JADDUA

[z kořene, jenž znamená „vědět (znát)“].

1. Jeden z náčelníků Izraele, jehož potomek, nebo možná on sám, zpečetil usnesení o věrnosti během doby, kdy byl místodržitelem Nehemjáš. (Ne 10:1, 14, 21)

2. Poslední z áronské velekněžské rodové linie, která je zapsaná v Hebrejských písmech. Jaddua byl z páté generace po Ješuovi, z čehož vyplývá, že mohl žít za „kralování Peršana Dareia“. (Ne 12:10, 11, 22; viz heslo DAREIOS č. 3.)