1. Mojžíšova

47 Josef tedy šel k faraonovi a oznámil mu:+ „Můj otec a moji bratři přišli z Kanaánu se svými stády ovcí a dobytka a se vším, co mají, a jsou v zemi Gošen.“+ 2 Vzal s sebou pět bratrů a představil je faraonovi.+

3 Faraon se jeho bratrů zeptal: „Jaké je vaše zaměstnání?“ Odpověděli mu: „Tvoji sluhové jsou pastýři ovcí, stejně jako naši praotcové.“+ 4 Pak faraonovi řekli: „Přišli jsme, abychom v této zemi bydleli jako cizinci,+ protože v Kanaánu je krutý hlad a pro ovce tvých sluhů tam není pastva.+ Dovol prosím svým sluhům usadit se v zemi Gošen.“+ 5 Faraon řekl Josefovi: „Tvůj otec a tvoji bratři sem přišli za tebou. 6 Egyptská země je ti k dispozici. Ať tvůj otec a bratři bydlí v té nejlepší části země.+ Ať bydlí v zemi Gošen, a pokud víš, že jsou mezi nimi schopní muži, svěř jim dohled nad mými stády.“

7 Pak Josef přivedl k faraonovi svého otce Jákoba a představil mu ho a Jákob faraonovi požehnal. 8 Faraon se ho zeptal: „Kolik je ti let?“ 9 Jákob odpověděl: „Moje putování* trvá 130 let. Roků mého života bylo málo a byly těžké.+ Nebylo jich tolik jako roků života, po které putovali* moji předkové.“+ 10 Potom Jákob faraonovi požehnal a odešel od něj.

11 Josef tedy nechal svého otce a své bratry bydlet v Egyptě a na faraonův příkaz jim dal pozemky v té nejlepší části země, v zemi Rameses.+ 12 A zásoboval svého otce, bratry a celou otcovu domácnost potravinami* podle toho, kolik měli dětí.

13 V celé zemi nebylo nic k jídlu,* protože hlad byl velmi krutý. Egyptská i kananejská země byly vyčerpané hladem.+ 14 Všechny peníze, za které lidé z Kanaánu a Egypta nakupovali obilí,+ Josef shromažďoval a přinášel do faraonova domu. 15 Když lidem z Egypta a Kanaánu peníze došly, všichni Egypťané přicházeli k Josefovi a říkali: „Dej nám jídlo! Máme umřít přímo před tvýma očima jen proto, že nám došly peníze?“ 16 Josef jim na to řekl: „Když vám došly peníze, dejte mi svoje zvířata a já vám za ně dám jídlo.“ 17 A tak začali přivádět svoje hospodářská zvířata k Josefovi a Josef jim dával jídlo výměnou za jejich koně, ovce, dobytek a osly. V tom roce jim dával jídlo za všechna jejich zvířata.

18 Když ten rok skončil a začal další, lidé k němu přicházeli znovu a říkali: „Nebudeme před naším pánem tajit, že peníze i zvířata jsme mu už dali. Už nemáme nic, co bychom našemu pánovi mohli dát, jen naše těla a naši půdu. 19 Máme umřít před tvýma očima a má naše země zpustnout? Kup nás a naši půdu za jídlo a staneme se faraonovými otroky a naše půda bude patřit jemu. Dej nám osivo, abychom přežili a nezemřeli a aby naše země nezpustla.“ 20 A tak Josef skoupil pro faraona všechnu egyptskou půdu. Všichni Egypťané prodali svoje pole, protože hlad byl velmi krutý. Země tak připadla faraonovi.

21 Josef potom přikázal, aby se všichni obyvatelé Egypta, od jednoho konce k druhému, přestěhovali do měst.+ 22 Jen půdu kněží nekoupil,+ protože ti žili z přídělů, které dostávali od faraona, a proto svou půdu neprodali. 23 A řekl lidu: „Dnes jsem vás a vaši zemi koupil pro faraona. Tady máte osivo a osejte jím půdu. 24 Z úrody dáte pětinu faraonovi+ a čtyři díly budou vaše, abyste měli čím osévat pole a abyste měli co jíst, vy, vaše domácnosti i vaše děti.“ 25 Řekli na to: „Zachránil jsi nám život.+ Ať získáme přízeň našeho pána a staneme se faraonovými otroky.“+ 26 Pak Josef vydal výnos o egyptské půdě, který platí až dodnes, že pětina patří faraonovi. Jenom půda kněží faraonovi nepřipadla.+

27 Izraelité dál bydleli v Egyptě, v zemi Gošen.+ Usadili se v ní, byli plodní a velmi jich přibylo.+ 28 Jákob žil v Egyptě ještě 17 let, takže se dožil 147 let.+

29 Když se přiblížil čas Izraelovy smrti,+ zavolal svého syna Josefa a řekl mu: „Pokud jsem získal tvou přízeň, polož prosím ruku pod mé stehno a projev mi lásku* a věrnost. Prosím nepohřbívej mě v Egyptě.+ 30 Až umřu,* odnes mě z Egypta a pohřbi mě v hrobě mých předků.“+ Josef řekl: „Udělám to, jak říkáš.“ 31 Izrael řekl: „Přísahej mi.“ A tak mu přísahal.+ Nato se Izrael u čela svého lůžka poklonil Bohu.+