25. STUDIJNÍ ČLÁNEK
PÍSEŇ Č. 96 Boží Slovo je poklad
Proroctví na smrtelné posteli. Co se z něho učíme? (2. část)
„Každému dal takové požehnání, jaké mu patřilo.“ (1. MOJŽ. 49:28)
HLAVNÍ MYŠLENKA
Co řekl Jákob na smrtelné posteli svým zbývajícím osmi synům a co se z toho učíme.
1. O čem budeme mluvit v tomhle článku?
KOLEM Jákoba jsou všichni jeho synové a napjatě poslouchají, co jejich zestárlý otec každému z nich říká. V předchozím článku jsme se dozvěděli, co řekl Rubenovi, Simeonovi, Levimu a Judovi. To, co zatím slyšeli, určitě všechny zaujalo a možná i trochu překvapilo. A tak čekají, jak bude tohle proroctví pokračovat. V tomhle článku si ukážeme, co se můžeme naučit z toho, co Jákob řekl Zebulonovi, Isacharovi, Danovi, Gadovi, Ašerovi, Naftalimu, Josefovi a Benjamínovi.a
ZEBULON
2. Co Jákob řekl Zebulonovi a jak se to splnilo? (1. Mojžíšova 49:13; viz taky rámeček)
2 Přečti 1. Mojžíšovu 49:13. Z Jákobových slov vyplývá, že Zebulonovi potomci měli žít nedaleko pobřeží na severu Zaslíbené země. Splnilo se to o víc než 200 let později, když kmen Zebulon dostal jako dědictví území mezi Galilejským a Středozemním mořem. I když to nebylo přímo u moře, pořád to měli k pobřeží blízko. Mojžíš předpověděl: „Raduj se, Zebulone, na svých cestách.“ (5. Mojž. 33:18) Možná to znamenalo, že Zebulonovi potomci mají mít díky svojí pozici snadný přístup k obchodním trasám. Ať už to bylo jakkoli, určitě měli důvod se radovat.
3. Co nám pomůže být spokojení?
3 Co se z toho učíme? Ať už žijeme kdekoli, nebo máme jakékoli okolnosti, vždycky se najde důvod, proč být šťastní. Co nám pomůže radost neztratit? Když budeme spokojení s tím, co máme. (Žalm 16:6; 24:5) Někdy může být jednodušší zaměřovat se na to, co nám chybí, než na ty dobré věci. Ale nevzdávej se a snaž se na svojí situaci hledat to pozitivní. (Gal. 6:4)
ISACHAR
4. Co Jákob řekl Isacharovi a jak se to splnilo? (1. Mojžíšova 49:14, 15; viz taky rámeček)
4 Přečti 1. Mojžíšovu 49:14, 15. Jákob Isachara pochválil za to, že je pracovitý, a přirovnal ho k oslu se silnými kostmi, který dokáže nést těžký náklad. Taky předpověděl, že země, kterou dostane, bude příjemná. A jak řekl, tak se i stalo. Isacharovi potomci dostali úrodnou část země u Jordánu. (Jozue 19:22) Určitě tvrdě pracovali, když obdělávali svoji půdu, ale taky dělali skvělou práci pro druhé. (1. Král. 4:7, 17) Například podpořili soudce Baraka a prorokyni Deboru a šli bojovat za svoje bratry. A za svůj národ byli ochotní bojovat i v jiných situacích. (Soud. 5:15)
5. Proč bychom měli být pracovití?
5 Co se z toho učíme? Stejně jako tehdy i dneska si Jehova moc váží toho, když mu sloužíme ze všech sil. (Kaz. 2:24) Vem si třeba, co všechno pro sbor dělají starší. (1. Tim. 3:1) Nebojují sice doslovné bitvy, ale dělají, co můžou, aby nás chránili před duchovním nebezpečím. (1. Kor. 5:1, 5; Juda 17–23) Taky si připravují povzbudivé proslovy, které nám dodávají sílu. (1. Tim. 5:17)
DAN
6. Jaký úkol dostali Danovi potomci? (1. Mojžíšova 49:17, 18; viz taky rámeček)
6 Přečti 1. Mojžíšovu 49:17, 18. Jákob Dana přirovnal k hadovi, který si troufne na někoho daleko většího, než je on sám, třeba na válečného koně a jeho jezdce. A Danovi potomci byli opravdu odvážní a vždy připravení zaútočit na izraelské nepřátele. Když Izraelité putovali do Zaslíbené země, kmen Dan šel jako poslední a „tvořil zadní stráž“. (4. Mojž. 10:25) I když při tom nebyli zbytku národa na očích, měli důležitý úkol.
7. Na co bychom měli pamatovat, když dostaneme nějaký úkol?
7 Co se z toho učíme? Měl jsi už někdy nějaký úkol, při kterém tě nebylo moc vidět? Třeba jsi uklízel sál, pomáhal s jeho údržbou nebo jsi pomáhal s něčím na sjezdu. Je skvělé, že ses do toho pustil. Pamatuj, že Jehova si všímá a váží všeho, co pro něj děláš. A má velkou radost, když mu sloužíš ne kvůli pochvale, ale protože mu chceš ukázat, jak moc ho máš rád. (Mat. 6:1–4)
GAD
8. Jaké nebezpečí Gadovým potomkům hrozilo a proč? (1. Mojžíšova 49:19; viz taky rámeček)
8 Přečti 1. Mojžíšovu 49:19. Jákob předpověděl, že Gada přepadne skupina nájezdníků. O víc než dvě století později se Gadovi potomci usadili na východ od Jordánu. To znamená, že sousedili s jinými národy. A tak se mohlo snadno stát, že na ně jejich nepřátelé zaútočí. Oni se tam ale chtěli usadit, protože tam byly dobré pastviny pro jejich dobytek. (4. Mojž. 32:1, 5) Gadovi potomci byli očividně odvážní. Ale nejenom to. Důvěřovali Jehovovi, že tu zemi, kterou jim dal, jim pomůže ochránit. Dokonce poslali svoje vojáky, aby pomohli zbylým izraelským kmenům dobýt území na západ od Jordánu, i když to znamenalo, že na několik let opustí svoje ženy a děti. (4. Mojž. 32:16–19) Oni ale věřili, že Jehova je ochrání, a on je nezklamal. Za jejich odvahu a obětavost je odměnil. (Jozue 22:1–4)
9. Jak se v našich rozhodnutích promítne to, že důvěřujeme Jehovovi?
9 Co se z toho učíme? Abychom dokázali Jehovovi sloužit i navzdory problémům, musíme mu důvěřovat. (Žalm 37:3) Hodně bratrů a sester takovou důvěru má a naplno slouží Jehovovi, i když to není vždycky jednoduché. Pracují třeba na stavbách, jsou ochotní přestěhovat se tam, kde je potřeba víc zvěstovatelů, nebo Jehovovi slouží jiným způsobem. Dělají to, protože jsou si jistí, že se o ně vždycky postará. (Žalm 23:1)
AŠER
10. Co se Ašerovcům nepovedlo? (1. Mojžíšova 49:20; viz taky rámeček)
10 Přečti 1. Mojžíšovu 49:20. Jákob předpověděl, že Ašerovým potomkům se bude dařit a budou se mít dobře. A přesně tak to i bylo. Jako svoje dědictví dostali jednu z nejúrodnějších částí Zaslíbené země. (5. Mojž. 33:24) Navíc jejich podíl ležel na břehu Středozemního moře a patřil k němu i bohatý fénický přístav Sidon. Ze svého území ale nevyhnali Kananejce a ti na ně pak měli špatný vliv. (Soud. 1:31, 32) Možná právě kvůli tomu a kvůli blahobytu, ve kterém žili, pro ně uctívání Jehovy přestalo být tím nejdůležitějším. Když později soudce Barak hledal dobrovolníky, kteří by mu pomohli bojovat s kananejskou koalicí, Ašerovci se k němu nepřidali. Kvůli tomu nezažili zázračné vítězství „u megiddských vod“. (Soud. 5:19–21) Museli se stydět, když slyšeli vítěznou píseň Baraka a Debory, kde se zpívalo: „Ašer seděl nečinně na mořském břehu.“ (Soud. 5:17)
11. Proč bychom měli mít správný pohled na peníze?
11 Co se z toho učíme? Chceme dávat Jehovovi to nejlepší. Co nám v tom pomůže? Když nebudeme mít stejný názor jako lidé kolem nás, kteří si často myslí, že to nejdůležitější v životě jsou peníze a to, co si za ně můžou koupit. (Přísl. 18:11) Chápeme, že peníze jsou důležité. Ale nikdy nechceme, aby pro nás byly důležitější než služba Jehovovi. (Kaz. 7:12; Hebr. 13:5) Neplýtváme časem ani energií na to, abychom si kupovali věci, které vlastně nepotřebujeme. Naopak, to nejlepší ze svého času a energie věnujeme Jehovovi, protože chápeme, že život, o jakém sníme, nám Jehova dá až v budoucnu. (Žalm 4:8)
NAFTALI
12. Jak se možná splnilo to, co Jákob řekl Naftalimu? (1. Mojžíšova 49:21; viz taky rámeček)
12 Přečti 1. Mojžíšovu 49:21. Co Jákob myslel těmi „krásnými slovy“? Možná to, jak Ježíš vyučoval, když byl tady na zemi. Ježíš byl známý jako skvělý učitel a právě z Kafarnaa, které leželo na území kmene Naftali, udělal „své město“. (Mat. 4:13; 9:1; Jan 7:46) A Izajáš v souvislosti s Ježíšem předpověděl, že lidé z kmenů Zebulon a Naftali uvidí „velké světlo“. (Iz. 9:1, 2) Právě Ježíš byl díky svému vyučování „pravé světlo, které svítí na lidi všeho druhu“. (Jan 1:9)
13. Co můžeme udělat pro to, aby měl Jehova z našich slov radost?
13 Co se z toho učíme? Jehovovi záleží na tom, co říkáme a jak to říkáme. Jak můžeme říkat „krásná slova“, ze kterých bude mít radost? Třeba tak, že mluvíme pravdu. (Žalm 15:1, 2) Taky chceme druhé co nejvíc povzbuzovat a chválit je. A snažíme se nestěžovat si a nebýt kritičtí. (Ef. 4:29) Kromě toho si můžeme dát za cíl zlepšit se v tom, jak si s druhými začít povídat a jak jim říct něco o Jehovovi.
JOSEF
14. Jak se splnilo to, co Jákob řekl Josefovi? (1. Mojžíšova 49:22, 26; viz taky rámeček)
14 Přečti 1. Mojžíšovu 49:22, 26. Jákob musel být na Josefa moc pyšný. Byl „vyčleněný ze svých bratrů“ a Jehova ho použil mimořádným způsobem. Jákob o něm taky řekl, že je „výhonek z plodného stromu“. Tím stromem myslel sebe. Josef byl první syn Jákobovy milované manželky Ráchel. Jákob taky naznačil, že Josef dostane dvojitý podíl z jeho dědictví. Ten původně patřil Jákobovu prvorozenému synu Rubenovi, kterého měl s Leou. (1. Mojž. 48:5, 6; 1. Par. 5:1, 2) Tohle proroctví se splnilo, když Josefovi synové Efrajim a Manasse dostali v Zaslíbené zemi dědictví jako dva samostatné kmeny. (1. Mojž. 49:25; Jozue 14:4)
15. Jak Josef reagoval na nespravedlnost?
15 Jákob taky mluvil o lukostřelcích, kteří na Josefa „stříleli a nenáviděli ho“. (1. Mojž. 49:23) Tím myslel jeho bratry, kteří mu dřív záviděli a byli zodpovědní za tu spoustu nespravedlnosti, kterou musel vytrpět. On ale nezahořkl a nezlobil se ani na ně, ani na Jehovu. Jak řekl Jákob, „jeho luk zůstával na místě a jeho ruce byly stále silné a hbité“. (1. Mojž. 49:24) Josef se v těch těžkých chvílích spoléhal na Jehovu. Nejenom že svým bratrům odpustil, ale taky se k nim choval hezky. (1. Mojž. 47:11, 12) Dovolil, aby z něho zkoušky, které prožil, udělaly lepšího člověka. (Žalm 105:17–19) Díky tomu ho mohl Jehova úžasným způsobem použít.
16. Jak nám může v těžkých situacích pomoct Josefův příklad?
16 Co se z toho učíme? Nikdy nedovol, aby ses kvůli zkouškám vzdálil od Jehovy a od svých bratrů a sester. Pamatuj, že Jehova může ty těžké situace využít k tomu, aby tě něco naučil. (Hebr. 12:7) Může ti pomoct, abys zapracoval na některých vlastnostech, třeba abys byl milosrdnější nebo abys druhým víc odpouštěl. (Hebr. 12:11) Když se nevzdáš, Jehova tě odmění, tak jako odměnil Josefa.
BENJAMÍN
17. Jak se splnilo to, co Jákob řekl Benjamínovi? (1. Mojžíšova 49:27; viz taky rámeček)
17 Přečti 1. Mojžíšovu 49:27. Jákob Benjamínovy potomky přirovnal k vlkovi. Chtěl tím říct, že to budou skvělí bojovníci. (Soud. 20:15, 16; 1. Par. 12:2) „Ráno“, o kterém mluvil, se vztahuje na počátek izraelského království. Prvním králem byl Saul z kmene Benjamín, který statečně bojoval proti Filištínům. (1. Sam. 9:15–17, 21) „Večer“ se zase vztahuje na dobu, kdy žila královna Ester a Mordekai, který měl v Perské říši podobnou funkci jako dnešní předseda vlády. Oba byli z kmene Benjamín a zachránili Židy před genocidou. (Ester 2:5–7; 8:3; 10:3)
18. Jak můžeme ukázat, že jsme Jehovovi věrní tak jako Benjamínovci?
18 Co se z toho učíme? Benjamínovci museli být hrdí, že se Saul, jeden z nich, stal izraelským králem. Když ale Jehova jako dalšího krále pomazal Davida z kmene Juda, nakonec tuhle změnu podpořili. (2. Sam. 3:17–19) Když se o několik desítek let později ostatní kmeny vzbouřily, Benjamínovci zůstali věrní kmeni Juda a Jehovovu pomazanému králi. (1. Král. 11:31, 32; 12:19, 21) Dali nám skvělý příklad. Tak jako oni věrně podporuj ty, které Jehova vybral, aby nás vedli. (1. Tes. 5:12)
19. Co se učíme z Jákobova proroctví?
19 Z Jákobova proroctví, které pronesl na smrtelné posteli, si můžeme odnést opravdu hodně. Když vidíme, jak se jeho slova splnila, ujišťuje nás to, že se splní i další biblická proroctví. A z toho, co Jákob řekl svým synům, můžeme taky líp pochopit, jak dělat Jehovovi radost.
PÍSEŇ Č. 128 Vytrvej až do konce
a Když Jákob mluvil k Rubenovi, Simeonovi, Levimu a Judovi, šel od nejstaršího k nejmladšímu. K ostatním synům už ale nemluvil v pořadí, v jakém se narodili.