LUKÁŠ (EVANGELIUM)

Zpráva, která se zabývá především líčením událostí z Ježíšovy pozemské služby. Jejím cílem je podat přesný záznam v logickém pořadí, který potvrdí jistotu o tom, o čem byl Theofilos ústně vyučován. (Lk 1:3, 4) Kniha byla zařazena do biblického kánonu, takže z tohoto záznamu měli užitek i mnozí další lidé, jak Židé, tak Nežidé. Někdy se sice zdá, že převládá řazení místní, ale hlavní osnova tohoto evangelia sleduje chronologické pořadí.

Pisatel a doba psaní. Všeobecně se sepsání této zprávy přičítá lékaři Lukášovi (Kol 4:14), i když v evangeliu není jmenován. Existuje o tom písemný doklad již z druhého století n. l., protože v Muratoriho zlomku (asi z roku 170 n. l.) je evangelium přičítáno Lukášovi. Některé stránky tohoto evangelia rovněž ukazují, že pisatelem byl vzdělaný lékař. Slovní zásoba, kterou zde nalézáme, je daleko rozsáhlejší než v ostatních třech evangeliích dohromady. Popis nemocí, které Ježíš vyléčil, je daleko konkrétnější než v dalších evangeliích. (Srovnej Mt 8:14; Mr 1:30; Lk 4:38; Mt 8:2; Mr 1:40; Lk 5:12.)

Lukáš své evangelium dokončil zjevně před tím, než napsal knihu Skutky. (Sk 1:1, 2) Na konci Pavlovy třetí misionářské cesty šel Lukáš s Pavlem do Jeruzaléma. (Sk 21:15–17) Lukáš měl tedy znamenitou příležitost, aby přesně sledoval věci týkající se Ježíše Krista přímo v zemi, kde Boží Syn působil. Během Pavlova věznění v Jeruzalémě a během Pavlova věznění v Cesareji měl Lukáš mnoho příležitostí mluvit s očitými svědky a podívat se do písemných záznamů. Je proto rozumné usuzovat, že toto evangelium bylo napsáno asi v Cesareji někdy v době tamějšího Pavlova věznění, které trvalo přibližně dva roky (asi v letech 56–58 n. l.). (Sk 21:30–33; 23:26–35; 24:27)

V čem je jedinečné. Jako v případě ostatních tří evangelií také Lukášova zpráva poskytuje množství dokladů o tom, že Ježíš je skutečně Kristus, Boží Syn. Evangelium ukazuje, že Ježíš byl mužem modlitby a že plně spoléhal na svého nebeského Otce. (Lk 3:21; 6:12–16; 11:1; 23:46) Evangelium obsahuje četné doplňující podrobnosti a ve spojení s tím, co obsahují ostatní tři evangelia, poskytuje úplnější obraz o událostech týkajících se Krista Ježíše. Téměř celý obsah kapitol 1 a 2 nemá v ostatních evangeliích žádnou obdobu. Přinejmenším šest konkrétních zázraků a více než dvakrát tolik podobenství je pouze v této knize. K zázrakům patří to, že: Ježíš způsobil, aby někteří jeho učedníci měli zázračný úlovek (5:1–6), vzkřísil syna vdovy z Nain (7:11–15), rovněž uzdravil ženu, která byla úplně sehnutá (13:11–13), muže postiženého vodnatelností (14:1–4), deset malomocných (17:12–14) a ucho veleknězova otroka (22:50, 51). K podobenstvím patří: podobenství o dvou dlužnících (7:41–47), o milosrdném Samaritánovi (10:30–35), o neplodném fíkovníku (13:6–9), o velkolepé večeři (14:16–24), o ztracené drachmě (15:8, 9), o marnotratném synovi (15:11–32), o nespravedlivém správci (16:1–8), o boháči a Lazarovi (16:19–31) a o vdově a nespravedlivém soudci (18:1–8).

Chronologicky uspořádaný materiál tohoto evangelia nám pomáhá určit, kdy se narodil Jan Křtitel a Ježíš Kristus a kdy začali svou službu. (Lk 1:24–27; 2:1–7; 3:1, 2, 23; viz heslo SOUPIS.)

Věrohodnost. Dokladem věrohodnosti Lukášova evangelia a souladu této zprávy s dalšími biblickými knihami jsou četné odkazy na Hebrejská písma a také citace z nich. (Srovnej Lk 2:22–24; 2Mo 13:2; 3Mo 12:8; Lk 3:3–6; Iz 40:3–5; Lk 7:27; Mal 3:1; Lk 4:4, 8, 12; 5Mo 8:3; 6:13, 16; Lk 4:18, 19; Iz 61:1, 2.) Dalším dokladem věrohodnosti této biblické knihy jsou splněná proroctví Ježíše o zničení Jeruzaléma a jeho chrámu. (Lk 19:41–44; 21:5, 6)

[Rámeček na straně 1119]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z LUKÁŠOVA EVANGELIA

Lukášova zpráva o Ježíšově životě; je napsána, aby posílila jistotu v události týkající se Ježíšova života a zapůsobila na lidi ze všech národů

V pořadí druhé evangelium; pravděpodobně napsáno mezi roky 56 a 58 n. l.

Události, které předcházely Ježíšově veřejné službě (1:1–4:13)

Gabriel předem oznamuje Marii, že porodí Božího Syna; při Ježíšově narození o něm andělé říkají, že je „Kristus, Pán“

Ve dvanácti letech se Ježíš dotazuje učitelů v chrámu

Při křtu, který provádí Jan, sestupuje z nebe na Ježíše svatý duch, a hlas z nebe Ježíše označuje jako Božího Syna

Satan opakovaně a neúspěšně pokouší Ježíše

Ježíšova počáteční služba — převážně v Galileji (4:14–9:62)

V nazaretské synagóze Ježíš čte ze svitku Izajáše o svém pověření; přítomní se ho pokoušejí zabít

Ježíš vyučuje v synagóze v Kafarnaum, vyhání démona a léčí mnohé nemocné

Je kritizován kvůli takovým věcem, jako je odpuštění hříchů a léčení o Sabatu

Ježíš se celou noc modlí a potom vybírá 12 apoštolů

Pronáší Kázání na hoře

Vyléčí důstojníkova otroka a vzkřísí syna vdovy

Ježíš vypráví podobenství o dvou dlužnících a o rozsévači; provádí další zázraky včetně vzkříšení Jairovy dcery

Vysílá apoštoly, aby kázali o Božím Království

Petr označuje Ježíše jako Krista; brzy potom jsou Petr a další dva apoštolové svědky Ježíšova proměnění

Ježíšova pozdější služba — převážně v Judeji a Pereji (10:1–19:27)

Ježíš vysílá kázat sedmdesát učedníků

Vypráví podobenství o milosrdném Samaritánovi

Učí své učedníky, jak se modlit, a potom vyvrací nařčení, že démony vyhání pomocí Belzebuba

Ježíš varuje před hmotařstvím a vybízí své učedníky, aby hledali Boží Království; mluví o malém stádu a o věrném správci

Uzdravuje ženu, která je úplně sehnutá, a odpovídá na námitky, protože se to stalo o Sabatu

Ukazuje, že ti, kdo chtějí být jeho učedníky, musí čelit všemu, co to s sebou přináší

Vypráví různá podobenství včetně podobenství o marnotratném synovi a o boháči a Lazarovi

Ježíš své učedníky varuje, aby nepřiváděli druhé ke klopýtání; znázorňuje potřebu pokory

Uzdravuje deset malomocných, ale pouze jeden — Samaritán — se vrací, aby mu poděkoval

Ježíš přirovnává „dny Syna člověka“ k Noemovým a Lotovým dnům

Opět zdůrazňuje potřebu pokory — zvláště u bohatých lidí; potom cestuje do Jericha, kde se setká se Zacheem, který se obrátí

Pomocí podobenství o minách ukazuje, že Království nepřichází v tu dobu

Ježíšova konečná část veřejné služby — v Jeruzalémě a okolí (19:28–24:53)

Ježíš vjíždí do Jeruzaléma a lidé ho zdraví, on však nad městem pláče a předpovídá jeho zničení

Vyhání z chrámu ty, kdo tam prodávají; potom čelí lstivým otázkám o placení daní a o vzkříšení

Když předpovídá zničení chrámu a pád Jeruzaléma, mluví také o konci ustanovených časů národů

Zavádí Památnou slavnost jako připomínku své smrti a potom je zrazen; když Petr usekne ucho veleknězovu otroku, Ježíš tohoto muže uzdraví

Ježíš je zatčen a odveden do domu velekněze, před Sanhedrin a k Pilátovi; potom je poslán k Herodovi a nakonec se vrací k Pilátovi

Ježíš je přibit na kůl; se zločincem, který je pověšen na kůl vedle něj, mluví o ráji; když Ježíš zemře, padne na zem tma a chrámová opona se uprostřed roztrhne

Ježíšovo tělo je pohřbeno, ale za tři dny se vzkříšený Ježíš objeví svým následovníkům

Nakonec Ježíš začíná před jejich zrakem vystupovat do nebe