Vyhlížej město, které bude trvat navždy

1. Co Ježíš předpověděl, že se má stát s Jeruzalémem?

PÁR dní před svojí smrtí řekl Ježíš svým následovníkům jedno proroctví. Poprvé se mělo splnit na konci židovského systému. Jeruzalém měl být „obležený vojsky“. (Luk. 21:20) Později se ukázalo, že to byli Římané. Ježíš svým následovníkům řekl, že až to uvidí, mají okamžitě utéct do hor. (Luk. 21:21, 22)

2. Co apoštol Pavel připomněl křesťanům, kteří žili v Judeji a Jeruzalémě?

² Jenom pár let předtím, než Římané obklíčili Jeruzalém, napsal apoštol Pavel působivý dopis, který dneska známe jako dopis Hebrejcům. Napsal ho křesťanům, kteří žili v Judeji a Jeruzalémě. Chtěl jim pomoct, aby byli připravení. Připravení na co? Na to, že bude Jeruzalém zničen. Pokud budou chtít přežít, budou muset být ochotní opustit svoje domy a podnikání. A tak jim Pavel v souvislosti s Jeruzalémem připomněl: „Tady nemáme trvalé město.“ A hned nato dodal: „Ale dychtivě očekáváme to budoucí.“ (Hebr. 13:14)

3. Co je tím městem, „které má skutečné základy“, a proč ho vyhlížíme?

³ Je dost možné, že křesťanům, kteří se rozhodli opustit Judeu a Jeruzalém, se druzí posmívali. Oni si ale díky tomuhle rozhodnutí zachránili život. V dnešní době je to podobné. I nám se lidé možná posmívají, protože se nespoléháme na peníze ani na to, že lidé vyřeší dnešní problémy. Tak proč tak žijeme? Víme, že tenhle svět jednou skončí. A vyhlížíme „město, které má skutečné základy“, „to budoucí“ město – Boží království. (Hebr. 11:10; Mat. 6:33) V tomhle článku si u každého mezititulku ukážeme, jak Pavel křesťanům v prvním století pomohl vyhlížet „budoucí město“ a jak je připravil na to, co má přijít. Taky si řekneme, jak můžou jeho rady pomoct nám.

DŮVĚŘUJ TOMU, KDO TĚ NIKDY NEOPUSTÍ

4. Proč byl Jeruzalém pro křesťany důležitý?

⁴ Jeruzalém byl pro křesťany důležitý. V roce 33 n. l. tam vznikl křesťanský sbor. Taky tam žili bratři z vedoucího sboru. A navíc tam hodně křesťanů mělo svůj dům a další majetek. Přesto je Ježíš varoval, že budou muset z Jeruzaléma, a dokonce i z Judeje, odejít. (Mat. 24:16)

5. Jak Pavel křesťany připravoval na to, co mělo přijít?

⁵ Jak Pavel pomáhal křesťanům, aby se připravili na to, co mělo přijít? Chtěl, aby se na Jeruzalém dívali stejně jako Jehova. Připomněl jim, že z Jehovova pohledu už není svatý ani chrám, ani kněží, ani oběti, které se tam předkládají. (Hebr. 8:13) Většina lidí v Jeruzalémě zavrhla Mesiáše. Chrám už nebyl centrem čistého uctívání Jehovy a měl být zničen. (Luk. 13:34, 35)

6. Proč Pavlova slova v Hebrejcům 13:5, 6 přišla ve správnou chvíli?

⁶ V době, kdy psal apoštol Pavel dopis Hebrejcům, byl Jeruzalém prosperující město. Jeden římský autor z té doby o něm napsal, že to bylo „zdaleka nejslavnější město Východu“. Židé z různých zemí do Jeruzaléma několikrát ročně cestovali, aby tam slavili svátky. Díky tomu se městu po ekonomické stránce skvěle dařilo a pravděpodobně na tom vydělávali i někteří křesťané. Možná proto jim Pavel poradil: „Ať je váš život bez lásky k penězům a buďte spokojení s tím, co máte.“ Pak citoval verše, ve kterých Jehova každého svého služebníka s láskou ujišťuje: „Nikdy tě nenechám bez pomoci ani tě neopustím.“ (Přečti Hebrejcům 13:5, 6; 5. Mojž. 31:6; Žalm 118:6) Křesťané, kteří žili v Jeruzalémě a Judeji, budou tohle ujištění moc potřebovat. Proč? Krátce potom, co dostanou Pavlův dopis, totiž budou muset opustit svůj domov, podnikání i většinu svých věcí a budou muset na úplně novém místě začít nový život.

7. Proč se už teď musíme naučit důvěřovat Jehovovi?

⁷ Co se z toho učíme: Je před námi „velké soužení“, během kterého skončí tenhle svět. (Mat. 24:21) Tak jako křesťané v prvním století musíme být bdělí a připravení. (Luk. 21:34–36) Možná budeme muset opustit něco z toho, co máme, nebo dokonce všechno a naprosto důvěřovat Jehovovi, že nás nikdy neopustí. Ale už dneska, než velké soužení začne, můžeme ukázat, na co se spoléháme. Zeptej se sám sebe: Je z toho, jak se rozhoduju a jaké mám plány, vidět, že se nespoléhám na peníze, ale na Jehovu? (1. Tim. 6:17) I když se toho od křesťanů z prvního století můžeme hodně naučit, velké soužení bude něco, co ještě nikdy nikdo nezažil. Tak jak budeme vědět, co přesně máme dělat, až to začne?

POSLOUCHEJ TY, KDO NÁS VEDOU

8. Jaké pokyny dal Ježíš svým následovníkům?

⁸ Pár let potom, co hebrejští křesťané dostali Pavlův dopis, přichází římská armáda a začíná obléhat Jeruzalém. Když to křesťané vidí, je to pro ně signál, aby utekli, protože Jeruzalém čeká zničení. (Mat. 24:3; Luk. 21:20, 24) Jenže kam mají utéct? Ježíš prostě řekl: „Ať potom ti, kdo budou v Judeji, utečou do hor.“ (Luk. 21:21) Kolem Jeruzaléma je spousta hor, tak jakým směrem se vydat?

9. Proč křesťané možná přemýšleli, do jakých hor utéct? (Viz taky mapa.)

⁹ Jen si vezmi, kolik hor okolo Jeruzaléma bylo. Třeba samařské hory, galilejské hory, hora Hermon, pohoří Libanon nebo hory za řekou Jordán. (Viz mapa.) Některá z měst v těch oblastech mohla vypadat bezpečně. Například město Gamla leželo na ostrém hřebenu vysoké hory a bylo těžko přístupné. Někteří Židé ho považovali za ideální útočiště. Jenže v Gamle později došlo ke kruté bitvě mezi Židy a Římany a hodně obyvatel zemřelo.a

10., 11. a) Jak zřejmě Jehova křesťany vedl? (Hebrejcům 13:7, 17) b) Co dobrého křesťanům poslušnost přinesla? (Viz taky obrázek.)

¹⁰ Vypadá to, že Jehova křesťanům předal pokyny prostřednictvím těch, kdo vedli sbor. Historik Eusebius později napsal: „Vybraní muži v jeruzalémském sboru dostali z božské prozřetelnosti zjevení, které předali ostatním. Pokyn zněl … opustit město ještě před válkou a usadit se v jednom městě v Pereji, které se jmenovalo Pella.“ Pella byla ideální volba. Nebyla daleko od Jeruzaléma a bylo snadné se tam dostat. Kromě toho většina obyvatel nebyli Židé, takže se nesnažili proti Římanům bojovat.

¹¹ Křesťané, kteří utekli do hor, uplatnili Pavlovu radu „poslouchejte ty, kdo vás vedou“. (Přečti Hebrejcům 13:7, 17.) Díky tomu si zachránili život. Vyhlíželi „město, které má skutečné základy“ – Boží království – a Jehova je neopustil. (Hebr. 11:10)

12., 13. Jak Jehova v těžkých dobách vede svůj lid?

¹² Co se z toho učíme: Ty, kdo nás vedou, Jehova používá k tomu, aby nám předával konkrétní pokyny. Boží Slovo je plné situací, kdy Jehova pověřoval věrné muže, aby v těžkých časech vedli jeho lid. (5. Mojž. 31:23; Žalm 77:20) A vidíme jasné důkazy, že takové muže používá i teď.

¹³ Prostřednictvím těch, kdo nás vedou, se o nás Jehova staral třeba během pandemie covidu-19. Starší dostávali pokyny, co dělat, aby bratři a sestry měli po duchovní stránce všechno, co potřebují. Krátce po začátku pandemie proběhl přelomový regionální sjezd ve víc než 500 jazycích. Bratři a sestry ho mohli sledovat na internetu, v televizi nebo poslouchat v rádiu. Přísun duchovního jídla se nezastavil. Díky tomu jsme zůstali jednotní. Můžeme si být naprosto jistí, že ať už nás potká cokoli, Jehova bude dál pomáhat těm, kdo nás vedou, aby dělali moudrá rozhodnutí. Takže abychom byli na velké soužení připravení a dokázali během té náročné doby jednat moudře, potřebujeme důvěřovat Jehovovi a poslouchat pokyny, které nám dává. To ale není všechno. Co dalšího potřebujeme?

MĚJ BRATRY A SESTRY RÁD A BUĎ POHOSTINNÝ

14. Jaké vlastnosti podle Hebrejcům 13:1–3 křesťané potřebovali na konci židovského systému?

¹⁴ Až přijde velké soužení, budeme potřebovat vzájemnou lásku víc než kdy dřív. Bylo to tak i v případě křesťanů v Jeruzalémě a Judeji. Určitě se měli vždycky rádi. (Hebr. 10:32–34) Ale v letech před zničením Jeruzaléma potřebovali, aby byla jejich „bratrská láska“ ještě silnější a aby byli ještě pohostinnější.b (Přečti Hebrejcům 13:1–3.) To samé budeme potřebovat i my, až bude končit tenhle svět.

15. Proč bylo důležité, aby si hebrejští křesťané projevovali bratrskou lásku a byli pohostinní?

¹⁵ Když Římané zničehonic odtáhli od Jeruzaléma, křesťané toho mohli využít a utéct. Ale mohli si s sebou vzít jenom pár věcí. (Mat. 24:17, 18) Když cestovali do hor a v Pelle pak začínali nový život, určitě se museli jeden na druhého spoléhat. Bezpochyby vzniklo hodně situací, kdy měli příležitost projevit si upřímnou bratrskou lásku a pohostinnost – kdy bylo „naléhavě zapotřebí“, aby si vzájemně pomohli a rozdělili se o to, co mají. (Tit. 3:14)

16. Jak můžeme bratrům a sestrám, kteří potřebují naši pomoc, ukázat, že je máme rádi? (Viz taky obrázek.)

¹⁶ Co se z toho učíme: Naše bratry a sestry máme moc rádi a to nás motivuje, abychom jim pomáhali, když to potřebují. Když někde vypukne válka nebo dojde k přírodní katastrofě, hodně bratrů a sester se ochotně postará o ty, kdo musí opustit svůj domov. Zajistí jim to, co potřebují, a dodají jim sílu, aby Jehovovi dál sloužili. Jedna sestra z Ukrajiny, která utekla kvůli válce, říká: „Bratři a sestry se o nás postarali a moc nám pomáhali. Viděli jsme v tom Jehovovu ruku. Ať už na Ukrajině, v Maďarsku nebo tady v Německu, všude nás přivítali s otevřenou náručí a chovali se k nám tak hezky.“ Ti, kdo jsou k bratrům a sestrám pohostinní a starají se o to, co potřebují, jsou nástrojem v Jehovově ruce. (Přísl. 19:17; 2. Kor. 1:3, 4)

17. Proč je už teď důležité, abychom měli jeden druhého rádi a byli pohostinní?

¹⁷ Ve velkém soužení bude ještě důležitější, abychom si pomáhali. (Hab. 3:16–18) Proto nás už teď Jehova učí, abychom měli jeden druhého ze srdce rádi a byli pohostinní. V budoucnosti na tom bude záviset náš život.

CO JE PŘED NÁMI

18. Jak můžeme napodobovat křesťany z prvního století?

¹⁸ Historie potvrzuje, že když byl Jeruzalém zničen, křesťané, kteří utekli do hor, si zachránili život. Město sice opustili, ale Jehova je nikdy neopustil. A co my? Nevíme přesně, jak se budou věci odehrávat. Ježíš nás ale varoval, abychom byli připravení. (Luk. 12:40) To, co Pavel zapsal v dopise Hebrejcům, je pro nás stejně aktuální jako pro křesťany v prvním století. A Jehova navíc každého z nás ujišťuje, že nás nikdy nenechá bez pomoci ani nás neopustí. (Hebr. 13:5, 6) Proto vyhlížej město, které bude trvat navždy – Boží království – protože díky tomu získáš nádherný život, který nikdy neskončí. (Mat. 25:34)