Čtvrtek 3. července
Zajímejme se jedni o druhé, … navzájem se povzbuzujme. (Hebr. 10:24, 25)
Proč chodíme na shromáždění? Hlavně proto, abychom chválili Jehovu. (Žalm 26:12; 111:1) Kromě toho se tam v téhle těžké době můžeme navzájem povzbuzovat. (1. Tes. 5:11) Když se přihlásíme a dáme komentář, povede se nám obojí. Když jde ale o komentáře, můžeme bojovat s tím, že jsme z toho hodně ve stresu, nebo s tím, že je dáváme moc rádi, ale nejsme vyvolaní tak často, jak bychom si představovali. Jak můžeme tyhle problémy překonat? Apoštol Pavel řekl, že by nám mělo jít o to, abychom se navzájem povzbuzovali. Když budeme myslet na to, že bratry a sestry povzbudí i jednoduchý komentář, kterým dáme najevo svoji víru, budeme z toho míň nervózní. A když se ke slovu nedostaneme tak často, budeme mít zase radost, že se mohli vyjádřit i ostatní. (1. Petra 3:8) w23.04 18:1-3
Pátek 4. července
[Jděte] do Jeruzaléma v Judsku a znovu [postavte] dům Jehovy. (Ezra 1:3)
Král vydal výnos! Židé, kteří byli už nějakých 70 let zajatci v Babyloně, se mohli vrátit do své domoviny, Izraele. (Ezra 1:2–4) Tohle mohl dokázat jenom Jehova, protože Babylon zajatce normálně nepropouštěl. (Iz. 14:4, 17) Tahle říše už ale u moci nebyla a nový vládce řekl Židům, že můžou odejít domů. A tak všichni, zvlášť hlavy rodin, stáli před rozhodnutím. Odejít, nebo zůstat? To muselo být velké dilema. Hodně lidí se na tak náročnou cestu necítilo kvůli vysokému věku. Většina Židů se navíc narodila v Babyloně. Byl to jejich jediný domov. Izrael byla země jejich předků. Některým se v Babyloně evidentně dařilo. A tak pro ně mohlo být těžké opustit pohodlí domova nebo živnost a usadit se v neznámé zemi. w23.05 22:1-2
Sobota 5. července
Buďte připravení. (Mat. 24:44)
K tomu, abychom byli vytrvalí, soucitní a měli druhé rádi, nás povzbuzuje Boží Slovo. Lukáš 21:19 říká: „Když vytrváte, zachováte si život.“ V Kolosanům 3:12 se píše: „Oblečte [si] něžný soucit.“ A v 1. Tesaloničanům 4:9, 10 čteme: „Sami [jste] vyučováni Bohem, abyste milovali jeden druhého. … Ale vybízíme vás, bratři, abyste to dělali ještě ve větší míře.“ Všechny ty verše byly určené křesťanům, kteří tyhle vlastnosti už projevovali. Museli na nich ale dál pracovat. A to samé platí o nás. Proč je to tak důležité? Protože ti to pomůže být připravený na velké soužení. Proto se zamysli, jak můžeš napodobovat příklad křesťanů z prvního století. Až pak začne velké soužení, budeš už vědět, jak zvládat těžké situace, a budeš rozhodnutý vytrvat i tentokrát. w23.07 29:4, 8