Labyrinty a bludiště — Proč jsou tak zajímavé?

Od našeho dopisovatele v Británii

Ačkoli lze slova „labyrint“ a „bludiště“ zaměňovat, struktura je u obou odlišná. U labyrintu vede klikatá cesta do středu. Bludiště naopak může mít mnoho slepých uliček, a když najdete správnou cestu, vede obvykle skrz bludiště a vychází ven jinudy.

Labyrinty i bludiště mohou ty, kdo do nich vstoupí, děsit, mást nebo skličovat. Starověké labyrinty však byly také úzce spojeny s pověrečnými tradicemi. Proč ale použili labyrinty i stavitelé kostelů křesťanstva? Odpověď na to je zajímavá.

CO BYLO vrcholným stavebním dílem starověkých Egypťanů? Podle některých autorů to nebyly pyramidy, jak se všeobecně předpokládá, ale byl to ohromný Labyrint. Ten byl postaven blízko jezera Moeris, které je dnes známé jako jezero Karun, a leží na západ od Nilu a padesát kilometrů jižně od dnešní Káhiry.

Řecký historik Hérodotos v pátém století př. n. l. napsal: „Viděl jsem jej [Labyrint] a nedostává se mi slov. Kdyby někdo sečetl stavby a umělecká díla po celém Řecku, ukázalo by se, že úhrn námahy a nákladů na ně je menší, než kolik bylo třeba na tento labyrint.“ A dodal: „Labyrint však překonává i pyramidy.“ Strabón, jiný řecký historik, o čtyři století později o Labyrintu prohlásil, že to je dílo „srovnatelné s pyramidami“, přestože v tu dobu byl Labyrint již značně rozpadlý.

V roce 1871 navštívil tuto oblast historik F. Barham Zincke a přesné místo nakonec našel v roce 1888 archeolog Flinders Petrie. V té době z Labyrintu zbyly již jen zlomky a v dnešních knižních průvodcích se o něm téměř nepíše. Ve své době však byl Labyrint slavný. Jak vypadal a proč byl postaven?

Popis a účel

Labyrint byl postaven v raném období egyptských dějin, možná před tím, než se v Egyptě usadili Hebrejci. (1. Mojžíšova 46:1–27) Údajně měl tři tisíce místností, které byly rovnoměrně rozděleny do dvou pater, přičemž jedno patro bylo pod úrovní země. Celková plocha byla asi sedmdesát tisíc čtverečních metrů.

Spletitý systém chodeb, nádvoří, místností a kolonád v Labyrintu byl tak komplikovaný a matoucí, že člověk, který to neznal, by se bez pomoci průvodce rozhodně nemohl dostat dovnitř ani ven. Velká část Labyrintu byla v naprosté tmě a některé dveře údajně vydávaly při otvírání hrozivý zvuk podobný hromu. Působivé sloupy z červené žuly, obrovské kamenné desky a jemně vyhlazený vápenec Labyrintu byly v době úpadku egyptské světové velmoci zničeny a použity k jiným účelům.

I když Labyrint údajně sloužil jako centrum, z něhož egyptští králové spravovali zemi, jeho skutečná funkce byla náboženská. V tomto chrámovém komplexu se přinášely oběti všem egyptským bohům. Spodní místnosti Labyrintu, kde byly hrobky králů a posvátných krokodýlů, nesměl vidět žádný návštěvník.

Mytický význam Labyrintu lze nejlépe pochopit v souvislosti s náboženskými obřady, které se týkaly egyptského boha Osirise, jenž byl podle Egypťanů kdysi králem Egypta. Osiris byl bohem mrtvých neboli bohem podsvětí.

Mytologie a nesmrtelnost

Smrt Osirise Egypťané každý rok předváděli v liturgickém dramatu. Místo Osirise byl za velkého kvílení a pláče obřadně zabit posvátný býk Apis. Pláč se změnil v radost, když kněz, který prováděl obřad, oznámil lidu radostnou zprávu o Osirisově vzkříšení. Tyto mystické záležitosti byly pro Egypťany základem jejich naděje na život. Věřili, že s mrtvým Osirisem se při smrti ztotožní nejen král, ale každý člověk.

V knize The Labyrinth (Labyrint), kterou vydal profesor S. H. Hooke, se uvádí: „Rané egyptské mýty o Osirisovi naznačují existenci sil, které život krále-boha ohrožují jak na zemi, tak v říši mrtvých.“ Předpokládalo se tudíž, že Labyrint s jeho spletitým systémem chodeb poskytne králi-bohu v tomto i v příštím životě určitou ochranu před jeho nepřáteli, a dokonce i před smrtí samotnou.

Víra v lidskou nesmrtelnost po čase pevně zakořenila ve starověkém Egyptě i v celém starověkém světě. Opravdu, učení o nesmrtelnosti lidské duše, které vznikalo během následujících staletí, brzy přijali nejen králové, ale přijalo jej celé lidstvo.

Krétský Labyrint

Labyrint v Knóssu na Krétě byl zjevně postaven o několik let později než Labyrint v Egyptě. I když místo, kde stál, nelze jednoznačně určit, zprávy uvádějí, že byl velmi podobný svému egyptskému vzoru, ale byl mnohem menší.a Naše slovo „labyrint“ pravděpodobně má souvislost se slovem laʹbrys, což znamená dvojbřitou sekeru, která symbolizuje dva rohy posvátného býka. Tento býk byl charakteristickým rysem mínójského (krétského) uctívání, které bylo výrazně ovlivněno mytologií.

Krétský Labyrint byl v mytologii proslulý, protože v něm přebýval Mínótauros — mytický člověk s býčí hlavou. Tuto nestvůru údajně porodila Pásifaé, manželka krétského krále Mínóa, a tím vzniklo jméno Mínótauros, které znamená „Mínóův býk“. Podle báje Atény prohrály válku s Krétou a jejich obyvatelé byli nuceni každý devátý rok poslat jako oběť Mínótaurovi čtrnáct mladých lidí — sedm jinochů a sedm panen. Tito mladí lidé byli uvedeni do Labyrintu, kde zabloudili a údajně je tam sežral Mínótauros.

Za nějaký čas však vstoupil do Labyrintu mladík Théseus, který vzal na sebe těžký úkol zabít tohoto mytického netvora. Říká se, že když se tam Théseus s Mínótaurem setkal, zabil ho svým mečem a pomocí zlaté nitě, kterou vedl od vstupu do Labyrintu, se vrátil stejnou cestou ven. Tuto nit mu dala dcera krále Mínóa Ariadné.

Michael Ayrton, který vytvořil hypotetický model krétského Labyrintu, vysvětlil: „Život každého člověka je labyrint, v jehož středu leží smrt, ale konečnou částí bludiště může člověk projít dokonce i po smrti, předtím než skončí jeho existence.“ V tomto smyslu únik mytického Thésea z Labyrintu symbolizoval jeho znovuzrození, únik ze smrti. Opět je v tom jasně patrná nauka o lidské nesmrtelnosti.

Řecko a Řím

Obrazec klasického krétského Labyrintu se objevuje na mincích, jež byly nalezeny v Knóssu. Tento obrazec brzy převzali Řekové i Římané. Plinius se zmiňuje o labyrintu na ostrově Sámos ve Středozemním moři a o dalším labyrintu na ostrově Lémnos, který byl proslulý svými sto padesáti nádhernými sloupy. Plinius se také zmiňuje o složité etruské hrobce, která údajně obsahovala podzemní labyrint a kterou již popsal Varro, jeden z dřívějších pisatelů.

V Pompejích, které byly v roce 79 n. l. zničeny výbuchem Vesuvu, jsou jako výzdoba použity nejméně dva obrazce labyrintu. Jeden z nich je v Domě s labyrintem, který se proslavil svou neobvyklou mozaikovou dlažbou zobrazující boj mezi Théseem a Mínótaurem. Spisovatel Marcel Brion tvrdí, že je to „určitá alegorie lidského života a obtížné cesty, kterou musí duše v tomto světě i v budoucím urazit, než dosáhne požehnaného stavu nesmrtelnosti“.

Děti ve starověkém římském světě si hrály na obrazcích labyrintu, které byly instalovány na hřištích nebo zasazeny do dlažby. Ve vykopávkách římských vil nebo jiných civilních budov po celé Evropě jsou dnes v mozaikové podlaze četné pozůstatky obrazců labyrintu. Mytologické představy se však brzy rozšířily mnohem dál.

Do mnoha zemí

Jednu část chrámu v Halábídu v indickém Maisúru zdobí vlysy s motivem labyrintu. Tyto vlysy vznikly přibližně ve 13. století n. l. a zobrazují epizodu z Mahábháraty.

Číňané věřili, že zlí duchové mohou létat pouze přímým směrem, a proto vchody do svých domovů a měst stavěli v podobě jednoduchého labyrintu, aby se zlí duchové nedostali dovnitř.

Ve Skandinávii je na březích Baltského moře více než šest set kamenných labyrintů. Mnohé z nich údajně postavili místní rybáři, kteří jimi z pověrčivosti procházeli, aby si tak zajistili dobrý úlovek a bezpečný návrat.

V roce 1726 jeden strážce majáku na St. Agnes, což je malý ostrov jihozápadně od Cornwallu v Anglii, obnovil bludiště na jeho původním místě.

Mnoho lidí bude zvláště zajímat, že labyrint se stal také součástí výzdoby křesťanských kostelů. Podívejme se na několik příkladů.

Labyrinty a bludiště, které vytvořilo křesťanstvo

V náboženských budovách křesťanstva je mnoho pozoruhodných obrazců znázorňujících labyrinty. Jeden z nejmenších je určitě kruhový, do dřeva vyřezaný labyrint z 15. století, který zdobí horní část střechy kostela St. Mary Redcliffe v Bristolu v Anglii. Je natřený zlatě a černě a v průměru má pouze dvacet centimetrů. Nejznámější labyrint je v katedrále v Chartres ve Francii. Tento labyrint, který byl postaven v roce 1235 z bílých a modrých kamenů, má průměr deset metrů.

Ve Francii a Itálii byly velké obrazce bludišť zasazeny do podlahy dalších středověkých katedrál a kostelů například ve městech Amiens, Bayeux, Orléans, Ravenna a Toulouse. Bludiště v Reims bylo zničeno před dvěma sty lety a v katedrále v Mirepoix je ve středu bludiště vyobrazen Mínótauros.

O tom, že labyrinty se staly součástí významných náboženských budov, se v jedné knize píše: „Středověká křesťanská církev převzala pohanský labyrint a upravila ho pro vlastní potřeby včetně použití křesťanského symbolismu ve vnější úpravě.“ Křesťanské církve tedy labyrint zjevně používaly ke znázornění křesťanského života, a řídily se tudíž mytologií, kterou zavedli starověcí Egypťané.

Bludiště v kostelech byla také používána k hereckému ztvárnění cesty křižáků do Jeruzaléma. Dojít do středu znamenalo dostat se do Jeruzaléma a obdržet záchranu. Pro některé ctitele představovalo bludiště cestu pokání, kudy lezli po kolenou, aby získali odpuštění hříchů, nebo tímto bludištěm obřadně procházeli místo putování do Svaté země.

Drnová bludiště

Ve 12. a 13. století se zvláště v Anglii používaly labyrinty vykopané do země, kterým se říkalo drnová bludiště. Později byla sice mnohá z nich bezpochyby používána k odpočinkové činnosti, ale protože připomínala labyrinty v kostelních budovách, mnozí lidé jim přičítali také náboženský význam. Největší drnové bludiště na světě je na obecním pozemku v Saffron Walden v hrabství Essex a podle některých odborníků je více než osm set let staré. Neobvyklé na něm je to, že má čtyři velké, vyvýšené rohové bašty. Délka jeho cestiček je skoro dva kilometry.

Historické a mytologické hledisko spojuje W. H. Matthews, když uvádí, že náboženská bludiště nebo labyrinty „lze pokládat za symbol pokušení v labyrintu světského života, jímž lze bezpečně projít pouze pomocí Ariadniny nitě božské milosti“. (Mazes and Labyrinths — Their History and Development, Bludiště a labyrinty — Jejich historie a vývoj)

Překvapilo vás, že bludiště a labyrinty, které jsou pohanského původu, se staly nedílnou součástí křesťanstva? Je pravé křesťanství slučitelné s pohanskými pověrami?

Jsou slučitelné s křesťanskou vírou?

Historie labyrintů je sice vzrušující, ale náboženské názory, jež se k nim vážou, se s křesťanskou vírou neslučují. Bible nikde neučí, že lidská duše je oddělená a odlišná od těla a že žije i potom, co člověk zemře. Bible naopak učí, že lidská duše je smrtelná. Říká: „Duše, která hřeší — ta zemře.“ (Ezekiel 18:4)

Boží slovo, Bible, je mocné a je přirovnáno k meči, totiž k ‚meči ducha‘. Křesťané tento meč obratně používají, ne proto, aby zvítězili nad mytickým Mínótaurem, ale aby přemohli skutečného, nadlidského, neviditelného tvora a jeho démony. (Efezanům 6:12, 17) To jim dává nezlomnou víru a pevnou naději na záchranu, díky níž přežijí konec tohoto současného systému věcí a vstoupí do nového světa spravedlnosti — a to je něco, co víra v mytologii poskytnout nemůže. (2. Petra 3:13)

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 22]

Bludiště pro zábavu

Před šesti sty lety byl vytvořen nový typ bludiště. Nemělo žádný náboženský význam, ale sloužilo jako výzdoba. Jednoduchá zahradní bludiště se v Anglii brzy stala běžnou součástí zahrad. Nakonec byly vytvářeny složitější typy bludišť, jejichž cestičky byly lemovány keři zimostrázu, které lze úhledně zastřihávat.

V posledních letech se po celém světě objevilo mnoho moderních, důmyslných bludišť. Mají v nich zálibu nejen děti, ale i dospělí. A může to být velká legrace.

[Rámeček a obrázek na straně 24]

Jak používá labyrint křesťanstvo

Nedávno začalo Westminsterské opatství v Londýně používat tento nově vyšitý přehoz na oltář. Povšimněte si labyrintu uprostřed, který má po stranách „Α“ (alfa, „THE BEGINNING“, česky „počátek“) a „Ω“ (omega, „THE END“, česky „konec“). Všimněte si, že ve středu tohoto labyrintu je nápis „I AM“ (česky „Já jsem“), což představuje Jehovu, velkého „Já jsem“, na něhož odkazuje 2. Mojžíšova 3:14 v překladu King James Version. Je to zajímavý novodobý příklad úzkého spojení labyrintu s dnešním náboženstvím.

[Podpisek obrázku]

Foto: David Johnson

[Obrázky na straně 21]

Mince ze čtvrtého a pátého století př. n. l., které byly nalezeny v Knóssu na Krétě. Všimněte si obrazce labyrintu a býčí hlavy, která představuje Mínótaura

[Podpisek]

Copyright British Museum

[Obrázek na straně 23]

Největší drnové bludiště na světě v Saffron Waldenu v Anglii

[Podpisek]

S laskavým svolením Saffron Walden Tourist Office