Těšit se z vřelých vztahů s příbuznými manželského druha
FUDŽIKO, usoužená snacha, o níž se mluvilo v úvodním článku, nakonec přesvědčila manžela, aby se odstěhovali od rodičů do nedalekého bytu. Příliš se to však nezlepšilo. Manželovi rodiče zasahovali dál a její sklíčenost trvala. Potom ji jednou kdosi navštívil.
Ta návštěva přivedla Fudžiko na cestu, která změnila její osobnost, a tak se zlepšily i její vztahy k druhým. Začala studovat Bibli se svědky Jehovovými. Časem se její postoj tak změnil, že se její tchán chtěl studia zúčastnit, aby na vlastní oči viděl, ‚jaké je to náboženství, které ji tak změnilo‘.
Uznat nový svazek
Bible podává jasný obraz biblického manželského uspořádání. Když Bůh stvořil první lidský pár a svedl jej dohromady, stanovil následující zásadu: „Muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky a stanou se jedním tělem.“ (1. Mojžíšova 2:24) Nová dvojice tedy musí uznat, že vstoupila do nového svazku. Musí se nyní držet jeden druhého jako nezávislá jednotka, i kdyby žili s rodiči svého druha.
Opustit otce a matku ovšem neznamená, že se děti po svatbě obrátí k rodičům zády a že už je nemusí uznávat a ctít. „Nepohrdej svou matkou jen proto, že zestárla,“ nabádá Bible. (Přísloví 23:22) Přesto se manželstvím vztahy pozměňují. Pokud to má každý člen rodiny na paměti, může mladá dvojice těžit ze zkušeností a moudrosti rodičů.
Timoteus, mladý muž s dobrou pověstí, jehož vzal apoštol Pavel s sebou na misionářské cesty, byl vychován svou židovskou matkou Euniké. Ale na utváření jeho života měla zřejmě podíl i jeho babička Lois. (2. Timoteovi 1:5; 3:15) To neznamená, že mají babičky právo vměšovat se do výchovy dětí a stanovit jiné normy než rodiče. Existuje náležitý způsob, jak může starší generace pomáhat mladší při výchově dětí. — Titovi 2:3–5.
„Opravdu moudrá žena“
Mají-li dvě generace spolupracovat v tak citlivé otázce, jako je výchova dětí, obě musí jednat s moudrostí. „Opravdu moudrá žena vybudovala svůj dům,“ říká jedno biblické přísloví, „ale pošetilá jej strhává vlastníma rukama.“ (Přísloví 14:1) Jak může žena budovat svůj dům? Tomiko říká, že vztah k snaše Fudžiko jí pomohla napravit výměna myšlenek. „Kde není důvěrný hovor, tam se maří plány,“ upozorňuje Bible. — Přísloví 15:22.
Výměna myšlenek neznamená vychrlit všechno, co si myslíš, bez ohledu na city druhých. Tady hraje důležitou úlohu moudrost. „Moudrý bude naslouchat“ tomu, co říkají druzí. Někdy mají příbuzní manželského druha co říci, ale váhají to vyslovit. Projev rozlišovací schopnost a ‚načerpej jejich myšlenky‘. Pak ‚rozjímej‘, než něco řekneš. — Přísloví 1:5; 15:28; 20:5.
Velmi důležité je načasování. „Jako zlatá jablka v stříbrných řezbách je slovo pronesené v pravý čas,“ říká jedno biblické přísloví. (Přísloví 25:11) Tokiko a její snacha říkají, že čekají na správný čas, než vyjádří názor, který může být té druhé proti mysli. „Snažím se uvažovat, než něco řeknu, když chci snaše na něco poukázat,“ říká Tokiko. „Nechávám si ty myšlenky v hlavě a promluvím, až když je v dobré náladě a nemá hlad. Víte, když má člověk hlad, snadno se rozčílí.“
Moudrá žena nebude špatně mluvit o manželově rodině. „Ať jsme tchyně nebo snachy, měly bychom si být vědomy toho, že všechno špatné, co o té druhé rodině řekneme, se ta nakonec dozví,“ říká Sumie Tanaka, japonská spisovatelka, která třicet let bydlela se svou tchyní. Doporučuje spíše mluvit o manželových příbuzných dobře, přímo i nepřímo.
Ale co když manželovi rodiče nereagují na tvé snahy?
Odpouštěj
Vážné problémy s příbuznými manželského druha často vznikají z věcí, které by nevyvolaly žádný problém, kdyby je udělal nebo řekl někdo jiný. Protože jsme všichni nedokonalí a ‚klopýtáme slovem‘, někdy ‚mluvíme bezmyšlenkovitě, jako bychom bodali mečem‘. (Jakub 3:2; Přísloví 12:18) Je však moudré nerozzuřit se kvůli každému bezmyšlenkovitému slovu.
Ti, kdo překonali problémy s rodinou manželského druha, dbali biblické rady: „Snášejte se dále navzájem a ochotně si navzájem odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému důvod ke stížnosti.“ (Kolosanům 3:13) Pravda, nemusí být snadné snášet se s příbuznými svého druha a odpouštět jim, zejména když je důvod ke stížnostem. Ale silným popudem k tomu je ujištění, že tak sami dosáhneme odpuštění od Boha za své chyby. — Matouš 6:14, 15.
I ve východních zemích, kde se lidé tradičně řídí buddhismem, taoismem, konfuciánstvím a šintoismem, mnozí studují Bibli a naučili se oceňovat pravdu o laskavém stvořiteli. Takové ocenění jim pomohlo překonat zdánlivě nepřekonatelné pocity hořkosti.
„Láska nikdy neselhává“
Šťastný vztah mezi lidmi spřízněnými manželstvím potřebuje spolehlivý základ. Pomáhat zestárlému nebo nemocnému příbuznému manželského druha z pocitu povinnosti vždy nevede k nejlepším vztahům. To zjistila Haruko, když její tchyně umírala na rakovinu. Trávila většinu dne v nemocnici péčí o tchyni a k tomu se starala o vlastní rodinu. Byla v takovém stavu, že jí z toho vypadaly vlasy.
Jednou, když tchyni stříhala nehty, nechtěně jí jeden ustřihla až do živého. „Tobě na mně vlastně vůbec nezáleží!“ utrhla se tchyně.
Haruko byla otřesena těmi neuznalými slovy a neubránila se slzám. Pak si uvědomila, že ji ta slova tak zabolela proto, že pro tchyni všechno dělala z pocitu povinnosti. Rozhodla se, že se dá ve službě vést láskou. (Efezanům 5:1, 2) To jí pomohlo překonat zraněné city a získala k tchyni na zbytek jejího života nový vztah.
Opravdu, láska, jak ji definuje Bible, je klíčem k utišení rodinného nesouladu. Přečti si, co o lásce napsal apoštol Pavel, a uvidíš, že budeš souhlasit. „Láska je shovívavá a laskavá. Láska není žárlivá, nevychloubá se, nenadýmá se, nechová se neslušně, nevyhledává své vlastní zájmy, nedá se podráždit. Nevypočítává urážky. Neraduje se z nespravedlnosti, ale raduje se z pravdy. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, ve všem vytrvává.“ Není divu, že Pavel dodal: „Láska nikdy neselhává.“ (1. Korinťanům 13:4–8) Jak můžeš pěstovat takovou lásku?
Bible řadí „lásku“ mezi „ovoce“ Božího ducha. (Galaťanům 5:22, 23) Kromě vlastního úsilí je tedy nezbytné mít také Božího ducha, máš-li pěstovat lásku tohoto druhu. Dále můžeš prosit Jehovu, Boha Bible, aby ti pomohl doplnit tvou osobnost o takovou lásku. (1. Jana 4:8) To vše samozřejmě vyžaduje, aby ses o Bohu poučoval tím, že studuješ jeho Slovo, Bibli. Svědkové Jehovovi ti vemi rádi pomohou, jako pomohli Fudžiko a mnoha jiným.
Když budeš uplatňovat to, co se učíš z Bible, shledáš, že se zlepší nejen tvůj vztah k Bohu, ale i tvůj vztah ke všem kolem včetně příbuzných manželského druha. Zakusíš to, co slibuje Bible, totiž „Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení“. — Filipanům 4:6, 7.
Z takového pokoje se nyní těší Fudžiko a jiní, o nichž se mluvilo v těchto článcích, a můžeš se z něj těšit i ty. Ano, budeš-li vzhlížet k Jehovovi Bohu a řídit se radami jeho Slova, Bible, můžeš si také vybudovat a udržet vřelý vztah k příbuzným svého manželského druha.
[Rámeček na straně 22 a 23]
Manžel — tvůrce pokoje, nebo jeho rušitel?
Když žijí pod jednou střechou dvě nebo tři generace, nelze přehlížet úlohu manžela při udržování pokoje v rodině. Profesor Tohru Ariči z univerzity na Kjúšú, odborník na sociologii rodiny, píše o typickém manželovi, který se vyhýbá odpovědnosti.
„Když žije dvojice s [matkou], matka pociťuje potřeby svého syna a neúmyslně se o syna stará, když takové potřeby postřehne. Syn péči bez váhání přijímá. Kdyby syn trochu víc myslel na postavení své manželky a odkázal matku do patřičných mezí, problém by se vyřešil. Syn si to naneštěstí příliš často neuvědomuje.“
Jak tedy může manžel sehrát aktivní úlohu při vytváření pokoje ve své rodině? Mitsuharu říká, že jeho rodině pomohlo uplatňování biblických zásad. „Pouto mezi matkou a synem je velmi silné, i když syn dospěje,“ přiznává, „takže musí vědomě vynaložit úsilí na to, aby ‚opustil svého otce a matku a přidržel se své manželky‘.“ Uplatnil tu zásadu tím, že o péči o dítě a výchově hovořil pouze s manželkou a v otázkách domácnosti nesrovnával manželku s matkou. „Teď,“ pokračuje, „se s mými rodiči navzájem respektujeme. Každý z nás ví, kde vměšování popudí a kde bude oceněna pomoc a spolupráce.“
Kromě toho, že ‚se přidrží své manželky‘, musí být manžel prostředníkem mezi svou matkou a manželkou. (1. Mojžíšova 2:24) Je třeba umět naslouchat a nechat je obě, aby si vylily srdce. (Přísloví 20:5) Jeden manžel, který se naučil taktně řešit situace, nejdříve zjišťuje, jaké názory má manželka. Pak promluví o sporných otázkách s matkou v manželčině přítomnosti. Když se syn takto snaží působit pokoj, může vytvořit doma příjemné vztahy mezi dvěma ženami, které má rád.
[Obrázek na straně 23]
Měj slyšící uši a vyměňuj si myšlenky
[Obrázek na straně 24]
Znamenité vztahy buduje láska, ne pocit povinnosti