NEJVYŠŠÍ

Nejhořejší, pokud jde o polohu nebo o postavení. Hebrejským slovem ʽel·jónʹ, které je uplatněno na Jehovu, na „Nejvyššího“, jsou také popsány jiné osoby nebo věci: mesiášský Král, větší David, který je nade všemi ostatními pozemskými králi (Ža 89:20, 27), postavení nade všemi ostatními národy, jak je Jehova slíbil Izraeli (5Mo 26:18, 19), nejhořejší koš (1Mo 40:17), horní brána (2Kr 15:35), horní rybník (2Kr 18:17), horní nádvoří (Jer 36:10), nejhořejší podlaží (Ez 41:7), nejhořejší jídelny (Ez 42:5), Horní Bet-choron (Joz 16:5) a horní zdroj vod Gichonu (2Pa 32:30). Tato použití slova ʽel·jónʹ ukazují, že se jím označuje spíše poloha než moc.

Když je uplatněno na Jehovu, ‚Nejvyššího‘, zdůrazňuje jeho nadřazené postavení nade všemi ostatními. (Ža 83:18) Tento titul se poprvé objevuje v 1. Mojžíšově 14:18–20 se slovem ʼEl (Bůh), když je Melchisedek označen za ‚kněze Nejvyššího Boha‘ a v tomto postavení žehná Abrahamovi a Nejvyššímu Bohu. Výraz „Nejvyšší“ se vyskytuje s Božím jménem Jehova (1Mo 14:22; Ža 7:17), se slovem ʼElo·himʹ (Bůh), které je ve tvaru plurálu majestátního (Ža 78:56), a také sám o sobě. (5Mo 32:8; Ža 9:2; Iz 14:14)

Aramejská forma tohoto slova, ʽel·jó·ninʹ, v množném čísle se objevuje u Daniela 7:18, 22, 25, 27, kde může být přeložena ‚Nejvýše postavený‘ (NS), protože se jedná o plurál majestátní, který zdůrazňuje vznešenost. U Daniela 7:25 je použit aramejský tvar jednotného čísla, ʽil·laiʹ (Nejvyšší).

Řecké slovo hyʹpsi·stos (Nejvyšší) uplatňované na Jehovu použil hlavně Lukáš ve svém evangeliu (dvakrát když Gabriel oznamoval Marii narození Ježíše) a ve Skutcích. (Lk 1:32, 35, 76; 6:35; 8:28; Sk 7:48; 16:17) Dále ho najdeme u Marka 5:7 a v Hebrejcům 7:1.