Pátek 8. srpna
Kdo žije čestně, bojí se Jehovy. (Přísl. 14:2)
Když vidíme, jak nemorálně žijí lidé kolem nás, máme stejné pocity jako bezúhonný Lot. Byl „zdrcený nestoudným chováním zkažených lidí“, protože věděl, že náš nebeský Otec takové chování nenávidí. (2. Petra 2:7, 8) Co mu pomohlo, aby se postojem těch lidí nenechal nakazit? Bál se Boha a miloval ho. I my máme kolem sebe lidi, kteří Boží měřítka moc neuznávají nebo je úplně ignorují. Když ale budeme milovat Boha a budeme se ho zdravě bát, dokážeme zůstat mravně čistí. Motivaci k tomu najdeme v knize Přísloví, kterou pro nás Jehova nechal s láskou zapsat. Každý z nás, ať už mladý, nebo starý, muž, nebo žena, může z jejích rad hodně načerpat. Když se bojíme Jehovy, dáváme si pozor, abychom nezlehčovali špatné jednání druhých. w23.06 28:1-2, 5
Sobota 9. srpna
Pokud chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, bere každý den svůj mučednický kůl a následuje mě. (Luk. 9:23)
Možná ses setkal s odporem od někoho z rodiny nebo ses v něčem uskromnil, abys mohl dát Království na první místo. (Mat. 6:33) Buď si jistý, že Jehova ví o všem, co jsi pro něho udělal. (Hebr. 6:10) A dost možná už jsi zažil to, co řekl Ježíš: „Nikdo neopustil dům ani bratry ani sestry ani matku ani otce ani děti ani pole kvůli mně a kvůli dobré zprávě, aby teď, v této době, nedostal stokrát víc domů, bratrů, sester, matek, dětí a polí, spolu s pronásledováním, a v budoucím systému věčný život.“ (Mar. 10:29, 30) Toho, co jsi dostal, je rozhodně víc než toho, čeho ses musel vzdát. (Žalm 37:4) w24.03 10:5
Neděle 10. srpna
Opravdový přítel miluje v každé době a je bratrem, který se narodil pro čas tísně. (Přísl. 17:17)
Když křesťany v Judeji postihl velký hladomor, bratři a sestry v syrské Antiochii „se … rozhodli, že každý z nich podle svých možností pošle hmotnou pomoc bratrům v Judeji“. (Sk. 11:27–30) I když tihle bratři žili daleko, křesťané v Antiochii byli rozhodnutí jim pomoct. (1. Jana 3:17, 18) Když se dozvíme, že naše spoluvěřící zasáhla nějaká katastrofa, i nás může soucit motivovat, abychom jim bez váhání pomohli. Jak to můžeme udělat? Třeba tak, že se zeptáme starších, jestli můžeme nějak přiložit ruku k dílu, že přispějeme na celosvětovou činnost nebo že se za ně budeme modlit. Našim bratrům a sestrám možná taky budou chybět základní věci a budou potřebovat naši pomoc. Až náš Král, Ježíš Kristus, přijde vykonat rozsudek, chceme, aby viděl, že jsme soucitní, a řekl nám: „Přijměte jako dědictví Království.“ (Mat. 25:34–40) w23.07 29:9-10, 12