‚Je to jen dočasné!‘ — Mám nemocné ledviny

Ten den na začátku ledna 1980 si pamatuji, jako by to bylo včera. Maminka mi řekla, abych šel do obchodu koupit bochník chleba, ale zrovna když jsem odcházel z domu, zazvonil telefon. Můj lékař volal výsledky laboratorních vyšetření. Náhle maminka propukla v pláč. Vzlykajíc mi řekla tu špatnou zprávu. Selhávají mi ledviny. Budou mi fungovat jeden, maximálně dva roky. Lékař měl pravdu — za rok jsem byl na dialýze.

NARODIL jsem se 20. května 1961 jako první ze šesti dětí. Když mi bylo asi šest měsíců, maminka si všimla, že na mokrých plenkách je krev. Po rozsáhlých vyšetřeních u mne diagnostikovali Alportův syndrom, což je vzácně se vyskytující vrozený defekt. Z neznámých důvodů u mužů s touto chorobou dochází často po nějaké době k selhání ledvin. To mým rodičům ani mně nikdo neřekl, a tak jsem si s onemocněním ledvin nedělal starosti.

V létě 1979 jsem pak pozoroval, že ráno je můj dech cítit čpavkem. Nevěnoval jsem tomu pozornost, ale potom jsem se začal cítit unavený. Myslel jsem si, že jsem jen trochu z formy, a tak jsem si toho nevšímal. V prosinci jsem byl na běžné roční prohlídce a v lednu jsme měli telefonát, o kterém jsem se již zmínil.

Odjel jsem do obchodu — maminka chleba stejně potřebovala —, ale byl jsem v šoku. Nemohl jsem uvěřit, že se to stalo mně. „Je mi jen osmnáct!“ naříkal jsem. Zajel jsem ke kraji silnice a zastavil. Obludnost toho, co se stalo, mi začala docházet.

„Proč já?“

Jak jsem tam seděl u silnice, začal jsem brečet. Po tváři mi tekly slzy a vyhrknul jsem: „Proč já, Bože? Proč já? Prosím, nepřipusť, aby moje ledviny selhaly!“

Plynuly měsíce roku 1980 a já se cítil stále hůře; mé modlitby byly zoufalejší a provázelo je více slz. Koncem roku jsem ztrácel vědomí a často jsem zvracel. Bylo to způsobeno nahromaděním odpadových jedů v krvi, které moje selhávající ledviny neodstraňovaly. V listopadu jsem jel s několika přáteli na jeden z posledních tábornických výletů. Bylo mi ale tak zle, že jsem celý víkend jenom seděl v autě a třásl se — nedokázal jsem se zahřát, ať jsem se jakkoli snažil. Nakonec, v lednu 1981 došlo k tomu, co bylo nevyhnutelné — moje ledviny selhaly úplně. Buď začnu s dialýzou, nebo zemřu.

Život s dialýzou

Několik měsíců předtím mi náš rodinný lékař řekl o novém typu dialýzy, při níž se nepoužívaly jehly a krev se čistila uvnitř těla. Tomuto procesu se říká peritoneální dialýza. Zaujalo mě to, protože jsem měl hluboký odpor k jehlám. Tento proces se stal schůdnou alternativou pro některé pacienty, u nichž je dialýza nutná.

Je úžasné, že v našem těle je membrána, která může fungovat jako umělá ledvina. Peritoneum (pobřišnice) — hladká průhledná membrána, která tvoří kolem zažívacích orgánů vak — se může použít jako filtr k čištění krve. Vnitřní strana této membrány vystýlá prostor, který se nazývá peritoneální dutina. Peritoneum je jako splasklý vak vložený mezi břišní orgány.

Peritoneální dialýza probíhá následovně. Do peritoneální dutiny se pomocí katétru (kanyly), který je chirurgicky implantován do dolní části břicha, zavede zvláštní dialyzační tekutina. Tato tekutina obsahuje glukózu, která přes peritoneum osmotickým tlakem vytahuje z krve odpadové látky a přebytečnou tekutinu do dialyzační tekutiny v peritoneální dutině. Zplodiny, které by se normálně vyloučily v moči, jsou nyní v dialyzační tekutině. Tato výměna se musí provádět čtyřikrát denně — vypustit použitou tekutinu a pak naplnit břišní dutinu tekutinou novou. Celý proces trvá asi čtyřicet pět minut. Je to něco jako výměna oleje — vypustit starý a nahradit ho novým, abyste zase něco ujeli a aby vaše tělo běželo hladce!

Na začátku ledna 1981 mi implantovali do pravé dolní části břicha nezbytný katétr. Potom jsem prošel dvoutýdenním výcvikem tohoto postupu. Není-li proces proveden správně za přísně aseptických podmínek, může vzniknout zánět pobřišnice — závažná a potenciálně smrtelná infekce.

V létě 1981, asi za šest měsíců potom, co jsem s peritoneální dialýzou začal, měli moji rodiče další telefonát, který můj život silně ovlivnil.

Hledání nových ledvin

Od ledna 1981 jsem byl na celostátním seznamu čekatelů na transplantaci ledvin.a Doufal jsem, že tranplantací se můj život vrátí do původních kolejí. Netušil jsem, co mě čeká!

V polovině srpna jsme byli telefonicky informováni, že byl nalezen dárce. Když jsem asi v deset večer přišel do nemocnice, odebrali mi krev, aby zjistili, zda jsem pro transplantát vhodný příjemce. Ledvinu poskytla rodina mladého muže, který ten den zemřel při nehodě.

Operace byla plánována na příští dopoledne. Než k ní došlo, bylo třeba vyřešit jednu důležitou otázku. Jsem svědek Jehovův a moje biblicky školené svědomí mi nedovolilo přijmout transfúzi krve. (Skutky 15:28, 29) Ten první večer mě navštívil anesteziolog. Naléhal na mě, abych souhlasil s tím, že v operačním sále bude pro případ potřeby připravena krev. Odmítl jsem.

„Co mám podle vás udělat, když budou problémy? Mám vás nechat zemřít?“ zeptal se mě.

„Udělejte všechno, kromě transfúze krve, bez ohledu na to, jak to dopadne.“

Potom, co anesteziolog odešel, přišli chirurgové. Rozebírali jsme stejnou otázku a k mé velké úlevě souhlasili s tím, že mě budou operovat bez krve.

Třiapůlhodinová operace proběhla hladce. Chirurg řekl, že jsem ztratil velmi málo krve. Když jsem se probral na pooperačním pokoji, uvědomil jsem si tři věci — nejdříve hlad a žízeň a potom bolest! To všechno přestalo být důležité, když jsem na zemi uviděl vak, který se plnil růžově žlutou tekutinou. Byla to moč z mé nové ledviny. Konečně mohu vylučovat moč! Byl jsem velmi šťastný, když mi vyndali katétr a byl jsem schopen močit jako zdravý člověk.

Tato má radost však byla krátkodobá. Za dva dny jsem dostal skličující zprávu — moje nová ledvina nefunguje. Musel jsem přejít znovu na dialýzu a doufat, že nová ledvina začne fungovat časem. Na dialýze jsem byl několik týdnů.

Byla nyní polovina září a já jsem strávil v nemocnici již skoro měsíc. Nemocnice byla od domova vzdálena osmdesát kilometrů, takže pro mé křesťanské bratry a sestry bylo obtížné, aby mě navštěvovali. Velmi mi chyběla shromáždění. Dostával jsem pásky s nahrávkami programů, ale když jsem je poslouchal, měl jsem stažené hrdlo. Trávil jsem mnohé hodiny o samotě tím, že jsem mluvil s Jehovou v modlitbě a žádal ho o sílu, abych to vydržel. Tehdy jsem netušil, že ty nejtěžší zkoušky jsou teprve přede mnou.

Nebojím se smrti

Od transplantace uplynulo šest dlouhých týdnů a bylo již bolestně jasné, že mé tělo ledvinu nepřijalo. Břicho jsem měl komicky oteklé; lékaři mi řekli, že transplantovanou ledvinu musí vyjmout. Opět se řešila otázka krve. Lékaři mi vysvětlili, že tentokrát bude operace závažnější, protože jsem měl velmi špatný krevní obraz. Trpělivě, ale pevně jsem jim vysvětlil svůj postoj založený na Bibli a oni nakonec souhlasili, že moji operaci provedou bez krve.b

Po operaci se můj stav rychle zhoršoval. Již na pooperačním pokoji se mi začala dělat voda na plicích. Ačkoliv jsem byl celou noc na intezívní dialýze, nebyl jsem na tom o moc lépe. Za dva dny jsem měl opět vodu na plicích. Následovala další noc na dialýze. Z této noci si pamatuji jen málo, ale vzpomínám si, jak otec, který seděl u mne, říkal: „Nadechni se znovu, Lee! No tak! Dokážeš to! Nadechni se znovu. To je ono, dýchej!“ Byl jsem unavený tak jako nikdy dříve. Chtěl jsem jenom, aby to skončilo a abych se probudil v Božím novém světě. Smrti jsem se nebál. (Zjevení 21:3, 4)

Následující ráno byl můj stav špatný. Hematokrit, poměr objemu červených krvinek a cirkulující krve, klesl na 7,3 — normálně je přes 40! Lékaři můj stav neviděli optimisticky. Opakovaně se snažili přimět mě, abych přijal transfúzi krve a tvrdili, že je nutná k tomu, abych přežil.

Převezli mě na jednotku intenzívní péče a hematokrit mi potom klesl na 6,9 . S maminčinou pomocí mi však začal pomalu stoupat. Dělala mi doma na mixeru nápoje z různých potravin bohatých na železo a nosila mi je. Dokonce je se mnou i pila, aby mě podpořila. Mateřská láska k dětem je nádherná věc.

Když mě v polovině listopadu propouštěli z nemocnice, měl jsem hematokrit 11 . Počátkem roku 1987 jsem začal brát EPO (erytropoetin), syntetický hormon, který stimuluje kostní dřeň, aby do krevního oběhu vysílala červené krvinky, a nyní mám hematokrit kolem 33.c

‚Je to jenom dočasné, Lee!‘

V letech 1984, 1988, 1990, 1993, 1995 a 1996 jsem kvůli ledvinám, které mi nepracovaly, prodělal další velké operace. V tom, abych to během těch mnoha let s nemocnými ledvinami vydržel, mi pomáhala jedna myšlenka: ‚Je to jenom dočasné.‘ Ať máme jakékoli problémy, tělesné či jiné, budou v přicházejícím novém světě pod vládou Božího Království napraveny. (Matouš 6:9, 10) Kdykoli stojím před novým náročným problémem a začnu být sklíčený, řeknu si prostě: ‚Je to jenom dočasné, Lee!‘ a to mi pomůže, abych viděl věci zase ze správného hlediska. (Srovnej 2. Korinťanům 4:17, 18.)

Rok 1986 mi přinesl veliké překvapení — oženil jsem se. Myslel jsem si, že se nikdy neožením. „Kdo by si mě chtěl vzít?“ říkal jsem si. Potom jsem potkal Kimberly. Neviděla jenom chřadnoucího člověka, jímž jsem zevně, ale toho, jímž jsem uvnitř. Uvědomovala si rovněž, že můj stav je jen dočasný.

S Kimberly jsme se vzali 21. června 1986 v místním sále Království v Pleasantonu v Kalifornii. Rozhodli jsme se, že nebudeme mít děti, protože nemoc, kterou mám, je dědičná. Snad ale i toto je dočasné. V Božím novém světě, pokud to bude Jehovova vůle, bychom rádi děti měli.

Mám výsadu sloužit jako starší ve sboru Highland Oaks v Kalifornii a Kimberly je v celodobé službě. Utrpení, které začalo v roce 1981, ničí mé tělo, a mám jen málo životní energie. Lehká forma Alportova syndromu se později rozvinula i u mé sestry; u dvou mých bratrů, kteří tuto nemoc také mají, došlo k selhání ledvin a jsou na dialýze. Další dva bratři jsou naprosto zdraví.

Já jsem dále na peritoneální dialýze a jsem vděčný za pohyblivost, kterou mi tato metoda léčby umožňuje. Do budoucnosti se dívám s nadějí a s důvěrou, protože všechny dnešní problémy — včetně onemocnění ledvin — jsou totiž jenom dočasné. (Vyprávěl Lee Cordaway. Zemřel dříve, než byl tento článek vytištěn.)

Probuďte se! nedoporučuje žádnou konkrétní léčebnou metodu. Nebylo cílem tohoto článku, aby odrazoval od jiných forem léčení, jako je hemodialýza. Každá metoda má své výhody a nevýhody a o tom, jakou metodu člověk použije, se každý musí sám rozhodnout na základě pečlivé úvahy.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 12]

S Kimberly, mou manželkou

[Nákres na straně 13]

Jak funguje peritoneální dialýza

Játra

Kličky tenkého střeva

Katétr (kudy se podává čistý roztok a vypouští roztok použitý)

Peritoneum (pobřišnice)

Peritoneální dutina

Močový měchýř