Červenec

Ze všeho, co Ježíš řekl a udělal – a to platí i o jeho zázracích – bylo dokonale vidět, jak jeho Otec přemýšlí a jaké má pocity. (Jan 14:9) Co se z Ježíšových zázraků můžeme naučit? Ježíš a jeho Otec nás hluboce milují. Když byl Ježíš na zemi, využíval svoji zázračnou moc k tomu, aby zmírnil utrpení lidí. Je z toho vidět, jak moc nás miluje. Jednou ho prosili o pomoc dva slepí muži. (Mat. 20:30–34) Všimni si, že Ježíšovi jich „bylo líto“, a tak je uzdravil. Řecké sloveso, které je na tomhle místě přeložené jako „být líto“, poukazuje na velmi silný pocit hluboko uvnitř člověka. Takový hluboký soucit je projevem lásky. A Ježíše motivoval i k tomu, aby hladovým lidem zajistil jídlo a vyléčil malomocného člověka. (Mat. 15:32; Mar. 1:41) Můžeme si být jistí, že Jehova, Bůh něžného soucitu, a jeho Syn nás ze srdce milují a bolí je, když prožíváme něco těžkého. (Luk. 1:78; 1. Petra 5:7) Dokážeš si představit, jak moc si přejí odstranit všechny problémy, které lidi trápí? w23.04 3 ¶4, 5

Je dobré udělat konkrétní kroky, abychom co nejmíň přišli do kontaktu s nesprávnými názory a myšlenkami, které jsou v Satanově světě tak populární. Jak ještě můžeme chránit svoji mysl? Tím, že si ji budeme plnit hezkými myšlenkami – budeme si číst a studovat Bibli, účastnit se shromáždění a chodit do služby. Jehova nám na oplátku slibuje, že nedovolí, abychom byli zkoušeni nad to, co můžeme zvládnout. (1. Kor. 10:12, 13) Pokud chceme Jehovovi v téhle těžké době zůstat věrní, musíme se modlit víc než kdy dřív. Jehova chce, abychom mu vylévali své srdce. (Žalm 62:8) Chval ho a děkuj mu za všechno, co dělá. Pros ho, aby ti pomáhal být odvážný ve službě, zvládat problémy a odolávat pokušení. Nikomu a ničemu nedovol, aby ti zabránil s ním pravidelně mluvit. w23.05 6, 7 ¶17, 18

Proč chodíme na shromáždění? Hlavně proto, abychom chválili Jehovu. (Žalm 26:12; 111:1) Kromě toho se tam v téhle těžké době můžeme navzájem povzbuzovat. (1. Tes. 5:11) Když se přihlásíme a dáme komentář, povede se nám obojí. Když jde ale o komentáře, můžeme bojovat s tím, že jsme z toho hodně ve stresu, nebo s tím, že je dáváme moc rádi, ale nejsme vyvolaní tak často, jak bychom si představovali. Jak můžeme tyhle problémy překonat? Apoštol Pavel řekl, že by nám mělo jít o to, abychom se navzájem povzbuzovali. Když budeme myslet na to, že bratry a sestry povzbudí i jednoduchý komentář, kterým dáme najevo svoji víru, budeme z toho míň nervózní. A když se ke slovu nedostaneme tak často, budeme mít zase radost, že se mohli vyjádřit i ostatní. (1. Petra 3:8) w23.04 20 ¶1–3

Král vydal výnos! Židé, kteří byli už nějakých 70 let zajatci v Babyloně, se mohli vrátit do své domoviny, Izraele. (Ezra 1:2–4) Tohle mohl dokázat jenom Jehova, protože Babylon zajatce normálně nepropouštěl. (Iz. 14:4, 17) Tahle říše už ale u moci nebyla a nový vládce řekl Židům, že můžou odejít domů. A tak všichni, zvlášť hlavy rodin, stáli před rozhodnutím. Odejít, nebo zůstat? To muselo být velké dilema. Hodně lidí se na tak náročnou cestu necítilo kvůli vysokému věku. Většina Židů se navíc narodila v Babyloně. Byl to jejich jediný domov. Izrael byla země jejich předků. Některým se v Babyloně evidentně dařilo. A tak pro ně mohlo být těžké opustit pohodlí domova nebo živnost a usadit se v neznámé zemi. w23.05 14 ¶1, 2

K tomu, abychom byli vytrvalí, soucitní a měli druhé rádi, nás povzbuzuje Boží Slovo. Lukáš 21:19 říká: „Když vytrváte, zachováte si život.“ V Kolosanům 3:12 se píše: „Oblečte [si] něžný soucit.“ A v 1. Tesaloničanům 4:9, 10 čteme: „Sami [jste] vyučováni Bohem, abyste milovali jeden druhého. … Ale vybízíme vás, bratři, abyste to dělali ještě ve větší míře.“ Všechny ty verše byly určené křesťanům, kteří tyhle vlastnosti už projevovali. Museli na nich ale dál pracovat. A to samé platí o nás. Proč je to tak důležité? Protože ti to pomůže být připravený na velké soužení. Proto se zamysli, jak můžeš napodobovat příklad křesťanů z prvního století. Až pak začne velké soužení, budeš už vědět, jak zvládat těžké situace, a budeš rozhodnutý vytrvat i tentokrát. w23.07 2 ¶4; 3 ¶8

Bez ohledu na to, jestli jsme pomazaní nebo patříme k „jiným ovcím“, je důležité, abychom na „Cestě svatosti“ zůstali. (Jan 10:16) Vede totiž duchovním rájem a dovede nás ke krásným věcem, které přinese Boží království. Od roku 1919 se na tuhle obraznou cestu vydaly miliony mužů, žen a dětí, kteří opustili Velký Babylon, celosvětovou říši falešného náboženství. Když Židé odcházeli z Babylonu, stály jim v cestě různé překážky, ale Jehova je odstranil. (Iz. 57:14) A jak to bylo s novodobou „Cestou svatosti“? Staletí před rokem 1919 Jehova začal používat muže, kteří k němu měli hlubokou úctu, aby proklestili cestu z Velkého Babylonu. (Srovnej s Izajášem 40:3.) Udělali důležité přípravné práce, aby mohli upřímní lidé později vyjít z Velkého Babylonu a vstoupit do duchovního ráje, kde už bylo čisté uctívání Jehovy obnoveno. w23.05 15, 16 ¶8, 9

Jehova chce, abychom mu sloužili ochotně a s radostí. (2. Kor. 9:7) Takže máme na svém cíli pracovat, i když se nám nechce? Zamysli se nad příkladem apoštola Pavla. Řekl: „Tluču do svého těla a vedu ho jako otroka.“ (1. Kor. 9:25–27) Pavel se nutil do toho, co je správné, i když měl možná chuť udělat pravý opak. Líbilo se Jehovovi, co pro něj Pavel dělal? Rozhodně ano! A za jeho úsilí ho taky odměnil. (2. Tim. 4:7, 8) Podobně se Jehovovi líbí, když pracujeme na svém cíli, přestože nám motivace zrovna chybí. I když to možná vždycky neděláme z lásky k té činnosti, má z toho radost, protože ví, že to děláme z lásky k němu. Tak jako odměnil Pavla, odmění i nás. (Žalm 126:5) A když to zažijeme, možná nám to dokonce dodá právě tu motivaci, která nám chyběla. w23.05 29 ¶9, 10

Ty, kdo nepřežijí Jehovův den, apoštol Pavel přirovnal k lidem, kteří spí. Nevnímají, co se kolem nich děje, ani to, jak ubíhá čas. Takže když se stane něco důležitého, vůbec o tom nevědí a nijak na to nereagují. Podobné je to s většinou lidí v dnešní době. Taky spí, ale v duchovním smyslu. (Řím. 11:8) Nezajímají je důkazy, že žijeme v „posledních dnech“ a že velké soužení co nevidět přijde. (2. Petra 3:3, 4) My si ale uvědomujeme, že vybídka, abychom byli bdělí, je den ode dne naléhavější. (1. Tes. 5:6) Potřebujeme zůstat klidní a vyrovnaní. Proč? Abychom se nenechali zatáhnout do politických nebo sociálních problémů, které dnes lidé řeší. Čím blíž budeme Jehovově dni, tím víc budeme pod tlakem postavit se na nějakou stranu. Zároveň se ale nemusíme bát, jak v nějaké takové situaci zareagujeme. Jehova nám svým duchem pomůže být klidní, vyrovnaní a dobře se rozhodnout. (Luk. 12:11, 12) w23.06 9, 10 ¶6, 7

Co tě napadne, když se řekne Samson? Asi si vybavíš muže, který měl mimořádnou sílu. A je to tak. Samson ale udělal špatné rozhodnutí, které mělo drsné následky. Přesto ho Jehova považoval za svého věrného služebníka a jeho příběh pro nás nechal zapsat do Bible. Jehova použil Samsona, aby výjimečným způsobem pomohl svému lidu Izraeli. Stovky let po Samsonově smrti taky vedl apoštola Pavla k tomu, aby ho zmínil ve výčtu těch, kdo měli obrovskou víru. (Hebr. 11:32–34) Jeho příklad nás může povzbudit. V čem? I za náročných okolností se Samson spoléhal na Jehovu. Ale můžeme se od něj naučit ještě další věci. w23.09 2 ¶1, 2

K tomu, abychom byli vytrvalí, nám pomůže, když se budeme Jehovovi často svěřovat s tím, co nás trápí. (1. Tes. 5:17) Možná teď zrovna nebojuješ s nějakým vážným problémem. Co ale uděláš, když jsi rozhozený, nevíš, co dělat, nebo je toho na tebe hodně? Poprosíš Jehovu o pomoc? Když jsi zvyklý s Jehovou řešit každodenní starosti, bude pro tebe snazší se na něj obrátit, když tě v budoucnosti potká něco vážnějšího. Budeš si jistý, že přesně ví, kdy a jak ti pomoct. (Žalm 27:1, 3) Když vytrváváme i přes problémy, které teď zažíváme, je pravděpodobnější, že se nevzdáme ani ve velkém soužení. (Řím. 5:3) Proč to můžeme říct? Hodně bratrů si ověřilo, že to funguje takhle: Když zvládli nějakou těžkou situaci, posílilo to jejich víru, že Jehova je připravený a ochotný jim pomáhat. Tahle víra jim zase pomohla zvládnout další těžkou situaci. (Jak. 1:2–4) w23.07 3 ¶7, 8

K tomu, aby byl rozumný, Jehovu motivuje pokora a soucit. Jeho pokora byla vidět třeba v situaci, kdy chtěl zničit špatné lidi v Sodomě. Poslal anděly, aby Lotovi řekli, že má utéct do hor. Jenže Lot z toho měl strach, a tak prosil, aby s rodinou mohl utéct do Coaru, malého města, které mělo být taky zničeno. Jehova mohl trvat na tom, aby Lot udělal přesně to, co mu řekl. Ale vyhověl mu, i když to znamenalo, že Coar ušetří. (1. Mojž. 19:18–22) A z čeho je vidět Jehovův soucit? Třeba z toho, jak se o staletí později zachoval ke zkaženým obyvatelům Ninive. Poslal k nim proroka Jonáše, aby jim oznámil, že oni i město budou zakrátko zničeni. Jenže Ninivané činili pokání, a tak jich Jehovovi bylo líto a město ušetřil. (Jon. 3:1, 10; 4:10, 11) w23.07 21 ¶5

Co si můžeme vzít z příběhu o Jehoašovi? Byl jako strom s mělkými kořeny, který stojí jenom díky tomu, že má opěru. Jeho opěrou byl Jehojada. Když se ale po jeho smrti začal do Jehoaše opírat vítr odpadlictví, vyvrátil se. To je silná myšlenka. Neměli bychom se bát Jehovy jenom proto, že to dělají naši přátelé nebo rodina. Abychom si k němu udrželi pevný vztah, musíme si pravidelně studovat, přemýšlet o tom a modlit se. Díky tomu budeme Jehovu čím dál víc milovat a vážit si ho. (Jer. 17:7, 8; Kol. 2:6, 7) Jehova toho od nás opravdu nežádá příliš. Hezky to vystihuje Kazatel 12:13, kde se píše: „Boj se pravého Boha a dodržuj jeho přikázání. To je totiž celý závazek člověka.“ Když se bojíme Boha, zvládneme všechno, co nás potká, a zůstaneme mu věrní. O přátelství s Jehovou nás nic nepřipraví. w23.06 19 ¶17–19

Záruka, kterou dává Bůh, začíná slovy: „Ten, který seděl na trůnu, řekl.“ (Zjev. 21:5a) To stojí za pozornost, protože je to jedno ze třech míst v celé knize Zjevení, kde mluví sám Jehova. Takže tuhle záruku nedává nějaký mocný anděl, dokonce ani vzkříšený Ježíš, ale samotný Jehova! Můžeme tedy naprosto věřit tomu, co říká dál. Proč? Protože Jehova „nemůže lhát“. (Tit. 1:2) Na to, co se píše ve Zjevení 21:5, 6, se tedy můžeme stoprocentně spolehnout. Zamysleme se teď nad slovem „podívej“. Řecké slovo přeložené jako „podívej“ se ve Zjevení objevuje často. A co za ním následuje? Boží výrok: „Všechno tvořím nové.“ Je pravda, že Jehova tyhle změny udělá v budoucnosti, ale protože si je tak jistý, že svůj slib splní, říká to, jako kdyby ty změny už dělal. (Iz. 46:10) w23.11 3, 4 ¶7, 8

Petr musel bojovat se svojí nedokonalostí. Tady je pár situací. Když Ježíš říkal, že musí podle proroctví trpět a zemřít, Petr ho napomenul. (Mar. 8:31–33) S ostatními apoštoly se opakovaně hádali kvůli tomu, kdo z nich je nejdůležitější. (Mar. 9:33, 34) Noc před Ježíšovou smrtí reagoval impulzivně a usekl jednomu otrokovi ucho. (Jan 18:10) A tu samou noc podlehl strachu a třikrát popřel, že svého přítele Ježíše zná. (Mar. 14:66–72) Když mu došlo, co udělal, zoufale se rozbrečel. Ježíš nad svým nešťastným apoštolem nezlomil hůl. Po svém vzkříšení mu dal příležitost říct mu, že ho má rád. A taky mu dal úkol starat se o jeho ovečky. (Jan 21:15–17) Petr ten úkol přijal. O pár týdnů později, o svátku Letnic, byl v Jeruzalémě mezi prvními, kteří dostali svatého ducha. w23.09 21, 22 ¶6, 7

Petr ostatním starším řekl: „Paste Boží stádo.“ (1. Petra 5:1–4) Jestli i ty sloužíš jako starší, víme, že máš svoje bratry a sestry rád a že se o ně chceš starat. Možná toho ale občas máš tolik nebo jsi tak vyčerpaný, že si říkáš, že už na to nemáš. Co s tím? Svěř se Jehovovi. Petr napsal: „Když někdo slouží, ať spoléhá na sílu, kterou dává Bůh.“ (1. Petra 4:11) Bratři a sestry možná bojují s problémy, které v tomhle světě nemají řešení. Ale nezapomeň, že „hlavní pastýř“, Ježíš, jim dokáže pomoct líp než ty, a to jak teď, tak i v novém světě. Jehova si zkrátka přeje, abys svoje bratry a sestry měl rád, staral se o ně a dával jim dobrý příklad. w23.09 29, 30 ¶13, 14

Nesmíme dopustit, abychom používali jen vlastní uvažování. Kdybychom se na věci začali dívat z lidského pohledu, mohlo by se stát, že začneme zapomínat na Jehovu a přestaneme ho poslouchat. (1. Kor. 3:19) „Moudrost tohoto světa“ často přiživuje naše nesprávné touhy. Někteří křesťané v Pergamu a Thyatiře se nechali ovlivnit populárními názory, které se týkaly modlářství a nemravnosti. Za to, že tolerovali sexuální nemravnost, je Ježíš ostře pokáral. (Zjev. 2:14, 20) I dneska se na nás nesprávné názory valí ze všech stran. Rodina a známí se nás možná snaží přesvědčit, že máme jít za hlasem svého srdce a nemáme brát Boží zákony tak vážně. Třeba říkají, že to, co se v Bibli píše o morálce, už je dávno překonané a že nevadí, když se tím nebudeme řídit. Občas můžeme mít pocit, že pokyny od Jehovy úplně nestačí, a jsme v pokušení jít „nad to, co je napsáno“. (1. Kor. 4:6) w23.07 16 ¶10, 11

Marie, matka Ježíše, sílu opravdu potřebovala. Nebyla vdaná a měla čekat dítě. S výchovou neměla žádné zkušenosti a teď měla vychovávat budoucího Mesiáše. A protože s Josefem ještě nebyli svoji a neměli spolu sex, jak mu to všechno vysvětlí? (Luk. 1:26–33) Kde Marie vzala sílu? Hledala pomoc u druhých. Třeba poprosila Gabriela, aby jí k tomu úkolu řekl něco víc. (Luk. 1:34) Krátce potom se vydala na dlouhou cestu do hornatého kraje v Judeji, kde bydlela její příbuzná Alžběta. Alžběta ji pochválila a Jehova ji použil k tomu, aby o Mariině miminku pronesla povzbuzující proroctví. (Luk. 1:39–45) Marie pak řekla, že Jehova prokázal, že „jeho paže je silná“. (Luk. 1:46–51) Prostřednictvím Gabriela a Alžběty jí dodal sílu, kterou tolik potřebovala. w23.10 14, 15 ¶10–12

Omezený počet Ježíšových následovníků je pomazaný svatým duchem a má výjimečný vztah s Jehovou. Těchhle 144 000 má v nebi sloužit s Ježíšem jako kněží. (Zjev. 14:1) Ještě tady na zemi je Bůh pomazává svým duchem a přijímá za svoje syny. Svatá ve svatostánku představuje tenhle jejich výjimečný vztah s Bohem. (Řím. 8:15–17) Nejsvětější představuje nebe, kde je sám Jehova. Opona, která oddělovala Svatou od Nejsvětější, představuje Ježíšovo lidské tělo. Dokud tohle tělo měl, nemohl jako velekněz v duchovním chrámu vstoupit do nebe. Tím, že svoje tělo obětoval, otevřel cestu do nebe všem pomazaným křesťanům. I oni se musí svého těla vzdát, aby získali nebeskou odměnu. (1. Kor. 15:50; Hebr. 10:19, 20) w23.10 28 ¶13

Gideon si zachoval klid, když ho začali kritizovat Efrajimovci. (Soud. 8:1–3) Nerozzlobil se na ně, ale pokorně si je vyslechl a tu napjatou situaci taktně uklidnil. Rozumní starší Gideona napodobují. Když je někdo kritizuje, vyslechnou si ho a reagují mírně. (Jak. 3:13) Přispívají tak k pokoji ve sboru. Když Gideona oslavovali za vítězství nad Midianity, obrátil pozornost na Jehovu. (Soud. 8:22, 23) Jak ho můžou jmenovaní muži napodobovat? Je hezké, když Jehovovi připisují zásluhy za to, co se jim povedlo. (1. Kor. 4:6, 7) Třeba když staršího někdo chválí za to, jak vyučuje, může říct, že ty myšlenky jsou z Božího Slova nebo že je vděčný za školení od Jehovovy organizace. Čas od času se můžou starší zamyslet nad tím, jestli nestrhávají pozornost na sebe. w23.06 4 ¶7, 8

Když nedostaneme to, o co prosíme, možná se budeme muset zeptat sami sebe: Modlím se o správnou věc? Často si myslíme, že víme, co je pro nás nejlepší. Ale to, o co se modlíme, pro nás nemusí být dobré z dlouhodobého hlediska. Když se modlíme ohledně nějakého problému, třeba existuje lepší řešení než to, o které prosíme. A některá naše přání nemusí být v souladu s Boží vůlí. (1. Jana 5:14) Například rodiče prosí, aby jejich syn zůstal u Jehovy. Může se zdát, že je taková prosba v pořádku. Ale Jehova nikoho z nás nenutí, aby mu sloužil. Přeje si, aby se pro to všichni, včetně našich dětí, rozhodli sami. (5. Mojž. 10:12, 13; 30:19, 20) Takže rodiče můžou Jehovu prosit spíš o to, aby jim pomohl působit na srdce jejich syna a on si ho díky tomu zamiloval a chtěl být jeho přítelem. (Přísl. 22:6; Ef. 6:4) w23.11 21 ¶5; 23 ¶12

Proč je to, že se máme povzbuzovat, důležitý způsob, jak druhým dávat najevo, že je máme rádi? Slovo, které tady Pavel použil a které se dá přeložit jako „povzbudit“ nebo „utěšit“, podle jednoho odborného díla znamená „stát někomu v těžkých chvílích po boku a dodávat mu sílu“. Takže pokaždé, když někoho ze spoluvěřících povzbudíme nebo utěšíme, pomůžeme mu, aby dokázal vstát a dál jít po cestě, která vede k věčnému životu. Když si někoho vyslechneme a máme pochopení pro jeho slzy, bude z toho cítit, že ho máme rádi. (2. Kor. 7:6, 7, 13) S povzbuzením a útěchou úzce souvisí soucit. Soucit člověka motivuje, aby pro druhé něco udělal a ulevil jim v jejich trápení. Takže právě soucit je motorem pro to, abychom druhé chtěli povzbuzovat a utěšovat. Přesně tak to má i Jehova. Všimni si, co o něm řekl Pavel. Napsal, že je to „Otec něžného milosrdenství a Bůh veškeré útěchy“. (2. Kor. 1:3) w23.11 9, 10 ¶8–10

S těžkostmi musí počítat všichni, kdo následují Krista. Vem si, co zažil apoštol Pavel. Křesťanům v Tesalonice napsal: „Když jsme byli s vámi, předem jsme vám říkali, že nás čekají těžkosti, a ty také přišly.“ (1. Tes. 3:4) A Korinťanům napsal: „Chceme, bratři, abyste věděli, čím jsme si prošli… Vůbec jsme si nebyli jistí svým životem.“ (2. Kor. 1:8; 11:23–27) I dnes můžou křesťané čekat různé těžkosti. (2. Tim. 3:12) Uvěřil jsi v Ježíše a následuješ ho, ale přátelé a příbuzní jsou na tebe zlí? Máš to těžké v práci, protože se snažíš být ve všem poctivý? (Hebr. 13:18) Dělá ti problémy vláda, protože o svojí naději mluvíš s druhými? Bez ohledu na to, co zažíváme, nám Pavel říká, že bychom se měli radovat. w23.12 10, 11 ¶9, 10

Jákoba v životě potkalo hodně problémů. Jeho dva synové, Simeon a Levi, pošpinili jméno svojí rodiny i jméno Jehovy. Navíc jeho milovaná Ráchel zemřela při porodu jejich druhého syna. A kvůli hladomoru se musel ve stáří přestěhovat do Egypta. (1. Mojž. 35:16–19; 37:28; 45:9–11, 28) I přes to všechno Jákob nikdy neztratil víru v Jehovu a v jeho sliby. A on mu za to žehnal. Jehova mu dal velké bohatství. A představ si, jak mu musel být vděčný, když se znovu setkal s Josefem, o kterém si myslel, že už je dávno mrtvý. Všechny těžké situace v životě zvládl jenom díky tomu, že Jehova byl jeho blízký přítel. (1. Mojž. 30:43; 32:9, 10; 46:28–30) A blízký vztah k Jehovovi pomůže i nám, když se nám do cesty postaví nečekané překážky. w23.04 15 ¶6, 7

David v téhle písni mluví o tom, jak ho Jehova miluje a jak se o něho něžně stará. Vůbec o tom nepochybuje. Nazývá ho svým Pastýřem a popisuje, jak blízký vztah spolu mají. David se cítil bezpečně, když se nechal Jehovou vést, a úplně se na něho spoléhal. Věděl, že ho Jehovova láska bude provázet celý život. Kde tu jistotu vzal? David to takhle cítil, protože mu Jehova vždycky dal to, co potřebuje. Taky věděl, že Jehova je jeho přítel a že má jeho schválení. Proto byl přesvědčený, že ať už ho v budoucnu potká cokoli, bude se o něho ve všech ohledech starat i dál. Byl si jeho láskou a péčí tak jistý, že mu to pomáhalo překonat jakýkoli strach a být šťastný a spokojený. (Žalm 16:11) w24.01 28, 29 ¶12, 13

Od druhé světové války je v mnoha zemích relativní klid a svoboda, takže se svědkové můžou věnovat kazatelské činnosti. Tahle činnost dnes běží na plné obrátky. I dneska se bratři z vedoucího sboru chtějí nechat vést Kristem. Chtějí, aby pokyny, které bratrům dávají, odrážely to, co si myslí Jehova a Ježíš. Krajští starší a starší ve sborech pak tyhle pokyny předávají bratrům a sestrám. Pomazané starší a v širším smyslu i všechny ostatní starší Kristus „drží v pravé ruce“. (Zjev. 2:1) Jsou samozřejmě nedokonalí a dělají chyby. Stávalo se to i Mojžíšovi a Jozuovi nebo apoštolům. (4. Mojž. 20:12; Jozue 9:14, 15; Řím. 3:23) I tak si ale Ježíš dává záležet na tom, aby věrného otroka a starší jmenované svatým duchem vedl. A bude to dělat i dál. Máme proto všechny důvody důvěřovat tomu, jak nás Ježíš prostřednictvím těchhle bratrů vede. w24.02 23 ¶13, 14

Jak můžeme Jehovu chválit dnes? Tak, že o něm budeme mluvit způsobem, ze kterého je vidět, jak moc ho milujeme a jsme mu vděční. Když jsme ve službě, pamatujeme na to, že naším hlavním cílem je přitáhnout lidi k Jehovovi a pomoct jim, aby viděli, jaký náš milující Otec je. (Jak. 4:8) Rádi lidem ukazujeme, co o Jehovovi říká Bible – o jeho vlastnostech jako je láska, spravedlnost, moudrost, moc a o dalších stránkách jeho úžasné osobnosti. Jehovu taky chválíme a děláme mu radost, když se ze všech sil snažíme být jako on. V tomhle zkaženém světě je to něco výjimečného. Když si lidé všimnou, že jsme jiní, možná si říkají proč. (Mat. 5:14–16) Když pak s nimi běžně přicházíme do styku, třeba jim můžeme vysvětlit, proč jsme takoví. Výsledkem je, že ho upřímní lidé chtějí poznat. Když Jehovu chválíme těmihle způsoby, má z nás velkou radost. (1. Tim. 2:3, 4) w24.02 10 ¶7

Abys duchovně dospěl, potřebuješ rozvíjet praktické dovednosti. Pomůžou ti zvládat úkoly ve sboru, udržet si práci, abys uživil sebe nebo svoji rodinu, a mít dobré vztahy s druhými. Nauč se například dobře číst a psát. Bible říká, že muž, který je šťastný a v životě se mu daří, čte každý den Boží Slovo a přemýšlí o něm. (Žalm 1:1–3) Díky tomu pozná, jak přemýšlí Jehova, a to mu pomůže vidět věci ze správného úhlu a dobře o nich uvažovat. (Přísl. 1:3, 4) Naši bratři a sestry potřebují pomoc mužů, kteří dokážou vyučovat a dávat rady z Bible. Když umíš dobře číst a psát, umožní ti to připravovat si proslovy a komentáře, které druhé obohatí a posílí jejich víru. Taky si můžeš psát poznámky, díky kterým můžeš upevňovat svoji víru a povzbuzovat druhé. w23.12 26, 27 ¶9–11

Když ti něco bere klid, přemýšlej, co Jehova v budoucnosti udělá, až tu nebude Satan. Na regionálním sjezdu v roce 2014 byla scénka, ve které si táta s rodinou povídá o tom, jak by mohly znít verše z 2. Timoteovi 3:1–5, kdyby popisovaly podmínky v ráji: „V novém světě tu bude to nejkrásnější období. Lidé totiž budou milovat druhé, budou milovat duchovní pravdy, budou skromní, pokorní, budou chválit Boha, poslouchat rodiče, budou vděční, věrní, budou mít hlubokou lásku ke své rodině, budou ochotní se dohodnout, vždy budou o druhých mluvit hezky, budou mít sebeovládání, budou mírní, budou milovat dobro, budou spolehliví, ochotní ustoupit, nebudou si myslet, že jsou lepší než druzí, budou milovat Boha, a ne požitky, budou žít tak, jak se líbí Bohu. Takových lidí se drž.“ Povídáš si doma nebo s přáteli o tom, jak se bude žít v novém světě? w24.01 6 ¶13, 14

Je krásné vědět, že Jehova schvaluje svůj lid jako celek. Bible říká: „Jehova má radost ze svého lidu.“ (Žalm 149:4) Někdy na tom ale můžeme být tak, že začneme přemýšlet: Je Jehova spokojený se mnou? S takovými myšlenkami bojovalo i hodně věrných Jehovových služebníků, o kterých se píše v Bibli. (1. Sam. 1:6–10; Job 29:2, 4; Žalm 51:11) Bible jasně ukazuje, že nedokonalí lidé můžou získat Jehovovo schválení. Co pro to musíme udělat? Věřit v Ježíše Krista a dát se pokřtít. (Jan 3:16) Křtem dáváme veřejně najevo, že litujeme svých hříchů a že jsme se Bohu zasvětili – slíbili jsme mu, že budeme dělat to, co se mu líbí. (Sk. 2:38; 3:19) Když to Jehova vidí, má radost, protože ví, že stojíme o přátelství s ním. Pokud dál děláme všechno pro to, abychom podle svého slibu žili, Jehova je s námi spokojený a považuje nás za své blízké přátele. (Žalm 25:14) w24.03 26 ¶1, 2

Jak můžeme učedníky napodobit? Tak, že nepřestaneme kázat, i když nám to vlády zakážou. I my se můžeme modlit o odvahu a moudrost. Můžeme si být jistí, že Jehova nám s naší službou bude pomáhat. Pros Jehovu, aby ti pomáhal zvládat problémy. Můžou to být třeba zdravotní problémy, ať už fyzické, nebo psychické, smrt někoho milovaného, problémy v rodině nebo pronásledování. A takové věci jako pandemie nebo války tomu vůbec nepřidávají. Co s tím? Vylej svoje srdce Jehovovi. Povídej si s ním o své situaci, stejně jako bys o tom mluvil se svým dobrým přítelem. Vůbec nepochybuj, že Jehova „bude jednat v tvůj prospěch“. (Žalm 37:3, 5) Když se vytrvale modlíme, pomáhá nám to snášet těžkosti. (Řím. 12:12) Jehova ví, čím si jeho služebníci prochází. „Slyší jejich volání o pomoc.“ (Žalm 145:18, 19) w23.05 5 ¶12–15

Když stojíme před nějakým důležitým rozhodnutím, musíme zjistit, „jaká je Jehovova vůle“, a pak se podle toho zařídit. (Ef. 5:17) Jak můžeme zjistit, jak se Jehova na něco dívá? Tak, že v Bibli najdeme zásady, které se na naši situaci vztahují. Když je pak uplatníme, je pravděpodobné, že se dokážeme rozhodnout dobře. Náš nepřítel Satan by nás chtěl natolik zaměstnat tím, co nabízí tenhle svět, že by nám už nezbyl čas na službu Bohu. (1. Jana 5:19) Až příliš snadno by se nám mohlo stát, že si kvůli penězům, vzdělání nebo práci necháme utéct příležitost udělat něco pro Jehovu. Kdyby se nám to stalo, vlastně by to ukazovalo, že jsme se nechali ovlivnit světem. Takové věci samozřejmě nejsou samy o sobě špatné, ale nikdy bychom je neměli mít na prvním místě. w24.03 24 ¶16, 17