat Ježíše a co možná nejvěrněji dělat to, co nám přikázal. (Mat. 28:19, 20; 1. Petra 2:21) w24.03 10:1-3