Rozlamování pečetí tajuplného svitku
1, 2. Proč byl svitek tak důležitý, že Jan plakal při myšlence, že jej nikdo nemůže otevřít?
PŘED devatenácti sty roky plakal zajatec na malém ostrově Patmos v Egejském moři, protože se na okamžik zdálo, že není nikdo v nebi ani na zemi, kdo by mohl otevřít tajuplný svitek v pravé ruce Jehovy Boha, Všemohoucího.
2 Svitek byl popsán uvnitř i na zadní straně, ale byl svinut a zapečetěn sedmi pečetěmi, které nesměly být zlomeny bez zvláštního povolení Boha. To, co bylo napsáno na obou stranách svitku, týkalo se věcí, jež se měly stát v budoucnosti, věcí, které zahrnovaly nejen neviditelná nebesa, nýbrž také zemi, náš domov. Rukou psaný svitek líčil, co Bůh předem zná a zamýšlí a co se má projevit v nebi i na zemi. Svitek oznamoval, co všemohoucí Bůh zná o budoucnosti a co se rozhodl, že nechá, aby se stalo, i to, co on sám učiní ve věcech, které připustí. Není divu, že zajatec na římském trestaneckém ostrově, křesťanský apoštol Jan, plakal při zoufalé myšlence, že vůbec žádný tvor nemůže rozlomit sedm pečetí a zjevit tajemství obsažená ve svitku, která se dotýkají jeho i nás všech. — Zjev. 5:4.
3. Proč nezjevily věci, které popsal Jan po otevření každé pečeti, plné porozumění části svitku, která se tím stala viditelnou?
3 Otevření každé z pečetí a zjevení příslušné části svitku ukazuje jen další kus tajemství. Co bylo zjeveno, bylo předloženo v symbolické řeči neboli obrazech, jež potřebují vysvětlení. Proto bylo nutné, aby zjevené symbolické představy byly splněny ve skutečných lidských dějinách. Jen tak jim můžeme plně porozumět, takže můžeme vidět, jak všemohoucí Bůh přesně znal věci předem a jak věrně provedl svůj milující záměr. Proto není věc objasněna tím, co napsal apoštol Jan, když popisoval, co viděl po rozlomení každé z pečetí. Abychom všemu porozuměli, musí být uveden správný význam předobrazů, které viděl a slyšel. K tomu bylo nutné, abychom čekali na vývoj světových dějin, abychom s pomocí neviditelné účinné síly neboli Božího ducha dosáhli správného výkladu. To vyžadovalo skutečně ještě jedno, dodatečné rozlomení pečetí svitku v našem podivném století plném událostí velkého významu a vzbuzujících všeobecný zájem.
4, 5. Jak pro nás dnes dodatečně rozlamuje pečeti „lev, který je z kmene Juda“?
4 Dnes jsme takřka okouzleni jako kdysi křesťanský apoštol Jan, když pozoroval, jak ten, kterého Bůh považoval za hodna, Beránek, „lev, který je z kmene Juda“, rozlomil pečeti a ukázal obsah prorockého svitku. Apoštol Jan vyhlížel po tom, aby byly odhaleny symbolické představy a předobrazné události. My vyhlížíme po tom, aby byla sejmuta rouška z tajemství těchto symbolických představ a předobrazných událostí, a neustáváme sledovat, jako by měly být pečeti svitku poprvé rozlamovány. Co viděl Jan, viděl ve vidění. Co vidíme my, odehrává se ve skutečnosti, lidé to prožívají. S poutavým zájmem slyšíme, co nám má Jan říci:
5 „A viděl jsem, když Beránek otevřel první ze sedmi pečetí, a slyšel jsem jednoho ze čtyř živých tvorů říci hromovým hlasem: ‚Pojď!‘“ — Zjev. 6:1, NS.
OTEVŘENÍ PRVNÍ PEČETI
6. a) Co je míněno pozváním „Pojď!“ a proč nemáme omluvu, když si jej nevšímáme? b) Který z živých tvorů vyslovil pozvání a proč bylo vhodné, že promluvil právě tento tvor?
6 Je důležité, co vidíme, že se děje nebo se stává zřejmým po otevření první pečeti v naší době. Nemáme omluvu, jestliže si toho nevšímáme; neboť jsme pozváni jakoby ohlušujícími hromovými ranami, abychom to pozorovali. „Pojď!“ neboli ‚Pojď se podívat! je pozvání, které je nám předáno tím, kdo je znázorněn jedním ze ‚čtyř živých tvorů‘, jenž mluvil „hromovým hlasem“ a zval Jana, aby přišel. Byl to nepochybně první ze čtyř živých cherubínských tvorů, které viděl apoštol Jan, totiž ten „podobný lvu“, který představoval božskou spravedlnost. (Zjev. 4:7) Byl uprostřed před čelní stranou Božího trůnu, jenž se poněkud podobal trůnu krále Šalomouna v Jeruzalémě, který měl dvě postavy lvů vedle opěradel trůnu a „dvanáct lvů“, kteří stáli na šesti stupních po obou stranách. (1. Král. 10:18–20) Živý tvor podobný lvu neměl pouze obracet pozornost na provádění Boží spravedlnosti, ale měl také poukázat na někoho podobného sobě, a sice na ‚lva, který je z kmene Juda‘, jako na nebeského krále, jenž nakonec spravedlivě zasáhne.
7, 8. a) Co viděl Jan dále? b) Předstiňovala tato scéna vpád Parthů do Římské říše, který se udál v Janových dnech?
7 Co viděl apoštol Jan? Byl to symbol něčeho, co bychom dnes měli vidět očima duchovní rozlišovací schopnosti. „A spatřil jsem,“ říká Jan, „a hle! Bílý kůň; a ten, který na něm seděl, měl luk; a byla mu dána koruna a vyšel vítězný a aby dokončil své vítězství.“ — Zjev. 6:2, NS.
8 Tato scéna nepředstiňovala vpád Parthů z východu do Římské říše. Pravda, Parthové uměli používat luku při jízdě na koni. Válečná lest jejich jezdců spočívala v tom, že předstírali, že se stahují k útěku, ale po celou dobu dobře mířícím lukem stříleli „na rozloučenou“. Ačkoli scéna, kterou viděl apoštol Jan, to připomínala, přece předpovídala něco daleko důležitějšího.
9. Jak ukazuje Žalm 45, kdo je jezdec na bílém koni?
9 Kdo je jezdcem na bílém koni, nám ukazuje Žalm 45, který je inspirovanou básní o králi. Verše 5–8 říkají prorocky tomuto králi: „A v té slávě své šťastně vyjížděj s slovem pravdy, tichosti a spravedlnosti a dokáže pravice tvá hrozných věcí. Střely tvé jsou ostré, padati budou od nich před tebou národové, proniknou až k srdci nepřátel královských. Trůn tvůj, ó Bože, jest věčný a stálý [Bůh je tvůj trůn na neurčitý čas, navěky, NS], berla království tvého jestiť berla nejupřímnější. Miluješ spravedlnost a nenávidíš bezbožnost, protož pomazal tě Bože [Bůh, NS], Bůh tvůj olejem veselé nad účastníky tvé.“ Prorocká slova použil více než pět set let později pisatel Židům 1:1, 2, 8, 9 na Ježíše Krista, Božího Syna. V souladu s touto skutečností dokazují i jiné podrobnosti Janova vidění, že jezdec na bílém koni je oslavený nebeský Boží Syn, „lev, který je z kmene Juda“. Proto při otevření první pečeti svitků bylo vidět Beránka Božího, jak se ujímá moci jako král.
10. a) Jak se liší tento jezdec svým vzezřením od jezdce na bílém koni, který je popsán ve Zjevení 19:11–16? b) V čem spočívá rozdíl mezi příkazy těchto dvou jezdců?
10 Jezdec na bílém koni v prvním vidění se liší vzezřením od jezdce na bílém koni, který je popsán ve Zjevení 19:11–16. Tam má tentýž jezdec „mnoho diadémů“ na hlavě a z úst mu ční ostrý, dlouhý meč, aby jím bil národy země a vyhlašoval provedení Božího rozsudku nad nimi. V tomto vidění jede jezdec na bílém koni k boji „velkého dne Boha, Všemohoucího“, na „místo, které se jmenuje hebrejsky Har-Magedon [Armageddon]“. (Zjev. 16:14–16, NS) V tomto boji skončí předpověděný „čas konce“ pozemských národů. (Dan. 12:4) Avšak když se objeví jezdec na bílém koni s lukem po otevření první pečeti svitku, začíná „čas konce“. Stalo se to po skončení sedmi časů pohanů v časném podzimu roku 1914 n. l. , v roce, kdy vypukla první světová válka. Jezdec na bílém koni tedy nevyjel s mírovým příkazem.
11, 12. Co je znázorněno koněm, jeho barvou a lukem v jezdcově ruce?
11 Již skutečnost, že nebeský jezdec jede na koni, ukazuje, že provádí válečný příkaz. V biblických dobách byl kůň předobrazem války; v Příslovích 21:31 čteme: „Kůň strojen bývá ke dni boje.“ (Dále Job 39:19–25.) To, že jezdcův kůň je bílý, potvrzuje, že jde o spravedlivý boj, boj za ochranu Božího práva a spravedlnosti. V souladu s tím má jezdec na bílém koni luk, který je také válečnou zbraní. V biblické době byli izraelští králové výbornými lukostřelci. (2. Sam. 1:22) Nově pomazaný izraelský král Jehu však užíval svůj luk se smrtelnými účinky s válečného vozu, a ne s koně jako jezdec na bílém koni. — 2. Král. 9:20–24.
12 V biblických dobách měli někteří jezdci kopí, ale k tomu bylo nutné přijít do úzkého styku s nepřítelem, aby jej mohli probodnout kopím nebo oštěpem. Bylo umění přesně vystřelit šípy s jedoucího koně, ale jezdec na bílém koni mohl z dálky probodnout srdce svých nepřátel. — Žalm 7:12–14.
13. a) Jak zde splňuje Ježíš Kristus Žalm 110:1, 2? b) Co znázorňují jeho šípy?
13 Zřejmě přišel čas pro Boha, Pána nebes, aby naplnil na svém Synu, Ježíši Kristu, potomku a přece Pánu krále Davida z Jeruzaléma, slova Žalmu 110:1, 2, NS: „Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnož tvým nohám!“ „Prut tvé síly vyšle Jehova ze Sióna, řka: ‚Jdi a podmaňuj uprostřed svých nepřátel!‘“ Na konci časů pohanů v roce 1914 byli Boží a Kristovi nepřátelé dokonce i ve svatých, neviditelných nebesích. Proto měl Boží zplnomocněný král, Ježíš Kristus, nejdříve postupovat proti těmto nepřátelům v nebi, jak nám to ukazuje jedna z pozdějších kapitol knihy Zjevení. Proto byl vyslán jakoby na bílém koni a vyzbrojen lukem. Každý šíp, který má vystřelit se svého válečného koně, má být „střela spasení Jehovova a střela vysvobození“ proti nepřátelům Boha a jeho lidu. (2. Král. 13:17) Předobrazné šípy, které má vystřelit, aniž se minou cíle, jsou projevy Božího soudu proti nepřátelům, až k jejich konečnému zničení.
14, 15. a) Který národ byl proslavený svým obratným používáním luku? b) Splnění jakého proroctví naznačovalo to, že jezdec na bílém koni byl ozbrojen lukem?
14 Je vhodné si připomenout, že Persie staré doby byla zemí koňů a že Peršané byli obratní lukostřelci. Podle dějin byl luk jejich vynikající zbraní a zvláště lukem porazili Babylóňany a učinili se čtvrtou ze sedmi světových mocí, které byly až dodnes v dějinách lidstva.
15 Skutečnost, že jezdec na bílém koni je ozbrojen lukem, poukazuje na to, že bude hrát podobnou roli jako Cýrus Veliký, král staré perské říše, který v roce 539 př. n. l. dobyl Babylón na Eufratu a svrhl třetí světovou velmoc. Vzpomeň si na bílého koně, na němž jezdili perští králové, i na koně, na němž se vraceli římští vítězové v triumfálním průvodu do hlavního města. (Ester 6:8–11) To znamená, že jezdec na bílém koni, Ježíš Kristus, má být Jehovou použit k tomu, aby svrhl Veliký Babylón, světovou říši falešného náboženství, a tak osvobodil jako větší Cýrus Jehovův lid z jeho moci. Až všichni, kteří patří k Božímu lidu, v poslušnosti božského příkazu vyjdou z Velikého Babylóna, přivodí větší Cýrus zničení zlé světové říše falešného, babylónského náboženství. — Iz. 13:17–19; Zjev. 16:12; 17:1–18.
16, 17. a) Kdy začal jezdec na bílém koni svou jízdu a co je znázorněno korunou, která mu je dána? b) Ukaž biblicky, že tato koruna byla od roku 607 př. n. l. vyhražena pro něj!
16 Kdy tedy vyjel jezdec na bílém koni? Teprve když byl korunován za krále! Vyjel jako korunovaný, protože ve Zjevení (6:2, NS) čteme: „Byla mu dána koruna a vyšel vítězný a aby dokončil své vítězství.“ Doba je zřejmá! Začala na konci časů pohanů v roce 1914 n. l. Tehdy přišel pro Jehovu Boha čas, aby vsadil korunu na hlavu ‚lva z kmene Juda‘, trvalého dědice krále Davida. Od roku 607 př. n. l., kdy bylo zničeno královské město Jeruzalém pohanskými Babylóňany, již žádný z potomků krále Davida nenosil tuto korunu, která představovala skutečné království. Jehova Bůh oslovil posledního pozemského krále, který nosil tuto korunu, totiž krále Sedechiáše, v jehož dnech začly časy pohanů, slovy:
17 „A ty, ó smrtelně zraněný, bezbožný vládce Izraele, jehož den přišel v čase nepravosti konce, toto řekl Pán Jehova: ‚Sejmi turban a dej pryč korunu. Již nebude stejná. Povyš, co je nízké a poniž vysokého. Zničím, zničím, zničím ji. Jistě nebude patřit nikomu, dokud nepřijde ten, kdo má zákonné právo, a tomu ji musím dát.‘“ — Ezech. 21:25–27, NS.
18. a) Kdo měl zákonné právo na království a proč je nemohl převzít až do roku 1914 n. l.? b) Jak bylo to, co se zde stalo, pravým opakem toho, co se přihodilo v roce 607 př. n. l.?
18 Ten, který má zákonné právo na království, znázorněné korunou, je Ježíš Kristus, Beránek Boží a trvalý dědic krále Davida. Nemohl přijít před skončením časů pohanů v roce 1914 n. l., aby mu z Boží ruky bylo dáno království. Přišel v té době, jak to bylo znázorněno ve vidění u Daniele 7:13, 14. Jehova Bůh, Starý na dny, uznal jeho zákonné právo na korunu a království a tak se splnil božský příslib: „Tomu ji musím dát.“ (Žalm 21:1–3) To se stalo v neviditelných nebesích a královská linie vycházející od starého krále Davida nebyla již „ponížena“, ani nebyli pohanští králové země ‚povýšeni‘. Postup byl opakem toho, co se stalo před 2 520 lety, roku 607 př. n. l. Korunován Bohem královskou mocí, mohl nyní ‚vysoký‘ Ježíš Kristus vystoupit — jako jezdec na bílém koni ozbrojený lukem — proti všem svým nepřátelům. Měl odstranit nepřátele Božího království.
19. a) Jak se stalo, že Kristus v roce 1914 ‚vítězně vytáhl‘ a jak ‚dokonal své vítězství‘? b) Co způsobilo počátek první světové války?
19 Od té doby jezdil korunovaný král stále s úspěchem na svém bílém koni spravedlivého boje. Vítězí na začátku a vítězí na konci a dosahuje přitom plného vítězství. „Vyšel vítězný“, když obrátil pozornost na své nejhorší nepřátele, satana a jeho duchovní démony v neviditelných nebesích, a vypudil je zcela z nebes, kde měli úzký styk se svatými cherubíny, serafíny a Božími anděly. Apoštol Jan obdržel po otevření sedmé pečeti tajemného svitku vidění o svržení satana. (Zjev. 12:1–13) Kristus nezpůsobil první světovou válku, která začala 28. července 1914 mezi pohanskými národy pro spornou otázku světového panství. Satan ďábel a démoni jsou drženi zde dole s válčícími národy, aby se nikdy víc nemohli navrátit do svatých nebes.
20. a) Ukončil jezdec na bílém koni své vítězství? Proč tak odpovídáš? b) Kdy bude vítězství dokončeno?
20 Soudíme-li podle toho, jak to dnes vypadá na zemi, neskončil korunovaný jezdec na bílém koni své vítězství. Nepřátelské pohanské národy, nyní pod vlivem náboženského Velikého Babylóna, jsou ještě zde. Ježíš Kristus je mohl snadno odstranit při vyvrcholení první světové války, ale tehdy ještě nepřišel Boží čas, aby mohl tímto způsobem dokončit vítězství. Musely ještě následovat jiné věci, jak je to odhaleno ve zjevení, které dostal apoštol Jan. Tehdy ještě nebyl „veliký den Boha, Všemohoucího“ a pohanské národy na zemi ještě nebyly na bitevním poli, na „místě, které se jmenuje hebrejsky Har-Magedon“. (Zjev. 16:14, 16, NS) Tam je místo i čas pro korunovaného jezdce, aby dokončil své vítězství. Nyní je již blízko konce své vítězné jízdy! Na které straně budeme my v té době?
21, 22. Jak nám ukazuje Bible, že jezdec na bílém koni skutečně dokončí své vítězství, a kdo to uvidí?
21 Záměr jezdce na bílém koni nebude zmařen. Jeho záměr je zvítězit; a proto je zde v původním řeckém textu použito účelové věty: „Vyšel jako vítěz a aby zvítězil.“ (Zjev. 6:2) V řeckém textu použitý časový tvar slovesa, aorist v konjuktivu, „poukazuje na rozhodné vítězství“ (A. T. Robertson: Word Pictures in the New Testament). Úmysl jezdce je ‚dokončit své vítězství‘. To učiní a nakonec bude prohlášen za ‚Krále králů a Pána pánů‘. — Zjev. 19:16; 17:14.
22 Lidé této generace, kteří toho budou hodni, uvidí, jak korunovaný jezdec na bílém koni dokončí s pomocí všemohoucího Boha Jehovy své vítězství. Apoštol Jan měl vidění vítězného jezdce po otevření první pečeti, v roce 96 n. l., v roce, kdy podle podání došlo ke zjevení. Ale kdy viděl někdo z nás novodobé splnění vidění?
23. Objasnil komentář Společnosti ke Zjevení, nazvaný „Dokončené tajemství“, splnění vidění o jezdci a jeho luku?
23 Ostatek věrných Janových spolukřesťanů poznal splnění vidění o korunovaném jezdci a jeho luku po skončení časů pohanů v roce 1914 n. l. Toto poznání však nezískali v létě roku 1917. Toho roku v červenci uveřejnila Biblická a traktátní společnost Strážná věž knihu nazvanou „Dokončené tajemství“, známou též jako sedmý díl Studií Písma! Tato kniha obsahovala komentář k celé knize Zjevení a pokoušela se — ovšem příliš brzy — vysvětlit Zjevení 6:2.
24. Kdy a jak bylo Božímu lidu zjeveno porozumění o vidění?
24 O třináct let později, 11. srpna roku 1930, vydala Společnost Strážná věž ve své centrále v Brooklynu dva svazky knihy s titulem „Světlo“. Tato kniha konečně ukázala vysvětlení Zjevení 6:1, 2, které se opíralo o události od konce časů pohanů v roce 1914, jimiž se naplňovala vzrušující biblická proroctví. Uveřejněním této knihy poznali Janovi spolukřesťané nyní, ve dvacátém století, význam Janova vidění. Dozvěděli se, kdo je ozbrojený, korunovaný jezdec na bílém koni a jak začal svou nezadržitelnou jízdu k vítězství přes všechny Boží nepřátele. Okouzleni viděním před svými zraky porozumění pozorují, jak se neporazitelný jezdec žene k triumfu v blízkém boji „velkého dne Boha, Všemohoucího“.