Gideon si zachoval klid, když ho začali kritizovat Efrajimovci. (Soud. 8:1–3) Nerozzlobil se na ně, ale pokorně si je vyslechl a tu napjatou situaci taktně uklidnil. Rozumní starší Gideona napodobují. Když je někdo kritizuje, vyslechnou si ho a reagují mírně. (Jak. 3:13) Přispívají tak k pokoji ve sboru. Když Gideona oslavovali za vítězství nad Midianity, obrátil pozornost na Jehovu. (Soud. 8:22, 23) Jak ho můžou jmenovaní muži napodobovat? Je hezké, když Jehovovi připisují zásluhy za to, co se jim povedlo. (1. Kor. 4:6, 7) Třeba když staršího někdo chválí za to, jak vyučuje, může říct, že ty myšlenky jsou z Božího Slova nebo že je vděčný za školení od Jehovovy organizace. Čas od času se můžou starší zamyslet nad tím, jestli nestrhávají pozornost na sebe. w23.06 25:7-8

Když nedostaneme to, o co prosíme, možná se budeme muset zeptat sami sebe: Modlím se o správnou věc? Často si myslíme, že víme, co je pro nás nejlepší. Ale to, o co se modlíme, pro nás nemusí být dobré z dlouhodobého hlediska. Když se modlíme ohledně nějakého problému, třeba existuje lepší řešení než to, o které prosíme. A některá naše přání nemusí být v souladu s Boží vůlí. (1. Jana 5:14) Například rodiče prosí, aby jejich syn zůstal u Jehovy. Může se zdát, že je taková prosba v pořádku. Ale Jehova nikoho z nás nenutí, aby mu sloužil. Přeje si, aby se pro to všichni, včetně našich dětí, rozhodli sami. (5. Mojž. 10:12, 13; 30:19, 20) Takže rodiče můžou Jehovu prosit spíš o to, aby jim pomohl působit na srdce jejich syna a on si ho díky tomu zamiloval a chtěl být jeho přítelem. (Přísl. 22:6; Ef. 6:4) w23.11 49:5, 12

Proč je to, že se máme povzbuzovat, důležitý způsob, jak druhým dávat najevo, že je máme rádi? Slovo, které tady Pavel použil a které se dá přeložit jako „povzbudit“ nebo „utěšit“, podle jednoho odborného díla znamená „stát někomu v těžkých chvílích po boku a dodávat mu sílu“. Takže pokaždé, když někoho ze spoluvěřících povzbudíme nebo utěšíme, pomůžeme mu, aby dokázal vstát a dál jít po cestě, která vede k věčnému životu. Když si někoho vyslechneme a máme pochopení pro jeho slzy, bude z toho cítit, že ho máme rádi. (2. Kor. 7:6, 7, 13) S povzbuzením a útěchou úzce souvisí soucit. Soucit člověka motivuje, aby pro druhé něco udělal a ulevil jim v jejich trápení. Takže právě soucit je motorem pro to, abychom druhé chtěli povzbuzovat a utěšovat. Přesně tak to má i Jehova. Všimni si, co o něm řekl Pavel. Napsal, že je to „Otec něžného milosrdenství a Bůh veškeré útěchy“. (2. Kor. 1:3) w23.11 47:8-10